Srpen 2012

Anketa - Na které knihy se nejvíce těšíte?

21. srpna 2012 v 8:33 | Snow Fairy |  Ankety

Na které knihy se nejvíce těšíte?


Opět taková menší anketka. Poslední dobou jsou ediční plány všech nakladatelství naplněny knihami, na které mnozí z nás už netrpělivě čekají. Proto to nebudu dlouho prodlužovat a přejdu ke knihám, na které se i já už opravdu moc těším.

Rezistence (Divergence 2) - Veronica Roth - Nakladatelství CooBoo, 24. 9. 2012

Měl to být pro Tris šťastný a slavnostní den, ale všechno dopadlo úplně jinak. Po krvavé tragédii mezi frakcemi vzrůstají konflikty a nad společností se vznáší válka. Tris se musela rozhodnout už jednou - a teď ji čeká další volba. Dřívější rozhodnutí, obavy, zármutek i provinilost, to vše ji teď dostihlo a Tris nezbývá než bez výhrad přijmout svou Divergentní identitu. Dokáže se ale vyrovnat se všemi následky?













Nadpozemská (Nadpozemská 1) - Cynthia Hand - Nakladatelství: CooBoo, 24. 9. 2012


Zjistit, že jste částečně anděl, není zrovna běžná rutina ani procházka růžovým sadem, zvlášť když víte, že máte naplnit na Zemi poslání, že máte úkol, který byl svěřen jedině a právě vám, ale nikdo vám neřekne, jaký ten úkol přesně je. Nicméně Clara, hlavní hrdinka trilogie Nadpozemská, se s tím statečně pere. Dokonce se snaží zjistit, kdo je ten pohledný kluk, kterého vídá ve svých snech a který zjevně nějak patří k jejímu poslání. Má ho zachránit? Je tohle smyslem jejího života?










Espresologie - Kristina Springer - Nakladatelství: CooBoo, 1.října 2012


Sedmnáctiletá studentka Jane si přivydělává v malé kavárně jako baristka a časem vytvoří teorii, podle níž se charakter lidí pozná dle jejich oblíbené kávy. I jí samotné to přijde jako trochu bláznivý nápad, ale jen do doby, než dá dohromady několik párů, kterým to pak úžasně klape. V tu chvíli se z ní stává espressologická hvězda, k níž si chodí pro radu a rande lidé z celého města. Ale dokáže Jane najít životní lásku i pro sebe, nebo bude jediná, komu se štěstí vyhne?












Horečka (Zahrada nesmrtelnosti 2) - Lauren DeStefano - Nakladatelství: Fortuna Libri, Září 2012


Horečka - Reina opět v akci - Reina odhalí kuplířčiny úmysly a začne opět vzdorovat - Strastiplná cesta k Rowanovi - Vaughn je rozhodnutý přivést Reinu zpět do sídla - Pokračování mrazivého románu Past - Tentokrát jde Reině o všechno ...















Tygrova stezka (Tygří sága 2) - Colleen Houck - Nakladatelství: CooBoo, Říjen 2012


Víra. Důvěra. Touha.
Jak daleko byste zašli, abyste zachránili svou jedinou lásku?

Kelseyino poslední léto bylo šílené. Tak šílené, že by tomu nikdo nevěřil. Vedle toho, že musela bojovat s hordou zákeřných opic a putovat indickou džunglí, se zamilovala do Rena, tři sta let starého prince.
Nové nebezpečí teď Kelsey přinutí, aby se vydala za dalším indickým dobrodružstvím s Renovým bratrem, záporákem Kishanem a nepravděpodobná dvojice si začne klást otázky ohledně svého skutečného osudu. A Renův život visí na vlásku stejně jako pravda v Kelseyině srdci.






Mezi láskou a smrtí (Mezi láskou a smrtí 1) - Meg Cabot - Nakladatelství: Knižní klub, 18. září 2012



Sedmnáctiletá Pierce se málem utopila v bazénu na zahradě domu svých rodičů a vyvázla jen zázrakem. Událost byla posledním hřebíčkem do rakve rozkládajícího se manželství jejích rodičů a Pierce se s maminkou přestěhovala do ostrovního městečka jejího mládí, kde žije i babička a strýček s
pochybnou pověstí. Po počátečních obtížích nachází ve škole nové přátele a setkává se i s tajuplným, ponurým, lehce agresivním, ale právě proto nesmírně atraktivním Johnem Haydenem, který se objevuje vždy, když to Pierce čeká nejméně, ovšem zaručeně přesně ve chvíli, kdy potřebuje jeho pomoc. Pierce o něm docela jistě ví jen jediné - je temný, půvabný a neodolatelný, ale není to žádný anděl. Kdyby mu propadla, byla by navždy odsouzena k existenci v místech, která ji děsí a kam se v žádném případě nechce vrátit... Dá přednost bezpečnému každodennímu životu, nebo omamující lásce v náručí smrti?

