Recenze - Ticho

4. ledna 2013 v 19:15 | Snow Fairy |  Recenze

Ticho

Autor: Becca Fitzpatrick
Žánr: Fantasy, Andělé
Díl: 3.
Originální název: Silence
Počet stran: 416
Rok vydání: 2011
Nakladatelství: Egmont
Anotace:
Nedorozumění mezi Patchem a Norou je zažehnáno. Společně překonali tajemství svázaná s Patchovou temnou minulostí, smířili dva dosud nesmiřitelné světy a čelili bolestným zkouškám víry a naděje, to vše pro lásku, která má sílu překonat hranice mezi nebem a zemí. Patch a Nora, vyzbrojeni pouze svou bezpodmínečnou důvěrou v toho druhého, se vrhají do zoufalého boje a pokoušejí se zastavit zločince, který má moc navždy zničit vše, o co se snažili, dokonce i jejich vzájemnou lásku.

Všude kolem se rozprostírá neproniknutelná, černá temnota. Nicota, která s sebou bere všechno. Všechen lesk, všechny zvuky, až zbývá jen a pouze neprolomitelné ticho. A tahle nicota si opět vybrala za oběť Noru Greyovou. Dívku, která o normálnosti života ztratila přehled už dávno. Ale teď si nic nepamatuje, několik měsíců zpět si nevzpomíná na jedinou chvilku svého života, na téměř žádné lidi z doby před tou nehodou. Nora však neví, jak se to všechno stalo. Předtím to byl její život a najedou se probouzí ušpiněná a s amnézií v noci na hřbitově. Všichni počítají s tím, že Nora si z doby před pěti měsíci nebude pamatovat téměř nic, že půjde dál svou cestou a tu prázdnotu nechá za sebou. Ale to by nebyla Nora, aby se nesnažila tu propast, na jejímž druhém konci čekají její vzpomínky, přeskočit a ztracené si vzít zpět.
Ale i se všemi příjemnými vzpomínkami, najde Nora i něco, na co by si nejraději nikdy nevzpomněla...

Co se prvního dílu této andělské ságy týká, zamilovala jsem se do něj nejen na první pohled, ale také na první přečtení. Ovšem druhý díl už se mi nelíbil tak, jako první. Těžko říci v čem tkví kouzlo prvního dílu, ale druhý už ztrácel to něco, co mě dokázalo při čtení nadchnout. Ale abych neodbíhala od třetího dílu, Ticho bylo v lecčem poměrně dobré čtení, ale v jiných věcech zase poněkud průměrné. Jelikož se celý díl točil převážně okolo Nořiny amnézie, přičemž konečné rozuzlení se dalo více méně předpokládat, tak jsem ne úplně s celým dílem na 100% spokojená. Ale jak jsem řekla na začátku, tuto sérii mám opravdu ráda, Becca Fitzpatrick umí psát takovým tím stylem, který se jednoduše čte a přitom samotný děj je mnohdy mnohem složitější a šílenější. Myslím, že Becca si celý příběh dobře promyslela a jejím nejprvotřídnějším počinem je hlavní mužská postava padlého anděla Patche. V porovnání s ním jsou všechny ostatní mužské a chlapecké postavy poněkud druhořadé. Už od prvního dílu mám právě pro Patche slabost, je to ten typ nebezpečného sexy bad boye, který většinu holek šíleně přitahuje. No a Nora sama je jasným příkladem oné nezměrné sympatie k Patchovi. Upřímně, nedivím se jí.

Ale abych celou recenzi neprobásnila jenom o Patchovi, vrátím se zpět k Noře a poté k ději třetího dílu. No, co říct k Noře. Pravděpodobně kvůli amnézii a psychickému šoku byla Nora povětšinu času skoro jako nevinná, vyděšená ovečka, která nebezpečně balancuje na okraji propasti. Jakoby se blížila ztrátě soudnosti. Chcete vidět zoufalou holku, která se bez ustání a s tím nejsilnějším odhodláním pachtí po svým ztracených vzpomínkách? Přečtěte si Ticho. Neříkám, že je celá Nořina osobnost úplně špatně postavená, ony jsou téměř všechny její pocity pochopitelné vzhledem k tomu, co zažila a za to odhodlání ji upřímně obdivuji, protože já sama bych nejspíš nebyla schopná tak šílených věcí, jakých ona. Jenom jsem po tomto díle z Nory trochu v rozpacích a chtě nechtě mě přepadají rozporuplné pocity.
Děj byl podle mě dostatečně plynulý, mě osobně se četl velmi dobře, ale občas jsem si připadala jako na horské dráze. Když jsem byla zrovna úplně na hoře, ještě se dalo lecos pochopit, ale jakmile jsem začala klesat dolů, maličko jsem se ztrácela. Buďto jsem byla mírně zmatená já nebo děj. Nicméně jsem poměrně spokojená, byť ne úplně nejspokojenější a s určitými výtkami, s tím, co jsem si přečetla. A i když mám tuto andělskou sérii moc ráda, tak právě Tichu bych nejspíš (čti: určitě) dala o nějaký ten bodík méně, ale ve chvílích, kdy byl na scéně Patch, jsem ztrácela nejen objektivitu, ale i tu soudnost. V těchto chvílích jsem se dokázala jen přihlouplně culit se zubama, mírně řečeno, stupidně vyceněnýma.

Moje Hodnocení
7,5/10
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aki Aki | E-mail | 6. ledna 2013 v 16:06 | Reagovat

naprosto souhlasim s tvym nazorem na vsechny dily. Prvni byl nejlepsi, druhy byl takovy divny, nebylo to proste ono. A treti dil se mi libil a hlavne kdyz tam byl Patch :D taky jsem se strasne culila u jejich scen.
Nejvic me prekvapil konec knihy, kde byl kousek z Patchova pohledu. To me strasne moc na konci potesilo a prekvapilo.
skvela recenze :)

2 Stene157 Stene157 | Web | 7. ledna 2013 v 17:39 | Reagovat

Miluju celou sérii Zavrženého ,samozřejmě Patch a Scott na tom taky mají velkou zásluhu.No jo,Nora se má. ;D Rozhodně patří k jedné z mých nej sérií a bude mě mrzet až si přečtu ten poslední díl. :( Ale i tak mě zajímá,jak to celé nakonec dopadne. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Get your own free Blogoversary button!