Pevnost 10/2016 | Vítejte v podivnu!

Pondělí v 18:15 | Snow Fairy |  Reviews

Pevnost 10/2016


S dalším měsícem přichází i další Pevnost, ve které se tentokrát budou dít opravdu podivné věci.
Celé říjnové číslo je zasvěceno nejnovějšímu filmovému zpracování, ve kterém si Tim Burton vzal na paškál knižní bestseller Ransoma Riggse, Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti.
Samotné knižní vydání způsobilo, a stále ještě způsobuje, po celém světě pozdvižení. Enormní úspěch se teď přesunuje na filmová plátna. A ať už jste velký fanoušek nebo malý fanoušek adaptací Tim Burtona, ať už znáte jeho tvorbu nebo až tolik ne, burtonovský styl z tohoto zpracování jenom čisí.
Běžte se ke konci září sami přesvědčit, zda vás slečna Peregrinová uhrane stejně jako v knižním podání.

Mezitím si otevřete Pevnost, kde o tomto zpracování naleznete vše, co je potřeba vědět. Kdo je kdo, kdo koho hraje. Jednoduše vás Pevnost provede světem podivna, až nebude vědět, kdo podivný je a kdo není.

Samozřejmě, že nesmějí chybět krátké recenze na nedávné kino novinky. Nepřehlédněte povídání o filmu Nerve nebo o filmu Mělčiny v hlavní roli s Blake Lively.

Jednou z částí, na které se bude těšit hodně lidí, je určitě sekce o jedné z nejlepších historických romancí, o Cizince. Musím říct, že knižní verze je naprosto bezkonkurenční. Co se týká seriálové verze, ohlasy mluví za vše. Pevnost vás provede cestováním časem, historickým Skotskem i láskou, která překoná časy.

V tomto čísle Pevnosti najdete mimo zajímavé články také upoutávky na události do konce roku. Včetně knižních festivalů nebo upoutávek na nadcházející filmy, které vám v kinech nesmí utéct.

Jako obvykle je Pevnost plná nepřeberného množství článků, ze kterých si ke čtení vybere každý něco ke čtení. Upoutávka na Sirotčinec slečny Peregrinové na úvodní obálce je také velké lákadlo a vzhledem k obsahu radím, ať při koupi říjnové Pevnosti neváháte.


Za poskytnutí recenzí elektronické verze moc děkuji časopisu Pevnost!
 

Books I'm Taking to University | Very Short Edition

15. září 2016 v 18:04 | Snow Fairy |  Mé Knihy


Ahoj,


konečně jsem do tohoto článku pustila a překvapivě je kratší než jsem čekala. Když byste přišli ke mě do pokoje, viděli byste velké knihovny s desítkami knih, poličky s knihami. A jednoduše skoro všude tady jsou knihy. A mám to tak ráda, cítím se tu o to líp, když jsou všude kolem mě všechny ty příběhy.
Tím pádem byste asi čekali, že někdo jako já si s sebou na univerzitu, na koleje které ještě nemám, ale zítra už snad budu moct si o ně zažádat, vezme hromadu knížek, když ne doslova za účelem přečtení, tak alespoň pro lepší pocit. Ale opak je tentokrát pravdou. Sice bych se asi cítila líp, kdybych kolem sebe měla bezpočet knih, ale na druhou stranu nepočítám s tím, že první týden, kdy si budu na všechno zvykat, všechno pro mě bude úplně nové a neznámé, si budu schopná každou volnou chvíli číst. Myslím, že budu ráda, když budu mít chvíli klid a budu moct nic nedělat, jenom odpočívat. Samozřejmě si číst budu, ale opravdu si myslím, že se mi do začátku bude hodit jenom (doslova) pár titulů, které si na sto procent vychutnám. Co víc, v následujících dnech vychází tolik nových, skvěých knih, že ten počet knih, které si beru z domu je celkem rozumný.


Dvůr trnů a růží - Sarah J. Maas

Ano, tato nesmírně tlustá krasavice jde se mnou. Nejen proto, že bych si ji tak jako tak vybrala, protože si ji chci přečíst už dlouho, ale také proto, že jsem ji před pár dny začala číst a ještě nedočetla a vzhledem k tomu, co všechno mě ještě do konce týdne čeká, hned tak nedočtu. Takže moje první volba je bestseller, který mi vyloženě vypálí čočky... jo, to se, myslím, bude hodit.


