Listopad 2012

Knižní Chvilky (2)

19. listopadu 2012 v 17:35 | Snow Fairy |  Knižní Chvilky

Knižní chvilky

- meme, které pro nás vymyslela TerezZ.

Dnes vám konečně zase přináším Knižní chvilky. Tak takhle trávím poškolní chvilky, kdy bych se měla spíše učit na zítřejší testy. :))) Každopádně bych řekla, že tohle je větší zábava. :)) Poslední dobou se nám ve škole s testy roztrhl pytel, takže jsem moc ráda, když na ně mohu zapomenout. A dnes na ně zapomínám přesně takhle. :))))
A samozřejmě nesmí chybět kocourek Nick, který kromě obvyklého dnešního randálu, který ještě před chvílí prováděl, se mnou konzultuje všechny knihy, které právě čtu. :))))

A tohle už jsou knihy, které mám právě teď rozečtené. :))))















I když se věnuju více Zlaté lilii, protože je to kniha k recenzi, tak jsem neodolala a rozečetla si i Delirium, kterému se právě Nick věnuje zcela naplno. Co myslíte tentokrát, líbí se mu, co čte? :))) PS: Odpustě ty svítící oči, v pokoji je poměrně málo světla a blesk si i Ničkem trochu hraje. :))))














A tahle to vypadá dnes, když spojím všechno dohromady; podvečerní horké kakao, knihy, které mám právě rozečtené a práce na blogu. Pokud dnes půjde všechno tak, jak má, zítra v odpoledních hodinách se budete moci těšit na recenzi na naprosto perfektní knihu s názvem Nadpozemská. :))))

Filmová recenze - Rozbřesk, 2. část

18. listopadu 2012 v 10:24 | Snow Fairy |  Film Reviews

Twilight sága: Breaking Dawn, část 2.


Režie: Bill Condon
Hrají: Kristen Stewart, Robert Pattinson, Taylor Lautner, Mackenzie Foy, Ashley Greene, Kellan Lutz, Jacksone Rathbone, Nikii Reed, Peter Facinelli, Elisabeth Reaser, Maggie Grace, Dakota Fanning a další
Podle knižní předlohy autorky Stephenie Meyer
Hudba: Carter Burwel

Premiéra v ČR: od 15.11. 2012



Trailer:



...O co se jedná
Bella se po porodu své dcery Renesmé, při kterém téměř zemřela, konečně proměnila v upírku. Prvopočáteční novorozenecké záchvaty touhy po krvi Bellu až tak netrápí a s novým způsobem života se sžívá naprosto jednoduše. Narodila se jí nádherná dcera a má Edwarda, kterého tolik miluje. Nic jí nechybí. Avšak scénu ještě neopustili Volturiovi, kteří mají v úmyslu zničit celý klan Cullenů v čele s malou Reneesme, o níž si myslí, že je v úpířím světě jedno z nechvalně známých nesmrtelných dětí. A jak je o Volturiových známo, nezastaví se dokud, nedokončí to, co začali. Idilický život Belly a Edwarda je narušen tím nejhorším možným způsobem a Cullenovi musí opět spojit síly s vlky. Avšak ani tohle spojenectví nebude stačit, a proto se Cullenovi vydavají pro pomoc do světa.
Boj je nelítostný a o vítězí není rozhodnuto, dokud padne i ta poslední oběť...


