Březen 2013

Stay Strong - Inspirating Giveaway - PART 1

19. března 2013 v 17:24 | Snow Fairy |  Stay Strong - Inspirating Giveaway

Stay Strong - Inspirating Giveaway- PART 1

Zdravím čtenáři,

jelikož jsem pro vás chtěla něco speciálnějšího, rozhodla jsem se svou připravovanou soutěž rozdělit na dvě části.
Dnes vám ukážu tu první.

Něco málo k soutěži jako takové a jejímu názvu, úplně prvnímu nástinu a tak dále...
Takže, Stay strong se jmenuje, protože poslední dobou na nás působí spousta faktorů,které nás nutí dělat různá rozhodnutí a nutí nás dělat věci, které bychom nikdy jindy nedělali. Ale ke všem těmto faktorům je nutné se postavit s nadhledem a, nejen fyzickou, ale hlavně duševní silou. K uskutečnění této soutěže mě vlastně inspiroval jeden člověk.

A tou osobou je Demi Lovato. Americká zpěvačka s naprosto odzbrojujícím hlasem, arzenálem úžasných písní, ale hlavně disponující neskutečnou duševní silou. Nebudu vám moc dlouze vypisovat, co se všechno se Demi stalo, ale myslím, že alespoň matně tušíte, že na tom jednu dobu nebyla vůbec dobře. Ale potom jako fénix vstala z popela, oprášila všechno špatné na první pohled patrné z obličeje a všem vytřela zrak. Upřímně, vytírá ho lidem, kteří o ní pochybují, každý den, už jenom tím, jaká je a že vůbec je. Demi je vzorem pro spoustu mladých dívek a co se týká dívčího vzoru mladých, je Demi myslím tou nejlepší volbou.

Každý den jde s hlavou vztyčenou, byť to všechno, co si prožila, navždy zůstane její součástí. Ale Demi je krásná osobnost, nejen fyzicky, v obličeji, ale i proto, jaká je ke svým fanouškům a jaká je normálně, beze světel reflektorů.
Není sporu o tom, že život bere jako výzvu. Jako výzvu být odhodlanější. Být silnejší.

Uspořádat soutěž s tímto tématem mě vlastně napadlo úplně náhodou. Při jedné vlastní vyhrocené situace, kdy jsem si řekla: "Dost, už to v sobě nechci dusit!" A potom jsem trochu popřemýšlela a nakonec to dopadlo takhle...

Proto tato soutěž. Není to tak, že bych ji věnovala přímo Demi, chtěla jsem jenom předat vám všem něco, co by pro vás mělo hodnotu. Knižní soutěž spojenou s věcmi jako utužení vlastní duševní síly a hodnoty. Je možné, že si z tohoto mého "mudrování" nic neodnesete, ale myslím, že za soutěž o knihy, budete rádi všichni.

" Každý konec je nový začátek. "

" Být na dně, neznamená úplně padnou. "

" Když už si myslíš, že nemůžeš dál, navzdory všem protivenstvím, vstaň a jdi. "

" Naše sny neznají hranice. Proto sni a nechcej své sny, ať se stanou skutečností. "


Soutěžit budete moci o dvě stejné knížky, konkrétně o tyhle...

Ale nebude to jako obvykle. Jednu knížku budete moci vyhrát když:

Pod tento článek napíšete komentář, který bude obsahovat:

-Jméno/ přezdívku
- Kontaktní e - mail
- Vaše webové stránky, blog, nebo cokoli jiného, jestli vlastníte
- Knihu/y, které vám dodaly sílu jít dál
- Otázka: Máte nějaký vzor, klidně i z rodiny nebo přátel, který obdivujete pro jejich sílu?
- Jaký je váš na názor na to být silný? Co děláte proto, abyste hned nevzdali rozdělanou práci? Co vás dělá silnými?


O druhý výtisk knihy můžete soutěžit s vašimi fotkami. Samozřejmě, když se vám nebude chtít nic fotit, nebo nemáte, čím byste fotili, nenutím nikoho, aby soutěžil s touto možností. Ale pro ty, kteří budou chtít fotit...

- Vyfoťte fotku, která bude představovat vaši sílu. Můžete fotit cokoli, co vám ji dává a budete to chtít vyfotit, nebo jakýkoli záběr kdekoli venku, který ve vás evokuje sílu a odhodlanost.

