Recenze - Dědička

30. ledna 2013 v 19:36 | Snow Fairy |  Recenze

Dědička

Autor: Amanda Hocking
Žánr: Fantasy, Trylle
Díl: 1.
Originální název: Switched
Počet stran: 312
Rok vydání: 2012
Nakladatelství: Fortuna libri
Anotace:
Vstupte do světa Tryllů!

Když bylo Wendy pouhých šest let, matka se ji pokusila zabít. Tvrdila jí, že je monstrum. O jedenáct let později se Wendy začíná obávat, že matka měla tehdy možná pravdu. Dochází jí, že asi není tím, kým si po celý život myslela, že je. Toto poznání jí pomáhá odhalit Finn Holmes.

Finn, záhadný spolužák, zprvu Wendy jen neustále pozoruje. Něco na něm Wendy neskutečně přitahuje, ale zároveň děsí. S jeho pomocí se dozví i pravdu o sobě a svém životě: Jako miminko byla zaměněna s jiným dítětem, chlapcem. Ještě v šoku se Wendy vydá s Finnem za svou pravou matkou. Netuší ale, co ji tam čeká...

Nový domov Wendy nutí nechat dosavadní život za sebou, zapomenout na školu jí problém nedělá, ale jak se vypořádá se ztrátou svého bratra a tety? Wendy se musí poprat se svým novým údělem a s tím, že ani u své pravé matky nenajde city, které celé dětství tak moc postrádala.


Wendy byla již od malička černou ovcí rodiny. Alespoň tedy pro její matku, která se ji, když byla ještě hodně mála, pokusila zabít, jelikož o Wendy tvrdila, že není její dítě, že je pro ni pouze přítěží, od které se chce odprostit. Jak se později ukázalo, nebyla její maminka příliš daleko od pravdy. Zato Wendy se pravdě stále vzdaluje, možná není vlastní dcerou její lidské matky, ale něčí přece být musí. A i přes nerespekt a nelibost matky, byla Wendy šťastná se svým bratrem Mattem a tetou, kteří ji od malička vychovávali jako svou vlastní a byli jí oporou v dobách, kdy ji matka vehementně odmítala a byli pro ni rodinou, kterou na světě potřebovala nejvíce. Přesto je Wendy tak trochu problémové dítě, započít konflikt pro ni není nic složitého, neznámého, ale po tom, co poprvé spatří záhadného Finna Holmese, se celý její svět od základů změní, zjistí o sobě krutou pravdu, jenž je obížné přijmout. A jestli je tato změna k lepšímu, se ještě ukáže. V pravý čas.

Když jsem na internetu poprvé spatřila knihu Switched s její anotací, začala jsem ji obdivovat nejen pro tu nevyslovitelně krásnou obálku, ale i pro samotnou anotaci. I když je moje angličtina opravdu hodně kostrbatá, nevyhnula jsem se občasnému nutkání si Switched pořídit v originále a co možná nejdříve přečíst. Byla jsem tedy, jako v případě dalších jiných knih, nesmírně nadšená z faktu, že Switched bude vycházet i češtině, pod názvem Dědička.
I když jsem do čtení šla s tím, že nemám nejmenší tušení, o čem kniha doopravdy bude, podotýkám, že jsem doufala v nějaký úžasný příběh, tak jsem nějaká určitá očekávání měla. Po dočtení bych Dědičku sice neoznačila za něco, z čeho bych se posadila na zadek nebo z čeho bych měla dolní čelist svěšenou, ale byla jsem i mile překvapená. Během čtení jsem totiž vnímala, že se nejedná o typický a obyčejný příběh fantasy žánru, ale o poměrně komplikovanou hierarchii Tryllů, což jsou něco jako trolové akorát místo, aby byli malí, zelení a se spoustou bradavic, vypadají jako normální lidé, jenž byli obdařeni nadpřirozenou a přitažlivou krásou a pro smrtelníky netušenými kouzelnými schopnostmi. Co se mi líbilo opravdu hodně, byl styl psaní Amandy Hocking. Nijak převelice komplikované čtení, z něhož budete mít radost místo toho, aby vám z něj vstávaly vlasy na hlavě. Text se jednoduše a rychle čte a je naprosto srozumitelný. Navíc příběh se specifickou zápletkou také není vůbec špatný. Tudíž myslím, že Dědička je více než vhodnou knihou k nejen odpočinkovému čtení.

Co se postav týká, mě Wendy až tak neuchvátila. Nebyla to sice nijak extra špatná hrdinka, ale občas mi připadala maličko ufňukaná. Je pochopitelné, že je zmatená z nového prostředí a pravdy, která ji zevnitř užírá jako kyselina, ale na druhou stranu si v některých případech neměla moc na co stěžovat. Neříkám však, že mi Wendy lezla úplně krkem, to v žádném případě. Ale z postavy, ze které jsem měla takový nejlepší pocit, byl nečekaně Finn. Jeho tajmenost a záhadnost byla nejen přitažlivá, ale pro samotný děj také poměrně příznivá.
Příběh sám o sobě se mi také líbil, autorka moc hezky popisuje atmosféru, ve které se čtenář s hrdiny právě nachází a velmi pěkným způsobem vytváří různé zákruty, které nakonec splynou hezky do sebe a vytvoří tak i překvapivý celek. Já osobně jsem s úrovní Dědičky naprosto spokojená, sice, jak jsem řekla, to nebylo úplně devastující, ale čtení jsem si poměrně užívala a to, jak si autorka zároveň hrála i s napětím, mi jenom upevnilo pocit přesvědčení, že série o Tryllech opravdu stojí za přečtení. Na další díly jsem tím pádem už teď velmi zvědavá.

Moje Hodnocení
8,4/10
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 spirit-secret spirit-secret | Web | 30. ledna 2013 v 19:56 | Reagovat

Já četl taky Dědičku a vážně mě nijak moc neuchvátila. Ale i tak si vysloužila 3 hvězdičky. :)
Jako jo, jak píšeš, styl Hockingové je supr, ale mě ta jednoduchost občas trochu lezla na nervy.. :D
Ale i tak se na Rozpolcení těším. Navíc ta obálka! Ach! :D

2 E_V_E E_V_E | E-mail | Web | 30. ledna 2013 v 22:51 | Reagovat

Súhlasím s tvojou recenziou 8)
Námet je super, ale niečo bližšie nešpecifikované mi tam vadilo. Možno tie presuny hore-dole alebo ufňukaná hl. hrdinka, ale inak super kniha 8)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Get your own free Blogoversary button!