... Upírem (ne)snadno a (ne)rychle

Není to tak dlouho, co jsme se s Bellou Swanovou a Edwardem Cullenem teprve seznamovali. Teď už se ocitáme na konci cesty, která během své poutě napříč světem nadchla značnou část lidí. Příběh nesmrtelné lásky dívky a upíra. Romantika vynášející do nebe. Ale cesta, kterou museli všichni hrdinové této ságy ujít, byla v mnoha místech značně trnitá, avšak Bellina touha po věčnosti a Edwardovi nezlomná.
Druhá část Rozbřesku začínala přesně tam, kde skončila první část. Samotnému ději předcházela krásná série záběrů z okolí Forksu laděného do krve a ledu. Tohle samo o sobě bylo hezké uvedení do děje. Bella se po porodu probudila jako krásná upírka, která svůj nesrmtelný život započne lovem. A tady přichází ta část filmu, která se mi moc nelíbila. Bella utíká za svou kořistí a les za ní plyne. Z původního, nejspíš dobrého nápadu, vyšla poněkud groteskní scéna, při jejíž tvorbě grafici pravděpodobně zaspali. Stejný případ se opakoval u záběrů Reneesme. Je pochopitelné, že najít dítě, které by bylo podobné Belle a Edwardovi, je poměrně těžký úkol. Ale v případě značné počítačové úpravy jejího obličeje sáhli scénáristé i s grafiki opět trochu vedle. Je velká škoda těchto nepovedených aminací, protože nebýt jich, určitě by se film jevil lépe.

... Postavy známé i neznámé

Postavy vám nijak hluboce představovat nemusím, všichni víme, kdo je kdo a jaký kdo je. Avšak s druhou částí Rozbřesku poznáme nejen dceru Edwarda Belly, Renesmee, ale i další aktéry, kteří do Forksu přijíždějí z různých koutů světa. Amazonie, Itálie, Irsko a tak bych mohla pokračovat do nekonečna. Cullenovi mají holt rodinu a dobré přátele po celém světě a jejich pomoc je v tuto dobu nanejvýš nutná. Když se schyluje k eventuélnímu boji, je zapotřebí pomoci. Z těchto "nováčků" se mi opravdu líbily upírky z Amazonie, ženy, které se nebojí a bojují za to, co je pravda. Chválím obsazení, které působilo nanejvýš věrohodně, což není jen případ Amazonek, ale i některých dalších postav. Nicméně se ukázalo, že si filmaři s některými postavami vyhráli až příliš. Ukázkovým příkladem je právě postava Renesmee, o které jsem už trochu mluvila. On ten její příliš technicky vyspělý miminkovský oblíčejík na věrohodnosti opravdu hodně ubíral.
Ale našli se i postavy, které mě velmi pobavily. A králem těchto komiků byl jednoznačně Aro. Ano, přesně ten. Platí sice za záporáka, ale zdá se mi, že čím víc se snaží být krutý a apatický vůči všem emocím, tak to z něj dělá spíše pomatence. Jeho reakci na tlukoucí Renesmeino srdce jsem se opravdu neudržela a musela jsem se začít smát.



... Bitva, která vše rozhodne

Jak už bylo předpovězeno trailery a všichni, kdo četli, tak vědí, co je ve filmu zhruba čeká. Bitva mezi Culleny a Voltury se blíží. A nevěstí nic dobrého. Protože do všeho, do čeho se pustí Volturiovi končí zkázou.
Podle mě je bitevní část filmu tou nejdominantnější. Je plná boje, odvahy a ztrát. Ovšemže měla i své mouchy, ale i tak si myslím, že dokázala všechny přihlížející v kině pořádně rozhodit. Přiblížit se alespoň vzdáleně knižní předloze není nikdy jednoduché, ale tahle bitva byla myslím jednou z nejakčnějších a nejnapínavějších scén filmu. Abych tak řekla, jednalo se o poměrně drsné záběry, kdy si filmaři s herci, ale ani s diváky nebrali servítky. Všechno přímo na kameru, prosté o všechen eufemismus. Bitevní akce a napětí nebylo to jediné nečekané. Nebudu toho moc prozrazovat, ale stojí to opravdu za to.