Recenze - Modrá jako safír

20. srpna 2012 v 8:02 | Snow Fairy |  Recenze

Modrá jako safír

Autor: Kerstin Gier
Žánr: Romantika, Lovestory
Díl: 2.
Originální název: Saphirblau
Počet stran: 344
Rok vydání: 2012
Nakladatelství: CooBoo
Anotace:
Být čerstvě zamilovaná v minulosti vážně není dobrý nápad. To si přinejmenším myslí šestnáctiletá Gwendolyn, novopečená cestovatelka časem. Koneckonců mají oba s Gideonem docela jiné starosti. Například jak zachránit svět. Nebo se naučit tančit menuet (A ani jedno není vůbec snadné!). Gwen má sice po svém boku několik dobrých rádců, ale když se Gideon začne chovat tajuplně, je jí jasné, že musí své hormony co nejdříve dostat pod kontrolu. Jinak z toho, že láska nezná čas, nezbude vůbec nic!


Gwendolyn se ještě nestihla pořádně rozkoukat kolem sebe a najednou je z ní ta, která skáče časem do minulosti pomocí záhadného přístroje, chronografu. Ne že by o takovou pozici stála, ono přece jenom zastávat místo, které mělo patřit zhýralé a protivně dokonalé sestřenici Charlotte je poněkud nezáviděníhodný fakt. Ale jak to tak bývá, Gwendolyn se to právě stalo a její znalosti zastaralé etiky a morálních hodnot, či vyjadřování se po vzoru 18. století jsou, pro některé členy zastávající místa v kruhu Strážců, nedostatečné a také Gweniny talentem dané "vymoženosti" považují za prosté a dokonale nedecentní a nevkusné.
Navíc je tu ještě jedna věc, která moc nehraje Gwen do karet. A sice, že Gwen vidí duchy lidí, a tentokrát zjistila, že vidí i duchy démonů, které nikdo jiný nevidí, což se také jednou může stát problémem. Ale zase na druhou stranu vidět několik století starého ducha démona nemusí nutně znamenat nějakou překážku, právě naopak se může stát i docela vhodným společníkem, a to duch chrliče Xemerius opravdu je. Vtipný společník ve cvhílích psychického vyčerpání a také neviditelný slídil, který umí projít zdí a pozorovat věci, které se potom dají zakomponovat do rozřešení hned několika záhad...
A pak je tu onen záhadný a tajemstvím obestřený gen, který se traduje. Nemluvíme o ničem menším než je časocestovaní gen. Který měl sice patřit Charlotte, ale díky zmatkům, za které opravdu z velké části může Gwenina máma, zdědila tento gen Gwendolyn. Opět tak trochu nezáviděnihodné, ale když cestujete ve společnosti opravdu neskutečně milého a krásného mužského doprovodu, dá se potom na život komplikující dědičný gen zapomenout. Ovšemže, i když láska nezná čas, tak se můžeš něco pokazit. Stačí jedna ráda do hlavy a všechno je jinak? Nebo za tu zvláštní změnu může něco, nebo někdo jiný? Povinnosti cestovatele časem jsou však poněkud komplikované a jestliže je pro tuto činnost nutné znát etiketu minulosti, pak je to další část příběhu, která dokáže zaměstnat už tak zmatenou a zaneprázdněnou dívčí mysl.
Ale i když Gwendolyn říkají, že na jejích cestách do minulosti se nemůže nic špatného stát, co když za každým skokem do minulosti číhá nebezpečí, které chce zabránit Gwenině a Gideonově misi na uzavřením kruhu dvanácti?
V tomto bodě cestování nemusí každé vysvětlení znamenat pravdu, byť si to ti, kdo jej vysvětlují,myslí...

Modrá jako safír, jakožto pokračování série Drahokamy, se opět osvědčila a donutila mě se téměř neustále podivovat nad humoristickým umem autorky této série. Opět se kvalitativní úroveň druhého dílu dá srovnávat s prvním dílem, ale oproti prvnímu dílu měla Modrá ještě něco navíc, co mi jasně ukazovalo, že je to nejen povedený díl, ale i celá série ze své dosud opravdu velmi dobře vyjeté koleje jen tak nevyjede. Kerstin ví, co zažívají obyčejní lidé v obyčejných městech, a tak snaží udělat z nudného, stereotypního románu, nadčasovou bombu. Je nesporné, že se jí to daří více než dobře.
Gwendolynina rodina, která čítá tři starší dámy, z čehož jsou konkrétní názory její tety vůči Gwen poněkud pochybné a nesouhlasné, Gweninu sestru Caroline, která se pokaždé kochá sestřinou staromódní róbou, Gwenina bratra Nicka, který má svůj vlastní a přesto neotřelý smysl pro humor, Gweninu maminku, která poslední dobou poměrně zkomplikovala život, který Gwen považovala za normální a Gweinu nabumřelou a vždy dokonalou sestřenici Charlotte, je pro knihu o cestování časem opravdu velmi příjemným zpestřením a takovou už poměrně zaběhnutou věcí, jenž dokáže každému vykouzlit usměv na tváři.
I když se moc knih s tématikou o cestování časem na knižním trhu nevyskytuje, tak vymyslet příběh na toto téma není nic jednoduchého. Ale co se týká příběhu, tak celkový námět považuju za opravdu hodně povedený, protože je díky celkové atmosféře a humoru kniha ještě více zajímavá a originální.
Jaké to tedy je cestovat časem tam, kde se vaše minulost s přítomností střetávají v tom nejužším bodě a tvoří tak kombinaci poněkud... záhadnou?

