Únor 2013

Bylo nebylo (31)

28. února 2013 v 19:35 | Snow Fairy |  Bylo nebylo...
-Meme z dílny Kath.
-Čtvrteční meme, jehož cílem je zveřejnit první větu z knihy, kterou čtete.

Název: Percy Jackson: Poslední z bohů
Autor: Rick Riordan





První Věta:
- "Konec světa začal, když mi na kapotě auta přistál pegas."

Anketa - Číslo 1 mezi Fantasy knihami

26. února 2013 v 20:06 | Snow Fairy |  Ankety

Číslo 1 mezi Fantasy knihami

Po delší pauze opět anketa, tentokrát ale na pokračování. Průběh bude následující: z 10 vybraných knih si každý vybere jednu, za kterou bude hlasovat. Jestli jste onu knihu četli, můžete soudit podle úrovně příběhu a toho, jak moc se vám líbila, nebo v případě, že jste knihu nečetli, podle obálky, anotace, prvního dojmu nebo toho, jak na vás jednoduše působí.
Za týden bych zveřejnila nejčastěji volenou, vítěznou knihu z žánru fantasy.

Vampýrská akademie (Vampýrská akademie 1) - Richelle Mead

Harry Potter a kámen mudrců (Harry Potter 1) - J. K. Rowling

Napůl cesty do hrobu (Noční lovci 1) - Jeaniene Frost

Nadpozemská (Nadpozemská 1) - Cynthia Hand

Drakie (Drakie 1) - Sophie Jordan

Rudá jako rubín (Drahokamy 1) - Kerstin Gier

Alchymie věčnosti (Inkarnace 1) - Avery Williams

Tygrovo prokletí (Tygří sága 1) - Colleen Houck

Percy Jakckson: Zloděj blesku (Percy Jackson 1) - Rick Riordan

Eragon (Odkaz dračích jezdců 1) - Christopher Paolini

Doufám, že se vám tato anketa líbí a když budete mít nápad na nějakou dálší knihu a která se zde neobjevila, napiště do komentářů.
Hezky se bavte a mějte se krásně. Moc děkuju za každý váš hlas. :)

Snow Fairy

Recenze - Zelená jako smaragd

25. února 2013 v 19:51 | Snow Fairy |  Recenze

Zelená jako smaragd

Autor: Kerstin Gier
Žánr: Román, cestování časem
Díl: 3.
Originální název: Smaragdgrün
Počet stran: 418
Rok vydání: 2013
Nakladatelství: CooBoo
Anotace:
Gwendolyn má zlomené srdce. Zdá se, že Gideonovo vyznání lásky bylo pouhou fraškou, aby šel na ruku jejich úhlavnímu nepříteli, hrozivému hraběti Saint Germainovi. Ale pak se stane něco naprosto nepochopitelného a Gwennin svět je vzhůru nohama. Ji i Gideona čeká dech beroucí úprk do minulosti, a taky menuety, paruky, kordy a divoké pronásledování a nad tím vším se vznáší otázka, zda se dá stav pokojové fontány vůbec léčit… (pozn. Xemerius se velmi obává, že nikoliv.)

Za tu dobu, po kterou už Gwendolyn cestuje časem, ať už za účelem různých společenských akcí konajících se v nimulosti či za účelem pouhého splnění denního časového úseku vyhrazeného pro elapsování, se dozvěděla nejen o sobě, ale o společenství Strážců téměř všechno. Celou pravdu však ještě nezná ani o sobě a i potom, co se Gwen stala právoplatným rubínem, havrem a dvanáctým cestovatelem časem, ji Strážci, jak se zdá, ještě na 100% nevěří. Navíc se Gideon ke Gwen nezachoval právě necitlivěji, což Gweny totálně citově zruinovalo. Ještěže má Leslii, která ji vždycky ve všem podpoří. Doslova ve všem...

"Jsem nejvěrnější, nejkrásnější a nejchytřejší průvodce, jakého si lze jen přát."


