Listopad 2012

Bylo Nebylo (25)

29. listopadu 2012 v 18:24 | Snow Fairy |  Bylo nebylo...
-Meme z dílky Kath.
-Čtvrteční meme, jehož cílem je zveřejnit první větu z knihy, kterou čtete.

Název: Milion sluncí
Autor: Beth Revis





První Věta:
- " "Tohle nebude jednoduché," zamumlám při pohledu na masivní kovové dveře, které vedou do Strojovny na Provozní palubě Universa."

Reviews - Nebezpečně krásný

28. listopadu 2012 v 17:06 | Snow Fairy |  Reviews

Nebezpečně krásný

Autor: Melissa Marr
Žánr: Fantasy, Romantika
Díl: 1.
Originální název: Wicked Lovely
Počet stran: 328
Rok vydání: 2012
Nakladatelství: Mladá fronta
Anotace:
Málokdo z obyvatel Huntsdalu tuší, že existuje ještě jiný svět, svět elfů a víl. Svět plný tajemství a nebezpečí, který je smrtelníkům zapovězený. Aislinn vidí víly od narození, ale nikdy netušila, že ve světě éterických bytostí, před nimiž celý život utíká, bude muset sehrát zásadní roli. Vše se pro ni změní v okamžiku, kdy se setká s Keenanem, letním králem. Ten v ní spatří svou královnu, kterou marně hledá již tisíc let. S její pomocí má zachránit svět letních elfů i lidí před zlovůlí kruté zimní královny. Najde v sobě Aislinn dostatek odvahy, aby podstoupila osudovou zkoušku? Bude ochotná riskovat vlastní život, aby pomohla nebezpečně krásnému elfovi, kterého ani nezná?

Mnohokrát děkuji nakladatelství Mladá fronta za poskytnutí knihy k recenzi!

Aislinn má odjakživa jeden velký, avšak pro ni postradatelsný dar. Dar zření, jehož kouzlo tkví v tom, že Aislinn je schopná vidět víly, elfy a další nadpřirozené bytosti sličného národa. To ovšem není vůbec polehčující okolnost. Alislinn tyto bytosti sice vidí, ale nesmí jim jediným posunkem či slovem naznačit, že o nich ví. Jinak by se i z toho zbytku normálního života, který jí ještě zbyl stala jenom zanedbatelná vzpomínka. Každopádně to nemění nic na tom, že pokud víly a elfové chtějí, lidé je vidět mohou. Jako normální lidi, kteří se normálně procházejí po světě, přičemž ostatní smrtelní kolemjdoucí nepoznají rozdíl mezi nadpřirozenou vílí krásnou a obyčejným lidstvím. Aislinn se snaží všechna pravidla, která ji od mala vštěpovala do paměti babička dodržovat, ale situace se poněkud zkomplikuje, když se o Aislinn začně blíže zajímat jeden z elfů. A když blíže, tak natolik blíže, že o ni usiluje nejen celým svým bytím, ale i celou svou... královskou mocí.

Kniha Nebezpečně krásný je naprosto neskutečným spojením lidského světa se světem víl a elfů. Aislinn zdědila dar zření po své mamince už když se narodila. Teď Aislinn žije jenom s babičkou, která nejen pro sebe, ale i pro Aislinn stanovila tři velmi důležitá pravidla pro nekonfliktní život s vílami: Nikdy nezírat na neviditelné víly. Nikdy neviditelným vílám na nic neodpovídat. A to nejdůležitejší pravidlo: Nikdy neupoutávat pozornost víl. Nikdy. Aislinn se podle těchto pravidel už naučila žít, takže když jde kolem nějaké víly či elfa, nikdy nedá najevo, že je vidí. Ale potom se objeví někdo, kdo je až přespříliš krásný, někdo, kdo je.. nebezpečně krásný. V tomto případě ani přátelství jejího nejlepšího kamaráda Setha nepomůže zastavit samotného letního rále, když si něco zamane.
Není to jenom obálka, čím upoutala tato kniha mou pozornost. I samotná anotace byla jedním z důvodů, proč jsem toužila si tuto knihu přečíst. No a pak to byly samozřejmě víly. Několik knih s vílí tématikou jsem už četla, a povětšinou se mi i docela líbily, takže jsem byla celá natěšená na čtení, když jsem zjistila, že i Nebezpečně krásný je kniha o vílách a dalších bytostech nadpřirozených tímto vílím způsobem. Nicméně mé dojmy po dočtení knihy jsou poměrně rozčarované. Kniha má své světlé, ale i temné stránky, takže z toho mám poněkud zamotanou hlavu. Příběh jako takový se mi vážně líbil, avšak je tu něco, co mi tak trochu vadilo. Bohužel Aislinn.