Je jasné, že příběh mladé Gwen Shepardové, která společně s tak trochu arogantním Gideonem cestuje po dávno minulých londýnských časech, se opravdu velmi rychle ujal a okouzlil své čtenáře. A je taky jasné, proč se tak stalo.
Autorčin styl psaní je tak lehounký, že si nepřipadáte jako malé děti, které si čtou své oblíbené pohádky, ale s noblesou objevujete příběh, který vám dá záminku začít hloubat o cestování časem. Začít toužit po takovém dobrodružství. Prožívat ho znovu a znovu. Kerstin Gierová věděla, co se bude jejím čtenářům líbit a co bude odpovídat tomu, co někteří z nich v opravdovém životě i prožívají krom toho, že s velkou pravděpodobností necestují časem. Postavy byly také vymyšleny tak, aby si každý čtenář našel svou oblíbenou, jež ho bude celou sérií doprovázet. Kromě postav, které se objevily už v prvním díle se v druhém díle objevilo i pár nováčků, kteří od jejich prvního vstupu do knihy sršely vtipem a šarmem. Mezi takovými postavami je i duch chrliče, Xemerius. To je opravdu postava, která se vám nemůže znelíbit. Xemerius měl vždycky připravenou hlášku, kterou odrovnal nejen při konverzaci Gwendolyn, ale i mě samotnou. Taky Gideon odhaluje, co doopravdy cítí.
Jak už jsem se v několika předchozích recenzích zmiňovala, romány čtu zřídka, ale poslední dobou jsem narazila na pár románů, které mě opravdu chytly za srdce. A Modrá jako safír se do této kategorie románů dá zařadit také.
Jestliže se chcete na chvíli odprostit od nadpřirozena v podobě upírů, vlkodlaků, a nebo třeba zombie, pak je i tato série správnou volbou pro vás.

Opět taková menší ochutnávka z knihy. Pomůcka, jak vše přinejmenším zkomplikuje už tak dost komplikovanou lidskou mysl:

Jeho křídla rudá jak rubín jsou,
havran nezná sílu ani cestu svou.
Slyší mezi světy mrtvé zpívat,
vzlétne, kruh se začne uzavírat.

Pyšný lev - má z diamantů tvář,
náhlá kletba zkalí světla zář.
Slunce zhasne, z víry nevíra,
všechno končí, havran umírá.

Inspiration (8)

19. srpna 2012 v 9:46 | Snow Fairy |  Inspiration

Inspiration

-Meme od Nikki Finn.


Let balonem je jako let na křídlech smrtelnosti...


Každý má své místečko, kde se všechny sny vždy vyplní.


A jaká jsou vaše nejpoužívanější slova?? :)))))

On My Wishlist (22)

18. srpna 2012 v 14:10 | Snow Fairy |  On My Wishlist
Meme z dílny Book Chick City.
-Cílem je každou SOBOTU zveřejnit knihy,které bychom si chtěli pořídit.Mohou to být novější,starší i knihy,které ještě nevyšly.

Střípky duší - Mary Lindsey - GoodReads| Espresologie - Kristina Springer - GoodReads

Bylo nebylo (11)

16. srpna 2012 v 18:11 | Snow Fairy |  Bylo nebylo...
-Meme z dílky Kath.
-Čtvrteční meme, jehož cílem je zveřejnit první větu z knihy, kterou čtete.


Název: Modrá jako safír
Autor: Kerstin Gier






První Věta:
- "Uličky Southwarku byly tmavé."

Recenze - Drakie

14. srpna 2012 v 10:30 | Snow Fairy |  Recenze

Drakie

Autor: Sophie Jordan
Žánr: Fantasy, Romantika
Díl: 1.
Originální název: Firelight
Počet stran: 296
Rok vydání: 2012
Nakladatelství: CooBoo
Anotace:
Jacinda od malička žije s cejchem výjimečnosti a ví, že každý její krok je sledován. Touží ale po svobodě rozhodovat se sama za sebe. Když poruší nejposvátnější zásadu svého druhu, skoro za to zaplatí životem. Zachrání ji krásný cizinec, který byl poslán, aby lovil takové, jako je ona, potomky draků, kteří na sebe dokážou vzít lidskou podobu. Jacindina rodina je nucena uchýlit se do světa smrtelníků, kterému není lehké se přizpůsobit...