... Epické finále, které bude žít navěky

S každým dalším dílem se atmosféra zásadně měnila, přizpůsobovala se různým situacím. Ovšem tentokrát to mělo vážně "grády". I když byl děj poměrně vážný a na stole ležely velmi závažné problémy, několik okamžiků bylo značně odlehčujících. Začátek byl takový příjemný a lehký a postupně gradoval. Samotná bitva pro mě byla asi to nejnapívější a nejakčnější z celého filmu. Byla jsem z toho poměrně vylekaná a prala se ve mě nesourodá směsice pocitů. Po tom bitevním šoku, jsem měla pocit, že asi vyletím z kůže.
Závěr filmu se mi také líbil. Byl to prostě konec, který si zapamatujete. Přehlídka hereckého obsazení čítající všechny postavy od prvního do posledního dílu. Slzy mi sice se závěrem netekly, ale jako ukončení filmové ságy to byly moc hezké okamžiky.
Jelikož mám tuto sérii opravdu ráda, knižní o něco více než tu filmovou, tak bych poslední díl označila za poměrně ucházející. Nebýt těch nepovedených animací na začátku, nejspíš by bylo hodnocení vyšší. Nicméně závěr byl opravdu vrcholem celé ságy. Slibované epické finále se konalo s příměsí šoku, ale myslím, že nadšení fanoušci na filmovou adaptaci knižné série Stephenie Meyerové jen tak nezapomenou.


Moje hodnocení filmu:
80%/100%

On My Wishlist (31)

17. listopadu 2012 v 19:11 | Snow Fairy |  On My Wishlist

Meme z dílny Book Chick City.
-Cílem je každou SOBOTU zveřejnit knihy,které bychom si chtěli pořídit.Mohou to být novější,starší i knihy,které ještě

Ashes, Ashes - Jo Treggiari - GoodReads | The Indigo Spell (Bloodlines 3) - Richelle Mead - GoodReads

Reviews - Lovec duchů

16. listopadu 2012 v 15:57 | Snow Fairy |  Reviews

Lovec duchů: Světlo, které zabíjí

Autor: Derek Meister
Žánr: Fantasy, Duchové
Díl: 1.
Originální název: Ghost Hunter. Das Licht, das Tötet
Počet stran: 344
Rok vydání: 2012
Nakladatelství: Fragment
Anotace:
Existují.
Ian Boroughs to ví.
Vidí je.
Slyší je.
Cítí je.

Objeví se z ničeho nic.
Čeho se dotknou, shoří.
DUCHOVÉ.

Můžou tyto bytosti za smrt jeho otce? Jsou příčinou, proč je Ianův děda více než třicet let nezvěstný? Společně se svým nejlepším kamarádem se 17letý Ian rozhodne, že je vypátrá, aniž by měl nejmenší tušení, jak nebezpeční duchové jsou…

Mnohokrát děkuji nakladatelatví Fragment za poskytnutí recenzního výtisku!

Když se řekne světlo, evokuje to v nás nejrůznější směsice pocitů a vjemů. Začátek nového dne, štěstí, vytoužená samota nebo klid. Ale někteří lidé vidí ve světle něco úplně jiného. Něco tak strašného a krutého, co je to sužuje natolik, že se mohou jenom skrývat. Že je to zabíjí. Pouhým letmým dotykem upalí tělo člověka. Zní to nejspíš hodně krutě, a když se proti těmto "věcem" nic nepodnikne, je možné, že budou ve svém smrtícím tažení pokračovat dál. Sedmnáctiletý Ian ví, jaké to je vidět světlo, které není tak úplně obyčejným, neškodným světlem. Ovšem prozatím neví, co přesně že to vlastně vidí. Každopádně Ianova nevědomost je jen dočasný stav, který se velmi brzy promění v neskutečnou chuť nic nevědět. Protože to, co se dozví mu už nikdy nevrátí to, co ztratil...