Není to tak, že by mě Aislinn vyloženě nebavila a byla mi nepříjemná, jenom mi postupem čtení začala lézt trochu na nervy. Jednu chvíli je odhadlaná se nebezpečně krásnému Keenanovi nepoddat a v té druhé už si není jistá sama sebou. Tak kam se ztratilo její odhodlání? Že by ho najednou odvál letní vánek letního krále? No nevím. Každopádně Aislinn mi jako ženská hrdinka této knihy moc nesedla. Aislinnin kamarád Seth je typickým příkladem opiercingovaného kluka, který nehledá žádný vážný vztah a jediné, co chce je si svobodně užívat. Ale i jeho priortity se časem mění a v knize je to jasně patrné. Každopádně Setha jsem si oblíbila docela dost. Na této postavě se mi líbila odvaha, kterou Seth disponuje a jeho nevznětlivá povaha.
Nicméně Keenan se mi líbil asi ze všech nejvíce. Tahle postava je poměrně zvláštní a ne vždy úplně jednoznačná, ale nakonec jsem ho oblíbila. O postavách si každý musí udělá obrázek sám, protože ne všem totiž budou sedět všechny postavy.
Ono by se dalo říct, že tato kniha je poměrně kontroverzní, někomu se líbí moc a někomu se nelíbí vůbec. Já sama za sebe přikláním spíše k tomu, že se mi kniha líbí. Nejspíš jsem čekala něco trochu jiného, ale na druhou stranu jsem se nechávala překvapit. I když jsem si moc neoblíbila hlavní hrdinku, tak příběh jako takový byl velmi dobře promyšlený a styl psaní se mi také líbil, navíc jsem měla možnost se setkat s dalšími, a v mnoha případech i úplně novými, druhy nadpřirozených bytostí. A už kvůli tomu konci, který jsem dočítala s vykulenýma očima, bych dala o hvězdičku více. A jestliže budou vycházet i další díly v českém překladu, nebudu se dlouho rozmýšlet, jestli číst anebo ne.

Knižní chvilky (3)

27. listopadu 2012 v 18:34 | Snow Fairy |  Knižní Chvilky

Knižní chvilky

- meme, které pro nás vymyslela TerezZ.

A máme tady další Knižní chvilky. Jelikož jsem doma s rýmou, nekonečnými záchvaty kýchání a záplavou posmrkaných kapesníčků, je dnešek pro Knižní chvilky jako dělaný. Takže přejdu rovnou k tomu, jak to u mě dnes vypadá, když si čtu. :))))














Tak tohle jsou knížky, kterým jsem se dneska věnovala a ještě věnovat budu. Teda teď už spíše jenom Cinder, protože Nebezpečně krásného mám skoro dočteného. Řeknu vám, že Nebezpečně krásný je opravdu zajímavá kniha. Recenzi už pomalinku chystám, takže ji můžete ještě teto týden očekávat. A ano, konečně jsem se znovu pustila do Cinder, nejen že se mi ten příběh strašně líbí a už se chci dozvědět, jak skončí, ale také proto, že je to kniha k recenzi, takže bych ji měla mít přečtenou co možná nejdříve. :))))))))














A tohle dělám celý den. Čtení a počítač. Právě na něm můžete vidět, že pro vás chystám tyto Knižní chvilky. Pro dny, kdy jsem celé dny doma jsem se přesunula do obýváku, kde jsou krbové kamna, tím pádem i teplo. :))))
A takhle to dnes vidí Nick. Hezky se chladit na okně. :)))

Reviews - Bílý kůň

26. listopadu 2012 v 14:02 | Snow Fairy |  Reviews

Bílý kůň

Autor: Alex Adams
Žánr: Postapokalypsa, Drama, Thriller
Díl: 1.
Originální název: White Horse
Počet stran: 304
Rok vydání: 2012
Nakladatelství: DOMINO
Anotace:
Třicetiletá Zoe dobrovolně strávila posledních pět let v jakési osobní bublině - po tragické smrti manžela se pohybuje jen mezi svým prázdným bytem a výzkumným ústavem, kde pracuje jako uklízečka. Šeď plynoucích dní ji neubíjí, naopak jí pomáhá nalézt vnitřní klid, aby se mohla rozhodnout, co se svým životem provede dál. A pak se najednou všechno změní.

Lidé v jejím okolí začnou umírat na záhadný virus, pojmenovaný Bílý kůň. Smrtící nákaza se lavinovitě šíří po celém světě a během několika měsíců se lidstvo ocitá na pokraji vyhynutí. Přežije jen hrstka imunních jedinců, a někteří z nich jako by pozbyli veškeré lidství. Vypuká válka a apokalypsu dovrší ničivé zvraty počasí.

Možná Zoe dříve považovala holý život za jedinou jistotu, kterou ještě má. To už teď ale neplatí. Odkázána pouze sama na sebe putuje postapokalyptickým světem a snaží se přežít. Nebezpečí číhá na každém kroku, neboť z lidské podstaty už zbylo jen velmi málo. Zoe dál míří k jedinému místu, které by jí mohlo poskytnout potřebnou ochranu - nejen kvůli sobě, ale i kvůli tajemství, které nese s sebou…

Mnohokrát děkuji nakladatelství DOMINO za poskytnutí knihy k recenzi!

