Leden 2013

Padesát odstínů temnoty - E. L. James

31. ledna 2013 v 19:04 | Snow Fairy |  Knihy,které vychází

Padesát odstínů temnoty - E. L. James


U mě možná trochu netradičně, ale ráda bych něco pověděla o druhém díle Padesáti odstínů. Jelikož jsem tento týden dostala příležitost přečíst si oba díly Padesáti odstínů, jsem tudíž maličko nejistá v tom, zda se mi bude tato erotická pecka líbit, i když o přečtení těchto knih od americké autorky E. L. James uvažuju už delší dobu. Nic proti erotice nemám, když není příliš bizarní nebo poněkud "nechutná", nebráním se tomuto žánru, ale přece jenom je Padesát odstínů poměrně kontroverzní série. A ku příležitosti aktuálního vydání Padesáti odstínů temnoty a oné nabídky k přečtení, bych vás tímto, kdo jste četli, ale i nečetli, chtěla moc poprosit, abyste mi napsali, jaký máte na tuto sérii názor. Jestli vás zajímá jaký je v knize příběh nebo jestli máte k těmto knihám úplnou averzi. A jestliže jste četli, tak jak se vám líbil první, druhý nebo i třetí díl a jestli byste je doporučili dál. Všechny názory i kritiku s radsotí přijmu a i když si stále ještě nejsem úplně jistá a sama tak nějak nevěřím, že to říkám, tak se na Padesát odstínů šedi i Padesát odstínů temnoty docela těším. :)

A pro ty z vás, kdo si v této sérii libujete a máte ji opravdu hodně rádi, ale ještě jste si Padesát odstínů temnoty nekoupili, ať už je důvod jakákoli, tak můj tip na eventuélní internetový e - shop je jednoznačně e - shop knihkupectví Kanzelsberger, dumknihy.cz, na nemž mají Padesát odstínů temnoty i s menší slevou.

Předem moc děkuji za vaše názory a připomínky k této knize/knihám, už teď se těším, co všechno mi o Padesáti odstínech povíte. :)

Snow Fairy

Recenze - Dědička

30. ledna 2013 v 19:36 | Snow Fairy |  Recenze

Dědička

Autor: Amanda Hocking
Žánr: Fantasy, Trylle
Díl: 1.
Originální název: Switched
Počet stran: 312
Rok vydání: 2012
Nakladatelství: Fortuna libri
Anotace:
Vstupte do světa Tryllů!

Když bylo Wendy pouhých šest let, matka se ji pokusila zabít. Tvrdila jí, že je monstrum. O jedenáct let později se Wendy začíná obávat, že matka měla tehdy možná pravdu. Dochází jí, že asi není tím, kým si po celý život myslela, že je. Toto poznání jí pomáhá odhalit Finn Holmes.

Finn, záhadný spolužák, zprvu Wendy jen neustále pozoruje. Něco na něm Wendy neskutečně přitahuje, ale zároveň děsí. S jeho pomocí se dozví i pravdu o sobě a svém životě: Jako miminko byla zaměněna s jiným dítětem, chlapcem. Ještě v šoku se Wendy vydá s Finnem za svou pravou matkou. Netuší ale, co ji tam čeká...

Nový domov Wendy nutí nechat dosavadní život za sebou, zapomenout na školu jí problém nedělá, ale jak se vypořádá se ztrátou svého bratra a tety? Wendy se musí poprat se svým novým údělem a s tím, že ani u své pravé matky nenajde city, které celé dětství tak moc postrádala.


Wendy byla již od malička černou ovcí rodiny. Alespoň tedy pro její matku, která se ji, když byla ještě hodně mála, pokusila zabít, jelikož o Wendy tvrdila, že není její dítě, že je pro ni pouze přítěží, od které se chce odprostit. Jak se později ukázalo, nebyla její maminka příliš daleko od pravdy. Zato Wendy se pravdě stále vzdaluje, možná není vlastní dcerou její lidské matky, ale něčí přece být musí. A i přes nerespekt a nelibost matky, byla Wendy šťastná se svým bratrem Mattem a tetou, kteří ji od malička vychovávali jako svou vlastní a byli jí oporou v dobách, kdy ji matka vehementně odmítala a byli pro ni rodinou, kterou na světě potřebovala nejvíce. Přesto je Wendy tak trochu problémové dítě, započít konflikt pro ni není nic složitého, neznámého, ale po tom, co poprvé spatří záhadného Finna Holmese, se celý její svět od základů změní, zjistí o sobě krutou pravdu, jenž je obížné přijmout. A jestli je tato změna k lepšímu, se ještě ukáže. V pravý čas.