- Vyfocenou fotku mi pošlete na mail: nickyhokniznikoutek@gmail.com

- Jestli nějací fotografové budou, vyvěsím na blog pokaždé článek s fotkami, které se mi sejdou za týden, tedy pouze v případě, že nějaké fotky budou. U fotky bude pouze vaše přezdívka, žadné jiné osobní údaje, a váš možný komentář, který budete k fotce chtít napsat.


Datum ukončení soutěže ještě nemám úplně promylšené, zhledem k tomu, že chystám ještě druhou část této soutěže.

K druhé části vám toho moc prozrazovat nebudu, snad jenom to, že pokud se mi podaří nějaké takové knihy sehnat, tak budou v angličtině. A možná, taky když se mi povede, bude malé překvapení.

Doufám, že vám tato soutěž udělá aspoň malou radost a že si možná z tohoto článku něco odneste.
Mám vás ráda.

Vaši Snow Fairy a Nick

Knihy do soutěže věnovalo nakladatelství Fragment, kterému tímto moc a moc děkuji!

A úplně na konec se loučím s Demiinou novou písničkou - Heart Attack




Inspiration (30)

17. března 2013 v 16:52 | Snow Fairy |  Inspiration

Inspiration

-Meme od Nikki Finn.

Štěstí je jen slzičku daleko.

Společně až na konec duhy.

Naše osobní značka heroinu...


On My Wishlist (37)

16. března 2013 v 19:53 | Snow Fairy |  On My Wishlist
Meme z dílny Book Chick City.
-Cílem je každou SOBOTU zveřejnit knihy,které bychom si chtěli pořídit.Mohou to být novější,starší i knihy,které ještě

Prozření Mary Dyerové - Michelle Hodkin (GoodReads) | Proměna Mary Dyerové - Michelle Hodkin (GoodReads)

Recenze - Hvězdy nám nepřály

15. března 2013 v 19:15 | Snow Fairy |  Recenze

Hvězdy nám nepřály

Autor: John Green
Žánr: Román ze života
Díl: -
Originální název: The Fault in Our Stars
Počet stran: 240
Rok vydání: 2013
Nakladatelství: Knižní klub
Anotace:
Zajímavá a citlivá knížka o šestnáctileté Hazel, která trpí rakovinou a sblíží se s Augustem, jemuž se údajně podařilo tuto nemoc překonat. Ti dva mladí lidé se výborně doplňují, a navíc je spojuje originální pohled na život i na chorobu, která je postihla. "Nejvtipnější smutný příběh" je napsán s mimořádným smyslem pro humor a sarkasmus a díky autorovu vyprávěčskému talentu vyznívá velmi působivě.


Když je vám šestnáct, vidíte spoustu věcí jinak, přes mlžný opar puberty, která, byť jen na pár let, dělá věci spontánější, bezstarostnější. Ale být v šestnácti velmi vážně nemocný znamená, že i když jste v pubertě, věci, které obyčejný teenager vidí jako banální, vy vidíte jako fatální. Mít rakovinu a ještě pořádně ani nezačít žít není nic, co by si lidé na světě přáli.
Takový osud stihl šestnáctiletou Hazel Grace, trpící již několik let rakovinou štítné žlázy čtvrtého stupně a metastázami v plicích, které jí brání dýchat. Nemoc jí navždy vzala možnost chodit s přáteli na divoké večírky a zkrátila její šanci doopravdy žít více něž o polovinu normálního lidského života. Žije doma s rodiči a kyslíkovou bombou, která pomáhá jejím plicím dýchat. Ale do jejího života znenadání vstoupí Augustus Waters, velmi pohledný mladík, znájíc způsob, jak použít zabijáka a nedovolit mu zabíjet, který stejně jako ona prožil rakovinu. Narozdíl od Hazel má ale více jak 80% šanci, že se jeho osteosarkom, který ho stál jednu dolní končetinu, už nevrátí.

"Rakovina je taky vedlejším účinkem umírání. Vlastně jako skoro všechno."


Poznávat postupně život s rakovinou v takové podobě, v jaké mi to naservíroval John Green, byla jedna z nejpoučnějších a nejemotivnějších věcí, jaké jsem kdy jenom měla tu čest si přečíst. Když sami nevyhledáváte, ať už ze strachu, co uvidíte nebo z jakéhokoli jiného důvodu, pěčovatelské domy či nemocniční oddělní s lidmi s rakovinou, jen tak nedostanete možnost zjistit, jak lidé svou nemoc vnímají. Myslím, že nejednou výhodou této knihy je to, že poznáte, jak moc vážná rakovina ve skutečnosti je. Jak moc ovlivňuje životy rodin. A smysl toho, že i když lidi kolem sebe milujete, nechcete je ranit ještě více tím, že za pár let tady nebudete, i když oni sami to vědí. Že nechcete být granátem pro ještě více lidí.

