Prosinec 2012

Šťastný Nový rok 2013

31. prosince 2012 v 14:44 | Snow Fairy |  Vánoční chvilky 2012
V dnešní slavnostní vás tady všechny zdravím,

zítra to bude přesně rok, co jsem si vytvořila svůj vlastní knižní blog. Říkala jsem si, že s ohledem na všechny mé předchozí blogy, není nevylučeno, že i tento brzy skončí. Ale po roce jsem stále tady a rozhodně nehodlám s blogováním končit. Celý rok 2012 byl takový, jaký byl, jen díky Vám. A po roce můžu říci jedině to, že mi blogování změnilo život. Díky vaší přízni a náklonnosti mám stále možnost dělat, co mám ráda a nedusit to v sobě.
S Nickem nás vždycky velmi potěšil každý váš zanechaný komentář, každý vyplněný soutěžní formulář, ale i každý úspěch jakéhokoli jiného rázu. Pro blogera totiž není nic lepšího než určitá odezva k jeho práci. Z celého srdce vám děkujeme, že jste celý rok dávali smysl naší práci a to tím nejkrásnějším možným způsobem. Návštěvou. Je těžké vám své díky vyjádřit slovy, proto si myslím, že Novoroční soutěž ku příležitosti prvních blogových narozenin spojená s Novoročním knižním hopem pořádaným Syki, asi mluví za všechno. Těšit se něj můžete tedy už zítra. :)))
Chtěla bych tento článek pojmout nejen jako poděkování Vám, přičemž poděkování je nejdůležitější část tohoto článku, ale i jako takové ohlédnutí za přečtenými knihami.

Vzdáváme vám hlubobkou poklonu za všechno, co jste pro vás v tomto roce udělali. Děkujeme.

A teď bych i já ráda zveřejnila svůj žebříček knih roku 2012, počínáje nejlepšími, konče těmi, které nás moc nezaujaly.

Nejlepší dystopie roku 2012

Hunger games

Absolutní vítězka v kategorii dystopie. Netřeba moc rozvádět důvod mého rozhodnutí. HG je série, na kterou jen tak nezapomenu a jednou si ji přečte moc ráda znovu.










Divergence, Rezistence

Dílo mladé autorky Veronicy Roth musím jednoznačně označit jako to nej z dystopického knižního světa. Nic tomu nechybělo a já jsem si oba dva díly užívala od začátku do konce.


Banka těl: Mladší

Tuhle dystopii bych možná označila i za největší dystopické překvapení. Námětem se mi už tak kniha zamlouvala, ale neměla jsem nejmenší tušení, jak se mi bude celkově líbit. Obavy jsem měla i kvůli tomu, že do přečtení Banky těl jsem neměla tu možnost setkat se s knihami od Lisy Price. Ale po přečtení jsem měla jasno.

Nejlepší andělská kniha roku 2012

V této kategorii mám hned dva žhavé favority. Knihy s andělskou tématikou zbožňuju a pro tento rok jsem zvolila jako to nejlepší z andělského knihu Zavržený od Beccy Fitzpatrick a Nadpozemskou od Cynthie Hand.












Nejlepší román roku 2012

I když dávám přednost spíše fantasy žánrům, tak ani opravdu pěkným románem nepohrdnu. Tento rok jsem měla navíc možnost seznámit se hned se dvěma úžasnými romány, které si zaslouží místo ve své kategorii. A jsou to knihy Rudá jako rubín + pokračování Modrá jako safír a Polibek pro Annu.











Nejemotivnější kniha roku 2012

Stavá se mi často, že u knih brečím. Mám ráda, když jsou emoce jasně patrné a pusobí na čtenáře. A u knih přečtených v tomto roce se stalo poměrně hodněkrát, že jsem neudržela slzy, ale u jedné knihy toho pláče bylo asi nejvíce. Je to kniha Ten, kdo stojí v koutě z toho důvodu, který je mnohdy očím skryt. Ale hlavní hrdina Charlie tyhle důvody vidí a svým čtenářům dokáže pořádně otevřít oči.












Překvapení roku 2012

Mezi knihami, které jsem tento přečetla se skrývalo i několik překvapení. V této kategorii bych ráda jmenovala dvě knihy. Za první je to kniha Kruh od dvou severských autorů. Ke knize jsem se totiž dostala úplnou náhodu, a tak jsem toho moc neočekávala, ale nakonec mě kniha opravdu velmi mile překvapila. A jako druhá kniha je Hot Boys od české autorky M. T. Majar. Čekala jsem všechno možné, ale nakonec jsem byla více než překvapená. Hot Boys bych označila také jako nejerotičtější knihu roku 2012.













Zklamání roku 2012

S knihami, které překvapily, však přišly i knihy, které mě zklamaly. Očekávala jsem nejspíš něco víc a knihy Nočná záře a Věk magie mi nedaly ani to něco víc. Když už ne něco, čím mě chytí, tak alespoň něco, čím, byť jen na chvíli, zaujmou. Nicméně tyto knihy mě v závěru zklamaly.