Když už příběh, ve kterém hrají hlavní roli duchové, tak alespoň ve velkém stylu. Derek Meister měl myslím určitou představu, jak bude příběh konstruovat a na co vsadit, aby se čtenářům líbil. Derek nám vykresluje realitu obyčejného sedmnáctiletého chlapce, který jako každý dospívající touží po zábavě a volnosti v životě. Ovšem i přese všechny klady Ianova života mu pořád něco chybí. Sám není schopen říct přesně co, ale jakoby ho kus chyběl. Ian totiž žije jen s matkou Oliviíí a jejím přítelem Peterem, který i přesto, že do kapsy rozhodně nemá hluboko není vždy tak shovívavý a toleratní, jak by si asi Ian přál. A možná i proto, že Peter není jeho neoblíbenější člen rodiny, chce Ian zjistit, jaký byl doopravdy jeho biolgický otec, po kterém mu zbyly všehovšudy pouze staré hodinky. Ale zakázaná návštěva skladiště jednoho krásného dne všechno změní. Od základů. Všem.
Protože duchové jako námět knihy mě opravdu zajímají, dělala jsem si na přečtení této knihy zálusk už poměrně hodně dlouho předtím, než u nás byla publikována. Jak anotace, námět, jak obálka, tak i autor mě napínaly do té doby, než jsem měla možnost si konečně knihu přečíst. ¨Po dočtení nemůžu ale tak úplně říci, že to bylo to, co jsem čekala. Očekávala jsem, možná spontáně, že se v knize budou objevovat přímé boje s duchy, občas nějaká ta padlá obět bez přehnaně krvavý scén. Ale nakonec se z knihy vyklubal příběh, který v sobě nesl značnou část detektivního pátrání a průběžného odhalování pravdy. Což samozřejmě není vůbec špatně, ale já osobně bych přivítala o trochu více akce.

Duchové se lidem do podvědomí dostali nejen díky knihám a různým dokumetnům, ale také díky televizním seriálů, jejichž zářným příkladem je známý americký seriál Lovci duchů. Ovšem tento seriál a kniha Lovec duchů se jedno s druhým nedá ani v nejmenším srovnávat. Chvíle, kdy se vám ježí chloupky po celém tělě nejsou pro tuto knihu až takovým hlavním charakteristickým rysem. Proto není vyloučeno, že se u knihy začnete nudit. K takové poněkud rozhozené atmosféře možná přidá i fakt, že kniha není psána pouze z pohledu hlavní postavy Iana, ale hned z několika dalších pohledů, jenž mají své vlastní hlavní aktéry. Zní to trochu zmateně? Ono to možná trochu zmatené je, ale když si tak knihu pročítáte a dostáváte se s každou další kapitolou ke konci knihy, začíná se trochu vyjasňovat. Styl psaní sám o sobě není nijak iritující ani nepříjemný, právě naopak je poměrně jednoduchý, zajímavý a hodně rychle se čte. Postavy jsou také poněkud neutrální, žádní bohové spásy, ale zároveň také žádní chcípáčky. Zjednodušeně řečeno je kniha celkově velmi dobrý nadprůměr, každopádně s nadhledem. Nějaká ta akce čtenáře také překvapí a pár zneklidňujících konců kapitol jsou také přijemným osvěžením. Já jsem moc ráda, že jsem si tuto knihu měla možnost přečíst a jestli i vás zajímá, jakže je to doopravdy s mladým Ianem a duchy, doporučuji knihu přečíst.

Bylo Nebylo (23)

15. listopadu 2012 v 17:51 | Snow Fairy |  Bylo nebylo...
-Meme z dílky Kath.
-Čtvrteční meme, jehož cílem je zveřejnit první větu z knihy, kterou čtete.

Název: Nadpozemská
Autor: Cynthia Hand





První Věta:
- "Když se to stane poprvé, 6. listopadu, abych byla přesná, probudím se ve dvě ráno a v hlavě mi brní, jako by mi za očima tancovaly miniaturní světlušky."

