Recenze - Hvězdy nám nepřály

15. března 2013 v 19:15 | Snow Fairy |  Recenze

Hvězdy nám nepřály

Autor: John Green
Žánr: Román ze života
Díl: -
Originální název: The Fault in Our Stars
Počet stran: 240
Rok vydání: 2013
Nakladatelství: Knižní klub
Anotace:
Zajímavá a citlivá knížka o šestnáctileté Hazel, která trpí rakovinou a sblíží se s Augustem, jemuž se údajně podařilo tuto nemoc překonat. Ti dva mladí lidé se výborně doplňují, a navíc je spojuje originální pohled na život i na chorobu, která je postihla. "Nejvtipnější smutný příběh" je napsán s mimořádným smyslem pro humor a sarkasmus a díky autorovu vyprávěčskému talentu vyznívá velmi působivě.


Když je vám šestnáct, vidíte spoustu věcí jinak, přes mlžný opar puberty, která, byť jen na pár let, dělá věci spontánější, bezstarostnější. Ale být v šestnácti velmi vážně nemocný znamená, že i když jste v pubertě, věci, které obyčejný teenager vidí jako banální, vy vidíte jako fatální. Mít rakovinu a ještě pořádně ani nezačít žít není nic, co by si lidé na světě přáli.
Takový osud stihl šestnáctiletou Hazel Grace, trpící již několik let rakovinou štítné žlázy čtvrtého stupně a metastázami v plicích, které jí brání dýchat. Nemoc jí navždy vzala možnost chodit s přáteli na divoké večírky a zkrátila její šanci doopravdy žít více něž o polovinu normálního lidského života. Žije doma s rodiči a kyslíkovou bombou, která pomáhá jejím plicím dýchat. Ale do jejího života znenadání vstoupí Augustus Waters, velmi pohledný mladík, znájíc způsob, jak použít zabijáka a nedovolit mu zabíjet, který stejně jako ona prožil rakovinu. Narozdíl od Hazel má ale více jak 80% šanci, že se jeho osteosarkom, který ho stál jednu dolní končetinu, už nevrátí.

"Rakovina je taky vedlejším účinkem umírání. Vlastně jako skoro všechno."


Poznávat postupně život s rakovinou v takové podobě, v jaké mi to naservíroval John Green, byla jedna z nejpoučnějších a nejemotivnějších věcí, jaké jsem kdy jenom měla tu čest si přečíst. Když sami nevyhledáváte, ať už ze strachu, co uvidíte nebo z jakéhokoli jiného důvodu, pěčovatelské domy či nemocniční oddělní s lidmi s rakovinou, jen tak nedostanete možnost zjistit, jak lidé svou nemoc vnímají. Myslím, že nejednou výhodou této knihy je to, že poznáte, jak moc vážná rakovina ve skutečnosti je. Jak moc ovlivňuje životy rodin. A smysl toho, že i když lidi kolem sebe milujete, nechcete je ranit ještě více tím, že za pár let tady nebudete, i když oni sami to vědí. Že nechcete být granátem pro ještě více lidí.

"Bez bolesti by člověk nepoznal radost."

Hazel přistupuje ke své nemoci, tak jak by to spousta jiných lidí nedokázala a nejen za to jí patří můj obdiv. A stejně tak Gusovi. Je důležité vědět, že je tu vždycky někdo, kdo vám pomůže, když vám bude nejhůře a chytne vás, když budete padat. Že je tu vždy někdo, kdo vám dodá odvahu bojovat, ať už vám zbývá jakékoli množství času. Pro zdravé lidi je to nepředstavitelné, pro Hazel a Guse je to realita. Žít jen napůl a přesto toužit po něčem s velkým N, i když to už možná není určeno vám. Nikdo nikdy neřekl, že svět je spravedlivý, ale zatraceně nespravedlivé podle mě je, že lidé, kteří si jeden den navíc nezaslouží, ho dostanou a ti, kdo si navíc zaslouží nejeden den, ho nedostanou. Mít, třeba jenom na pár hodin, šanci poznat svět jinak.

"A já jsem se zamilovala, jako když člověk usíná: pomalu a pak najednou docela."

Čtení celé knihy jsem vnímala jako příležitost. Hvězdy nám nepřály mi dala jiný pohled na život. Že to, že já mám možnost žít podle svého vlastního vědomí, ještě neznamená, že ostatní lidé mohou taky. I když nemáme moc šancí ovlivnit cizí lidský život natolik, abychom jej zachránili od smrtelné nemoci, není správné pohlížet na lidi s touto nemocí jako na méněcenné. Jednou by to mohl být někdo z nás, jinak normálně zdravý člověk. Během čtení jsem si i sama říkala, že bych to klidně mohla být já, s diagnózou, která by mi pomalu, ale jistě bránila žít. Od samého začátku jsem měla chuť se rozbrečet. Možná i z toho, jak slepá jsem byla.
Je pro mě frustrující, že pořádně nedokážu popsat své pocity z knihy ani pořádně o čem kniha je, jednoznačně ale mohu říci, že když měla Hazel, Gus nebo kdokoli jiný v knize strach, já se bála taky. Když někdo prožíval šťastné chvíle, prožívala jsem je taky. Když měl někdo vztek, vztekala jsem se. Když někdo plakal, plakala jsem s nimi. A když někdo umíral, měla jsem pocit, že něco umírá i ve mě. I když je příběh smyšlený samotným autorem, emoce a to všechno okolo byly naprosto reálné a hmatatelné. K těm hektolitrům správně prolitých slz jsem si také uvědomila, jak se někdy lidé, včetně mě, brání uvědomit si pravdu a vidět taky rub celého života. Prostě jsem si nemohla pomoct a plakala, když jsem si představila, že by příběh od Johna Greena nemusel zůstat pouze na papíře. Navíc ty nejemotivnější stránky jsem četla cestou domů autobusem, ale pochopitelně jen do té doby, dokud jsem vydržela mít oči suché. Popravdě je tohle jediná kniha, kvůli které jsem se utíkala vybrečet mamce na rameno a přeptat se, proč některým lidem nebylo souzeno žít navždy.
Už je mi naprosto jasné, proč se Hvězdy nám nepřály staly bestsellerem a myslím, že tento titul je více než zasloužený. Na závěr vám mohu jenom doporučit tuhle knihu přečíst. Uvědomíte si, co je opravdu důležité a naučíte se hledat pravdu tam, kde byste ji možná nečkali nejméně.