I když se Zelená jako smaragd stala jednou z mých nejočekávanějších knih roku 2013 a nemohla jsem se dočkat, až si ji přečtu, teď, když jsem ji dočetla, nechce se mi s touto úžasnou časocestovaní knižní sérií vůbec loučit. Gwendolyn, Gideona a samozřejmě nášeho nejkrásnějšího, nejchytřejšího a nejskvělejšího ducha chrliče, Xemeriuse, jsem si opravdu neskutečně oblíbila. Navíc styl, kterým píše Kerstin Gier, je takovým tím, pro sérii Drahokamy specifickým, způsobem uvolňující, čtivý a plný břitkého, odzbrojujícího humoru, který mi ukázal, že i když se nenacházíte ve zrovna nejrůžovější situaci, je s humorem všechno o dost jednodušší. Ke všem těmto, i nevyřčeným, skutečnostem a pozitvům jsou všechny tři díly z této série plné skvělého, velmi dobře promylšeného příběhu, který mě ani v jednom případě nezklamal. Pokaždé, když už si myslíte, že všechny indicie jste si už dohromady dali a nic vás tím pádem nemůže překvapit, Kerstin se pokaždé vytasí s něčím dalším a totálně nečekaným.

"Oba nedočkavě očekávaní pohádkoví princové zanechali dnes ráno vyjimečně své bílé oře ve stáji a dorazili metrem."

V posledním díle se Gier zaměřila na Gwenino pátrání po pravdě, která by jí osvětlila všechna temná místa v případu ukradeného chronografu i všech tajuplných pohnutkám samotného hraběte St. Germaina. Jelikož byl Gweniným parťákem onen již zmiňovaný duch chrliče Xemerius, byla jsem z každé scénky s ním nadšená a pokáždé bláznivě vysmátá. Mimochodem, miluju Xemeriusvy neotřelé hlášky a jeho krákání. Mezi Gwen a Gideonem se na nějaký čas usadil poněkud "zatuchlý" vzduch a padlo i na pár pěkně ostrých chvilek, které povětšinou skončily fiaskem. Nemusím nějak vyzdvihovat, že jsem čekala na vyjasnění. Ale co vyzdvihnout musím je, že Gier nenechala nic náhodě. I ze zdánlivě obyčejných, nepodstatných maličkostí, udělala velká překvapení, navíc byla Zelená jako smaragd plná i děsivé akce a zvratů, které bych nikdy právě v této sérii nečekala. A ta romance, naprosto nezapomenutelná a záviděníhodná a jednoduše krásná. Nechci a ani nebudu moc spoilerovat, protože to velké tajemství provázející Gwen a všechny ostatní postavy knihy od prvního dílu, je zde rozřešeno opravdu ve velkém, což se musíte dozvědět jedině z knihy a v žádném případě ode mě.

Inspiration (27)

24. února 2013 v 18:19 | Snow Fairy |  Inspiration

Inspiration

-Meme od Nikki Finn.

To, že něco nevidíme, neznamená, že to neexistuje.


Když uvěříš, vzlétneš...


Kniha je brána do světa, který není na první pohled vidět.

Reviews - Robokalypsa

24. února 2013 v 10:45 | Snow Fairy |  Reviews

Robokalypsa

Autor: Daniel H. Wilson
Žánr: Dystopie, Sci - fi, Technothriller
Díl: -
Originální název: Robocalypse
Počet stran: 376
Rok vydání: 2013
Nakladatelství: Knižní klub
Anotace:
V ne příliš vzdálené budoucnosti se vyspělé technologie řídící svět lidí obrátí proti svým stvořitelům. Za pomoci superinteligentního stroje zvaného Archos se jim podaří téměř kompletně vyhladit lidstvo; ti, co přežili, však ukryti chystají odvetu… Sci-fi technothriller o zoufalém boji člověka proti vzpouře strojů - zdá se to jako otřepané téma, Daniel H. Wilson, původním povoláním inženýr robotiky, ho však dokázal zpracovat tak lákavě a originálně, napínavě, drsně a zároveň humorně, že se jeho námětu chopil slavný Steven Spielberg a natáčí podle něj film (premiéra ohlášena na duben 2014, český distributor: Bontonfilm).

Mnohokrát děkuji nakladatelství Knižní klub za poskytnutí knihy k recenzi!