Když jsem na internetu poprvé spatřila knihu Switched s její anotací, začala jsem ji obdivovat nejen pro tu nevyslovitelně krásnou obálku, ale i pro samotnou anotaci. I když je moje angličtina opravdu hodně kostrbatá, nevyhnula jsem se občasnému nutkání si Switched pořídit v originále a co možná nejdříve přečíst. Byla jsem tedy, jako v případě dalších jiných knih, nesmírně nadšená z faktu, že Switched bude vycházet i češtině, pod názvem Dědička.
I když jsem do čtení šla s tím, že nemám nejmenší tušení, o čem kniha doopravdy bude, podotýkám, že jsem doufala v nějaký úžasný příběh, tak jsem nějaká určitá očekávání měla. Po dočtení bych Dědičku sice neoznačila za něco, z čeho bych se posadila na zadek nebo z čeho bych měla dolní čelist svěšenou, ale byla jsem i mile překvapená. Během čtení jsem totiž vnímala, že se nejedná o typický a obyčejný příběh fantasy žánru, ale o poměrně komplikovanou hierarchii Tryllů, což jsou něco jako trolové akorát místo, aby byli malí, zelení a se spoustou bradavic, vypadají jako normální lidé, jenž byli obdařeni nadpřirozenou a přitažlivou krásou a pro smrtelníky netušenými kouzelnými schopnostmi. Co se mi líbilo opravdu hodně, byl styl psaní Amandy Hocking. Nijak převelice komplikované čtení, z něhož budete mít radost místo toho, aby vám z něj vstávaly vlasy na hlavě. Text se jednoduše a rychle čte a je naprosto srozumitelný. Navíc příběh se specifickou zápletkou také není vůbec špatný. Tudíž myslím, že Dědička je více než vhodnou knihou k nejen odpočinkovému čtení.

Co se postav týká, mě Wendy až tak neuchvátila. Nebyla to sice nijak extra špatná hrdinka, ale občas mi připadala maličko ufňukaná. Je pochopitelné, že je zmatená z nového prostředí a pravdy, která ji zevnitř užírá jako kyselina, ale na druhou stranu si v některých případech neměla moc na co stěžovat. Neříkám však, že mi Wendy lezla úplně krkem, to v žádném případě. Ale z postavy, ze které jsem měla takový nejlepší pocit, byl nečekaně Finn. Jeho tajmenost a záhadnost byla nejen přitažlivá, ale pro samotný děj také poměrně příznivá.
Příběh sám o sobě se mi také líbil, autorka moc hezky popisuje atmosféru, ve které se čtenář s hrdiny právě nachází a velmi pěkným způsobem vytváří různé zákruty, které nakonec splynou hezky do sebe a vytvoří tak i překvapivý celek. Já osobně jsem s úrovní Dědičky naprosto spokojená, sice, jak jsem řekla, to nebylo úplně devastující, ale čtení jsem si poměrně užívala a to, jak si autorka zároveň hrála i s napětím, mi jenom upevnilo pocit přesvědčení, že série o Tryllech opravdu stojí za přečtení. Na další díly jsem tím pádem už teď velmi zvědavá.

Knižní chvilky (7)

29. ledna 2013 v 18:56 | Snow Fairy |  Knižní Chvilky

Knižní chvilky

- meme, které pro nás vymyslela TerezZ.

Ahoj všem,

opět se hlásím s knižními chvilkami. I když jsem dnešek strávila převážně doma, hned po tom, co jsem byla u doktorky, která mi předepsala rahabilitaci, tak jsem toho moc nepřečetla. Bude to asi proto, že jsem.... no, myslím, že kdybych to řekla, nejsem si úplně jistá, jak by to dopadlo, ale snad mohu naznačit, že i když bydlím u hlavní silnice, které téměř neustále dominuje řev aut, tak jsem dnes byla také pořádně hlasitá a hlučná. Já prostě miluju popové písničky od svých oblíbených interpretů :).