Na první pohled byste mezi člověkem a drakiem rozdíl nedělali. Ale ti, co o tomto druhu něco ví, dělají vše pro jeho objevení. Samozřejmě ve vlastním zájmu a pro možný, hodně vysoký zisk financí. Jelikož se drakiové postupně stávají ohroženým druhem, jsou ještě mnohem vzácnější, než by se mohlo zdát. A proto je lovci drakiů pronásledují...
Jacinda moc dobře ví, jaké je to létat a být, byť jenom na chvíli, volná. Je to osvobozující zážitek, ale v jejich kmeni se svodoba stává hodně nebezpečným pojmem. Stejně jako pojem drakiové už začíná být víceméně zvácný. Jako samotný Jacindin původ. Po hodně dlouhé době opět vstává fénix z popela v podobě drakiů s jedinečnými a dlouho neprojevujícími se schopnosti. A právě ony schopnosti z drakiů dělají osobnosti s různým postavením. Proto když žádné schopnosti nemáte, jste jenom obyčejní lidé, jenž bez většího přičinění vědí o tajemství drakiů. Možná proto se Jacindina sestra cítí méněcenná a nedostatečná princi jejich klanu. Cassianovi, který se i s "pomocí" svého původu cítí úplně opačně než Jacindina sestra Tamra. Cassian je vůdce, jenž se jednou stane nástupcem svého otce, a proto je zanícený vůči malichernostem.
Do té události se všechno zdálo v pořádku, i když tady neustále bylo nebezpečí v podobě lovců, vždycky nějak šlo přežít. Ale potom se talo něco, co změmilo Jacindě radikálním způsobem život. A Jacinda s tím nesouhlasí. Jenže se nemůže vyhybat rozhodnutí její matky. Rozhodně ne napořád.
Co bude dál? Už jednou Jacidna skoro přišla o život, jenom díky jednomu lovci tomu tak nebylo. Willovi. Když se ale odstěhují pryč, může Jacindina drakie zahynout. A Jacinda moc dobře ví, co si její matka a dokonce i sestra přejí ze všeho nejvíc...

Drakie, podávající příběh o nadpřirozených a přesto lidských bytostech, je opravdu novodobým a ojedinělým čtením. Jelikož se dračí bytosti dostali lidem do podvědomí převážně díky bravurnímu příběhu Chrostphera Paoliniho, tak Drakie by mohla být dalším krokem k lepšímu seznámení se s draky. I když v této knize jsou draci, nebo spíše drakiové, tak trochu jiným druhem, tak mě i přesto nechávájí stále užaslou a fascinovanou.
Sophie Jordan se opravdu velmi dobře podařilo čtenářům vykreslit společenství drakiů, přičemž kvůli jedné věci, která se odehrála hned na začátku, jsme se téměř okamžitě ocitli na úplně jiném místě, pro drakie opravdu nebezpečném místě.
Ale ať už jsem čekala jakýkoli příběh, neměla jsem nejmenší tušení, o co by mohlo jít, protože anotace je poněkud záhadná a já jsem si z ní odnesla jenom to, že tato kniha bude určitě vyjímečná a hodně zvláštní. Název už napovídá, že se bude jednat o draky, možná z trochu jiné perspektivy, což se mi také potvrdilo, ale i tak mě název pořád nějak naváděl do úplně jiných dračích vod. Proto jsem byla hodně, ale opravdu hodně mile překvapena, co to nakonec jsou drakiové a jaké mají mezi sebou vztahy. Jako každé společenství má svá pravidla a jestliže jste lidská bytost a vaše osobnost disponuje zakrnělými nebo vůbec žádnými drakijskými schopnosti, vaše důležitost poněkud klesá. Ale když jste vyjímeční a opravdu velmi vzácní, vaše postavení, ať už chcete nebo ne, se může náhle ocitnout až někde v rozmezí astronomických výšin.
Na příběh Sophie Jordan jsem čekala dlouho a jakmile jsem zjistila, že bude vycházet u nás, byla jsem jako neřízená střela a byla jsem opravdu hodně nadšená. To jsem ale ještě nevěděla, co mě v knize samotné čeká. Tento příběh jasně ukazuje, že i nové místo a prostřední může být bodovým zlomem, kdy schonost začínají pozbývat své původní majestátnosti. Že se všechno může zvrtnou během jedné jediné krátké chvíle, kdy si byť jenom malinko přestanete dávat pozor.
Kniha má spoutu kladů, které, a to jsem si naprosto jistá, nenechají chladným vůbec nikoho. Ono to zvhledem k okolnostem knihy ani nejde...