Život kdysi býval pro každého samozřejmostí. Nikdo se moc nezabýval tím, že by život neměl a ani v takovou možnost nevěřil. Samozřejmě, jednou umřou, ale to bude stářím a umřou v pohodlí svého domova. Ovšem jeden virus všechno navždy změní. Z životů už zbude jen utrpení a po utrpení už nebude nic. Třicetiletá Zoey ví, jaké to je žít v takovém světě, který je skrz naskrz prožrán odporným virem, který ničí všechno a všechny, kdo s ním přijde do kontaktu. Bílý kůň, jak byl virus pojmenovám, se šíří tak rychle a s takovým odhodláním, že všichni byvatelé ve všech zemích světa mohou jenom čekat, až si Bílý kůň přijde i pro ně. Zoey přijde o všechno, o všechny a na světě ji toho už moc nezbude. Pouze malý, mihotavý a téměř nepatrný planínek naděje, který s sebou nese možnost lepších zítřků. Ale než se k této naději dostane musí překonat překážky tak kruté, že ji mohou stát i holý život...

S hlavní postavou knihy Alex Adams, s třicetiletou Zoey, se setkáváme ve dvou dějství jejího života. Tehdy a Teď. Tyhle dva životy nejsou téměř v ničem stejné. Avšak jednoho společného jemnovatele mají. Smrt. Lidé Zoey před očima umírali tehdy i teď. Může za to smrtící virus, který se nezastaví před ničím a nemilosrdně zabíjí každého, kdo se jím nakazí. Nedá se proti němu bojovat, ani jeho smrtící tažení zastavit. Je téměř neporazitelný. Avšak možná existuje naděje, která by mohla všechno změnit. Zoey si je toho vědoma, i když jí život činí neskutečné potíže. Její cesta v doprovodu slepé a zneužívané Lisy za tím, koho miluje, je plná nástrah, které si nikdo z nás nedokáže představit ani v nejmenším. Smrt je blízko a své kostnaté prsty už vzathuje i na Zoey...
Na knihu Bílý kůň jsem se těšila poměrně hodně. Téma postapokalyptického světa zdevastovaného virem mě zaujalo na první přečtení a po přečtení anotace jsem po knize začala toužit. Chtěla jsem zjistit, co se krývá na stranách knihy, jejíž příběh přesahuje všechny meze krutosti a vypráví příběh tak drsný, že se stal femoménem. Při čtení jsem jenom trnula. Příběh byl doopravdy neskutečně drsný a popisy všech událostí ve mě zanechaly jistou špětku ostražitosti, a abych se přiznala tak i znechucení. Kdo knihu četl, ví co mám na mysli, ale tak morbidní scény jsem snad ještě v žádné knize nečetla. Nicméně i to tak nějak knize dávalo to, co po čem lidé touží. Vidět a cítit ten pocit krutosti, avšak z uctivé vzdálenosti a v neutuchajícím doufání, že se to nikdy doopravdy nestane. Já sama jsem z toho byla pořádně vystrašená. Cítila jsem se jako ochrnutá, když jsem si četla to všechno, co Zoey musela přežít. Rozhodně jí za to patří můj obdiv, protože něco takového přežít, to už přece jenom chce opravdu velkou spoustu kuráže, odvahy a pevné vůle.

Svým stylem psaní mě Alex Adams opravdu překvapila. Nezdráhala se všechno do podrobností popsat, ale na druhou stranu jsem v několika případech civěla a přemýšlela o tom, co vlastně znamená, to co jsem si právě přečetla. Ale jinak Alex rozhodně nechodí kolem horké kaše. A to se mi opravdu líbilo. Jsem ráda, že jsem měla možnost poznat samotnou Zoey. Jak jsem se výše zmiňovala, neskutečně ji za to, co prožila obdivuju. Při všem, co dělala jsem ji držela palce. Zoey rozhodně není žádná chudinka, která by jenom ustavičně fňukala. Právě naopak je to velmi silná žena, která má smysl pro spravedlnost. Osazenstvo postav, které se vystřídali v příběhu nejsou povětšinou až tak důležité, protože se na scéně častokrát moc dlouho nepohybovali. Každopádně i terapeut Nick se stal jedním z mých hrdinů, jež měl tu smůlu a žil v tak zpustošeném světě.
O nějakých příliš sladkých scénách nemůže být řeč ani v nejmenším. I když se v knize určitá láska vyvíjí, není to však to nejstěžejnější.
Ještě teď jsem z Bílého koně poměrně nesvá. Těžko se mi o této knize i píše, protože ve mě opravdu zanechala spoustu dojmů, přičemž mi bude nějakou chvíli trvat než je všechny vstřebám. Každopáně ale jestli toužíte po knize, která vás bude děsit, u které vám budou hrůzou vstávat vlasy na hlavě a krev vám bude tuhnout v žilách, jsem si jistá, že s Bílým koněm tohle všechno zažijete. Zrůdnosti, které provádí jedna určitá postava, která přijde do úzkého styku se Zoey A Lisou je jako vystřižená z pořádně krvavého hororu. Po přečtení Bílého koně jsem už opravdu zvědavá, co mě čeká v druhém díle této postapokalyptické triologie, v Rudém koni. Malou ochutnávku máte totiž už v prvním dílu.