Jelikož jsem přes den četla poměrně málo, tak alespoň ten zbytek dnešního dne chci strávit, kromě nějakého toho učení na zítra, ve společnosti knihy BZRK. :) Jsem asi v polovině a musím říct, že z toho začátku nejsem pořád schopná se úplně vzpamatovat... kdo četl, tak určitě ví, o čem mluvím. Nicméně je to kniha opravdu povedená, Michael Grant píše opravdu, opravdu skvěle a už teď jsem strašně zvědavá, jak tovšechno nakonec dopadne. :)

A s jakou knihou strávíte zbytek dnešného dne vy?

Snow Fairy

Reviews - Percy Jackson: Moře nestvůr

28. ledna 2013 v 19:27 | Snow Fairy |  Reviews

Percy Jackson: Moře nestvůr

Autor: Rick Riordan
Žánr: Fantasy, Dobrodružství, Mytologie
Díl: 2. (Percy Jackson a Olympané)
Originální název: Percy Jackson: The Sea of Monsters
Počet stran: 304
Rok vydání: 2010/2011
Nakladatelství: Fragment
Anotace:
Mytologické bytosti ožívají...
Krvelačné nestvůry se bouří...
Bohové z Olympu kladou další úkoly...

"Po klidném školním roce se na mně valí další problémy.
Poslední den školy to začalo! Hodina tělocviku se proměnila ve vybíjenou s lidožravými obry a Grover se dostal do průšvihu.
Další špatná zpráva: Táboru polokrevných hrozí zničení...
Vydávám se s přáteli na výpravu, ze které se nemusíme všichni vrátit živí...
Jdeš do toho s námi?"

Mnohokrát děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí knihy k recenzi!

Od toho osudného léta, kdy o sobě Percy zjistil, že není jen obyčejné problémové dítě trpící dysleksií, uplynul už rok. Na Percyho život až podezřele klidný. Ale na rok, který strávil na nové škole, Meriweather, krásně sedí přísloví; ticho před bouří. Percy už po boku sice nemá nejlepšího, kozlího kamaráda Grovera, protože ten se vydal na svou satyří cestu za hledáním Pana, za to mu ale kryje záda nový kamarád, dlouhán Tyson. Nebo naopak Percy kryje záda Tysonovi? Nicméně mají tihle dva společného víc, než by si kdy mysleli.
Jelikož je Percy synem boha moře, dělá to z něj terč všech možných i nemožných nestvůr usilujících pouze o to ho zničit. A tak s koncem školního roku přicházejí i nestvůry natolik chtivé Percyho zničit, že zaútočí přímo ve škole před zraky všech prostoduchých smrtelníků. A aby toho nebylo málo, mívá Percy děsivé sny o Groverovi, který jak se zdá není tak úplně v pořádku a v bezpečí. A jako vrchol všeho už není bezpečno ani v Táboře polokrevných. Percy musí vyrazit na výpravu za osvobozeím svého nejlepšího přítele a za nalezením léku, jenž by pomohl Táboru polekrevných. Jsi připravený se vydat s Percym na další nebezpečnou výpravu, tentokrát ke zrádnému a smrtícimu moři nestvůr?

Už v prvním díle příběhu o Percy Jacksonovi mi spisovatel Rick Riordan ukázal kus světa, kus něčeho nového. Druhým dílem jsem se jenom utvrdila v tom, proč se mi ten první tak líbil. Nejspíš na tom má opět podíl font, ve kterém je knihy vydaná, ale myslím, že je to také tím, že děj není nijak náročný a všechno jde jednoduše pochopit, tím pádem vám vůbec nic neuniká. Knihy o Percy Jacksonovi se moc hezky a rychle čtou, což je bych řekla i tím, že si Riordan nezahrává se zbytečnými a přepříliš věděckými slovíčky, na nichž by si člověka mohl tak maximálně polámat jazyk a zhoršit náladu. Přece jenom ne všichni na světe mají rádi řeckou a římskou mytologii, a proto bych opět ráda vytáhla, jako u recenze k prvímu dílu, to, jak Riordan nadsazuje a převypráví některá historická fakta a podává je svým čtenářům nenáročným způsobem, který je zároveň i sympatický, srozumitelný, zábavný a okamžitě pochopitelný. Čtením těchto knih si myslím člověk zapamatuje mnohem více historických skutečností spojených s mytologií a jména výzmnaných osobností se také lépe a zábavněji pamatují. Ale jak a co Riordan píše není jediný důvod, proč jsem i já osobně z knih o Percym nadšená.