Roboti se vždycky zdáli jako dobrá věc. Mohli by pomáhat lidem a usnadnit jim práci. Je nutné se nějakým způsobem přiblížit technicky vyspělé budoucnosti, pokrové technologii a ta se v podobě robotů vždycky zdála jako nejlepší možný nápad, který by utvořil dokonalý a téměř bezstarostný obraz budoucnosti. Co když se ale roboti proti svým stvořitelům vzbouří a jasně jim dají najevo, že už je nikdo spolehlivě neovládá a neovlivňuje jejich jednání? Nastane robotická apokalypsa, kterou zastavit je možná i nad lidské síly...

Téma robotů už bylo zpracováno do mnoha filmových podob, avšak v knize jsem se s roboty moc často nesetkala. Vlastně bych řekla, že je to poměrně riskantní téma, k napsaní slušné knihy o robotech je myslím potřeba mít v hlavě velmi dobře promylšený příběh a poté ho také originálně a poutavě dostat na papír. Na Robokalypsu jsem se tudíž velice těšila, i přesto, že jsem prakticky vůbec netušila, o co v knize doopravdy půjde. Čekala jsem nějaký klasický příběh, kde se setkám s podrobným popisem dění a různých situací a nějakou hlavní postavou, která bude pro knihu konstatní, neměnná. Takovou hlavní postavou, která celou knihu vyprávěla, byl voják Cormac Wallace, jenž byl součástí války apokalyptických rozměrů s roboty. Nicméně jsem si s touto postavou nevytvořila žádné pouto ani vztah. Pro mě se Cormac stal takovou neutrální postavou. Ale projít válkou, navíc válkou s roboty, je dost drsná zkušenost, která zanechá stopy, jak duši, tak na těle. Cormac zažil všeobecně velice málo záviděníhodných chvilek. Jediné, co by mohlo být záviděníhodné je to, že přežil. Někteří Cormacovi přátelé totiž takové štěstí neměli a přežít se jim nepodařilo.

Co bych tak řekla k ději. I když jsem se na Robobkalypsu opravdu velice těšila, nakonec jsem z ní až tak nadšená nebyla. Děj se totiž skládal z útržků a výpovědí lidí, kteří se dostali do přímého, či nepřímého, kontaktu se vzbouřenými roboty a podařilo se jim nějakým způsobem přežít a svůj "zážitek" zaznamenat. Dalo by seříct, že jednotlivé kapitoly jsou ve formě hlášení, rozhovorů a výpovědí. Na začátku každé kapitoly je v kostce řečeno, čí je to výpověď a co se stalo, v rozsáhlejší části kapitoly je poté celý příběh od začátku do konce se všemi detaily. To mi trochu vadilo, nevím, bylo to takové zvláštní, občas poněkud nezáživné a zdlouhavé. Jazyk, kterým Wilson píše je, tedy ne vždy, poměrně těžkopádný. Setkat se můžete i s řadou sprostých slov, ale ty se myslím do textu, který vypovídají například přeživší vojáci, docela hodí. Co knize ale přihrávalo je to, že Wilson si hrál hezky se slovy a popsat i pekelně brutální situace pro něj nebyl žádný velký problém. Musím se přiznat, že mi z takových scén běhal mráz po zádech.
Vzhledem k tomu, že Robokalypsu si na starost filmové adaptace vzal slavný a výborný režisér Steven Spielberg, jsem už teď docela zvědavá, jak si s ní poradí. Za mě ale, co se knihy týká, je to takový lepší průměr.

Red Nose Day (1)