Vánoce jsou zase tady (1)

25. listopadu 2012 v 17:30 | Snow Fairy |  Vánoce jsou zase tady

Vánoční projekt, který pro vás pořáda Niklaus.

Vánoční Tradice

Spousta lidí považuje Vánoce za nejkrásnější svátky v roce. Mezi takové lidi se řadím i já. Miluju Vánoce, jejich vůni, jejich barvy, jejich atmosféru. Ale hlavně na nich miluji to, že se celá rodina sejde u jednoho stolu a v klidu a míru spolu povečeří. Tohle bývá typické u nás, když nastanou svátky, ale je to ten typ tradice, kterou provozují vlastně všichni. Abych se od jiných vánočních tradic moc neodchylovala, tak tradice nedodržujeme pravidelně a ne úplně všechny, ale každý rok si nějakou zopakujeme. Když jsem byla menší, většinou jsme pouštěli ořechové lodičky po hladině vody ve velké misce a já jsem jako uhranutá pokaždé sledovala, jak všechny loďky plují. Nikdy jsem nebyla moc zručná a rozbít vlašský oříšek tak, aby byl rozpůlený na dvě stejné půlky se mi nikdy nepovedlo, takže jednou, když jsem položila svou lodičku na hladinu jako první, tak se samozřejmě i jako první potopila. Byla jsem z toho smutná, protože jsem byla ještě malá, takže, aby se taková situace neopakovala, musel mi s rozbíjením oříšků pomáhat taťka. Nicméně teď tuto tradici už moc nedodržujeme. Co ale děláváme každý rok je rozkrajování jablíček. Taková všeobecně známá tradice, která se u nás jednoduše uchovala. V souvislosti s jablíčky děláme na Vánoce ještě jednu věc. Nedá se mluvit o tradici, nebo možná z části, ale vždycky na Štedý den rozkrájíme jablka, které dáme do lampy podobné aromalampě, akorát s tím rozdílem, že se do mističky nahoře nenalije voda a nenakape se tam pár kapek aroma, ale do mističky se vloží nakrájené jablíčko s několika špalíčky skořice. Pod to se dá zapálená svíčka a jablíčko se "peče." Zahřáté jablíčko opravdu nádherně voní a skořice dodává atmosféře ten typická vánoční nádech. Co se týká dalších tradic, tak děláme už asi jenom to, že si do peněženek a pod talířek dáváme kapří šupinku, který má symbolizovat finanční dostatečnost. :)))))

Nejen zdobení stromečku...

Co se u nás ještě dělá tradičně na Vánoce? Když to tak nějak vyjde, tak se chodíme projít do města nebo prostě jenom tak na chvíli z domu od všeho toho vánočního stresu, kdy se u nás celé hodiny jenom uklízí. Na Vánoce bývá město, ve kterém žijeme, vždy ozdobeno světýlky ve tvaru stromečků nebo zvonečků, takže to působí, oproti normálním dnům magicky a krásně. Když ale nejdeme do města, tak nechodíme nijak zvlášť daleko, většinou kolem domu a pak zase zpátky do kamny vyhrátého domu. Stromeček zdobíme buď 23. 12 nebo přímo na Štědrý den. V poslední době už spíše 24. 12, protože čím déle je doma stromeček ozdobený, tím je větší riziko, že ho naše zvěrstvo, teda vyloženě náš kocourek, strhne s sebou na zem. Jako každá kočička má totiž rád, když se všechny baňky a ozdůbky lesknou a houpají se mu přímo pod čumáčkem. To pak stačí málo a stromeček se nebezpečně naklání k zemi. Většinou si ale pod stromeček lehne za účelem si pořádně schrupnout, u krbu je totiž hezky teplo a navíc, když se naskládají dárečky, kterou jsou měkké, tak v tom se mu spí nejlépe.
Většinou si přesně neurčujeme do jaké barvy stromeček nastrojíme. Máme už svou obvyklou sbírku baněk a ozdobiček, a i když by se mohlo zdát, že z toho vznikne vždy stejná dekorace, je tomu přesně naopak. Pokaždé vypadá stromeček jinak a pokaždé jsem u něj schopná prosedět hodiny, s tím, že ho jenom okukuji nebo si pod něj sednu s knihou. Takže to by bylo asi ke stromečku, dárky se u nás pod stromeček skládají pár hodinek před štědrovečerní večeří. Ale když jsem byla nemší měla jsem do pokoje se stromečkem přísně zakázáno vstupovat, protože bych prý mohla vyplašit Ježíška a on by nestihl všechno rozdat, takže se dárky pod stromek dávaly těšně předtím, než jse měli jíst. Ale to je už dávno, takto jsme to dělávali, když jsem byla menší a o existenci Ježíška jsem byla přesvědčená na sto procent. :))))

Tradice ve štědrovečerní večeři.