Nejpovedenější obálky roku 2012

Je stále více knih, které na první pohled zaujmou spíše obálkou než obsahem. Nicméně jsem si v tomto roce našla knihy, které mě zaujaly, jak obálkou, tak i obsahem. Obálka knihy Irises od Franciska Storka mě upoutala na první pohled, a když jsem si knihu rozečetla, zjistila jsem, že i obsah je hodně podobný obálce. Hned za přebalem Irises je obálka knihy Remembrance od Michelle Madow. Je to taková netypická a zajímavá obálka a pro mě jednou z nejkrásnějších tohoto roku. Teď už jenom doufám, že se mi poštěstí si někdy Remembrance i přečíst. :))))













V příštím roce se nejvíce těším na:
Na knihu Legend od Marie Lu se já osobně těším asi úplně nejvíce ze všech. Samozřejmě, že příští rok bude na knižní novinky bohatý. A Legend je má vyvolená pro příští rok spolu asi s milion dalších knih. :)))))

Žebříček hotový, pomazánka na chlebíčky také hotova, poslední letošní recenze zveřejěna a kniha, se kterou budu strávit hodiny do konce tohoto roku je třetí díl ságy Zavržený. :)))))
Příští rok nás s Nickem čeká hodně práce, jak doma, ve škole, tak i na blogu a článek o tom, co chystáme a připravujeme na rok 2013, sepíšu nejspíš po dnešních "oslavách." Oslavách jsem dala do úvozovek, protože já si oslavy konce roku představuju s knihou a Nickem zahřívajícím mi nohy, dobrým filmem, rodinou a rychlými špunty. Jako bonus nám bude o půlnoci za okny třískat ohňostroj, ze kterého budou našemu zvířectu stát chlupy po celém těle a na podlahách po domě budou hluboké rýhy způsobené zběsilým úprkem před traskajícími výbušninami. Aneb když se u nás slaví Nový rok:)))) Nicméně se mi právě takhle strávený poslední den roku líbí, krom toho, že zvířátka u nás doma mají z ohňostrojů hrůzu.

Doufám, že vy si dnešní den užijete také podle svého gusta a do toho Nového roku vám všem přejeme jen to nejlepší, hodně štěstí, zdraví, lásky a nekonečno knižních úlovků. :)) Ještě jednou vám s Nickem také děkujeme za přízeň a budeme moc rádi, když nás budete navštěvovat i v příštím roce. :)))

Happy new year
Snow Fairy a Nick

Recenze - Drakie: Útěk

30. prosince 2012 v 15:25 | Snow Fairy |  Recenze

Drakie 2: Útěk

Autor: Sophie Jordan
Žánr: Fantasy, drakijové
Díl: 2.
Originální název: Vanish
Počet stran: 264
Rok vydání: 2012
Nakladatelství: CooBoo
Anotace:
Jacinda vyzradila tajemství svého drakijského kmene, aby zachránila chlapce, kterého miluje. Převtělila se kvůli němu před lidmi, a tak porušila jedno z nejpřísněji dodržovaných pravidel. Teď se ale musí ke kmeni vrátit, s vědomím, že Willa možná už nikdy neuvidí. Will má zastřenou paměť a jeho vzpomínky na onu osudnou noc a slib, který Jacindě dal, jsou zřejmě ty tam. Za své prohřešky a za to, že z drakijského města utekla, ale hlavně proto, že se zamilovala do lovce draků, Jacinda přichází o výsadní postavení i o nejlepší kamarádku Azurku. Cítí se strašně osamělá a začíná pochybovat o tom, jestli přece jen nedělá chybu, když se vzpírá kmenovým pravidlům, a jestli by se jim neměla nakonec podrobit. Přesto se upíná k naději, že na ni Will úplně nezapomněl, najde ji a zase budou spolu. Může se její přání splnit a bude schopná případně s Willem odejít a všeho se vzdát?

Pro lásku jsou lidé ochotni udělat cokoli. Stejně tak Jacinda, drakie, která se zamilovala do úhlavního nepřítele kmene. Do lovce drakijů, Willa. Jak se postupem času ukázalo, jsou si Jacinda a Will podobní víc, než si kdy vůbec mysleli. Ale ani jejich láska nestačila zabránit trpkému návratu Jacindy a její rodiny zpět ke kmeni. Mladý budoucí vůdce kmene, Cassian, však udělá všechno proto, aby jí pomohl se opět začlenit do kmene. Ale začlenit se už nikdy nepůjde, tak jako tehdy. Kvůli tomu, že Jacinda pro záchranu milovaného Willa prozdradila tajemství drakijů i před ostatními lovci, zapříčinila tak nechtěný návrat domů i své matce a sestře Tamře, které nechtěly nic jiného, než zůstat mimo kmen a žít spokojeně jako normální lidé, a ohrozila tak jeden sebe a svou rodinu, ale i celý kmen.
Ale všechno se od základů změní, život Jacindy, Jacindiny sestry Tamry její matky už nikdy nebude stejný. Kmenové spojení už nespojují ty stejné svzaky a navíc Jacindu považují za zrádkyni, kterou je třeba potrestat. Dokud nesvitne naděje na útěk...

Když odešla z kmene s matkou a Tamrou, aby apolečně započaly nový život, nevěřila, že by někdy mohla být ve světě lidí šťastná. Život na poušti byl pro její drakii peklo, měla strach, že uchřadne a tím uchřadně i polovina jí samé, protože být drakií je pro Jacindu jako být svobodná. Letání jí dává novou naději a bez drakie by její život neměl ten smysl. Ale našla někoho, kdo jejímu životu, společně s identitou drakie, dává stále vůli žít. Will. A teď to všechno musí opustit a vrátit se s Cassianem zpět ke kmeni, ke kterému už dávno necítí to stejné. Během cesty zpět se ale stane něco, co ani Jacinda ani její matka nečekaly. A v podobném duchu pokračuje Jacindin život dál. V kmeni už nerespektují její postavení a považují ji za zrádkyni. Ještě jeden přestupek a strestu se nevyhne. Ale život v kmeni ji dusí, ničí, a proto se útěk jeví jako, byť riskantní, ale nevyhnutelný...
Na Útěk jsem se těšila už od té doby, co jsem dočetla první díl. Nikdy jsem nečetla takový příběh jako je Drakie. Možná proto mě uchvátil už první díl. Velmi originálně zpracovaný příběh o dracích, drakijích, kteří svým šarmem a charismatem chytnou za srdce nejednoho čtenáře. Moje očekávání tudíž stoupla, když jsem věděla, o čem kniha, respektive celá série, je. Doufala jsem, že mě Útěk nezklame a přikládala jsem mu opravdu velké nároky. Což sice není moc dobrý přístup, ale říkala jsem si, že jestli bude autorka pokračovat tak, jako doteď, bude z druhého dílu opět více než obdivuhodná kniha.