Beautiful Broken Things - Sara Bernard

Do teď jsem si ani pořádně neuvědomila tu shodu jmen. Dvě (skoro) náhodně vybrané knihy a obě autorky mají (skoro) stejné jméno. Zní to jako bych objevila Ameriku, že?
Nicméně, jednou jsem se teda dala studovat angličtinu, takže jsem uznala za vhodné, že minimálně jedna z knih, co si vezmu, bude v anglickém jazyce. Doufám, opravdu pevně doufám, že jsem nesáhla s oborem vedle, protože angličtina je něco, co mám strašně ráda a v čem se ráda ještě zlepším, protože stále je co vylepšovat a rozhodně bych nechtěla skončit dřív než pořádně začnu. A čtení v angličtině, jak můžete vědět, je pro zlepšení a udržení úrovně jeden z nejlepších nápadů. Navíc ta kniha je už na pohled naprosto božská !!!


A co vy? Chystáte se na univerzitu nebo na střední na internát? Berete si i vy s sebou nějaké knihy? Napište mi jaké :)


Snow Fairy

We Don't Have Time To Be Sorry

13. září 2016 v 20:41 | Snow Fairy |  Thinking About...

We Don't Have Time To Be Sorry



Ahoj,


už je pomalu tak akorát čas, abych si začátek své úplně nové části života zabalila do svojí cestovní tašky Reebok. Je docela velká, prostorná, takže mám poměrně dost možností. Kromě nějakého toho oblečení ve kterém budu chodit do školy a do společnosti je opravdu nutné hodně domácího oblečení, ponožek a jídla. Myslím, že už brzy mi začne éra ovesných kaší na všechny chody, snídani, oběd i večeři. Mám ovesnou kaši ráda, takže si ji vždycky dám ráda, ale bohu díky za menzu. Nebo za nějaký ten ucházející fast food. Taky si myslím, že ucházející a fast food v jedné větě by se neměl moc používat, ale tak víte, jak to myslím.

Kdybych se rozhodla na poslední chvíli nic neměnit, už teď bych měla jiné starosti, pravděpodobně s nějakými referáty a ekonomikou, kterou jsem si ze srdce přála z celého rozvrhu vymazat hned první den, co jsem se dozvěděla, že se ji budu muset učit. Ale protože jsem se na poslední chvíli rozhodla všechno změnit, jsem teď ještě doma a píšu tento článek ze své pohodlné postele a děsím se, jestli pro mě ještě zbude po dodatečném zápise kolej. Ale snad ano, jinak spím na ulici. Ne, to je sranda, to by se stát nemělo.



Donuty na fotce opravdu nevyjadřují, jak drasticky se změní můj vysokoškolský jídelníček, já na
takové věci až tolik nejsem, to si radši dám nějaké ovoce nebo zeleninu. Ale strašně se mi líbí to lentilkové zdobení. Což nemá nic společného s tím, o čem v článku mluvím. Vážně bych se měla držet tématu a nějak se vám vymáčknout.
Nechci vám říkat, že se chod blogu zastaví nebo něco podobného. Budu sice muset makat, ale něco vám řeknu. Těším se na to. Budu dělat to, co mám ráda, angličtinu a literaturu, a doufám, že s trochou práce se to vyplatí, všechny ty finance, které jsem díky tomuto konečnému rozhodnutí tak nějak ztratila.
Tím se dostávám k tomu, proč jsem nazvala tento článek podle jednoho řádku z nejprvnější písně Shawna Mendese, Life of the Party. Rozhodnutí, na kterou školu nakonec půjdu šlo ruku v ruce s tím, že ztratím určitou jistotu, kterou jsem už měla nějakou dobu zařízenou. Říkala jsem si, že to už nechám jak to je, protože to tak asi má přece jenom být. Čekala jsem tak dlouho, že už jsem dál čekat nemohla, jestli se to vyrozumění z odvolání opravdu vydaří nebo ne. Nemohla jsem čekat do posledního dne. A tak jsem se postupně se svou školou, kam jsem chtěla ze všeho nejvíce, začala pomalu loučit. Nakonec jsem se asi i sžila s myšlenkou, že budu úplně mimo linii přátel, které bych mohla jet navštívit tak, že bych nasedla na vlak a hodinu si poseděla. Postupně jsem si uvědomila, že pokud o tom budu uvažovat jako o něčem, co nechci, nebude se mi nikdy líbit ani myšlenka na první hodinu. A tak jsem se s tím tak nějak smířila.
Ale potom mi někdo na poslední chvíli poslal šanci a taky hodně málo času na rozhodování.