Abych se přiznala, tak nikdy nemíváme na vánoční štědrovečerní tabuli jenom smaženého kapra. Kromě rybičky máme i kuřecí řízky, které jím většinou jen já a potom, jakmile přijde, tak i babička. Takže kapří menu máme každý rok, jenom ho nejedí všichni. K tomu máme jako obvykle bramborový salát, v tom se u nás nic nemění. Ale ještě než se dáme do samotného kapra/řízku a bramborového salátu, tak si každý z nás namaže plátek hostie medem a sní ho společně s horkým čajem s vůní Vánoc. Po hostiích jíme ještě polévku. Na Vánoce máme buď houbovou nebo rybí. Večeri chystáme už od rána, aby se stihla co možná nejdříve, aby už potom nebylo moc starostí s jídlem. Večeřet začínáme pokaždé jindy, ale takový ten průměrný čas je někdy kolem páté večer. Naše rodina má ráda, když je při rozbalování dárků venku tma a zima a doma útulno a teplo. Moje máma se vždycky snaží nastrojit nejen stůl, ale i všechny ostatní místnosti co nejkrásněji, aby se nám nejen hezky jedlo, ale také proto, aby bylo všechno i na pohled estetické, útulné a navodilo to i tu správnou vánoční atmosféru. Takže to znamená, že jsou všude pověšení andělíčky z různých materiálů a v každé místnosti hoří alespoň jedna svíčka. :)))
Idelání Vánoce si dělá každý sám. Vánoční tradice nebývají pouze stereotypní, ale většinou bývají i hravé. Mě jde na Vánoce hodně a hlavně o to, aby se sešla celá rodina hezky u jednoho stolu. Když už se to nestává často, tak alespoň na Vánoce. :)))

Protože Vánoce nedělá Vánocemi jenom měsíc, ve které jsou anebo třeba zimní počasí, tak je dělá převážně to, s kým je oslavujete. Každé místo je jenom tak dobré, jako dobří jsou tam lidé. A na Vánoce je všechno takové kouzelné a jednoduše nezapomenutelné. Kouzlo Vánoc je kouzlem proto, že se neděje celoročně, ale jenom jednou. :)))

Inspiration (17)

25. listopadu 2012 v 16:07 | Snow Fairy |  Inspiration

Inspiration

-Meme od Nikki Finn.

Když napadne sníh...

Pravé americké Vánoce se nejobejdou bez kávy... to ostatně asi ty naše. :))))


Ty nejkrásnější Vánoce jsou tam, kde se je rodina. :)))

Reviews - Zlatá lilie

23. listopadu 2012 v 17:57 | Snow Fairy |  Reviews

Pokrevní pouta 2: Zlatá lilie

Autor: Richelle Mead
Žánr: Fantasy, Vampýři
Díl: 2.
Originální název: Bloodlines 2: The Golden Lily
Počet stran: 328
Rok vydání: 2012
Nakladatelství: Domino
Anotace:
Alchymistka Sydney Sageová slouží jako jakýsi most mezi světem vampýrů a lidí: chrání tajemství prvních a životy druhých. Moc ráda by studovala univerzitu, ale místo toho byla vyslána na snobskou střední školu v Palm Springs. Má tam za úkol střežit morojskou princeznu Jill Dragomirovou před zabijáky, kteří chtějí ve světě Morojů rozpoutat válku.

Všichni ji považují za skvělou alchymistku, dokonce i ti, kteří o ní dříve pochybovali. Nyní však začíná pochybovat ona sama: opravdu jsou všichni vampýři zvrácené stvůry, anebo je to všechno jinak?

Všechno se ještě víc zkomplikuje, když bývalí Strigojové Soňa a Dimitrij zjistí, že právě Sydney by mohla být klíčem k objevení zázračného léku k proměně na Strigoje. A pak Sydney naváže milostný vztah s Braydenem… Má s ním mnoho společného, ale přesto jako by ji stále silněji přitahoval někdo jiný, na koho by kvůli jeho původu neměla ani pomyslet! Co teď? Má se řídit zákony alchymistů, anebo naslouchat hlasu vlastního srdce?

Mnohokrát děkuji nakladatelství Domino za poskytnutí knihy k recenzi!

To, že je Sydney Sageová alchymistkou těch nejvyšších kvalit a dovedností je naprosto nezpochybnitelný fakt. Svou práci bere úplně vážně a ke svým zásadám přistupuje s posvátnou úctou. Porušit alchymistá pravidla je nemyslitelné. Ovšem i když se člověk sebevíc snaží, někdy jsou lidské touhy silnější než povinnost. Nebo je to snad v Sydneyině případě jinak? Za tu dobu, co byla Sydney dána na starost situace v Palms Prings a ochrana Jill, jediné sestry mladičké královny Lissy Dragomirové, díky jíž jediné může ještě stále být královnou a měnit tak dějiny morojského kralování, se stala nejedna stísňující událost. Nicnémě vše bylo vyřešeno a další možné potíže zažehnány. Prozatím. Protože se místo poklidného života na Emberwoodu, začínají opět stahovat mračna. Že má přijít něco velkého je jasně patrné, ale jak velkého zůstává záhadnou. Navíc Sydney je ten typ člověka, respektive alchymistky, která je bezmezně oddaná práci. Ale i Sydney je jenom obyčejná holka, které k vlastnímu překvapení nevadí se blíže poznat s klukem. Brayden je naprosto a úplně identické povahy jako Sydney. Nebo vlastně úplně ne, Braydon je trochu příliš... vásnivě oddaný nasbíraným faktům. No, a pak je tady Adrian.. Moroj zhýčkaný dosavadním životem, který ale není vždy jako z bavlnky. Co se tedy bude dít dál? A jak se Sydney rozhodne? Bude volit mezi povinností nebo pravdou láskou, kterou si ale sama nechce dovolit cítit? A bude možné vůbec se dostat dál, když je vám v patách někdo, kdo nechce nic jiného, než smrt všech vampýrů?