První i druhý díl na sebe krásně navazují, tím pádem se během doby, co jste čekali na druhý díl, nestalo nic, čeho by jste nebyli svědky. Já osobně jsem se začetla hned, potom bylo opravdu těžké se od knihy odtrhnout, protože Sophie Jordan píše stylem, který je přijemný a rychle se čte. Upřímně mohu říci, že Útěk byl ještě lepší než Drakie. Byl akčnější, napínavější a oči jsem také kulila více než v prvním díle. Zamlouvala se mi i dobře promylšená zápletka a následné vyústěný v konec, který jsem nečekala ani v nejmenším. Jakmile jsem knihu dočetla, nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Ten konec byl tak nahnutý a napínavý, že to, že se skončil tak otevřeně, je na jednu stranu dobře, protože se mám alespoň na co těšit v dalším díle, ale na stranu druhou jsem z toho byla tak napjatá, že jsem chtěla hned vědět, jak to dopadne.
Před čtením jsem se těšila, jak na příběh, tak i na mé oblíbené postavy. I když jsem ze začátku trochu bojovala s Jacindou, neboť mi chvílemi připadalo, že myslím jenom na sebe, tak postupem času to byla za ta stará známá Jacinda. Ale asi nejvíce jsem se těšila na Willa. Teda doufala jsem, že Útěk o něj nebude ochuzen, a k mé velké radosti v knize byl. Sophie Jordan si v tomto díle se svými posatvami vyhrála, stavila je před opravdu velmi těžká rozhodnutí. Jak jsem se už zmínila, tento díl byl opravdu v mnohém akčnější a napínavější, což je nejen zásluhou těch nelehkých rozhodnutí. Navíc autorka popisuje všechno takovým způsobem, že si připadáte, jako by jste tam byli. Takže opět něco, co přispívá ke správnému čtenářskému zážitku.
Je jasné, že ne všem se tato série zalíbí, ale já jsem si Drakii zamilovala od prvního dílu, takže s druhým jsem nanejvýš spokojená. Teď už jenom napjatě čekám na vydání třetího dílu, protože se po konci tohoto druhého nemůžu dočkat, jak to všecho dopadne.

On My Wishlist (32)

29. prosince 2012 v 20:12 | Snow Fairy |  On My Wishlist
Meme z dílny Book Chick City.
-Cílem je každou SOBOTU zveřejnit knihy,které bychom si chtěli pořídit.Mohou to být novější,starší i knihy,které ještě

Zasvěcená (Nadpozemská 2) - Cynthia Hand - GoodReads | BZRK (BZRK 1) - Michael Grant - GoodReads


Vánoční chvilky: Vánoce u nás

28. prosince 2012 v 20:47 | Snow Fairy a Nick |  Vánoční chvilky 2012

Všechny vás dnes zdravím,
tentokrát Vánoční chvilky trochu opožděně, ale já se pořád cítím tak nějak vánočně; čtěte: lenoším celé dny v posteli s knížkama a nehodlám se přes svátky a Nový rok hnout z domu a z postele ani na krok. :))) Nicméně v posledních vánočních chvilkách tohoto roku jsem vám chtěla ukázat, jak to u nás doma chodí na Štědrý den. Takže nějaký ten stromeček, štědrovečerní večeře a nejen po nadělování dárečků také momentky toho, jak si domácí mazlíček užívá Vánoce. :))))












Tak takhle nějak vypadal stůl přichystaný na štědrovečerní večeři. :)))) Kromě puštěné televize v pozadí obyvacího pokoje, můžete vidět v levém dolním rohu první fotky i naši fenku trpasličího pudla, Elu. :))) Druhá fotka se zabývá detailem vánoční vazby, kterou uvázala pro štědrý den mamka. Pak už si každý za poslechu vánočních koled plnil talířky i žaludky večeří, která byla jako obvykle skvostná. :))) Obě další fotky jsou zase detaily prostírání, které jsme tentokrát s mamkou zvolily. Není to sice nic extra luxusního nebo profesionálního, ale celkově to potom působilo hezky. :)))














A teď už je na řadě vánoční stromeček. :))) Bohužel nemáme živý, ale pouze umělý. I když nám tím pádem nevoní dům borovicovým jehličím, tak i přesto to na atmosféře nijak neubírá. :))) Ani barvy nijak zvlášť neladíme, máme doma už takovou zavedenou sbírku baněček a řetězů všech možných barev, takže stromeček potom vypadá asi nějak takhle :)))) A i když na vrcholcích stromečků většinou bývá hvězda, tak nám na vrchu stromečku přistála jedna malá, bělostná hrdlička. :))))
A... není nic lepšího než domácí, voňavá vánočka. :))))





















A tady už je pár momentek Nicka, při balení dárečků, před rozbalováním dárečků a po rozbalení svého kočičího dárečku. :))) Hned si do svého stanu udělal místečko a už ho po zbytek večera nikdo neviděl vyjít ven. :))))














Doufám, že se vám letošní Vánoční chvilky líbily a na Nový rok určitě očekávejte takovou mimovánoční novoroční chvilku. :))) Jenom něco maličkého, takové přiblížení, jak se u nás slaví Nový rok. :))) Snad jste si Štědrý den i Vánoce užily v pořádku a pohodě a budu se tedy těšit při poslední Novoroční chvilce tohoto roku. :))))