23. února 2013 v 13:37 | Snow Fairy |  Red Nose Day 2013
Ahojte všichni,

nevím, jak budete reagovat na tento článek. Za prvé není tak úplně o knihách, ale o pomoci. Red Nose Day for Comic Relief je v podstatě charitativní organizace, do které se zapojují převážně slavné osobnosti, aby tak pomohly lidem ze sociálně velmi nízkých vrstech pomoci zlepsšit podmínky jejich životů. Mluvím o obyvatelích Afriky a okolí, kteří bohužel nemají tolik štěstí, jaké máme třeba my tady v České republice. Jsou nemocní, příliš hubení a umírají na zákeřné nemoci, na které si nemohou dovolit koupit léky, protože jsou velice drahé. Proto je tady Red Nose Day a některé slavné osobnosti, aby podpořily a pomohli, jak finančními prostředky, lidem, kteří i přesto, že nemají téměř nic k obživě, jsou stále lidmi, aby jim ukázali, že i když nejsou jejich příbuzní nebo známí, záleží jim na nich. Red Nose Day vznikl ve Velké Británii, poprvé v roce 1985, a slaví se každý druhý rok.
My sice nejsme celebrity, nejsme ani z Anglie a rozhodně po vás nebudu chtít, aby jste někam posílali peníze, to opravdu nemůžu žádat po nikom z vás. Samozřejmě je nějakým způsobem možné příspět, jak DMS nebo zakoupením reklamních předmětů Red Nose Day, to všechno se ale děje přes zahraniční stránky a já vás nechci nabádat nebo vám přikazovat, aby jste dávali sumy peněz, když to sami nebudete chtít. Tím se dostávám k tomu, o co mi prapůvodně v tomto článku šlo.
Moc se omlouvám, že není o knihách, mých doporučeních a tak, ale když jsem si tak prohlížela ty malé dětičky a jejich rodiče a opratovníky v Africe, rozbrečela jsem se, protože mi jich bylo strašně moc líto a strašně jsem jim chtěla nějak pomoct, jenomže tak, jak by to bylo pro ně nejlepší, tedy penězi, přispět nemůžu. Proto mě napadlo, že jestli budete chtít i vy, mohli bychom se spojit dohromady a pomocí buďto videí nebo fotek ukázali, že i když žijeme tady, tak neskutečně daleko, na lidech, kteří jsou na tom o dost hůř než my, nám stále záleží a jsme s nimi.
Takže jestli vám není úplně lhostejné, co se děje za hranicemi našich republik a chtěli byste se mnou alespoň fotkou nebo nějakým předsevzetím ukázat, že vám na lidech v Africe záleží a že byste chtěli nějakým způsobem podpořit program Red Nose Day alespoň takhle nepřímo a neoficiálně pro naše dvě republiky, Českou i Slovenskou, měla bych takový nápad. Je to jenom nápad, který se RND týká, ale v zásadě s ním tak úplně oficiálně nesouvisí, pouze bychom pomocí svých nápadu vyyjádřili, že víme, že RND existuje a nijak bychom tím do chodu programu Red Nose Day nezasahovali.

Kdo tedy bude chtít, může se vyfotit třeba s knížkou, kterou přečte speciálně pro Red Nose Day a lidi a děti v Africe nebo si dát nějaké to předsevzetí, že třeba nebude celý den mluvit, nebo, že upeče nějaké jídlo speciálně pro Red Nose Day (samozřejmě ho můžete sníst nebo nabídnout svým blízkým) anebo nakreslit nějaký obrázek a nebo dokonce si na chvíli obarvit vlasy na červeno (ne doopravdy, třeba jenom vlasy nastříkat červeným sprejem.) :) Nechci vás samozřejmě do ničeho nutit, je to jenom na vás, já sama bych ráda třeba něco vyfotila nebo nakreslila.



Jak jsem říkala, do programu Red Nose Day 2013 se zapojili i velice slavné celebrity, jako je například Jessie J, Olly Murs, Take That nebo celosvětově oblíbení One Direction, kteří ku příležitosti Red Nose Day nazpívali i naprosto skvělou písničku - známou písničku One Way or Another. Kluci byli pro nějaké záběry do klipu v Ghaně, ale hlavně Ghanu navštívili proto, aby se podívali, jak tam lidé žijí. Způsob, jakým lidé v Ghaně strádají je docela vzal a ani slzám se neubránili (ZDE), protose kupříkladu Zayn rozhodl věnovat 500 000 liber, čímž pomohl zachránit 100 000 lidských životů.

Doufám, že jsem vám řekla všechno, co jsem říct chtěla, kdyby jste se chtěli na cokoli zeptat, nějaké informace, o jde a tak, najdete i na oficiálních stránkách Red Nose Day nebo mi můžete napsat do komentářů.
Kdyby jste se chtěli přidat, za což bych byla opravdu moc ráda, můžete mi nějaké své foky posílat na blogový e - mail (nickyhokniznikoutek@gmail.com). Myslím, že by se fotky dali i tweetnout na oficiální Twitter Red Nose Day.