"Bez bolesti by člověk nepoznal radost."

Hazel přistupuje ke své nemoci, tak jak by to spousta jiných lidí nedokázala a nejen za to jí patří můj obdiv. A stejně tak Gusovi. Je důležité vědět, že je tu vždycky někdo, kdo vám pomůže, když vám bude nejhůře a chytne vás, když budete padat. Že je tu vždy někdo, kdo vám dodá odvahu bojovat, ať už vám zbývá jakékoli množství času. Pro zdravé lidi je to nepředstavitelné, pro Hazel a Guse je to realita. Žít jen napůl a přesto toužit po něčem s velkým N, i když to už možná není určeno vám. Nikdo nikdy neřekl, že svět je spravedlivý, ale zatraceně nespravedlivé podle mě je, že lidé, kteří si jeden den navíc nezaslouží, ho dostanou a ti, kdo si navíc zaslouží nejeden den, ho nedostanou. Mít, třeba jenom na pár hodin, šanci poznat svět jinak.

"A já jsem se zamilovala, jako když člověk usíná: pomalu a pak najednou docela."

Čtení celé knihy jsem vnímala jako příležitost. Hvězdy nám nepřály mi dala jiný pohled na život. Že to, že já mám možnost žít podle svého vlastního vědomí, ještě neznamená, že ostatní lidé mohou taky. I když nemáme moc šancí ovlivnit cizí lidský život natolik, abychom jej zachránili od smrtelné nemoci, není správné pohlížet na lidi s touto nemocí jako na méněcenné. Jednou by to mohl být někdo z nás, jinak normálně zdravý člověk. Během čtení jsem si i sama říkala, že bych to klidně mohla být já, s diagnózou, která by mi pomalu, ale jistě bránila žít. Od samého začátku jsem měla chuť se rozbrečet. Možná i z toho, jak slepá jsem byla.
Je pro mě frustrující, že pořádně nedokážu popsat své pocity z knihy ani pořádně o čem kniha je, jednoznačně ale mohu říci, že když měla Hazel, Gus nebo kdokoli jiný v knize strach, já se bála taky. Když někdo prožíval šťastné chvíle, prožívala jsem je taky. Když měl někdo vztek, vztekala jsem se. Když někdo plakal, plakala jsem s nimi. A když někdo umíral, měla jsem pocit, že něco umírá i ve mě. I když je příběh smyšlený samotným autorem, emoce a to všechno okolo byly naprosto reálné a hmatatelné. K těm hektolitrům správně prolitých slz jsem si také uvědomila, jak se někdy lidé, včetně mě, brání uvědomit si pravdu a vidět taky rub celého života. Prostě jsem si nemohla pomoct a plakala, když jsem si představila, že by příběh od Johna Greena nemusel zůstat pouze na papíře. Navíc ty nejemotivnější stránky jsem četla cestou domů autobusem, ale pochopitelně jen do té doby, dokud jsem vydržela mít oči suché. Popravdě je tohle jediná kniha, kvůli které jsem se utíkala vybrečet mamce na rameno a přeptat se, proč některým lidem nebylo souzeno žít navždy.
Už je mi naprosto jasné, proč se Hvězdy nám nepřály staly bestsellerem a myslím, že tento titul je více než zasloužený. Na závěr vám mohu jenom doporučit tuhle knihu přečíst. Uvědomíte si, co je opravdu důležité a naučíte se hledat pravdu tam, kde byste ji možná nečkali nejméně.

Bylo nebylo (33)

14. března 2013 v 18:22 | Snow Fairy |  Bylo nebylo...
-Meme z dílny Kath.
-Čtvrteční meme, jehož cílem je zveřejnit první větu z knihy, kterou čtete.

Název: Zrada (Prázdné rakve 2)
Autor: Gregg Olsen





První Věta:
- "Olivia Grantová si nebyla tak docela jista, co očekávala, jaká Amerika bude, ale Port Gamble ve Washingtonu takový s největší pravděpodobností nebyl."

Knižní chvilky (11)

13. března 2013 v 21:14 | Snow Fairy |  Knižní Chvilky

Knižní chvilky

- meme, které pro nás vymyslela TerezZ.