Moje Hodnocení
10/10

Prožijme dnešek, jak nejlépe můžeme.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 adda727 adda727 | E-mail | 15. března 2013 v 23:30 | Reagovat

Recenze mne zaujala natolik, že si tuto knihu nenechám ujít a též přečtu. jakožto skorozdravotníka jsi mě zaujala výstižným a lákavým popisem:) Děkuji Vílo:)

2 annetold annetold | E-mail | Web | 28. dubna 2013 v 16:09 | Reagovat

Knížka je dokonalá dokáže vyvolat spoustu nepopsatelných emocí..

3 Romana Romana | 29. dubna 2013 v 13:36 | Reagovat

Kniha je natolik úžasná, že všem doporučuji. Možná si začnete vážit každého dne a neřešit tolik hloupostí.

4 adda727 adda727 | E-mail | 1. prosince 2013 v 23:19 | Reagovat

Díky této pozoruhodné knize mi byl více přiblížen nelehký život lidí těžce nemocných, mnohdy nevyléčitelně. Vede vás k zamyšlení a mnohdy dohání k nejedné slze. Život je svině, ale vyhraje ten, kdo  ho dokáže žít naplno navzdory všem překážkám.
Samotný příběh byl velmi pěkně popsán, včetně rodiny a vztahů mezi nimi. Snad jednu výtku bych ke knize měl a to autorovu vizi v oblíbenou knihu, o které  v ní stále píše. nemusí být jeho oblíbená, však hlavní hrdinky ano a jako by se spíše jednalo o recenzi knihy, než o samotný příběh, ačkoliv díky tomu hledání pravdy o knize byla vysvětlena ta i ta otázka.
Knihu hodnotím kladně a líbila se mi. Děkuji Ti má Sněhová;)

5 Avocho Avocho | 4. února 2014 v 9:48 | Reagovat

Recenze je úžasná. Dokonalá. Dokázala jsi o knížce říct to, co já jsem nedokázala. A ačkoli se snažím ji někomu doporučit, nakonec jen řeknu "Prostě si to přečti." Jediné co mě mrzelo když jsem ji četla bylo, že jsem si ji četla na tabletu. Jindy mi to nevadí, ale u téhle knížky jsem už od prvího slova chtěla otáčet stránky a těšit se, co bude. Když jsem ji dočetla, připadala jsem si mimo. Pořád mi v hlavě putovaly autorovi myšlenky. Pak jsem ihned běžela do knihkupectví a knihu si koupila. Přecejen. Jedno přečtění nestačí.

6 market market | E-mail | 20. října 2014 v 7:58 | Reagovat

OPRRAVDU nechápu všechny ty kladné reakce. Jsou to teenageři, navíc nemocní u kterých by bylo normální vyšilovat, být v depresích a měli by sklony k agresi kdyby byli doopravdy nemocní a nestříleli by jednu lacinou hlášku za druhou. Můj další problém je, že jsem při té knížce nec necítila VŮBEC NIC.Ani jedna slza a to už je co říct jelikož mi SAKRA běhe, JEDNOHO ROKU zemřeli tři mí milovaní lidé PRÁVĚ NA RAKOVINU, zhroutila jsem se a musela přerušit školu, takže mě dokáže pěkně vytočit, když od všech okolo slyším jak je ta kniha dojemná a kdoví co.protože není.Je vidět že Green a všichni kteří knihu vychvalují NEMAJÍ SKUTEČNÉ ZKUŠENOSTI S RAKOVINOU, ALE JÁ ANO! Navíc mám babičku s rakovinou prsu, léčí se a každým rokem je z těch léků a nemoci čím dal Hloupější, sotva zvládne normálně konverzovat natož aby mluvila jako oni. Srážejí se jí mozkové bunky, každý den. Má inteligenci zhruba dítěte ze školky. Opravdu si ještě myslíte, že je ta kniha tak dojemná?
Jak já sama říká, jestli jsem náhodou taky nemocná, radši to nechci vědět protože pohled na babičku je odstrašující případ. Léky na rakovinu jen prodlouží živo, nikoli zachrání a ten zbytek života s lékama bude mizerný. Nikdy nechci ledovat jak mi tahle chřadne mysl, to bych radši zemřela mladá jako tessa v Now is good, prože ona měla pádný důvod zanechat léčby. Tak jako ONA se chovají teenageři s rakovinou, to je pravdivé.

7 Lena Amálie Lena Amálie | E-mail | 14. listopadu 2014 v 22:24 | Reagovat

Dnes mi můj přítel sdělil, že jeho dcera, která má přesně 12 a půl roku, dostala tuto knihu jako povinnou četbu ve škole. Za týden má přečíst kolem 260 stran této knihy. Ráda bych znala názor těch, kteří tuto knihu četli. Je to vhodné pro dítě tohoto věku? Nemá snad ještě chvilku (2 - 3 roky)čas na filozofická zamýšlení nad těžkou chorobou, jakou je rakovina? Budu ráda za všechny Vaše názory. Děkuji

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Get your own free Blogoversary button!