Ještě jednou moc děkuji, že jste věnovali pozornost tomuto článku, nechci, aby jste si mysleli, že vás do něčeho nutím, jenom jsem chtěla nějak přispět nebo pomoct, ale jelikož mám s přispěním peněz na konto RND tak trochu svázané ruce (rodiče a tak dál :)), snad by tohle mohla být taková, sice hodně malá, alternativa; fotkama bychom něco vyjádřili (možná bychom i pomohli) a sami ze sebe bychom mohli mít dobrý pocit. Je čistě jenom na vás, zda se přidáte, budu za každého z vás samozřejmě moc a moc ráda.

Vrchol programu Red Nose Day je 15. března 2013 !
Děti v Africe trpící smrtící malárií můžete podpořit i SMSkou. Jestli chcete můžete zaslat sms s textem 'YES' na číslo +4470005 (+44 je anglická předvolba, abychom mohli odesílat i z ČR.) - ZDROJ VIDEO
I pouhou sms můžete pomoci zachránit život.


Děkuji a mějte se krásně. :)

Snow Fairy

Reviews - Deklarace smrti

21. února 2013 v 18:56 | Snow Fairy |  Reviews

Deklarace smrti

Autor: Gemma Malley
Žánr: Dystopie, Sci - fi
Díl: 1.
Originální název: The Declaration
Počet stran: 256
Rok vydání: 2013 - 2. vydání (1. vydání 2007)
Nakladatelství: Fragment
Anotace:
Velká Británie, rok 2140.

Život na Zemi se změnil od základů. Lidská civilizace už není ohrožena smrtelnými nemocemi, na které věda objevila léky. Nesmrtelnost však přináší i možná rizika - největším z nich je přelidnění. Proto byla přijata Deklarace - každý obyvatel může mít jen jedno dítě... Kdo zákony poruší, bude potrestán.
Patnáctiletá Anna se narodila rodičům, kteří měli dvě děti. Nyní je označována za "Přebytečnou". Jaký život ji čeká? Dokáže se vyrovnat se svým osudem vyděděnce?

Mnohokrát děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí knihy k recenzi!

Budoucnost. Grange Hall. Množství Přebytečných. Množství nespravedlnosti. Množství trestů za život. V roce 2140 se na nově narozené děti nepohlíží jako na zázrak přírody a jako na něco, co bychom měli za každou cenu chránit. Právě naopak, tady malé, ale i vetší, děti čeká za jejich nechtěný život trest a pravidla, která je donutí se nenávidět. Prebyteční jsou lovnou zvěří, které není dovoleno něco cítit, pouze zášť a nenávist k sobě samým. Anna do Grange Hallu přišla už jako dítě, od té doby se učí všechno potřebné, aby z ní jednou mohla být správní Vhodná, a učí se nenávidět své vlastní rodiče, nebýt jejichž sobecké lásky a Annina početí, byl by svět o jednu Přebytečnou čitší. Ale stačí trocha, zpočátku nevinného, vzdoru a oheň je doslova na střeše...

Je to už nějaký čas, co jsem přečetla poslední dystopii, ale jak jsem zjistila ještě jsem z této typicky dystopické tvrdé reality nečetla všechno. Což je jedině dobře, protože nebýt tohoto faktu, Deklarace smrti by mě nakonec nijak nepřekvapila. I když bych právě v případě Deklarace použila spíše slovo šokovala. Oči jsem kulila děsem, když jsem se dostala k pasážím tak typickým pro dystopii - zvířecí zacházení a netolerantní přístup k životu. Na příběh o Přebytečných jsem byla tudíž velmi zvědavá, vzhledem k tomu, že Deklarace by se dala označit za jednu z prvních dystopií, které jsou u nás k dostání.
Chápu zanícení privilegovaných Vyvolených vůči zbytečným Přebytečným, i když bych sama názor Vyvolených v žádním případě nezastávla, ale spůsob, jakým s touto společensky velmi nízkou vrstvou zacházejí, mě totálně šokoval a šokuje ještě teď. Doslova si z nich dělali hadry na umývání země a neustálým vštěpováním sebenenávistných manter jim do hlavy zasadili myšlneku, že jejich život jen otravuje Matku přírodu a její správný chod. Velice šokující a překvapivě velmi dobře promyšlený příběh i zápletka. Před čtením jsem samozřejmě měla nějaká očekávání. Říkala jsem si, jestli mě Malley ve své knize něčím překvapí. A k mé velké radosti se tak doopravdy stalo. Od prvního milého překvapní v podobě příjmení hlavního chlapce Petra (kdo knihu nečetl, snad vám příjmení Tomlinson vysvětlí, proč jsem byla mile překvapena) až po zjištění, že ve světě postaveného proti Přebytečným v roce 2140, se v té velké mase dlouhověkých, nepostihnutelným Vyvolených najde ještě nějaký soucit a porozumnění.