Ještě teď jsem se celá rozrušená a vyjevená z toho, čeho jsem se stala svědkem. Richelle Mead mě nepřestává překvapovat. Richelle si se svými postavami opravdu zahrává, ale někdy se to i vyplatí. Její příběhy jsou potom plné napětí a celkový dojem je poté takový sytější. Tentokrát se se Sydney opět potkáváme na uzemí Palms Prings, kde se má společně s Eddiem, Adrianem a dalšími postarat o bezpečí mladé královské princezny Jill z rodu Dragomirů, který je v současné době tím nejvzácnějším a nejohroženějším rodem v celém morojském království. Ale i Sydney prožívá hotové nadělení. Stalo se něco, co by si ani sama Sydney nemyslela, že se stane. Začne randit. Ovšem někomu jinému to možná láme srdce...
Na tento díl jsem se opravdu hodně těšila. Po konci prvního dílu jsem se už Zlaté lilie opravdu nemohla dočkat. A jak tak čas běží, konečně máme všichni možnost si pokračování brilatních Pokrevních pout přečíst. Předem jsem měla tušení od povídání těch, kdo již četli Zlatou lilii třeba v originále, že můžeme čekat opravdu, ale opravdu šokující konec. Byla jsem jako na trní, jenom abych zjistila, čím že je ten konec tak šokující. Měla jsem různé teorie, ale jako v případě jiných knih jsem byla vedle jak ta jedle. Každopádně na konci jsem zůstala jenom vyjeveně koukat. Moje první reakce po dočtení? "Cože?? Jak jsi to mohla udělat, Richelle? " Opravdu něco, co jsem nečekala, když přihlédneme k tomu, že takhle to ani skončit nemuselo...

Nejenže Richelle v tomto díle zkoušela, co vydrží naše nervy, ale ani nás neochudila o typické hlášky, které knihu dokázály krásně odlehčit a navodit ten pocit, který čtenář normálně má u čtení Vampýrské akademie či Pokrevních pout. A opravdu velkou, vlastně zásadní roli, v této přehlídce neotřelých hlášek neměl nikdo jiný než Adrian Ivaškov. Svůdce a lamač dívčích srdcí. Nestydím se říci, že i toho mého. Postavu Adriana jsem měla vždycky ráda opravdu hodně, ale díl o dílu se mi líbí víc a víc. Adrian je prostě charakter, který na drtivou většinou ženského čtenářského obesenstva působí až hypnoticky. Sydney jsem měla také jako oblíbenkyni, navíc jsme v tomto díle měla možnost poznat mnohem lépe její věděckou stránku. Věřtě, že Sydneyinu chytrost bych vážně chtěla mít. V souvislosti se Sydney se ve Zlaté lilii potkáme i s novým klukem, který se sice snaží okupovat Sydneyno srdce, ale jde mu to poněkud těžce. A i když mi byl Brayden poměrně sympatický, také díky jeho rozsáhlým vědomostem, ke konci knihy se už nelíbil skoro vůbec. Na mě působil trochu moc sucharsky a upjatě. Ten typ kluka, kterému nedocházejí obyčejné maličkosti, který se raději spoléhá na svá fakta, jež začínají mít z části vliv vmínání detailů. A také je to ten typ kluka, který se nezdráhá být až sakrementsky upřímný.
Krom několika milostných románků, které se v knize řeší, se můžete těšit na pořádnou nálož akce a napětí. V tomto ohledu není nutno o Richelle pochybovat. Vlastně v žádném z jejích dovedností není nutné o ní pochybovat. Vždy svým čtenářům připraví něco, z čeho budou po dočtení jejích knih na větvi. Rozhodně se netajím tím, že zbožňuju Vampýrskou akademii i Pokrevní pouta, protože tyto fenomenální knížní kousky jsou hodny nejen obdivu, ale také oného zbožňování. Je jasné, že ne všichni si přijdou na chuť s touto vampýří bombou. Ale jestli si přijdete na své i s vampýry, pak myslím, že Zlatá lilie, jakožto pokračování Pokrevních pout, vás nepřipraví o čas zbytečně. Opět opravdu heroický výkon. Vřele doporučuji.

Bylo Nebylo (24)

22. listopadu 2012 v 18:34 | Snow Fairy |  Bylo nebylo...
-Meme z dílky Kath.
-Čtvrteční meme, jehož cílem je zveřejnit první větu z knihy, kterou čtete.