Ahojte,

blogovou mrtvost zahraňují Knižní chvilky. Kdyby nebylo tohoto meme, nevím, jestli by se na blogu vůbec něco objevilo. Chce to nějaký nový nápad. Něco, co by vás bavilo a nebylo by to krátkodobé. Nějaký dlouhodobější projekt, třeba nejen o knihách? Nějaké nápady? Sem s nimi, uvítám každý.

Teď už ale můj dnešní večer strávený s touto knihou...


Se Zradou od Gregga Olsena. Po Závisti jsem po ní více něž láčná. Moc toho o knížce zatím říct nemůžu, protože jsem sotva na začátku, tudíž nějaké počáteční pocity z knihy zatím na O,1%
Ale pokusím se co nejdříve knihu přečíst, abych mohla napsat recenzi, jelikož je to recenzák, tak by bylo záhodnou sebou trochu hodit, ale se velice už těším, co všechno se skrývá na stránkách Zrady.


Dneska bych vám v rámci knižních chvilek ráda poslala i jednu písničku. Kupodivu ne od One Direction, ale od Jamese Arthura. Tahle písnička je jednoduše nekonečná a o tom, když po něčem toužíte, nezaváháte. Přeji hezký poslech a mějte se krásně. Jsem s váma. ;)

Snow Fairy

Recenze - Legenda

12. března 2013 v 17:19 | Snow Fairy |  Recenze

Legenda

Autor: Marie Lu
Žánr: Dystopie
Díl: 1.
Originální název: Legend
Počet stran: 280
Rok vydání: 2012
Nakladatelství: CooBoo
Anotace:
Na území, kde se kdysi rozprostírala západní část Spojených států, se nyní nachází Republika - stát, který je v nikdy nekončící válce se svými sousedy. Patnáctiletá June se narodila v jedné z nejbohatších čtvrtí v Republice, je zázračným dítětem a připravuje se na závratnou kariéru v nejvyšších vojenských kruzích. Stejně starý Day se naproti tomu narodil ve slumu a už ve svém mladém věku je nehledanějším zločincem Republiky.

Oba pocházejí z naprosto odlišných světů a zdá se, že neexistuje důvod, proč by se jejich cesty někdy měly zkřížit. Ovšem pouze do doby, než je zavražděn Metias, bratr Juny, a než se Day stává hlavním podezřelým. Rozpoutává se hra na kočku a myš, v níž se Day snaží ochránit svou rodinu a June pomstít smrt bratra. Ale při šokujícím zvratu událostí oba odhalí, co je ve skutečnosti postavilo proti sobě. Nyní nastává boj o holý život, boj o budoucnost lidstva, boj o skutečnou lidskou svobodu.

****

Území bývalých Spojených států. Zdánlivě blízká budoucnost prezentující novou Republiku. Republiku pod záštitou pravidel a zákonů. Republiku, ve které je rovnoprávnost velice přeceňovaných pojmem. Děti se v nízkém věku tradičně účastní zkoušky, která je buď předurčí jako jedince vhodného k obraně vlasti nebo naopak ho strhne na úplně dno, kde ti, kteří u zkoušky propadnou, nemají nic, a jak se zdá, dokonce ani pořádný život ve jménu tvrdé, špinavé a mrzké práce podřadných. V tomto světě pravidel a zákonů žije i June, dívka, která pro svou vlast žije stejně jako její bratr. Day žije na útěku před nespravedlností.
Příběh zákazané pravdy, jíž není dovoleno rozumět příliš, a který vás nenechá v klidu ani v konečném závěru...

Každý z nich žije jiný život. Ona by byla za Republiku schopná položit život, věří v řád, který Republika určuje a její inteligence přesahuje meze všech v Republice, z čehož plyne, že ona jediná by mohla nejobávanějšího zločince Republiky najít a nechat zavřít. On je naopak rebel, který po celou dobu svého kriminalistického bytí dělá i takové úskoky, se kterými si Republika není sto poradit. Jako jediný se ale může vyrovat inteligenci, jíž disponuje June. Životy Daye a June už se nemohou lišit více, podobnost téměř žádná, ambice nikterak společné a sympatie jakbysmet. Poznání je však osudové oboustraně.
Za začátku nového roku jsem Legendu od Marie Lu zařadila do škatulky knih, na které se letos těším absolutně nejvíce. Čekala bych, jak dlouho bych musela, než by tahle kniha vyšla. Takže okamžitě poté, co jsem si jeden výtisk Legendy odnesla z knihkupectví domů v rozechvělých, promrzlých rukách, jsem začala číst. Očekávání jsem měla, řeknu upřímně, opravdu vysoká. Čekala jsem pořádné napětí, akci a notnou dávku dystopie. Jsem tak neskutečně ráda, že toho všecho se mi vesměs dostalo. Bojové strategie, které musela samotná June promyslet před tím, než se vydala po stopách vraha, který ji připravil i o toho posledního člověka, kterého na světě měla, byly naprosto fascinující a úžasným způsobem promyšlené. Ostatně jako Dayovi. Tihle dva knižní hrdinové si mě od prvního setkání získali a tím pádem jsem jim věřila každé slovo.