I když byl příběh z velké části hodně romantický, tak už jenom samotný fakt, že těmi dominantními figuranty jsou drakiové se všechna romatika a nadpřirozenost krásně sjednotily a vytvořila tak úžasnou harmonii. Ono by dalo řící, že Jacindin příběh se nese v duchu motta, že i kousíček pravé lásky může pomoci přežít chřadnoucí duši. A to se mi na tom taky moc líbilo.
Postavy by se mohly občas zdát jako takové ty typické a dokola opakované charaktery. Krásný kluk s nezapomenutelným a kolena podlamujícím pohledem a dívka, která není tak úplně jenom obyčejná dívka. Zní to jako klišé? V tomto připadě je to něco trochu jiného. Je to všechno jenom ne klišé. I když Will byl opravdu neskutečný zjev. Když jsem se o této postavě dozvědala víc, a kdykoli se v knize objevil, začala jsem mít nohy z rosolu. Něco podobného jsem zažívala i s druhým mužkým předstvitelem. S Cassianem, prestože jsem v jeho případě pociťovala takový svírající strach, ne proto, že by byl nějak zlý, ale autorita je v jeho případě tou vyčnívající stránkou, jíž se opravdu vzepřít nechcete.
Samu Jacindu jsem si sice také oblíbila, ale už trochu méně. Občas se mi zdála až přehnaně důvěřivá, i když sama moc dobře věděla, že by všem bezmezně důvěřovat neměla. Ale i tak to byla hodně zajímavá postava, bez které by se příběh neobešel. A v těch scénách, hlavně teda romantických scénách, ve kterých figuroval Will s Jacindou jsem měla pocit jako bych se měnila v karamel. Bylo to ohromně romantické a nejen tyto scény, ale i celou knihu jsem si opravdu užívala.
Jelikož jsem si draky, a z této knihy drakie, více než oblíbila, jsem už docela na trní, jak bude Jacindin příběh pokračovat dál. Protože do karet knize hraje hned několik elementů. V první řadě je to konec, který je takovým zvláštním, vláčným způsobem otevřený a slibuje, že se v příběhu budou dít ještě velké věci. A v řadě druhé je to, že bych se velmi ráda dozvěděla, jak to bude dál s Willem a Jacindou. Jelikož je kniha psaná z pohledu Jacindy, možná si na tu druhou informaci budu muset počkat, ale to čekání vydržím ráda.
Drakiové jsou neuvěřitelná stvoření a jestliže chcete poznat, co tyhle bytosti skrývají, kniha Drakie vám musí projít rukama.

Reviews - Mezi láskou a smrtí (Abandon)

13. srpna 2012 v 8:20 | Snow Fairy |  Reviews

Mezi láskou a smrtí (Abandon)

Autor: Meg Cabot
Žánr: Romantika, Fanatsy, Sci - fi
Díl: 1.
Originální název: Abandon
Počet stran: 272
Rok vydání: 2012
Nakladatelství: Knižní klub
Anotace:
Sedmnáctiletá Pierce se málem utopila v bazénu na zahradě domu svých rodičů a vyvázla jen zázrakem. Událost byla posledním hřebíčkem do rakve rozkládajícího se manželství jejích rodičů a Pierce se s maminkou přestěhovala do ostrovního městečka jejího mládí, kde žije i babička a strýček s pochybnou pověstí. Po počátečních obtížích nachází ve škole nové přátele a setkává se i s tajuplným, ponurým, lehce agresivním, ale právě proto nesmírně atraktivním Johnem Haydenem, který se objevuje vždy, když to Pierce čeká nejméně, ovšem zaručeně přesně ve chvíli, kdy potřebuje jeho pomoc. Pierce o něm docela jistě ví jen jediné - je temný, půvabný a neodolatelný, ale není to žádný anděl. Kdyby mu propadla, byla by navždy odsouzena k existenci v místech, která ji děsí a kam se v žádném případě nechce vrátit... Dá přednost bezpečnému každodennímu životu, nebo omamující lásce v náručí smrti?

Mnohokrát děkuju nakladatelství Knižní klub za poskytnutí ARC výtisku této knihy!
Mezi láskou a smrtí vychází v Září 2012!!

