Recenze - Modrá jako safír

20. srpna 2012 v 8:02 | Snow Fairy |  Recenze

Modrá jako safír

Autor: Kerstin Gier
Žánr: Romantika, Lovestory
Díl: 2.
Originální název: Saphirblau
Počet stran: 344
Rok vydání: 2012
Nakladatelství: CooBoo
Anotace:
Být čerstvě zamilovaná v minulosti vážně není dobrý nápad. To si přinejmenším myslí šestnáctiletá Gwendolyn, novopečená cestovatelka časem. Koneckonců mají oba s Gideonem docela jiné starosti. Například jak zachránit svět. Nebo se naučit tančit menuet (A ani jedno není vůbec snadné!). Gwen má sice po svém boku několik dobrých rádců, ale když se Gideon začne chovat tajuplně, je jí jasné, že musí své hormony co nejdříve dostat pod kontrolu. Jinak z toho, že láska nezná čas, nezbude vůbec nic!


Gwendolyn se ještě nestihla pořádně rozkoukat kolem sebe a najednou je z ní ta, která skáče časem do minulosti pomocí záhadného přístroje, chronografu. Ne že by o takovou pozici stála, ono přece jenom zastávat místo, které mělo patřit zhýralé a protivně dokonalé sestřenici Charlotte je poněkud nezáviděníhodný fakt. Ale jak to tak bývá, Gwendolyn se to právě stalo a její znalosti zastaralé etiky a morálních hodnot, či vyjadřování se po vzoru 18. století jsou, pro některé členy zastávající místa v kruhu Strážců, nedostatečné a také Gweniny talentem dané "vymoženosti" považují za prosté a dokonale nedecentní a nevkusné.
Navíc je tu ještě jedna věc, která moc nehraje Gwen do karet. A sice, že Gwen vidí duchy lidí, a tentokrát zjistila, že vidí i duchy démonů, které nikdo jiný nevidí, což se také jednou může stát problémem. Ale zase na druhou stranu vidět několik století starého ducha démona nemusí nutně znamenat nějakou překážku, právě naopak se může stát i docela vhodným společníkem, a to duch chrliče Xemerius opravdu je. Vtipný společník ve cvhílích psychického vyčerpání a také neviditelný slídil, který umí projít zdí a pozorovat věci, které se potom dají zakomponovat do rozřešení hned několika záhad...
A pak je tu onen záhadný a tajemstvím obestřený gen, který se traduje. Nemluvíme o ničem menším než je časocestovaní gen. Který měl sice patřit Charlotte, ale díky zmatkům, za které opravdu z velké části může Gwenina máma, zdědila tento gen Gwendolyn. Opět tak trochu nezáviděnihodné, ale když cestujete ve společnosti opravdu neskutečně milého a krásného mužského doprovodu, dá se potom na život komplikující dědičný gen zapomenout. Ovšemže, i když láska nezná čas, tak se můžeš něco pokazit. Stačí jedna ráda do hlavy a všechno je jinak? Nebo za tu zvláštní změnu může něco, nebo někdo jiný? Povinnosti cestovatele časem jsou však poněkud komplikované a jestliže je pro tuto činnost nutné znát etiketu minulosti, pak je to další část příběhu, která dokáže zaměstnat už tak zmatenou a zaneprázdněnou dívčí mysl.
Ale i když Gwendolyn říkají, že na jejích cestách do minulosti se nemůže nic špatného stát, co když za každým skokem do minulosti číhá nebezpečí, které chce zabránit Gwenině a Gideonově misi na uzavřením kruhu dvanácti?
V tomto bodě cestování nemusí každé vysvětlení znamenat pravdu, byť si to ti, kdo jej vysvětlují,myslí...