Rozhovor s Marissou Meyer

13. listopadu 2012 v 17:32 | Snow Fairy |  Interviews

Rozhovor a Marissou Meyer


Pohádka. Budoucnoust. A nejasné vyhlídky. Dystopická pohádková sérii začínající Měsíční kronikou Cinder je více než napínavým čtením. Celá tato sérii se krásně hodí nejen pro mílovníky pohádek, ale i pro nadšence dystopií a pochbyných budoucností. Cinder je opravdu zajímavá kniha, která se nejen dobře čte, ale příběh už také o něčem svědčí. A jak se má samotná Marrisa? Čtěte více... :)))

Informace o knize:

Měsíční kroniky: Cinder

Autor: Marissa Meyer
Žánr: Dystopie, Fantasy
Díl: 1.
Originální název: Lunar chronicles: Cinder
Počet stran: 400
Rok vydání: 2012
Nakladatelství: Egmont
Anotace:
Šestnáctiletá Cinder je nejvyhlášenější mechaničkou ve městě. Právě tato pověst přivede k jejímu stánku prince Kaie, který potřebuje před výročním bálem opravit porouchaného androida. Dále už by se příběh mohl vyvíjet jako pohádka o Popelce a mít šťastný konec, nebýt toho, že Cinder ve svém těle skrývá něco cenného. Něco, kvůli čemu jsou někteří lidé ochotní zabíjet…
Cinder považuje většina lidské společnosti za nepovedenou hříčku techniky a její macecha za neúnosné břemeno. Být kyborg ale má i své výhody - mozkové rozhraní poskytuje Cinder nevšední schopnost opravovat věci, díky čemuž se stane nejvyhlášenější mechaničkou ve městě. Právě tato pověst přivede k jejímu stánku prince Kaie, který potřebuje před výročním bálem opravit porouchaného androida. Princ opravu v legraci nazve otázkou národní bezpečnosti, ale Cinder má podezření, že věc je mnohem vážnější, než jí je princ ochoten prozradit.
Cinder touží udělat na prince co nejlepší dojem, ale se všemi plány je konec, když se její mladší nevlastní sestra a jediná lidská přítelkyně nakazí smrtelným morem, který sužuje Zemi už celé desetiletí. Macecha obviní z dceřiny nemoci Cinder a nabídne její tělo pro výzkum moru, což je "pocta", kterou dosud nikdo nepřežil. Ale netrvá dlouho a lékaři zjistí, že jejich nové pokusné morče je zvláštní. Chirurgové, kteří proměnili Cinder v kyborga, něco skrývali. Něco cenného.
Něco, kvůli čemu jsou někteří lidé ochotní zabíjet…

Scarlet (Měsíční kroniky 2)


Interview

Ahoj Marisso, jsem moc ráda, že tě mohu přivítat u tohoto rozhovoru. Tvá kniha nadchla spoustu čtenářů a já jsem opravdu nadšená, že jsi povolila odpovědět na pár otázek.

Marisso, co ráda děláš ve svém volném čase?
Obvykle, když nepíšu, tak čtu! Vždycky jsem byla obrovský milovník knih. Kromě toho miluji cestování, moc ráda chodím na degustace vín nebo do obchodu se starožitnostmi, ale také si ráda vařím.

Tvá sérii Měsíční kroniky jsou trochu upravené klasické pohádky zasazené do budoucnosti se vším všudy. Jakou jsi při psaní měla inspiraci a co tě k psaní motivovalo?
Tahle série má tři hlavní zdroje inspirace: 1.) anime Sailor Moon, kterou jsem milovala jako teenager, 2.) Hvězdné války, na kterých jsem vyrostla a 3.) Firefly, což je můj nejoblíbenější pořad všech dob. Myslím, že všechny tyto zdroje na mě měly při psaní největší vliv, pokud jde o tvoření světa a charakterů postav. V případě Sailor Mooc obzvlášť. Vždycky jsem milovala způsob, jak zdůrazňovat pevné vazby mezi pěti hlavními dívkami, které se staly dívčími superhrdiny a chtěla jsem psát sérii se stejnými druhy interakcí a zaměřit se na hodnoty a jednotu.