Smrt je velmi traumatizující "zažitek". Obzvlášť, když se z ní vrátíte zpět mezi živé. Přesně taková událost se přihodila sedmnáctileté Pierce, která prožila klinickou smrt, při níž se s návratem mezi živé dostavila i změna celé její osobnosti. Od té doby je Pierce stále roztěkanější a nepozorná, duchem nepřítomná a taky... pronásledovaná. Smrt i návrat z ní s sebou nese následky a Pierce se stvává něco vždy, když to nejméně čeká. Proto si občas zajde pro odpovědi na jediný hřbitov, jenž na ostrově je, na ostrově, na který se poté nehodě odstěhovala s matkou, na ostrov s příhodným názvem, Ostrov kostí.
Pro všechny lidi, kteří si prošli podsvětím smrti, je po jejich návratu přízvisko normální relativní pojem. Ale i když se Pierce změnila, stále moc dobře ví, co všechno se stalo a jak moc zvláštní to byly události. Jako všichni lidé, kteří prožijí takovou zkušenost, si začnou dávat větší pozor a začnou být více ostražití. Přesně jako Pierce. Jenomže když se snaží pomoci svým milovaným, zjistí, že nedokáže dávat pozor ani na sebe, takže se tím Pirceina původní snaha o ochranu trochu komplikuje. A Piercina podezřívavost, která se dostavila spolu s ostražitostí, zapříčinila její konec na prestižní dívčí škole ve Westportu. Možná, že když ji rodiče zapíší na nějakou alternativní školu, kde by se věnovali speciálně jejímu problému s pozorností, tak se všechno zlepší. Ale podsvětí a její obyvatelé jsou bezední a nikdy nepozastavují svoji činnost, stejně tak jako největší nepřátelé samotného pána podsvětí, Johna, který se s Pierce poznal, když byla ještě malá. A osud to chtěl tak, že to nebylo jejich poslední setkání.
Nebezpečí nebere ohled na snahu lidí začít nový život. Právě naopak se na takových, téměř nesmyslných snahách, přiživuje.
Bude Pierce schopná čelit nebezpečí, aniž by se znovu ocitla v podsvětí, kde by čekala na svou přepravní loď, a tentokrát navždy? A jak tlustá je dělící čára, která rozděluje lásku od smrti?

Meg Cabot se v podání Mezi láskou smrtí předvedla v tom nejlepším možném světle. Cabotová zahájila svůj tentokát nejen románový příběh jednou z bájí o Persefoně, kterou si král podsvětí, Hades, odnesl do svého temného královstí za účelem udělat z ní svou královnu temna. Jednou bájí to začalo a po celý příběh měla oná báje své místo ve vyprávění. Svůj význam, který tak dobře skrývala, až se později vyjevil v plném rozsahu.
A obdobnou událost zažila sama hrdinka Pierce, která nám část této báje vyprávěla. Zažila znovuzrození, které není až tak milosrdné, jaké by mělo být.
Co u knih považuju za hodně přínosné a jenom ku prospěchu jsou napínavé scény a nečekané zvraty. A že takových scén se v této knize objevilo hned několik a jelikož jsem na ně nebyla ani v nejmenším připravená, tak jakmile jsem na ně narazila a přečetla si je, koukala jsem s očima dokořán jako vyjevená. Ale v dobrém smyslu, protože čím napínavější kniha je, tím líp. Myslím, že i když je Mezi láskou smrtí dílo z maličko jiného soudku, než Meg Cabot normálně píše, tak se jí to napětí společně s akcenty života a smrti podařilo dohromady více než povedeně spojit. A právě samotný fakt, že knihu napsala Meg Cabot byla pro mě více než lákavá, protože Meg píše opravdu úžasné knihy, které chytí a nepustí. A Mezi láskou smrtí je právě takový případ. Jelikož jsem před přečtením vůbec nevěděla, co mám čekat, byla jsem ve výsledku hodně mile překvapená. Meg do svého příběhu zapojila i onu řeckou mytologii, kterou jsem si z bájí opravdu oblíbila a dalším plusem, který bych z knihy vytáhla, jsou začátky všech kapitol, které vždy začínaly úryvkem z Alighieriho Božské komedie, v této knize to byly úryvka z první části, Pekla. A tyto úryvky se pro mě staly plusem proto, že já mám Božskou komedii opravdu ráda, takže jsem jenom přivítala ten tajemný nádech nečekanosti, který knize propujčoval námět bájí a dob dávno minulých.
Kniha zavdává svým čtenářům jednu myšlenku, která by se v rámci této knihy dala diskutovat na tisíc způsobů. Jak že je teda tlustá hranice mezi láskou a smrtí?