Děj knihy se točil okolo medializované dlouhověkosti, jíž zajišťovaly léky zastavující stárnutí, vynucené poslušnosti a tvrdého života hlavní hrdinky Přebytečné Anny, která náhle zjišťuje, že nemusí být otrokem krutých Vyvolených navždy. A to díky jednomu jedinému člověku; Petrovi. Zpočátku je Anna převelice zatvrzelá a nechce se vzdát naděje, že se z ní jednou díky poslušnosti stane nejlepší Přebytečná v historii Přebytečných. Annu přivedli do Grange Hallu už jako malou a od té doby se jí veškeré nevolnické myšlenky na svobodu zdají nepřípustné a nenávidí sebe za to, že je a po vzoru pravidel a zákonů pro Přebytečné nenávidí i své rodiče za to, že ji vůbec dovolili se narodit. Ale poté zjistí, že existuje lákavější, sladší a více osvobozující naděje na nový život. Život za hranicemi drsného Grange Hallu.
Jak už jsem se na začátku zmiňovala, Deklarace smrti mě poměrně šokovala, ale šokovat je myslím hlavním záměrem dystopií, což hádám, že se mi na tomto knižním žánru líbí ze všeho nejvíce. Navíc se text četl velice dobře, tudíž jste se za relativně krátkou dobu pročetli až ke konci, který skončil přakvapivě dobře. Nebudu sice hodnotit plným počtem bodů, protože chvilkami se mi děj zdál příliš nereálný, maličko přitažený za vlasy a tak nějak naivně nenaivní, ale čtení to rozhodně bylo špatné ani podprůměrné.

Reviews - Rozpolcení

19. února 2013 v 16:49 | Snow Fairy |  Reviews

Rozpolcení

Autor: Amanda Hocking
Žánr: Fantasy, Tryllové
Díl: 2.
Originální název: Torn
Počet stran: 336
Rok vydání: 2013
Nakladatelství: Fortuna Libri
Anotace:
Když Wendy Everlyová objeví pravdu o svém původu, dojde jí, že její život už nikdy nebude takový jako předtím. Stále však přicházejí nová a nová překvapení.

Dozvídá se, že její spojení s Vittrou je velice úzké, užší než si kdy dokázala představit, a že Vittra se nezastaví před ničím, aby ji získala na svou stranu. Pokud Wendy dokáže ovládnout své schopnosti a pokud se provdá za stejně mocného Trylla, jako je ona sama, bude mít moc ochránit Trylly před válkou s Vittrou. To pro ni však znamená, že se musí navždy vzdát Finna, svého milovaného ochránce, a že musí zapomenout i na Lokiho, okouzlujícího markýze z Vittry.

Je rozpolcená mezi svými vlastními touhami a potřebami lidu, mezi láskou a povinností. Wendy se musí rozhodnout, kterou cestou se vydá. Pokud se rozhodne špatně, může ztratit vše a každého, na kom jí záleží, v obou jejích světech.

Mnohokrát děkuji nakladatelství Fortuna Libri za poskytnutí recenzního výtisku knihy!