Snow Fairy a Nick

Reviews - Hot Boys

27. prosince 2012 v 20:00 | Snow Fairy |  Reviews

Hot Boys

Autor: M. T. Majar
Žánr: Erotický román
Díl: -
Originální název: -
Počet stran: 288
Rok vydání: 2012
Nakladatelství: Fantom print
Anotace:
Hot Boys si říká skupina striptérů, kteří pravidelně přivádějí do varu návštěvnice nočního klubu Red Wolf. Jedním z nich je Chris, přitažlivý muž krátce po třicítce, který začíná být dosavadním životem unavený a uvažuje o konci striptérské kariéry.
Na jednom představení poznává fotografku Taru, která drze odolává jeho šarmu a vypracované postavě. Provokuje ho a dráždí a Chrise to k ní přes počáteční antipatii silně táhne. Snaží se ji získat, ale Tara se jakémukoliv sblížení brání. Ona jediná totiž ví, že v jejím životě je temný stín, kterému se snaží uniknout. Někdo natolik nebezpečný, že se obává o svůj život, i všech, kteří jsou jí blízcí…

Mnohokrát děkuji internetovému e - shopu dumknihy.cz za poskytnutí knihy k recenzi!

Jsou nespoutaní, drzí a divocí. Jsou sexy a všechny ženy po nich touží hned, jakmile vystoupí na pódium. Hříšná těla, na něž si celé osazensvto baru Red Wolf touží sáhnout. To všechno aneb nikdy nekončící noční život striptéra. Chris o tomto povolání ví své, už nějakou dobu jako "vedlejšák" ke své normální práci provozuje právě pánský striptýz. Kdysi to bylo něco nového a Chrise to bavilo. Ječící, neovladatelné ženy toužící po jeho testosteronem naplněném těle každou křivkou bylo něco, za co Chrisovi stálo na pódium vyjít a chvíli se ženským vykrucovat před nosem. Ale stačí chvíle a i z nespoutaného striptéra se stane obyčejná lidská bytost. Stačí jedna žena a i striptérovi takového kalibru jako je Chris začně bušit srdce nepoznanou nervozitou. Co se stane dál... to nezáleží jenom na Chrisovi, který je obvykle zvyklý ženské srdce moc dlouho nedobývat, protože většinou dostane, co chce, ale i na Taře, nové ženě, která s Chrisem dokáže i nevědomky dělat neskutečné divy...

Hot Boys, toť název jednoho z nejerotičtějších příběhů, jaké jsem doposud četla. Chrise striptérské řemeslo už dávno nenaplňuje tak jako tehdy, když začínal. Možná je to tím, že Chris sám na sobě poznává, že stárne. Sice je stále kus chlapa, na kterém ženy mohou nechat nejen oči, ale sám už o sobě začíná občas pochybovat. A po jednom jeho striptérském čísle se mu změní život úplně. Respetive mu ho změní jedna zatvrzelá, nekompromisní žena, kterou striptéři rozpalují asi jako neodbytná horečka. Má k tomu důvod, ale Chris není zvyklý, že mu ženy kladou odpor. Tahle ho ale klade. Buď Chris zlomí Tařinu vůli nebo Tara Chrisovu. Nebo se stane něco úplně jiného a někoho z nich dostihne minulost...
Abych se vrátila k začátku. Ano, přiznávám, Hot Boys jsou mým prvním přečteným erotickým románem pro dospělé, kde se nehraje na slaďoučké scénky plné cukrovatých pusinek, ale právě naopak, můžete být svědky opravdu nesputaných erotických akcí. Jelikož je M. T. Majar česká autorka, přistupovala jsem k tého knize s respektem. Nerada hážu neprobádané knižní žánry do jednoho pytle s tím, co nemám ráda. Naopak, trocha nespoutané sexuální akce mi nijak nevadí a neodrazuje mě. Ale nebudu se vychvalovat tím, že jsem před čtením věděla, do čeho jdu. Alespoň jsem se snažila hned od začátku nepropadat předsudkům a vrhla jsem na horskou dráhu plnou erotiky a striptýzu. Jak asi myslíte, že to dopadlo?

Autorka Hot Boys mě velmi překvapila. To, že jsem ještě moc erotických knih nečetla, na mě při čtení šlo možná trochu poznat. V některých opravdu peprných scénách jsem koukala s otevřenou pusou a vyvalenýma očima. Co se týká takových knižních příběhů, jako je tento, až tak upjatá nejsem, naopak se přiznám, že mě čtení opravdu bavilo. Navíc Chris je velmi charismatický a jeho smysl pro humor je opravdu osvěžující. V tomto případě mi ani jeho poněkud přisprostlý slovník nevadil. Číst knihu z pohled může, ještě k tomu muže, který během dne vysedává v kanceláři nad vroucím kafi a v noci nahodí upnuté, lesklé spodní prádlo, kterému se snad už ani nedá říkat spodní prádlo, se ukázalo jako velmi překvapující a zábavné. A co se týká jeho vztahu s mladou fotograkou Tarou, která Chrisově sexappealu tak urputně odolává, tak to je také jedna z věcí, které knize dodaly takový ten příjemný půvab.
Děj se netočí stále jenom okolo sexu a striptýzu, ale spíše kolem příběhu, zápletky, která se mi už od začátku zamlouvala. Takhle promyšlený děj přispívá nejen k lepšímu čtení, ale také k tomu, že všechny scénky, v nichž hraje hlavní roli erotika, nepůsobí poté tak strojeně. Jelikož jsem byla před čtením zvědavá co mě čeká, a že jsem ani moc netušila, co očekávat, tak mě kniha nezklamala a díky přečtení jsem zaznamenala i nový úhel pohledu na knihy tohoto žánru. Autorku M. T. Majar nebo také svým vlastním jménem Markétu Markovou, mohu jedině pochválit. Protože jestli vám při čtení nevadí trocha nespoutané erotiky a sexu, tak si při knize Hot Boys příjdete opravdu na své. Při čtení se neubráníte úsměvům a čekají na vás i takové hlášky, na které v životě nezapomenete. A zaručeno je také to, že opravdu budete mít pocit, že si i na ty nejsvůdnější striptéry můžete sáhnout...