"Slibuji věrnost vlajce skvělé Americké republiky, našemu Elektoru Primovi, našim slavným státům, jednotě proti Koloniím i našemu nadcházejícímu vítězství!"

Od začátku na mě Legenda působila velice zvláštním dojmem, ale jak už to tak u dystopií bývá, zavdala mi do hlavy myšlenku v tom smyslu, jestli bych chtěla v takové budoucnosti žít. Možná že přísná pravidla Republiky jsou v porovnání se smrtící arénou plnou malých dětí, které se musejí navzájem pozabíjet, pomyslná procházka růžovým sadem, ale pokud jste knihu četli, vítě, že ani republikánská alternativa není to nejlepší.
Nemám moc, co bych kritizovala, protože Legenda mi vyhověla ve všem, co jsem si přála a očekávala. Legenda je, co se žánru dystopie týká, opravdu silným spisovatelským dílem. V konkrétních scénách jsem nedělala téměř nic jiného, než že jsem koukala s otevřenýma očima na stránky před sebou.
Z tohoto vyplívá, že Marie Lu moc dobře věděla, do čeho jde. Předtím, než se vůbec pustila do psaní si dobře promysela, co chce lidem sdělit. Místo, aby jenom bezmyšlenkovitě, náhodně a bez rozmyslu házela věty do počítače, aby tím tak zaplnila těch necelých 300 stran, si koncepci vlastní Republiky promysela na dvakrát podtrženou jedničku. Myslím, že přiznivci dystopií tuto knihu velice ocení.

Inspiration (29)

10. března 2013 v 15:53 | Snow Fairy |  Inspiration

Inspiration

-Meme od Nikki Finn.

I hrdinové potřebují občas zachránit. Námi.

Dosáhnout ke hvězdám není nemožné, pokud po tom toužíš srdcem.

Nedovol, aby ti něco bránilo žít.

Výsledek ankety - Číslo 1 mezi fantasy knihami

9. března 2013 v 17:44 | Snow Fairy |  Ankety
Číslo 1 mezi fantasy knihami
Výsledek
Ahojte,

je to týden a něco, co jsem na blogu uveřejnila 10 knižních děl s fantasy žánrem, za jež jste mohli po celý ten čas hlasovat. Výsledek byl však po celou dobu hlasování neodhadnutelný. Nicméně své favority jste myslím podpořily slušně. Vítěz je možná trochu překvapení, protože je to kniha jen s lehčím fantasy podtextem, řadí se tedy spíše mezi romány a love story, nicméně si své místo zasloužila i ve škatulce fantasy.
A kvůli tomu, že vítězka této první ankety je jen z části fantasy, myslím tím pádem, že bude spravedlivé, když se k ní přidají další dvě knihy s druhým nejvyšším počtem hlasů.
Tady už máte své vítěze.

.
.
.
.


Jednoznačným vítězem s 15 hlasy se stala Rudá jako rubín od Kerstin Gier















A o první místo se Rudá jako rubín rozdělí s oblíbeným obrýleným kouzelníkem, Harrym Potterem od J. K. Rowling a slavnou a úspěšnou vampýří sérií, Vampýrskou akademií od Richelle Mead, kteří měli shodný počet bodů- konkrétně 12.