Co tě na psaní nejvíce bavilo a jak dlouho ti napsat knihu trvalo?
Dva roky mi trvalo napsat knihu Cinder a na Scarlet jsem pracovala 9 měsíců. Třetí díl, Cress, by měla vyjít v průběhu roku, to se ale bude měnit v závisloti na čase i na mé zaneprázdněnosti. Myslím, že moje nejoblíbenější část psaní je, když se dostanu do posledního návrhu a kniha se potom může číst jako kompletní kniha. Tento proces čtení si obvykle užívám a relaxuji při něm. Je úžasné nacházet chvíle, při kterých se směji, ale naopak i tragédie, při kterých brečím, a které jsem skutečně napsala. Myslím, že při psaní knihy se občas dostavuje i určitá část amnézie.

Jaký máš vztah k dystopiím. Líbí se ti na nich něco konkrétního, fascinují tě něčím?
Ano, tuhle sérii jsem začala psát, protože jsem si přečetla opravdu mnoho příběhů, které jsou inspirované tímto žánrem. Rozhodla jsem se pro čtyři díly do série Měsíční kroniky, která kromě příběhu o Popelce obsahuje i příběh o Červené karkulce, Rapunzel a Sněhurce. Snažila jsem se do ní zahrnout všechny aspekty pohádky, takže jsem strávila hodně času prohledáváním dalších pohádkových příběhů, abych odhalila i ty nejmenší a nejelgantnější detaily, které by mi pomohly osvěžit nový, futuristický svět.

A jak jsi na tom s pohádkami. Díváš se na ně? A jaká je tvá nejoblíbenější pohádka?
Pohádky mám opravdu moc ráda, ale upřímně si nejsem úplně jistá, zda bych jmenovala jednu svou nejoblíbenější.

Pracuješ právě teď na nějaké knize, na kterou bychom se mohli těšit?
Právě jsem dokončila třetí díl Měsíčních kronik, Cress, jejíž hlavní postavou je Rapunzel. Nicméně místo toho, aby Rapunzel uvízla ve věži, jako v klasické pohádce, tak moje Rapunzel uvízla v satelitní oběžné Zemi, ze které se snaží dostat. Rapunzel je vlastně i takový počítačový kacker. :)))

V České a Slovenské republice máš opravdu velkou fanouškovskou základnu. Všichni jsou tvými obdivovateli a podporovateli. Chtěla by jsi proto do České a Slovenské republiky svým fanouškům něco vzkázat?
Jsem moc ráda, že si čtenáři v České a Slovenské republice užívají příběh Cinder a také doufám, že si celou sérii budete užívat až do konce. Opravdu moc vám děkuji za podporu i za podporu mých knih.

Knižní Chvilky (1)

11. listopadu 2012 v 14:12 | Snow Fairy |  Knižní Chvilky

Knižní chvilky

- meme, které pro nás vymyslela TerezZ.

Naprosto úžasný nápad, Knižní chvilky mě nadchly hned jakmile jsem se o tomto meme dozvěděla a jakmile jsem ho poprvé viděla. Takže žádný div, že jsem se také zapojila. Navíc mě moc baví fotit, i když se mi nestále příšerěn třesou ruce. :D :))))) A dnes poprvé v historii uvdíte, jak trávím knižní chvilky já. :))) Jak je vidět, nejraději čtu v posteli, někdy z ní od rána nevylezu a čtu. :))) Dnešek je zářným příkladem. :))))))

PS: Nejsem tak úplně jediná, kdo u nás čte knihy. :)))))

Tohle jsou knihy, které mám právě rozečtené. :)))) Nemůžu si ztěžovat. :)))












Nick se pustil do Lovce duchů :)))) Co myslíte, líbí se mu nebo ne? :)))