Když se řekne, že se někdo vrátil ze své vlastní smrti zpátky mezi živé a odnesl si z toho ponurého místa, kam ho smrt zavedla, tak trochu psychologické problémy, automaticky se každý přiklání k tomu, že je ten člověk blázen. Ale opak je pravdou, protože i když Pierce pronásledují divné a nebezpečné bytosti, do hlubokého bláznovství má poměrně dost daleko. Ale hodnou dobu jsem se nemohla s Pierciným chováním smířit, přičemž jsem postupem knihy poznávala, že v auře Pierciny osobnosti je něco víc než jenom nerozhodnost a občasé excesy jejího chování. Proto jsem si ji i přes ty její úlety oblíbila. Přece jenom je to poněkud těžké břímě, když vám smrt poznamená život takovým způsob, jakým se to stalo Pierce.
Co se týká další hlavní postavy, Johna Haydena, který se později stává v podstatě hrdinou a zároveň nebezpečím, se mi zase, jak to u takových mužských knižních postav bývá, líbil opravdu neskutečně. On černočerný klukovský outifit dělá divy, které jsou docela dobře vidět právě na příkladu Johna.
Jak jsem se moc bála, že mě příběh zklame, i když jsem věřila, že by mě zklamat neměl, tak se stalo, že jsem se do Mezi láskou smrtí skoro zamilovala. Originalita a mistrně zpracovaný děj je známkou opravdového autorčina umu, který do svého vyprávění dává. Takže co se týká mě, Mezi láskou a smrtí, nebo taky Abandon, byla další opravdu neuvěřitelně povedená kniha, která mě opravdu chytla za srdce a donutila přemýšlet, protože když tohle kniha dokáže, je to jenom dobře. V závěru mohu řící, že poměr kvality a kvantity je krásně harmonický a vyvážený, takže nějaký zatěžující děj plný prapodivných zvratů je pro tuto knihu pasé.
Jestliže budete v budoucnu váhat nad pořízením této knihy, mohlo by vás přesvědčit, že i když je to jenom příběh smylšený autorkou, některé části jsou vedeny skutečností, která je byť trochu nečekaná, ale přesto pravdivá. Jedna věc, která se pro mě samotnou stala senazcí je, že příběh se odehrává na ostrově, který doopravdy pobývá na naší planatě a onen ostrov má svou vlastní ponurou milost, která se váže k jeho názvu.
Počkat si na překlad knihy Abandon se opravdu, ale opravdu vyplatí, protože vás myslím i hodně překvapí a v tom lepším případě, to bude velmi milé překvapení. Další díly, jak doufám, budou stejně dobré, nebo lepší, protože, když řeknu, že se na ně jenom těším, použila bych velmi slabé slovo.

Inspiration (7)

12. srpna 2012 v 15:58 | Snow Fairy |  Inspiration

Inspiration

-Meme od Nikki Finn.


Sara Dessen je připravena svými romány otevřít dveře tam, kam se někteří bojí vkročit ve skutečnosti.

Kniha je jako naše druhé srdce, když v knize srdce krvácí, to naše potom se v žalu vytrácí.

I maličkost dokáže udělat z části chmurného dne nezapomenutelný okamžik.

On My Wishlist (21)

11. srpna 2012 v 10:57 | Snow Fairy |  On My Wishlist
Meme z dílny Book Chick City.
-Cílem je každou SOBOTU zveřejnit knihy,které bychom si chtěli pořídit.Mohou to být novější,starší i knihy,které ještě nevyšly.

Underworld (Abandon trilogy 2) - Meg Cabot - GoodReads| Shatter me - Tehereh Mafi - GoodReads

Recenze - Polibek pro Annu

10. srpna 2012 v 8:46 | Snow Fairy |  Recenze

Polibek pro Annu

Autor: Stephanie Perkins
Žánr: Román, Romantika, Lovestory
Díl: 1.
Originální název: Anna and the French Kiss
Počet stran: 336
Rok vydání: 2012
Nakladatelství: CooBoo
Anotace:
Sedmnáctiletá Anna se cítí podvedená. Její rodiče ji totiž posílají na roční studium do Francie - přes půlku planety, do neznámého prostředí, aniž by navíc uměla slůvko francouzsky. Musí tak opustit své přátele, potenciální lásku i veškerá pohodlí amerického života a začít úplně nanovo. V romantické Paříži, ve městě, které nikdy nespí, se vrhá do nových vztahů i zkušeností a odhaluje v sobě skryté vlastnosti. A také je tu jeden spolužák, Étienne St. Clair, který se liší od všech chlapců, které kdy Anna potkala…


Každý teenager považuje rodičovské "pojedeš na rok studovat do zahraničí. Konkrétně do Francie" buď za totální podraz a za způsob jak se adolescentního puběrťáka zbavit nebo za úplně to nejlepší rodičovské rozhodnutí. V případě Anny Oliphantové je to přesně ten první případ. Cítí se zrazená takovým rozhodnutím jejích rodičů, teda hlavně jejího táty, protože rok ve Francii je sice úžasná a opravdu příjemná záležitost, jenomže když neumíte ani "kvákat" francouzsky, pak by to mohlo jít možná trochu ztuha. Ale když je Anna na cestě na internátní školu School of America ještě neví, co jí na tomto "výletě" za pařížskou kulturou, potřebnou vzdělaností a bagetářským tajemstvím, město světel přichystá za úžasná a nezapomenutelná překvapení. Nebo je to snad město lásky? Tak jako tak, Francie splní všechny své účely a stane se něco, o čem by si Anna nedovolila snít snad ani v těch nejdivočejších snech. A co by také nečekala, takřka hned si našla partu tak trochu poťouchlých přátel ve složení s naprosto neodolatelným klukem, který je naprosto, ale naprosto, bezkonkurenčně, úžasně nádherný. Étienne St. Clair je neskutečný objev, který Annu uchvátí hned a na první pohled. Ale je tu takový menší zádrhel, Étienne je zadaný a netouží po něm jenom Anna, ale i její kamarádka Meredith.
Ve Francii tak začíná Annino putování za poznáním svého vlastního soběstačného já a za každodenním programem francouzských kin. Že by se Annin americký sen mohl změnit ve francouzský sen? Všechno tomu nasvědčuje...
Ale nikdy není zaručeno, že všechno zůstane tak, jako předtím než Anna odjela do Francie, protože Annin život se teď tak nějak změnil a její kamarádi v Americe nechtějí čekat, až se Anna vrátí ze svého studijního pobytu, aby tak mohli pokračovat v rozdělaných záležitostech. Ale je to přece Francie, na jejímž uzemí je jedno velmi zvláštní místo. Point Zéro. Místo, kde se každému splní i to nejneskutečnější přání na světě...