Modrá jako safír, jakožto pokračování série Drahokamy, se opět osvědčila a donutila mě se téměř neustále podivovat nad humoristickým umem autorky této série. Opět se kvalitativní úroveň druhého dílu dá srovnávat s prvním dílem, ale oproti prvnímu dílu měla Modrá ještě něco navíc, co mi jasně ukazovalo, že je to nejen povedený díl, ale i celá série ze své dosud opravdu velmi dobře vyjeté koleje jen tak nevyjede. Kerstin ví, co zažívají obyčejní lidé v obyčejných městech, a tak snaží udělat z nudného, stereotypního románu, nadčasovou bombu. Je nesporné, že se jí to daří více než dobře.
Gwendolynina rodina, která čítá tři starší dámy, z čehož jsou konkrétní názory její tety vůči Gwen poněkud pochybné a nesouhlasné, Gweninu sestru Caroline, která se pokaždé kochá sestřinou staromódní róbou, Gwenina bratra Nicka, který má svůj vlastní a přesto neotřelý smysl pro humor, Gweninu maminku, která poslední dobou poměrně zkomplikovala život, který Gwen považovala za normální a Gweinu nabumřelou a vždy dokonalou sestřenici Charlotte, je pro knihu o cestování časem opravdu velmi příjemným zpestřením a takovou už poměrně zaběhnutou věcí, jenž dokáže každému vykouzlit usměv na tváři.
I když se moc knih s tématikou o cestování časem na knižním trhu nevyskytuje, tak vymyslet příběh na toto téma není nic jednoduchého. Ale co se týká příběhu, tak celkový námět považuju za opravdu hodně povedený, protože je díky celkové atmosféře a humoru kniha ještě více zajímavá a originální.
Jaké to tedy je cestovat časem tam, kde se vaše minulost s přítomností střetávají v tom nejužším bodě a tvoří tak kombinaci poněkud... záhadnou?

Je jasné, že příběh mladé Gwen Shepardové, která společně s tak trochu arogantním Gideonem cestuje po dávno minulých londýnských časech, se opravdu velmi rychle ujal a okouzlil své čtenáře. A je taky jasné, proč se tak stalo.
Autorčin styl psaní je tak lehounký, že si nepřipadáte jako malé děti, které si čtou své oblíbené pohádky, ale s noblesou objevujete příběh, který vám dá záminku začít hloubat o cestování časem. Začít toužit po takovém dobrodružství. Prožívat ho znovu a znovu. Kerstin Gierová věděla, co se bude jejím čtenářům líbit a co bude odpovídat tomu, co někteří z nich v opravdovém životě i prožívají krom toho, že s velkou pravděpodobností necestují časem. Postavy byly také vymyšleny tak, aby si každý čtenář našel svou oblíbenou, jež ho bude celou sérií doprovázet. Kromě postav, které se objevily už v prvním díle se v druhém díle objevilo i pár nováčků, kteří od jejich prvního vstupu do knihy sršely vtipem a šarmem. Mezi takovými postavami je i duch chrliče, Xemerius. To je opravdu postava, která se vám nemůže znelíbit. Xemerius měl vždycky připravenou hlášku, kterou odrovnal nejen při konverzaci Gwendolyn, ale i mě samotnou. Taky Gideon odhaluje, co doopravdy cítí.
Jak už jsem se v několika předchozích recenzích zmiňovala, romány čtu zřídka, ale poslední dobou jsem narazila na pár románů, které mě opravdu chytly za srdce. A Modrá jako safír se do této kategorie románů dá zařadit také.
Jestliže se chcete na chvíli odprostit od nadpřirozena v podobě upírů, vlkodlaků, a nebo třeba zombie, pak je i tato série správnou volbou pro vás.

Opět taková menší ochutnávka z knihy. Pomůcka, jak vše přinejmenším zkomplikuje už tak dost komplikovanou lidskou mysl:

Jeho křídla rudá jak rubín jsou,
havran nezná sílu ani cestu svou.
Slyší mezi světy mrtvé zpívat,
vzlétne, kruh se začne uzavírat.

Pyšný lev - má z diamantů tvář,
náhlá kletba zkalí světla zář.
Slunce zhasne, z víry nevíra,
všechno končí, havran umírá.

Moje Hodnocení:
10/10
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 KráTerka-Terka KráTerka-Terka | Web | 22. srpna 2012 v 15:45 | Reagovat

Právě čtu.:)

2 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 24. srpna 2012 v 9:08 | Reagovat

Téma cestování časem se mi poslední dobou dost zalíbilo. Takže myslím, že by se mi líbila i kniha a i její první díl. Pokud na to narazím, tak si to přečtu.

3 SkretulAngie SkretulAngie | 2. ledna 2013 v 13:22 | Reagovat

Ruda jako rubin bola super kniha, ktora sa citala v podstate sama. Uz sa neviem dockat az si kupim Modrou jako safir.

4 gvzgvg gvzgvg | E-mail | 25. prosince 2014 v 15:38 | Reagovat

vy jste fakt blbý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Get your own free Blogoversary button!