Miluju ty žluté meduňkovo - citronové bonbony. Jenom se mi po nich chce občas trochu více spát. :))))) Proto si je radši nedávám než jdu číst, ale někdy to prostě porušuji. :))))))

Vyhlašení vítěže - Halloweenská giveaway

11. listopadu 2012 v 13:40 | Snow Fairy |  Giveaways

Halloweenská soutěž dnešní půlnocí skončila, ale jeden šťastný výherce bude mít možnost dnes oslavovat. :))))) Nejednalo se sice o moc velkou soutěž, ale Halloween je přece takový svátek, který se u nás sice moc neslaví, ale ten, kdo chce nahlédnout do tajů tohoto záhadného amerického svátku, nic mu nestojí v cestě. Ale teď rovnou k vítězi, kterým je...

... Popocatepe

"Já mám ráda na Hallooweena jenom zapálenou dýni na okně, líbí se mi večerní procházka a pozorování vyřezaných dýní v oknech."

Takže jméno vítěze, ke kterému poputuje kniha od Meg Cabot už známe. Popocatepe moc gratuluji k výhře, e - mail je odeslán na uvedenou adresu a teď jenom doufám, že se Popocatepe výhra líbí. :))))
A jako další dobro zprávu pro vás mám, že někdy ke konci listopadu se můžete těšit na extra velkou soutěž o velkou nálož knih. :))) Takže šancí bude ještě mnoho a vítězů mnohem více nže dnes, takže doufám, že se později zapojíte. :)))))))

S pozdravem a příslibem brzkého shledáním u další soutěže,
Snow Fairy a Nick

On My Wishlist (30)

10. listopadu 2012 v 18:38 | Snow Fairy |  On My Wishlist
Meme z dílny Book Chick City.
-Cílem je každou SOBOTU zveřejnit knihy,které bychom si chtěli pořídit.Mohou to být novější,starší i knihy,které ještě

Zapomnění - Cat Patrick - GoodReads | Lola and the Boy Next Door - Stephanie Perkins - GoodReads

Reviews - Dotkni se temnoty

9. listopadu 2012 v 20:09 | Snow Fairy |  Reviews

Dotkni se temnoty

Autor: Karen Chance
Žánr: Urban fantasy, Horor
Díl: 1.
Originální název: Touch the dark
Počet stran: 352
Rok vydání: 2012
Nakladatelství: Baronet
Anotace:
Cassandra Palmerová dokáže vidět budoucnost a komunikovat s duchy - což je vlastnost, díky níž po ní touží mrtví i nemrtví. Duchové mrtvých obvykle nebezpeční nejsou; ti si jenom rádi povídají... pořád.
Zato nemrtví, to je jiná kapitola.
Stejně jako každá jiná rozumná dívka se i Cassie snaží upírům vyhýbat. Když však krvežíznivý mafioso, od něhož před třemi lety utekla, Cassii znovu našel a jde mu jen o pomstu, musí o pomoc požádat Senát upírů.
Nemrtví senátoři jí však nechtějí pomoci zadarmo - a tak Cassie musí spolupracovat s jedním z jejich nejmocnějších členů, nebezpečně svůdným upírským mistrem - a cena, kterou požaduje, může být vyšší, než jakou je Cassie ochotna zaplatit...

Mnohokrát děkuji nakladatelství Baronet za poskytnutí recenzního výtisku!

Vyjimečnost je někdy poněkud prchavá. Ne vždy znamená pro své nositele výhru. Ne vždy je ona vyjimečnost přímou cestou k životu. Mladá Cassie Palmerová o tom ví své. Žije ve světě upírů a dalších záhadných tvorů už sice od malička, ale její vyjimečnost tkvící ve vidění duchů a její schopností je ovládat, znamená v takovém světě jediné; nutnost hlídat si záda. Protože jsou i takoví tvorové, kteří touží po tom Cassie dostat pro sebe, ovšem ve většině případů jenom proto, aby ji mohli odstranit z cesty. Ale na takové situace má Cassie ještě jednu malou fintu, na první pohled zcela zpochybnitelnou. Tetování v podobě pantagramu, jež zdobí Cassie záda a přináší jí tak ochranu před nepřáteli. Ale i přes viditelné výhody musí Cassie o život bojovat, protože nikdy neví, kdo je a kdo není na její straně...