Za tím správným čtenářským požitkem stojí totiž i postavy. V Moři nestvůr se kromě starých známých postav, jako je samotný Percy nebo Annabeth, Grover nebo olympští bohové, setkáváme i s několika nováčky. Jako například s Tysonem, jehož bez mála dvoumetrová postava budí sice dojem úměrného ranaře, ale pokud ho poznáte blíže, zjistíte, že i přesto že dokáže ochránit ty, které má rád a je schopný pro ně sejít z cesty, je to i bytůstka se srdcem na pravém místě. Jeho původ je na začátku poněkud zamotaný, ale jako vždycky je všechno vzápětí uvedeno na pravou míru.
Co se děje druhého dílu týká, Percy má opět starosti s výpravou, na kterou tentokrát bohužel nemá oprávnění, což mu ale nezabrání jen tak sedět na zadku a čekat, dokud se někdo neuráčí zachránit jeho kamaráda Grovera a vlastně i celý Tábor polokrevných, to by prostě nebyl Percy. Pro mě samotnou je Percy hodně velký sympaťák, i když je mu teprve třináct, už teď nudí dojem opravdového hrdiny.
Abych všechno ještě nakonec shrnula. Úroveň Moře nestvůr se podle mě rovnala Zloději blesku, opět jsem si celý příběh nad míru užila, upřímně mě opět i pobavil svým specifickým a nevtíravým humorem a v ničem mě nezklamal. Zbožňuju výpravy za historickými místy a osobnostmi v doprovodu Percyho Jacksona a jeho přátel a už teď se nemohu dočkat dalších dílů.

Inspiration (23)

27. ledna 2013 v 18:32 | Snow Fairy |  Inspiration

Inspiration

-Meme od Nikki Finn.


Jaké je vaše neojblíbenější počasí?


I černobílý svět potřebuje trochu barev.


A i sny mohou být nádherné.

Reviews - Anna krví oděná

26. ledna 2013 v 12:59 | Snow Fairy |  Reviews

Anna krví oděná

Autor: Kendare Blake
Žánr: Horor, Mystery
Díl: 1.
Originální název: Anna Dressed in Blood
Počet stran: 272
Rok vydání: 2013
Nakladatelství: Baronet
Anotace:
Cas Lowood zdědil vzácné poslání: zabíjí mrtvé.
Před ním to dělal jeho otec, dokud nebyl hrůzně zavražděn duchem, kterého měl zabít. Vyzbrojen otcovým tajemným a smrtícím athame, Cas cestuje po zemi se svou čarodějnickou matkou a kocourem, který větří duchy. Společně se vydávají po stopách legend a místního folklóru a snaží se držet krok s mrtvými zabijáky. Otravné věci jako budoucnost neřeší a přátele si drží od těla.
Když přijedou do nového města, aby našli ducha, jemuž místní říkají Anna krví oděná, nečeká Cas nic než obvyklou rutinu: nastěhovat se, vypátrat a zabít. Místo toho ale najde běsnící prokletou dívku, přízrak, s jakým se dosud nesetkal. Stále nosí šaty, které měla na sobě v den své brutální vraždy roku 1958. Tehdy byly bílé, ale teď jsou rudě potřísněné a kape z nich krev. Od své smrti Anna zabíjí každého, kdo se opováží vstoupit do jejího opuštěného viktoriánského domu, kterému kdysi říkala domov.
Avšak z nějakého důvodu Casův život ušetří.

Mnohokrát děkuji nakladatelství Baronet za poskytnutí knihy k recenzi!

Na první pohled je Cas Lowood úplně obyčejný chlapec s typickými mladickými starostmi. Ale když ho poznáte blíže a získáte si jeho důvěru, možná vám o sobě něco prozradí. Ale jak se vyrovnáte s tím, že váš kamarád je lovec a zároveň zabiják duchů, zavísí také na tom, jak moc silný máte žaludek. Protože Cas zažil už nespočet výprav za nebezpečnými duchy, kterých se musel pro dobro lidí zbavit, už se proti strachu z průhledných bytostí obrnil. Ale teď ho čeká ten největší a pravděpodobně také nejtěžší případ. Dostal tip na ducha, který za celou svou posmrtnou existenci zabil několik desítek lidí, povětšinou mladých puberťáků. Cas musí osvobodit město Thunder Bay od přízraku nejvražednějšího ducha o jakém kdy slyšel povídat duchařské báchorky. Ducha mladé dívky Anny, přezdívané také jako Anna krví oděná, jenž byla se svých šestnácti letech brutálně zavražděna. Ale jak se k Anně dostat, když jakmile vstoupíte do jejího domu, ve kterém kdysi žila, máte jistotu, že už z něj nikdy nevyjdete živí?
Avšak něco nasvědčuje tomu, že jindy nemilosrdná a vraždící mrtvá Anna Korlovová, Casův život pro tentokrát ušetří. Ale co když v případě Anny nepomohou ani kouzla jeho matky, ani jeho athame?