Reviews - Ten, kdo stojí v koutě

26. prosince 2012 v 16:01 | Snow Fairy |  Reviews

Ten, kdo stojí v koutě

Autor: Stephen Chbosky
Žánr: Psychologický román
Díl: -
Originální název: The Perks of Being a Wallflower
Počet stran: 216
Rok vydání: 2012
Nakladatelství: BRIO
Anotace:
Když člověk stojí v koutě, může si všimnout spousty úžasných věcí. Ale pak přijde chvíle, kdy je třeba vykročit na parket a začít opravdu žít. Strhujícímu románu Stephena Chboskeho o dilematu mezi nečinností a touhou se dostalo nadšeného přijetí, vyvolal polemiku a získal miliony oddaných čtenářů. Příběh o dospívání na střední škole, který Charlie vypráví v dopisech, je otevřenější a důvěrnější než leckterý deník, zároveň vtipný i sžíravý. Nevíme, kde Charlie bydlí, ani komu píše - máme jen slova, o která se rozhodl podělit. Zmítán touhou žít svůj vlastní život i touhou vymanit se z role, která mu připadla, prozkoumává dosud neznámé území. Před ním se otvírá svět prvních lásek, rodinných dramat i nových přátelství. Svět sexu, drog a Rocky Horror Picture Show, kde klíčem ke štěstí může být například ta správná píseň, díky níž se můžete řítit tunelem a cítit se nekonečně. V Charliem se autorovi podařilo stvořit vypravěče, který vás uhrane a přenese zpět do divokých a intenzivně prožívaných dní na prahu dospělosti, kdy se život podobal jízdě na horské dráze. Podle své knihy natočil Stephen Chbosky stejnojmenný film, v němž ztvárnili hlavní role Logan Lerman a Emma Watson.

Mnohokrát děkuji LIVRO.CZ za poskytnutí knihy k recenzi!!

Charlie byl vždycky trochu odtržený od společnosti. Ale poslední dobou je to horší. Nemá nikoho, komu by mohl říct, jak se doopravdy cítí a ve škole se snaží hlavně přežít. Charlie vypráví svůj příběh příteli, o kterém sice nic podrobnějšího neví, ale kterému věří, že ho vždy vyslechne a pochopí jeho pocity. Střední škola není v ničem jednoduchá, je jako moře, je jenom na nás, jestli začneme dělat jedno tempo za druhým a poplaveme nebo se začneme topit. Charlie se snaží se zapojit, je chytrý, spolehlivý a není důvod se neukázat. Ale problém je v tom, že ještě spoustu věcí nezažil, poznává věci, kterým zatím nerozumí a lidé ve škole ho špatně chápou. Charlie ví, jak to v životě chodí, zažil si toho už hodně, ale na druhou stranu toho na něj ještě mnoho čeká. Radost. Štěstí. Láska. A opravdové přátelství.
Příběh o chlapci, který se učí znovu žít a objevuje kouzlo opravdových přátel.

I když by se mohlo zdát, že je Charlie jiný než všichni ostatní, tak ve skutečnosti je to stále člověk jako my. Jenom vnímá svět trochu odlišně. Charlieho spolužáci si užívají život a jako všichni mladí, předtím než jim nějaká událost zásadně změní život, nic moc neberou vážně. Charlieho život se zásadně změnil už v dětství. Přátel nikdy neměl mnoho a když ztratil i toho nejlepšího, uzavřel se před světem do sebe. Ostatní na to nereagovali zrovna nejlíp a Charlieho první štředoškolský den se proměnil v noční můru. Ale jakmile potká Patricka a jeho nevlastní sestru Sam, změní se tahle jeho svízelná situace a stanou se přáteli, kteří jsou pro Charlieho takovými přáteli, kteří rozumí jeho pocitům a neodsuzují ho za to.
Příběh, ze kterého se vám bude srdce svírat smutkem, ale i velkou nefalšovanou radostí.
Přiznám se, že o filmu jsem věděla mnohem dříve něž o stejnojmené knize. Nikdy bych si ale nemyslela, že obojí by mě dokázalo takovým způsobem rozplakat. Jakmile jsem viděla tuto knihu v knihkupevtví, vůbec jsem si nedala dohromady, že je podle ní film. Ale kniha mě zaujala na první pohled a říkala jsem si, že by to mohl být vážně pěkný příběh. Teď nemohu než knihu Ten, kdo stojí v koutě zařadit mezi ty knihy, které se mi v životě líbily úplně nejvíce. Mám ráda, když jsou z příběhu emoce téměř hmatatelné a rozpoložení postav cítíte na sobě samých. Všechny Charlieho pocity i jeho momentální stavy jsem vnímala, jako by seděl vedle mě a jeho příběh mi vyprávěl osobně.