Nová hrdinka, nový příběh, nové napětí, akce a nástrahy. Zní to téměř idilicky. Cassie Palmerová je nová, neokoukaná hrdinka, jejíž příběh je v mnoha ohledech naprosto odlišný od příběhů ostatních. Narodila se do světa, kde ji vzápětí všechno vzali; rodiče i obyčejný život. Od mala ji vychovávala chůva a duchové, kteří na její smysly útočí prakticky nepřetržitě. Ovšem Cassie už tento zásadní rozdíl mezi ní a jejími vrstevníky nevnímá. Teď je z ní mladá, soběstačná žena, která se o sebe dokáže více než dobře postarat. Byla vychová trochu jinak a právě na tomto faktu je postaven děj knihy. Na způsobu života, rozhodování o nejisté budoucnosti a neustálemu ohlížení se za sebe, zda vás někdo nesleduje za účelem zabít. Avšak Cassie je pro svět nadpřirozena až přespříliš vzácná, každý, kdo zná zvěsti o Pýthiích ví, že Cassie má něco, pro co jsou ostatní schopni zabíjet. Ale jen ona o sobě téměř nic neví. Na její stereotypní druh života to má poněkud nežádoucí účinky. S duchy většinou vycházela v pořádku, když přihledneme k tomu, že někteří z duchů jsou Cassinými přáteli. Ale teď se má všechno od základů změnit. Napořád.

Jelikož jsem na začátku neměla nejmenší tušení o vývoji příběhu, tak musím říci, že mě poměrně překvapil. Sama osobně jsem na rozpacích, zda se mi líbil nebo ne. Protože jsem se na Dotkni se temnoty už docela dlouho těšila, byla jsem zvědavá, co se nám předvedeme právě tato autorka. Avšak na mě byl styl psaní Karen Chance trochu moc hutný a takový až příliš zdlouhavý. Ale místy jsem se i docela bavila. Ne celou knihu jsem se nedokázala začíst. Chvílemi jsem se opravdu i pobavila a čekalo na mě i pár překvapení. Ale mezi postavami jsem si bohužel nenašla nikoho, koho bych si zamilovala natolik, že by mi z něj nešlo usnout. Ale musím uznat, že Cassie není až tak marná hlavní hrdinka.
Cassie nám svým vypravováním představuje svět, ve kterém žije a který je s tím lidským v příměm kontaktu, protože bytosti noci žijí jednoduše mezi lidmi. Jako náplň žánru urban fantasy se i v této knize objevilo pár opravdu žhavých scén. Ale všeho s mírou, žádné přehnaně erotické scény, které by mohly eventuélně pohoršovat. Na to se autorka držela ještě poměrně zpátky, ale i tak dokázala příběh pořádně okořenit. Ale když se příběh položí na misky vah se vším ostatním, co se na knize hodnotí, tak se toho dělo poměrně málo. Akce byla sice patrná, ale celkově se mi na to, co se v knize doopravdy odehrávalo, zdála délka příběhu poněkud nepřiměřená. Ale opět nemůžu říci, že by bylo všechno úplně špatně. U této knihy hraje velkou roli čtenářův vkus. Na někoho může být příliš náročný, někdo se naopak může knihou pročíst s naprostou lehkostí. Já si ale ještě rozmyslím, jestli se pustím do dalších dílů. Jsem sice zvědavá, co se bude dít dál, ale na druhou stranu si nejsem jistá, jestli se do toho mám pouštět. Proto tento díl hodnotím tak napůl.
Get your own free Blogoversary button!