O knize americké spisovatelky Kendare Blake pojednávající o dívce, která byla ve svých šestnácti letech brutálně a nelidsky zavražděna, jsem uvažovala i v tom smyslu, že bych si ji pokusila přečíst v originále, jelikož jsem nebyla úplně přesvědčná, že u nás někdy vyjde. Tím pádem si nejspíš umíte představit, jak strašně nadšená jsem byla, když jsem se dozvěděla, že bude Anna dressed in blood vycházet v českém překladu. Od té doby, co jsem znala datum vydání jsem téměř doslova odpočítávala dny, jak strašně jsem se těšila až ji budu držet v rukou, hezky v češtině. Tak nějak jsem i hodně očekávala, protože nejen ohlasy čtenářů v Americe, ale i tady u nás mě ujistily, že se nebude jednat pouze o nějakou rádoby mysteriózní pohádku. Sama jsem se přesvědčila o tom, že pohádka to není vůbec a nic moc z čeho bych se smíchy válela po zemi také ne.
Musím se přiznat, že jsem při čtení měla opravdu pořádně nahnáno. Prostředí i atmosféra úplně dýchaly mystériem a to, že jsem se na vlastní kůži setkala s detailním popisem lidských torz sestávající se z rozervaných těl a končetin povalujících se hodně daleko od samotné těla, pokud z těla tedy vůbec něco zbylo, způsobilo že jsem koukala s očima nepřirozeně otevřenýma dokořán a pusou až úplně na zemi. Kendare se svými se čtenáři v průběhu celé knihy příliš nemazlí. Hned na začátku se setkáváme s hlavní postavou lovce duchů a vypravěče v jedné osobě, s Casem Lowoodem, jehož život je v mnoha ohledech poněkud děsivý, osamělý a krvavý. Ale to nejstrašnější, z čehož jsem byla vyděšená úplně nejvíce, mělo teprve přijít.

Postava Anny Korlovové, dívky, jejíž život byl předčasně ukončen, se stala jednou z mých nejoblíbenějších. Pro mě samotnou je docela překvapivé, že je má oblíbená postava právě Anna, protože jsem tak nějak nepočítala s tím, že by mi duch dívky vraždící jen co vkročíte do jejího starého, viktoriánského domu, mohl připadat sympatický. Ale stalo se to, že mě Anna nejen překvapila, ale také pořádně, ale opravdu pořádě vyděsila (čtěte: vyděsila mě k smrti). Cas byl také moc dobrý vypravěč a i jako hlavní mužská postava se projevil v tom nejlepším možném světle. Ne že bych si někdy chtěla vyzkoušet jeho duchařské "řemeslo", ale co jsem mu nejvíce nezáviděla, bylo jeho jméno. Já vím, napsané to zní divně, ale za jméno Thesseus Cassio bych svým rodičům moc nepoděkovala. Díky bohu, že existují zkráceniny jmen a přezdívky.
Co bych ještě řekla o samotném ději? Moc toho prozrazovat nebudu, protože vás nechci připravit o moment překvapení, přičemž takových momentů, ze kterých můžete jen kulit oči, je v knize povícero. Řeknu ale, že tak jako jsem se cítila u čtení Anny, jsem se necítila u žadné jiné knihy. Kosti, krev a maso byly základním artiklem příběhu, ze kterého mi naprosto šíleným způsobem běhal mráz pozádech. Kendare píše opravdu skvěle, věrohodně a poutavě a to, že jsem Annu krví oděnou přečetla ani ne za dva dny už také o něčem svědčí. Myslím, že příběh o Anně Korlovové je na hodně vysoké úrovni, rozhodně se zde nesetkáte s žádnými karikaturami duchů a zombie, a také bych knihu označila za nejkrvavější a nejděsivější jako jsem doposud četla. Nejlepší však bude, když se sami přesvědčí o tom, že ať máte jakkoli pro strach uděláno, Anna krví oděná vám dokáže pořádně nahnat strach.