Charlie je ten typ kluka, který se nesnaží přesvědčit sám sebe planými řečmi o tom, že se změní. On si jenom nenamlouvá, že se sebou něco udělá. On se sebou opravdu něco dělá, dělá všechno pro, aby se už nikdy nemusel školou a společností potloukat a trpět tím. Patnáctiletý Charlie je ztělesněním nás samých. Jsem si jistá, že každý se v určité části Charlieho osobnosti najde. Jednou plný pochybností a nejistoty a jindy zcela přesvědčen o své pravdě a je si jistý sám sebou. Přesně jako my. Opravdu moc se mi líbilo, jakým způsobem Charlie vyprávěl jednotlivé pasáže svého života, všechny jeho úspěchy i pády. Charlie je opravdu vyjimečný člověk s krásnou duší, jehož život je nenahraditelný. Hlavně konec knihy je opravdu emotivní, v té chvíli jsem se už neudržela a nechala slzám volný průchod. Plakala jsem, protože jsem byla na Charlie pyšná a byla jsem ráda, že věří sám v sebe. Je zvláštní takhle vmínát osobu z knihy, myslím, že takové spojení jsem zatím ještě s žádnou knižní postavou neměla.
Po přečtení nebyl tím pádem důvod nepodívat se na film. Film je téměř totožný s knihou a taktéž plný emocí. Hlavní role Charlieho, jíž se v tomto případě ujal mladičký Logan Lerman, je naprosto věrohodná s knižním Charliem. Myslím si, že Logan odvedl při ztvárnění této postavy svělou práci a kniha Stephena Chboskyho i s filmem jsou díla, ke kterým se jednou moc ráda opět vrátím.
Ten, kdo stojí v koutě je nádhernou a strhující alternativou toho, když si chcete na chvíli odpočinout od světa veškerého napřirozena. Je to příběh plný emocí, které vás nenechají chladnými a které vás rozpláčou. Jednoznačně doporučuji tuto knihu přečíst.

Píseň, která pro Charlieho opravdu hodně znamená a v knize je taková poměrně stěžejní.


Reviews - Železná dcera

25. prosince 2012 v 15:36 | Snow Fairy |  Reviews

Železná dcera

Autor: Julie Kagawa
Žánr: Fantasy, YA
Díl: 2.
Originální název: The Iron Daughter
Počet stran: 360
Rok vydání: 2012
Nakladatelství: Knižní klub
Anotace:
Meghan Chaseová, napůl smrtelnice a napůl letní elfka, nikdy nikam pořádně nezapadala. Aby zachránila bratra, uzavřela dohodu se Zimním princem. Ten ji však opustil a odvrhl a ona zůstane se zlomeným srdcem uvězněná na chladném, nepřátelském dvoře Zimní královny. A když začne hrozit válka mezi zimními a letními fériji, Meghan si uvědomuje, že pravé nebezpečí představují železní férijové, ty podivné bytosti, které kromě ní a prince Ashe nikdo nespatřil. Jenže jí nikdo nevěří. A co hůř, Meghan přišla o vlastní magické schopnosti a ve zrádném světě, který ji obklopuje, si musí poradit jen pomocí vlastní chytrosti. Neví, komu může důvěřovat, netuší, kam se obrátit o pomoc. A přestože si Meghan vypěstuje železnou sílu vůle a odhodlání, nedokáže odolávat toužebnému šepotu svého až příliš lidského srdce

Mnohokrát děkuji nakladatelství Knižní klub za poskytnutí knihy k recenzi!

Meghan, jejíž osobnost je z části ovlivňována vznešeností férijského lidu, se pro svou lidskou rodinu snažila vždy udělat co bylo nutné. Třeba se za ně i obětovat. S princem Zimního dvora a zapřísahlým nepřítelem Letního dvora, uzavřela dohodu o tom, že když odvede svého fériji uneseného bratra, Ethana, zpět domů, dobrovolně se vzdá a odejde s Ashem na Zimní dvůr ke královně Mab. A jak Meghan slíbila, tak také udělala. Ale jak se zdá, Zimní dvůr, i přes veškerou sílu královské armády, má také své slabiny, jimiž se mohou dostat na zimní území nepřátelé. Nebo snad spojenci? Už ani královna Mab si není ničím jistá a po incidentu se zločinem krádeže, padá všechna vina na Meghan a Letní dvůr krále Oberona. Ale co když je pravda někde jinde a ti, o kterých si Mab myslela, že jsou na její straně, ji zradili takovým způsobem, který je nejen nevratný, ale také zkázonosný? A jedinou možností, jak tohle všechno zastavit je dál porušovat pravidla, což je sice nebezpečný, ale zároveň nutný úkol. Povede se Meghan a jejím spojencům zničit nepřátelské vojsko falešného krále Železného království? Válka začíná a i smrt už čeká na svých pět minut slávy...

Příběh mladé, napůl férijské šestnáctileté dívky, Meghan Chaseové, pokračuje. Tentokrát se dostala při plnění dohody, kterou měla s Ashem, nejmladším princem Zimního dvora, do područí samotné královně Mab. Meghan moc dobře ví, že Mab má díky své krutosti možnost udělat jí bez vyjímek cokoli. Navíc, když je Meg dcerou krále Letního dvora, má Mab ještě větší chuť Meghan potrestat za její přílišnou opovážlivost. A proto, když se nepřátelská vojska dopustí krádeže, je vina za veškeré způsobené komplikace bez milosti připsána Meghan a jejímu otci i přes sebemenší dostatek důkazů a výpovědí svědků, jenž doopravdy znají pravdu. Tak začíná Meghanin hon za svobodou a ukradenou spravedlností, které, jak doufá, bude poté učiněno za dost. Železný král, o jehož skon se postarala sama Meg, by měl dávno rezivět na poli svého zničeného královstí. Jak je tedy potom možné, že proti nim stojí jeho armáda a s jeho příkazy?
Železná dcera pro mě byla jedním z nejočekávanjších knižních titulů a nejambicióznjěším pokračujícím dílem oblíbené série. Po přečtení Železného krále jsem byla rozhodnutá si po vydání v překladu přečíst i Železnou dceru. Protože Julie Kagawa mi už s prvním dílem ukázala a tím nejlepším možný způsobem představila vlastní vílí svět, jenž jsem si hned na poprvé zamilovala, bylo mi úplně jasné, že druhý díl jen tak neopomenu. Moje očekávání byla tudíž na nejvyšší možné úrovni a pevně jsem doufala, že mě v ničem nezklame. A s velkou radostí mohu říci, že mě druhý díl opravdu v ničem nezklamal.