Nakonec už jenom doufám, že to všechno za to stálo. Za ty stresy s hledáním bydlení na poslední chvíli, které jsem potom pustila. Stresy, že nebudu vědět vůbec nic a že nebudu schopná se začít zase normálně učit a pracovat na tom být stále lepší. Nevím, jak dopadnu a jestli třeba neskončím předčasně. Ale zase si říkám, že té příležitosti jsem opravdu chtěla využít. Nechtěla bych si někdy v budoucnu vyčítat, že jsem nechala plavat, co jsem mohla využít jako svou druhou šanci začít něco, co mě bude bavit. Člověk bude mít vždycky pochybnosti, jestli dělá dobře. Nikdo se nechce rozhodnout špatně, ale nikdy předem neví, které rozhodnutí je to správné. Nakonec je to jenom čas, kdo nám ukáže, jestli jsme udělali dobře nebo jestli jsme šlápli fakt hodně vedle. Název tohoto článku je takový, jaký je proto, že i přesto, že někdy děláme rozhodnutí, která něco stojí, nemůžeme se za ně omlouvat do nekonečna, když cítíme, že jsou správná. Jde o to to zkusit. Odvážit se zkusit, zariskovat a vsadit všechno na jednu kartu. Jednou máme všechen čas světa, a myslím, že je důležité s ním naložit, tak, jak cítíme, že je to správné.

Doufám, že jsem vás neunudila, protože navzdory tomu, že jsem si řekla, že to nebudu moc protahovat, jsem se poněkud rozepsala. Chtěla jsem vám říct, že i přesto, že konečně po roce jazykové akademie a takového trochu "lážo plážo" studia se chystám opět pořádně zapojit mozkové závity a trochu je potrápit učením. Blog bude samozřejmě pokračovat, recenze psát budu a články taky, fotky budu fotit taky, protože jsou věci, kterých se jen tak vzdát nehodlám. Jsou to koníčky a i přesto, že škola je důležitá, záliby a věci, které ráda dělám, jsou toho velkou součástí.

Takže pokud to máte teď trochu jako já a chystáte se sbalit si svých pár švestek a přestěhovat se na kolej nebo na privát, přeji vám strašně moc štěstí a budu vám moc držet palce. A nezapomeňte, pokud je to, co se chystáte dělat těžké, v konečném závěru je to správné.


Snow Fairy
 


Reviews - Šťastně až navěky | Předtím než se všechno změnilo...

12. září 2016 v 13:55 | Snow Fairy |  Reviews

Šťastně až navěky

Autorka: Kiera Cass
Žánr: YA, Fantasy, Dystopie, Povídky, Romance
Díl: 0.4, 0.5, 2.5, 2.6
Série: Selekce (The Selection Series)
Originální název: Happily Ever After
Počet stran: 368
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: CooBoo








***


Předtím než s Maxonem odstartovala nejnovější Selekce, jeho otec i matka si už nemohli být vzdálenější. Odlišnější životy už vést nemohli. Oblíbená reality show však měla tu moc svést spřízněné duše k sobě.
Příběhy z prostředí Selekce a jedinečné behind-the-scene příběhy vedlejších postav doplňují tvář celého illejského světa i jeho podoby, jak ji ze základní trilogie není možné poznat.
Kolik je na světě lidí, kteří něco chtějí, ale nikdy to nebudou moci získat? Kolik z nich je ochotno obětovat vše pro lásku, pravdu nebo spravedlnost? A kolik z nich se dočká svého šťastně až navěky?