Legenda - Marie Lu

25. ledna 2013 v 18:21 | Snow Fairy |  Knihy,které vychází
Zdravím,

nemyslím, že byste o Legendě neslyšeli v souvislosti s jejím vydáním u nás v České republice. Ale když jsem na začátku nového roku zveřejňovala článek s knihami za minulý rok, označila jsem Legendu jako knihu, na kterou se v roce 2013 těším úplně ze všech nejvíce. A když jsem, opravdu před chviličkou, viděla českou obálku a dokonce i datum vydání, zajásala jsem a jásán do teď, tudíž jsem se chtěla o svůj pocit z knihy i její obálky podělit i tady u mě na blogu. CooBoo opět nezklamalo a jenom a jenom jim můžeme děkovat za vydání. Obálka nezklamala a je naprosto nádherná a samotný děj me zaujal možná ještě více než samotná obálka. I když o tomto by se dalo hodně diskutovat. Prostě a jednoduše se na Legendu těším jako malé dítě a nemůžu se jí dočkat. Chcete se dozvědět o Legendě více? Tak se podívejte SEM.

Legenda vychází už 4.března u nakladatelství CooBoo!!!!

Bylo nebylo (29)

24. ledna 2013 v 20:02 | Snow Fairy |  Bylo nebylo...
-Meme z dílny Kath.
-Čtvrteční meme, jehož cílem je zveřejnit první větu z knihy, kterou čtete.

Název: Anna krví oděná
Autor: Kendare Blake





První Věta:
- "Vlasy ulízané pomádou prozrazují, že je mrtvý - bez nadsázky."

Knižní chvilky (6)

23. ledna 2013 v 18:27 | Snow Fairy |  Knižní Chvilky

Knižní chvilky

- meme, které pro nás vymyslela TerezZ.

Vítám vás u dalších knižní chvilek,

jelikož drtivá většina učitelů a učitelek u nás ve škole už mají známky na vysvědčení uzavřené, mám tím pádem o trošinku více času, kterých bych mohla teoreticky strávit čtením. Ale je tu problém ve formě autobusových spojů, které jezdí bohužel tak pozdě, že jsem ještě později doma. Ale nafotit pár fotek do Knižních chvilek je maličkost, takže tady už jsou fotky z dneška, respektive takhle a s touto knihou budu trávit celý zbytek dnešního večera, tedy když nepočítáte, že se občas pokusím nakouknout se sešitu chemie. :))











Dnes mi domů přišla nádherná a překrásná Anna krví oděná, za kterou mimochodem moc, moc děkuji nakladatelství Baronet, a když jsem ji poprvé držela v rukou, nemohla jsem ji nezačít číst. Mohu říci, že jenom ten začátek je pořádně... krvavý. Navíc je teprve dnešek den vydání Anny a já jsem opravdu neskutečně ráda, že ji mohu číst jakoby s předstihem.
Můj malý Nick opět spinká bez ohledu na to, že Anna není až tak uspávací a už vůbec ne pohádka. Ale prostě a jednoduše si Nick dává opět malého šlofíčka, nejspíš jenom co knížečku omrkl, řekl si, že si ji přečte později, svezl se do (ne)klubíčka a zavřel očíčka. :) Dobrou noc.


A s kterou knihou strávíte dnešní večer vy?

Snow Fairy a Nick

Reviews - Finále

22. ledna 2013 v 18:16 | Snow Fairy |  Reviews

Finále

Autor: Becca Fitzpatrick
Žánr: Fantasy, Andělé
Díl: 4.
Originální název: Finale
Počet stran: 438
Rok vydání: 2012
Nakladatelství: Egmont
Anotace:
Nora si je jistá jako nikdy, že miluje Patche. On je pro ni ten pravý, navzdory tomu, že patří k padlým andělům. Přestože její původ a osud je předurčuje k tomu, aby byli nepřáteli, Nora se k Patchovi nedokáže otočit zády. Nyní však v sobě oba musejí najít sílu a podstoupit poslední zkoušku. Staří nepřátelé se vracejí, noví se objevují a nečekaná zrada přítele ohrožuje mír, po kterém Nora a Patch tak zoufale touží. Bojující strany jsou jasně - ale na které z nich vlastně oni dva stojí? A existují překážky, které nezdolá ani láska?

Mnohokrát děkuji nakladatelství Egmont za poskytnutí recenzního výtisku!