Název: Nebezpečně krásný
Autor: Melissa Marr





První Věta:
- "Letní král před ní poklekl."

Vánoční nadílka

21. listopadu 2012 v 17:28 | Snow Fairy |  Nickyho Knižní Soutěže
Všechny vás zdravím,
jelikož už se blíží další Vánoce, na které se já osobně už neskutečně těším, je v podstatě mou povinností uspořádat i pro vás nějakou knižní vánoční nadílku. :)) A protože mám v plánu vítězům knihy zaslat ještě než bude Štědrý den, aby se z nich mohli těšit, začíná tato soutěž už dnes. :)))
Tentokrát se ale bude hrát o mnohem více knih, v celkovém součtu tedy o 11, takže doufám, že vám to udělá jedině radost. Takže to nebudu dlouho prodlužovat a přejdou rovnou k podmínám a cenám této soutěže.

Podmínky soutěže:

- Soutěž probíha od: 21. 11. 2012 - 17. 12. 2012
- O 4., 5. a 6. výhru můžete soutěžit do 8. 12. 2012 00:00
- Soutěž je přístupná pro Českou i Slovenskou republiku
- Pokud máte blog, budu moc ráda, když si ikonku této soutěže dáte do svého menu na blogu. :))))
- Každý má možnost zúčastnit se pouze jednou!!
- Vítězů bude tentokrát 6. Každý soutěžící vyhraje buď sadu knih nebo samostanou knihu a nějaké ty doplňky. :)))
- Výherci budou vylosováni pomocí portálu random.org 21. 12. 2012
- Tudíž můžete své přihlášky o 1., 2. a 3. cenu vyplňovat do 16. 12. 2012 do 00:00

POZOR!!!
Taková malá změna! Z důvodu takového nemšího časového presu, jsem se rozhodla, že část vítězů, konkrétně o poslední tři výhry, vylosuji už zítra a ceny budu odesílat začátkem dalšího týdne. Vítěze, kteří soutěží o zbytek výher, tedy o 1., 2. a 3. vylosuji koncem příštího týdne, abych stihla všechny ceny odelsat ještě před Vánoci, aby se vítězové mohli těšit z knihy jako dárků k Vánocům. Moc se omlouvám, že jsem to takhle narychlo změnila, ale byla bych moc ráda, kdyby všichni vítězové dostali své knihy doopravdy pod stromeček nebo ještě před Štědrým dnem.
Děkuji za pochopení, doufám, že vám to moc nevadí.
Snow Fairy

Soutěžní formulář


A tady už jsou konečně knihy, o které se bude hrát:

1. cena: Lovec duchů - Derek Meister, Dotkni se temnoty - Karen Chance, Mezi láskou a smrtí - Meg Cabot + sada záložek a podepsaná kartička od Kerstin Gier | 2. cena: Rozdělená srdce - Bettina Bellitz, Krásní mrtví: Phoenix + sada záložek a podepsaná kartička od Kerstin Gier














3. cena: Dnem i nocí (První díl) - Gwen Hayes, Prokletí krve (Díl druhý) - Gwen Hayes + sada záložek a podepsaná kartička od Kerstin Gier | 4. cena: Strážci dnů - Alberto Granados, Grace to řekne nahlas - Emma Henderson + sada záložek














5.cena: Lovkyně snů (3) - Lisa McMann + sada záložek Lovkyně snů | 6. cena: Věk magie: Bájná pečeť - Bernd Perplies + sada záložek














Doufám, že se vám ceny líbí a teď už vám mohu popřát jen hodně, hodně štěstí v soutěži. :)))) Budu moc ráda za každého soutěžícího a budu také moc ráda, když si tuto vánoční soutěž patřičně užijete. :))))

Mnohokrát děkuji těmto nakladatelstvím na věnování knih do soutěž:


Hodně štěstí přeje znovu,
Snow Fairy a Nick :)))

Recenze - Nadpozemská

20. listopadu 2012 v 17:12 | Snow Fairy |  Recenze

Nadpozemská

Autor: Cynthia Hand
Žánr: Fantasy, Andělé, Romantika
Díl: 1.
Originální název: Unearthly
Počet stran: 360
Rok vydání: 2012
Nakladatelství: CooBoo
Anotace:
Zjistit, že jste částečně anděl, není zrovna běžná rutina ani procházka růžovým sadem, zvlášť když víte, že máte naplnit na Zemi poslání, že máte úkol, který byl svěřen jedině a právě vám, ale nikdo vám neřekne, jaký ten úkol přesně je. Nicméně Clara, hlavní hrdinka trilogie Nadpozemská, se s tím statečně pere. Dokonce se snaží zjistit, kdo je ten pohledný kluk, kterého vídá ve svých snech a který zjevně nějak patří k jejímu poslání. Má ho zachránit? Je tohle smyslem jejího života?
Když se pak setká s Christianem, zdá se, že všechny dílky skládačky zapadly na svá místa. Jenže nic není tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát. Clara je nakonec nucena volit mezi lidskou láskou a andělskou povinností a nikdo netuší, jaké důsledky to všechno může mít.
Nadpozemská je příběhem nejen o andělech, ale zejména o lásce, přátelství, osudu a volbách, které někdy musíme učinit, aniž bychom chtěli.