Polibek pro Annu o sobě může směle říct, že je to román s velkým, ale opravdu velikánským R. Stephanie Perkins už jenom tím, jak nádherně mi popsala samotnou Francii, ale i celým dějem, jehož zápletka je více než povedená, ukázala, že je tou nejlepší romanopiskyní od jaké jsem četla knihu. Beze všeho nadpřirozena nebo čehokoli jiného. Jenom opravdový příběh ze života dívky, která se kvůli, nebo snad díky?, rozhodnutí svých rodičů dostane do města měst Francie.
Něco takového, co svým čtenářům, tedy spíše čtenářkám, ale i kluci by nemuseli pohrdnout, vymyslela a hodila na papír Stephenie Perkinsová by chtěla zažít každá holka. Já bych to teda chtěla zažít jednoznačně. Francouzský šarm a dobrota spolu s přízvukem je více než velkým lákadlem. Ve Francii jde právě poznat, jak moc jsou jednotlivé kultury různorodé.
Jak moc na dívčí romány nejsem, tak tento se mi opravdu líbil a při čtení jsem se neubránila a občas jsem si do knihy místo Anny projektorovala samu sebe. Já vím, já vím, ale taková návštěva Francie je něco, co bych opravdu moc chtěla zažít, ale nejspíš k tomu nebubu mít nikdy pořádnou příležitost. Proto prožít to všechno s Annou, všechno od pozvracených nohou až po Point Zéro, bylo naprosto bezchybné. Perfektní provedení knihy nemá nijak vtíravý styl, čtení je jednoduché a jde úplně samo.
Polibek pro Annu jsem si vyhlídla už když vycházel, ale říkala jsem si, že ještě počkám, protože jsem netušila, co bych mohla čekat. Ano Američanku v Paříží, ale dál jsem neměla nejmenší tušení, i když motto knihy Romantika v Paříží by už mohla lecos napovědět. A jakmile jsem si knihu přečetla, byla jsem až neuvěřitelně nadšená a překvapená, co se z toho nakonec vyklubalo.
Romantika, až to bere dech, lákavější než lákavé francouzské jídlo, překrásné město, které učaruje svou noblesou a elegantností dohromady s tím nejkrásnějším klukem, jenž se dá v tak krásněm městě potkat, dělá z dobře vyhlížející knihy naprosto nezapomenutelný knižní klenot mezi knihami romantického žánru.

I když je pro Francii a konkrétně pro hlavní město Paříž dominantní Eiffelova věž, tak kdyby někdo věděl, co se odehrálo v této knize a představil by si to doopravdy, stal by se příběh od Stehanie Perkins druhou dominantnou Paříže společně s Eiffelovou věží. Je milé přečíst si román, který je zaroveň i hodně dobrý, takže jsem měla při čtení neustále na tváři usměv a říkala jsem si: "Kéž bych tam místo Anny byla já."
Postavy a hlavně postava Étienna mi učarovala tak neskutečně, jako skoro každé holce, která Étienna byť jenom na chviličku zahlídla. Okouzlující, šarmantní, gentlemanský francouzsko - anglický Američan. Jeho jednoznačný původ je tak trochu záhadou, ale i tak si jsem jistá, že opravdu je důvod se do Étienna zamilovat. A ten důvod je myslím i hodně velký, přímo nepřehlédnutelný.
K dalšímu popisu už v podstatě nemám ani sílu, kniha i celkový příběh ze mě doslova vycucal všechnu energii, k tomuto dílu rozhodně sedí slovo vyčerpávající. Ohlasy čtenářů jsou více než dobré a to už taky o něčem vypovídá a já nemůžu než s ostatními souhlasit.
Abych to nějak smysluplně shrnula. Tohle byl absolutně úžasný román, který byl dokonce tak dobrý, že jsem se z něj na úplném konci knihy rozplakala štěstím. A dobře, přiznávám se, možná taky závistí, ale jestliže jste někdy dlouho uvažovali, nebo stále uvažujete, nad touto knihou, nedělejte stejnou chybu jako já a okamžitě si ji nějakým způsobem pořiďtě, protože i když někdo moc romány nemusí a i já se musím přiznat, že romány moc nečtu, tak tento stál za to. Byl to absolutně úžasný, nejen čtenářský, zážitek.
Get your own free Blogoversary button!