Děj odehrávající se v druhém díle začínal tam, kde ten předchozí skončil. Ash odvedl Meghan, podle jejich dohody, na Zimní dvůr a pro zachování určitého Ashova postavení se stal opět tím královským princem, jehož srdce je zatvrzelé a chladné vůči všem osobám, včetně Meghan. Tím se také dostávám k postavě Ashe, která mě opět dostávala do kolen. Už v Železném králi jsem si Ashe opravdu neskutečně oblíbila a s Železnou dcerou si stále více uvědomuju, proč právě Ash je ta postava, kterou z těchto knih zbožňuju nejvíce. Je silný, odvážný a takovým tím přitažlivým způsobem zatvrzelý a odtažitý. Má své osobní a specifické charisma, kterým doslava nechává dívkám kolem sebe tuhnout krev v žilách. O Meghan by se toho dalo také říct spousta, ale myslím, že se i přese všechna svá přesvědčení snažila dělat, co je správné. Ostatně, tohle dělala i v prvním díle, jenom mi připadá, že v dceři je tato její vlastnost znásobená. Nicméně je Meg stále napůl člověk, a tak se v některých chvílích řídí hlavně svým srdcem.
O ději bych toho nechtěla prozradit příliš, protože i kdybych naznačila úplnou maličkost, tak i ta by se mohla následně změnit v pořádný spoiler. Což tak nějak naznačuje tomu, že příběh je předvídatelný a jednoduchý. Ano, příběh takový opravdu je, ale i přes svou předvídatelnost dokáže být ve všech směrech nesmírně poutavý a styl psaní Kagawy vám občas trochu poplete hlavu.
Nijak se netajím tím, že tuto sérii mám opravdu moc ráda, takže nejen proto hodnotím knihu všemi desti body. Upřímně mě Železná dcera opravdu nezklamala, spíše naopak mě překvapila a do budoucna si myslím, že mě tato série ještě kdečím překvapí, protože po konci tohoto druhého dílu opravdu ani v nejmenším netuším, co očekávat dál.

Veselé Vánoce přejeme!

24. prosince 2012 v 8:00 | Snow Fairy a Nick |  Vánoční chvilky 2012

V tento nádherný Štědrý den vás opět zdravíme,

já a Nick vám za náš blog, Nick' s World of Books, všem přejeme krásné a veselé Vánoce plné dárečků a chvil v okruhu těch, které milujete nejvíce na světě. A nejen do Nového roku vám přejeme hodně úspěchů a štěstí, ať už se vydáte kamkoli. :))) Vánoce jsou nekonečně kouzelné, stejně jako lidské bytosti. Každý má své kouzlo, kterým obohacuje svět. Během roku se lidé předhání ve všemožných povahových "utkáních" a jeden druhého se snažíme trumfnout něčím novým. Přiznejme si to, každý jsme to někdy udělali, není však nutné se za to stydět, protože to k lidskému životu přece patří. Nějaká určitá motivace, která nás nutí být co možná nejlepšími a sami nad sebou vyhrát. Musím říct, že já sama jsem tento rok udělala velký krok dopředu, možná to není na první pohled tak viditelné, ale já vím co se změnilo, občas jsem si připadala zamrzlá a taková... nijaká, ale jsou přece Vánoce a o Vánocích není kam spěchat. Posaďte se se svými milovanými ke stolu, na kterém je nachystána úžasná štědrovečerní večeře a užívejte si zvájemné přítomnosti. Zapoměňte na všechny starosti a strasti vašich životů, ať už se jedná o cokoli a rozjímejte nad něčím... kouzelným. Kouzelnějším než je svět sám. Protože jenom vidět radostný lesk v očích našim milovaných, či jenom na malou chvíli nebo celý večer vidět jejich upřímný usměv, je věc, která se sice dá zaznamenat i během roku, ale o Vánocích skrývá i něco navíc. Odpovědi. Odpovědi i na ty otázky, které je nejvíce těžké položit. O Vánocích nezáleží na tom, jací jsme, ale záleží na tom, co máme v srdci. Protože v tento čas se všechna, i ta nejzatvrzelejší srdce otevírají celému světu a ukazují, že i ti nejsilnější lidé, jsou stále jenom lidské bytosti s emocemi.

Nechtěla jsem to moc prodlužovat, ale ve chvíli, kdy jsem začala psát, mě jednoduše přepadla taková chuť toho k Vánocům napsat víc, trochu se nad vším zamyslet a říct, že ať už jste na Vánoce kdekoli a s kýmkoli, naše srdce jsou stále na jednom místě. Tam, kde je jejich domov. Opravdový domov plný lásky, který o Vánocích voní vánočkou, perníčky a štědrovečerní večeří. Chtěla jsem říct; zastavte se a podívejte se z okna, a i když za ním třeba není sníh, tak tam uvidíte něco, co bylo celý rok před našimi zraky skryto a předurčeno vidět pouze o Vánocích. Zázrak. Vánoční zázrak, v který není těžké uvěřit.


Já i Nick si moc vážíme vaší přízně, která nám od vás byla tento rok věnována. Je to náš první rok v blogosféře, ale už teď s Nickem víme, že to, co děláme je k něčemu dobré. Že i když máme často pocit, že už to nejde, nepřestaneme. Budeme se i v dalších letech snažit vás těšit články i recenzemi, na knihy, o kterých chcete slyšet a budeme dělat
všechno proto, aby jsme tu s vámi byli co nejdéle.