Vztah Patche a Nory kvete i když všude kolem hrozí nebezpečí, že jejich zakázanou a v současné době také nejvíce ohroženou lásku odhalí někdo nežádoucí. Nora se svému biologickému otci před jeho vlastní smrtí upsala krvavou přísahou, že ať už zemře jakkoli a kdykoli, převezme potom velení nad jeho smrtící armádou a dovede tak ideály andělské rasy Nefilim ke svému cíli. Jelikož podmínky byly více než děsivé, neměla Nora jinou možnost než odpřísahnout. Zároveň ale při skládání přísahy moc dobře věděla, co dává všanc dalšího krom svého vlastního života. Patchovu lásku i život, ale také život její matky a přátel. Ale ani Patch ani Nora se své lásky nehodlají vzdát, a i když by ve skutečnosti měly být odvěcí nepřátelé, svou lásku se rozhodnou na nějakou dobu tajit. Společně jsou silnější a společně také najdou řešení, jak se vyhnout válce a největšímu krveprolití v dějinách padlých andělů a Nefilim. Nebo snad řešení neexistuje a z počátku bláhová Nora bude přece jenom muset bojovat o život i prává Nefilů ve válce? Epické finále se blíží a nikdo, ani Patch s Norou, nevědí, co je v nejbližších dnech čeká. Jestli život nebo smrt...

Andělskou sérii, kterou má na svědomí Becca Fitzpatrick myslím není nutné nijak převelice představovat. Myslím, že každý alespoň matně tuší, o čem že tato andělská série plná padlých andělů a v dnešní době už běžných, andělům podobným tvorům, Nefilim, je. Na začátku jsme se potkali s mladou Norou Greyovou, jejíž život byl naprosto totožný s jakýmkoli jiným život puberťáka. Nejlepší kamarádka Vee ji vždycky v jakékoli záležitosti podpoří a podrží, Nořina maminka je vždycky příliš starostlivá a její sokyně, Marcie, ji štve, jen co začne školní den. Prostě úplně obyčejný život, avšak pouze do té doby, dokud nepotká Patche, kluka, který je všechno, jen ne obyčejný. A tak to všechno začalo. Poměrně klišoidní začátek a zápletka, předvídatelná a přesto jí na začátku téměř každý propadl. Včetně mě. Přes první tři díly se dostávám až k Finále, které jak jsem před čtením doufala, mě nějakým způsobem dostane. Po třetím díle jsem byla totiž maličko v rozpacích a tak trochu jsem se posledního dílu bála. Ale nakonec jsem se do čtení pustila poměrně s chutí. Abych tak řekla, prakticky celá kniha je taková pozvolná, samozřejmě neříkám, že se tam těch 400 stran nic nedělo, jenom byly vlnky napětí takové odměřenější a když už přišly, nebyly to žádné tsunami. Nicméně mé konečné hodnocení tento fakt už téměř neovlivnil.


Nevylučuji také to, že hodnocení této knihy je možná trochu neobjektivní. Pro mě samotnou byl od začátku celé série tahounem číslo jedna padlý anděl Patch. Černovlasý, černooký, vysoký krasavec, který i přesto, že jsem ho nikdy neviděla naživo, ze mě dokázal udělat hromádku popela. Jeho hlášky z prvního dílu a celá jeho osobnost napříč všemi díly, byla jednou z nejlepších knižním postav, jaké jsem jenom mohla potkat. Takže ano, nejspíš hodnotím pramálo objektivně.
Každopádně si Fitzpatrick styl psaní uchovala, celou sérii pojala v, jak bych to řekla, vážně - sarkastickém duchu. Což se mi líbilo opravdu hodně, díky tomu se kniha, respektive všechny čtyři knihy, četly velmi jednoduše a nic podstatného, co by vám nemělo uniknout, vám neuniklo.
I když se mi z celé série líbil nejvíce první díl, tak tento poslední mu slušně šlape na paty. Ale jelikož jsem prvnímu dílu dala bez váhání plný počet bodů, u Finále to úplná desítka nebude. Ale díky tomu konci, ze kterého se mi upřímně chtělo i tak trochu brečet, si nějaký ten bodík navíc Finále zasloluží. Jestliže jste se do Zavrženého ještě nepustily, nebo jste ho ještě nedočetli do posledního dílu, neváhejte, i když mám menší výhrady k Finále, tak myslím, že podmínka epického zakončení, je zaručena a splněna.
Get your own free Blogoversary button!