Pokud budete chtít, do komentářů můžete nominovat nějakou další knihu ze zbývajících knižních žánrů. Pod článek stačí napsat název knihy, jejího autora a do jakého žánru se vámi zvolená kniha řadí.
Pokud ale nebute chtít nominovat žádnou knihu, tak to vůbec nevadí.
Děkuji všem, kteří jste hlasovali, není to nijak oficiální, jenom tak pro orientaci, jaké knihy jsou nejoblíbenější. A možná by se někteří vítězové z různých kategorií mohly objevit jako ceny v některé z dalších soutěží, pokud by všechno v pohodě vyšlo. ;))

Mějte se krásně.
Snow Fairy

Reviews - Percy Jackson: Poslední z bohů

8. března 2013 v 20:34 | Snow Fairy |  Reviews

Percy Jackson: Poslední z bohů

Autor: Rick Riordan
Žánr: Fantasy, Dobrodružství, Mytologie
Díl: 5.
Originální název: Percy Jackson: The Last Olympian
Počet stran: 408
Rok vydání: 2011/2012
Nakladatelství: Fragment
Anotace:
Jmenuji se Percy Jackson… Blíží se mé šestnácté narozeniny. V Táboře polokrevných však nechystáme oslavy, nýbrž výpravu do války. A místo blahopřání jsem si vyslechl dávné temné proroctví, které mi všichni tak dlouho tajili. Bitva, která může znamenat konec světa, začne docela nevinně, když mi přistane na kapotě auta bájný kůň Pegas…

Ukáže se konečně, kdo stojí na straně dobra a kdo se přidal k vládci temnot? Kdo válku nepřežije a kdo z ní vyjde jako hrdina?
Zápas o zachování civilizace začíná!

Mnohokrát děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku!

O bitvě, která buď zničí bohy i Olymp nebo je naopak zachová a na další léta podpoří jejich postavení, se mluvilo už velmi dávno. Bylo vyřčeno osudové proroctví, které se má už velmi brzy naplnit. A mladý Percy Jackson má v tom všem mít hlavní roli. Po letech strávených v Táboře polokrevných a ve společnosti ostatních hrdinských polobohů, Percy jednoznačně ví jedno; že polobůh automaticky neznamená výhodnější bojové podmínky či samotné vítězství. Obzvlášť, když stojíte proti armádě titánských nepřátel, s nimiž máte nevyřešené účty a jejichž chtíč ničit je nezdravě vehementní. Jako každá válka, nezná slitování ani tahle. Buď bude Olymp, bohové, polobohové, všichni ostatní i celý svět zachráněn, nebo padne a navždy se ponoří do tmy a strachu...

Je to jenom pár mílí kroků, pár prožitých dnů a nekonečně mnoho otočených stránek zpět, co jsem se poprvé na vlastní kůži setkala se Percy Jacksonem. Pro mě samotnou to bylo, dalo by se říct, osudové setkání. Z holky, kterou na mytologii moc neužije jsem se proměnila na hoku, která zbožňuje mytologii. Řecko, Řím a tajemství minulosti, která nikdy nebudou zcela objasněna, navždy částečně zahalena rouškou tajemství. Percy Jackson je jednoduše hrdina a v poslední části své výpravy se všechno zásadně mění. Vyspělejší děj, jeho náplň, osobnosti jednotlivých postav a samotný Percy, který se z dvanáctiletého chlapce proměnil a probojval do podoby jakou má v tomto posledním díle, je jasně patrná už na první pohled. Upřímně řečeno jsem si Posledního z bohů užila ze všech pěti dílů nejvíce. V porovnání s prvním dílem je celý Percyho svět k nepoznání, zbrázděn nesmazatelně prožitou zkušeností, odvahou a z boje získanou moudrostí. Nemyslela jsem si, že by mě mohl Riordan v posledním díle tak překvapit a ani jsem si nemyslela, že bych z celé knihy mohla být nakonec tak "na měkko".

Percy se se svými spolubojovníky a nejlepšími přáteli chystá do bitvy velké jako sám svět, ale tisíckrát nebzepčnější a o dost zničující. Jestliže všechna božská snaha a strategie selže, svět, jak ho známe, padne a bude navždy zničen. Temný vládce Titánů, Kronos, je nemilosrdný, krutý a zabít pro něj není problém, pokud si tak vydobije svoji bohy ukradenou slávu zpět.
Poslední z bohů je plný emocí, tajemství a smrti, která se v tomto díle vyskytovala úplně nejvíce. Ze smrtí některých postav jsem byla poměrně zdrcená a konečný zvrat událostí mi na jednu stranu dal všechno, co bych od konce této série očekávala - smíření, přísahu, milosrdenství a naději - ale na druhou stranu jsem z toho byla maličko přešlá, což ale žádným způsobem neovlivnilo fakt, že číst Percyho byl úžasný čtenářský zážitek. Samotný konec knihy mě jenom utvrdil v přesvědčení, že Percy Jackson není jenom obyčejný polobožský hrdina z knihy, ale také kamarád, který tady bude vždy pro své čtenáře.
Get your own free Blogoversary button!