Od té doby, co se Wendy o svém původu dozvěděla, alespoň částečnou, pravdu, se stalo mnoho zásadních věcí. Ale velký háček je v tom, že Wendy stále není úplně otevřená podmínkám své biologické matky a na oplátku Elora, Wendina matka, není sto zcela respektovat rozhodnutí své dcery, právoplatné dědičky Tryllského trůnu. Je to možná i tím, že zbytek pravdy o jejím životě jí Elora stále ještě zamlčuje. Avšak královské povinnosti a tradice se jen málokterý, zvlášť královský Trylle, zdráhá dodržet. Královský dvůr plný inktrik není právě místo k pochybným rozhodnutím a puberťáckým hrátkám. Jak daleko bude ochotná Wendy zajít? Co všechno bude ochotná obětovat ve prospěch Světa Tryllů?

Pro Wendy je svět Tryllů stále ještě místem, kde si nemůže být jistá ničím, ale už ví, že protesty a vehementní vzdor vyřeší pouze pramálo problémů a starostí. Být Tryllem se za žádnou cenu nerovná pohádce, i když jste z té královské vrsty obyvatel. Ale dlouhověké tradice, zásady a pravidla jsou zákon a ať už Wendy chce, nebo ne, musí pro správných chod světa Tryllů něco udělat. Přinést oběť, prostřednictvím jíž dokáže, že je hodna svého, byť nechtěného, titulu.

Jelikož to není až tak dávno, co jsem četla první díl, pamatuju si ještě celkem dobře, co se v Dědičce odehrálo zásadnějšího. Zdá se mi, že Wendy po svém neúspěšném pokusu o útěk z královského tryllského dvora, tak trochu zkrotla. Možná je to i tím, že i když se na chvíli zbavila povinností princezny, nepřátelský národ, Vittra, ji ještě pronásledovat nepřestal. Nemůžu však říci, že by k Wendinu pronásledování neměli dobrý důvod. S Vittrou přichází na scénu relativně nová postava, Loki. Ten, jak se později ukázalo, dokázal s životem Wendy udělat otočku o 180 stupňů. A stále je zde Finn, který se pro dodržení královského zákona, straní Wendy i její lásky k němu. Že by se zde tedy rýsoval ten pravý milostný trojúhelník? Každopádně mám jasno, s kých bych chtěla, aby Wendy nakonec skončila, samozřejmě nic proti Lokimu, protože to byly právě jeho kousavé, sarkastické poznámky, které osvěžovaly vážnost děje.

Amanda se po vzoru prvního dílu pustila do druhého, s jasně zřetelným odhodláním a předem velmi dobře promyšleným dějem a zápletkou. Amanda píše jednoduchým a přesto efektivním stylem, který se nejen velmi dobře čte, ale na čtenáře nepůsobí nijak těžce a nezáživně. Myslím, že Amanda Hocking se držela rčení, že v jednoduchosti je síla. Ale aby té triviálnosti nebylo příliš, vetkala do příběhu i zrnko složitosti a vážného rozhodování. Ale ani Rozpolcení bych v celkovém závěru nedala plný počet bodů. Čtení to nebylo v žádném případě špatné, ale na druhou stranu jsem si z toho nesedla na zadek a s očima dokořán nekoukala na obracející se stránky. Některá fakta, jež kniha obsahuje, mě sice poměrně překvapily, z konce mám například stále ještě takové zjitřené, nespecifikovatelné pocity. Teď už jenom uvidím, co se bude dít v Boji o trůn, protože jestli je závěr Rozpolcení tak fatalistický, jak se mi chvíli zdál, tak se mám doopravdy na co těšit.

Inspiration (26)

17. února 2013 v 19:36 | Snow Fairy |  Inspiration

Inspiration

-Meme od Nikki Finn.

Každá kniha je písní naší duše.


Nezáleží, jak daleko ve skutečnosti jste. Stačí natáhnout ruku.


Nevadí, že při cesta ke svým snům rozpoutaté i ničivou bouři, jestli něco doopravdy chcete, jděte dál.

On My Wishlist (36)

16. února 2013 v 19:21 | Snow Fairy |  On My Wishlist
Meme z dílny Book Chick City.
-Cílem je každou SOBOTU zveřejnit knihy,které bychom si chtěli pořídit.Mohou to být novější,starší i knihy,které ještě

Until I Die (Revenants 2) - Amy Plum - GoodReads | The Land of Stories - Chris Colfer - GoodReads
Get your own free Blogoversary button!