Z celého srdce vám přejeme překrásné svátky plné vůně, dárečků a hlavně lásky. My nezapomeneme na to, co jste pro nás udělali, nezapomeneme na vaše návštěvy a vy na oplátku nezapoměňte, že se blíží i první leden, což znamená blogové narozeniny, z čehož vyplává, že i na Nový rok bude knižní nadílka. :)))))

Ve sněhové vločce příběh se stal,
kdo nevěří, ať dívá se dál...

S pozdravem a příslibem brzkého sledání, Snow Fairy a Nick.

Inspiration (19)

23. prosince 2012 v 19:56 | Snow Fairy |  Inspiration

Inspiration

-Meme od Nikki Finn.

Dárečky ze srdce věnované jsou vždy ty nejkrásnější a nejkouzelnější. :)))


Každý kouzlo Vánoc využije podle svého. :))))

To nejkouzelnější, co může na světě být máme vždycky na dosah ruky. :))))



Vánoce jsou zase tady (5)

22. prosince 2012 v 16:03 | Snow Fairy |  Vánoce jsou zase tady
Vánoční projekt, který pro vás pořáda Niklaus.

Vánoční atmosféra u nás doma

Jak už to na Vánoce bývá, atmosféra je naprosto neskutečně kouzelná. Ale i tomu nejkrásnějšímu musí předcházet něco maličko, abych tak řekla... ostřejšího. A tak přesně to bývá u nás. Nejdříve se každý s každým pořádně pohádáme, většinou kvůli prkotinám, a teprve potom se můžeme všichni těšit z Vánoce. Ale i když na sebe předtím trochu štěkáme, tak atmosféru Vánoc to nějak zásadně nekazí. Naopak, už jsem si tak nějak zvykla a ty hádky a dohady k tomu všemu prostě patří. Většinou se tomu potom společně zasmějeme. Co ale udržuje tu naši správnou vánoční atmosféru? Štědrovečerní večeře, vůně vánočního čaje, teplo sálající z rozpáleného domácího krbu a příjemné a uklidňující blikání vánočního stromečku ve vedlejším pokoji. Tohle všechno a ještě... rodinné vánoční filmy, převážně komedie, a pohádky, kterých je už několik dní před Vánoci na každém televizním kanálu přehršel. :)))

Naše rodiná má pár vybraných filmů, které se u nás na Vánoce pouštějí pravidelně, není rok, co bychom je vynechali. Nevím, zda jste už někdy viděli film, který se jmenuje Stela, ale podle mě je to jeden z nejnádhernějších vánočních filmů, jaké jsem kdy jenom viděla. Je to příběh o velkém přátelství, které trvá celý život. Je to hodně o emocích a pokaždé po dodívání se na tento film mám ještě asi hodinu slzy v očích. Ne proto, že by to byl smutný film, ale protože je to krásný film. Vyjadřuje to, že i když naši milovaní nejsou s námi, stačí zavřít oči, otevřít srdce a trošičku na ně pomyslet. Rozhodně vám doporučuju se na tento film podívat, možná budete potřebovat i balíček papírových kapesníčků, ale je prostě opravdu nádherný. Navíc jednu z hlavních rolí zastal i náš český herec, který nám tímto filmem dělá opravdu velkou čest i ve světě, čehož je důležité si také cenit. :))))
A jako vánoční komediální klasika je nutné se podívat na oba dva díly Sám doma. Malý Kevin je prostě miláček a nejenže se u této rodinné vánoční komedie zasmějete, ale také vám dá něco navíc, dovoluji si říct, že pokaždé něco nového. Jsem si jistá, že nějak hlouběji vám tyto dva poslední filmy představovat nemusím, protože předpokládám, že jste je už všichni alespoň jednou viděli. A já osobně se na ně moc ráda podívám, i když nejsou Vánoce. :))))



Koledy a zase koledy

Co dál patří k utváření vánoční atmosféry, a to nejen u nás doma? Tak to budou určitě koledy. Jsem zvyklá na takové ty tradiční české sborové koledy, protože si myslím, že jsou opravdu přenádherné, plné citu a pravdy, která Vánoce neodmyslitelně utváří. Když tak koledy poslouchám, mám chuť na všechno zapomenout a jenom přemýšlet, jak asi bude celý Štědrý den probíhat. Co všechno se bude dělat, jak bude jídlo chutnat. Při poslechu koled se ráda vracím do dětství, do dob, kdy jsem si koledy zpívala v pokojíčku společně s bratrem tak nahlas, až i sousedům vstávaly vlasy na hlavě. Ne, takhle přesně to nebylo, já sama jsem si teda koledy zpívala, ale když jsem ten svůj skřek spustila opravdu nahlas, bratr mě většinou ještě včas uzemnil. :)) A potom jsme se společně smáli a jenom poslouchali koledy. Avšak dnes už jsou koledy známé všude ve světě, ne že by jindy nebyly. Ale poslední dobou se vytváří stále nové a i hudební seriály se v období Vánoc zaměřují na koledy a písně s vánoční tématikou. Tohle mi taky nijak nevadí, moc ráda si něco takového poslechnu. Takže koledy všech národů a všech jazyků, vítám vás!! :))))

Tak nějak už nevím, co bych ještě napsala, samozřejmě, že by toho mohlo být více, ale co bych chtěla hlavně říct je, aby jste si letošní Vánoce užili se vším všudy, bez starostí a problémů. Ono se může stát, že zaskočí nějaká ta kapří kostička nebo se převrhne šáleček s čajem, ale všechno to má určité kouzlo. Nikdo kvůli tomu nebude dělat zbytečné scény, protože jsou přece Vánoce. :)))))) Takže vám přeji hodně štěsí a krásné a veselé Vánoce plné dárečků a rodinné pohody. :)))))
Get your own free Blogoversary button!