Co se stalo se všemi kolem Americy a co se stalo předtím než se narodil Maxon a započal novou éru illejské vlády? Jak se žije život komorné zamilované do muže, jehož srdce je stále ještě u jiné? Jak se z miláčka stane vyvrhel? Tohle a ještě mnohem, mnohem více, se dozvtíte v povídkách ze světa Selekce, které neskutečně krásným způsobem dokreslují mozaiku královského paláce i života.

Kiera Cass má kromě série Selekce jako takové, několik žhavých želízek v ohni v podobě příběhů v podstatě všech dalších oblíbených postav. Doposud jste se mohli dozvědět, jak se na celou situaci dívala a jak ji vnímala America, teď se můžete podívat do zákulisí soutěže, která má, jako obvykle, změnit běh dějin a život prince i budoucí princezny. Protože je jasné, že princ ani účastnice Selekce nejsou na všechno sami. Komorné, strážní. Láska se může objevit kdekoli, ať ji lidé hledají nebo ne. Královský palác je pro mnohé krásné místo, plné bezpečí a krásy. Pro někoho je to klec, čtyři zdi svazující jejich svobodu výběru i lásky.
Číst příběhy vedlejších postav, které jsem si mimochodem oblíbila asi tak stejně jako většinu hlavních, byl nesmírně osvěžující zážitek. Zároveň jsem během čtení viděla, jak se mi skládá celý obraz princeznovsko-dystopické série. Všechna místa, která se zdála nevyplněná, zaštítována otazníkem, se po přečtení Šťastně až navěky jednoznačně zaplnily.

Selekce celkově není série, která na 100% uchvátila každého. Řekla bych spíše, že se jedná o sérii, kterou buď milujete, nebo ji nemáte rádi. Nicméně já osobně patřím k té skupině čtenářů, která Selekci zbožňuje. Myslím, že je to příběh s naprosto jednoznačně využitým potenciálem a schopností zaujmout od první strany. Šťastně až navěky je kniha, kterou si fanoušci Kiery Cass a Selekce rozhodně musí přečíst. I přesto, že některé části jsem četla zaujatější, do jiných jsem se naopak moc nevžila, je Šťastně až navěky plná kapitol a částí, které jsem si toužila přečíst až to bolelo. Líbily se mi v podstatě všechny povídky, ale nejvíce jsem si užívala kapitoly Miláček a Královna. O královně Amberly jsem se od začátku celé série chtěla dočíst víc, jelikož si myslím, že se jedná o osobu, která je diametrálně odlišná od samotného krále. Její povaha je tak milosrdná, že se mi ke Clarksonovi nikdy pořádně nehodila. Lady Marlee je jednoznačně miláček a nejen v knize, i moje to byla jedna z absolutně nejoblíbenějších postav série. Dočtete se, jak se to všechno seběhlo a jak se z nejvýraznější a nejnadějnější účastnice Selekce stal vyvrhel.
Je toho ale o tolik víc, o kom si můžete přečíst a garantuji, že se vám budou jednotlivé příběhy líbit a budou se číst v podstatě samy.
Samozřejmě, že Šťastně až navěky je krásný doplněk, ale čtěte pouze po přečtené série Selekce, pokud si nechcete zkazit všechny překvapení a šokující odhalení. A že jich je opravdu hodně.


Mnohokrát děkuji databázi knih za poskynutí knihy k recenzi!

Inspiration (143) - Keep your eyes open

11. září 2016 v 19:06 | Snow Fairy |  Inspiration
- Meme od Nikki Finn.



Ahoj,

dnes to bude pravděpodobně krátký článek. Za první, jak jsem minule psala, že budu další Inspiration psát z malého pokoje a přitom stresovat s nástupem do školy následující den, tak to se nekoná. Nakonec jsem se rozhodla pro něco jiného, ale o tom zase o něco později.
Chci říct hlavně jednu věc, která je už také patrná z názvu. Mějte neustále oči otevřené. Vedle klasicky velkých písmen jsou tady i ta hodně malá a vyznat se v nich je většinou opravdu hodně těžké. Někdy se ale mohou stát slova i písmena osudová. Čas od času prostě musíme přikládat těm menším písmenům mnohem větší význam. Může se na nich zakládat naše konečné rozhodnutí i naše další kroky. A nikdo nikdy neřekl, že i maličká poznámka nás nemůžu dovést k velkým věcem.













Další články


Kam dál

Get your own free Blogoversary button!