Začátek jako vystřihnutý z filmového románu. Clara Gardnerová je krásná, chytrá a na své škole v Kalifornii velmi oblíbená dívka s ambicemi. Ale je toho ale mnohem víc, než pouze obyčejné lidské banálnosti. Clara je něco víc než člověk, má boží poslání, poslání shůry, které je její andělskou povinností splnit. Ano, andělskou povinností, protože Clara je takzvaný Quartarius, z jedné čtvrtiny člověk z druhé anděl. Avšak její poslání se netýká Kalifornie, takže se bude muset se svou mamkou a bratrem Jeffreym odstěhovat na místo, kde na ni čeká život, jenž potřebuje zachránit. Hlavní postavou Clařiny vize je mladý kluk, který jenom čeká na svou záhrachu z hořícího lesa. Jedinou větší napovědou, jak oného chlapce najít, je poznávací značka, kterou ve vizi vidí také. Ale co když se stane něco neslýchaného, něco, co by mohlo Claře bránit plnit svou záchranou misi na sto procent?

S příběhem Cynthie Hand, který nese poetický název Nadpozemská, získává andělskost opět nový rozměr. Cynthia si s příběhem, ve kterém je andělskost popsána trochu jiným a přesto neméně uchvatnýcm způsobem, opravdu velmi dobře pohrála. Už jsem se již několikrát zmiňovala, že pro knihy s andělskou tématikou mám slabost, takže když jsem věděla, že vyjde právě tato kniha o andělech, neváhala jsem po vydání ani minutu a už jsem měla založenou objednávku. A vyplatilo se. Tento příběh jsem si opravdu užívala. Až tak moc, že když jsem se ke knize po delší časové prodlevě, v důsledku malého množství času, opět dostala, nemohla jsem se odtrhnout. A veztě, že v tomto případě nepoužívám nadsázku. Kniha byla opravdu mistrně napsaná. Nebyla ani tak moc akční, ale zároveň se Cynthia taktně vyhnula přemrštěně sladkým scénám mezi knižními hrdiny. Takže by se dalo říct, že se autorka držela poměrně při zemi, ale přesto příběh moc hezky gradoval. Celková pointa i nápad se mi opravdu moc líbily, některé scény mě tedy rozhodně nenechaly chladnou. Děj působil naprosto reálně, že při čtení jakoby jste se ocitli přímo v dějišti příběhu. A můžete mi věřit, že právě v tomto příběhu by jste si alespoň na chvíli přáli být. Moje andělská srdcová obsese se nezapře ani v případě Nadpozemské, protože když mi autor naservíruje do knihy takové hrdiny, takový děj, který ještě ke všemu plyne neskutečně rychle, tak je to opravdu všechno, co mi stačí ke štěstí.

U Nadpozemské jsem se nejenže opravdu bavila, ale navíc mi byla sama hlavní hrdinka Clara sympatická. A to se netýká jen vzhledu, ale i vystupování a také smyslu pro humor, který kdybych měla to štěstí sdílet s Clarou, tak už by mě to opravdu vyneslo na obláčku až do nebe. Ovšem Clara je přece z části dítě andělské krve, proto jí i na lidech, které má ráda opravdu hluboce záleží. Toho je třeba si u knižních hrdinů cenit a u Clary dvojnásob.
Nadpozemská se jako další může zařadit mezi knihy, kde se nám objevují hned dva opravdu krásní a charismatičtí mužští hrdinové. Tentokrát je to Christian a Tucker. I když jsem si na začátku byla jistá, že Christian je přesně ten typ kluka, které já mám ráda, tak hned jakmile jsem se poprvé setkala s Tucekrem jsem měla v hlavě dokonale uspořádané priority. Právě Tucker se pro mě stává hrdinou číslo jedna této knihy. U mě zvítězil na celé čáře, i když Christian mi nebyl nijak zvlášť nepříjemný. U této postavy se nedá mluvit o přehnané naivitě, ani o nezajímavosti, ani o infantilnosti a už vůbec ne o aroganci. Tucker je přesný opak toho všeho. Prostě kluk, který když se zamiluje, tak miluje celým srdcem.
V případě celé této knihy se nedá mluvit o tom, že by byla nepovedená. I když mám v knihách ráda napětí a pořádně akční scény, tak u Nadpozemské jsem žádné akce ani nepotřebovala. Úplně stačilo to, co mi bylo dáno. Za mě je to opravdu hodně povedená kniha a konečně se může zařadit mezi mé oblíbenkyně. Po dlouhé době čekání, kdy jsem se na tuto knihu těšila mě prostě a jednoduše nezklamala. Jestli i můj názor nějak pomůže, tak já říkám; jednoznačně se do Nadpozemské pusťě, nebudete litovat.
Get your own free Blogoversary button!