Reviews - Dech

26. dubna 2013 v 20:49 | Snow Fairy |  Reviews

Dech

Autor: Sarah Crossan
Žánr: Dystopie, Sci - fi
Díl: 1.
Originální název: Breathe
Počet stran: 264
Rok vydání: 2013
Nakladatelství: Baronet
Anotace:
Nic pro nás není tak přirozené jako dýchání. Představte si ale svět, ve kterém si jen privilegovaní mohou koupit dostatek kyslíku k tomu, aby mohli tančit či si zahrát obyčejný fotbal. Svět, kde chudí jen stěží zaplatí účet za vzduch nezbytný k životu. Svět, v němž po netušené katastrofě přežívá zbytek obyvatel v hermeticky uzavřených městech s vlastní atmosférou. Pustou planetu Zemi, kde nejvzácnějším rostlinným druhem je obyčejný strom.

Právě v takovém světě žije Alina, Bea, Quinn a jejich přátelé. Od ostatních mladých lidí se liší svou přemýšlivostí a odvahou něco ve svém okolí změnit. Odvahou nadechnout se jinak než druzí - svobodně. Dystopický román mladé irsko-americké autorky plný dobrodružství, při němž se doslova tají dech

Mnohokrát děkuji nakladateltví Baronet za poskytnutí knihy k recenzi!

Život už není, jaký býval. Všechno se změnilo a v nové společnosti se i za minimální využití vzduchu nad stanovenou hodnotu platí vysoké ceny, protože byvatelé tzv. kapsule mají své speciální společenské normy, které stanovují přesnou hodnotu spotřeby vzduchu dle postavení mezi lidmi. Plnohodnotně dýchat tím pádem můžete s kyslíkovou maskou, který je nutná především, když se chcete vydat za hranici kapsule do světa, který byl zničen a z něhož je teď pouze zuhelnatěná krajina obklopující kapsuli. Lidé už vlastně nic jiného neznanjí a vzpomínky na svět, který býval, je s novým začátkem a životem netrápí. Žijí tak, jak jim zákony nakázují a jestliže se budou slušně chovat, mají jistotu, že budou žít, byť to lidé s nižším postavením nemají tak jednoduché jako zazobaní prémiové.
Ale ještě se najdou lidé, kteří jsou ochotni bojovat o svět, který zmizel a který chtěji obnovit, i za cenu vlastního života. Protože být zničen je až děsivě jednoduché, ale padnou při záchraně světa, jak ho lidé znali, je přece lepší než zemřít s tím, že jsi prosvou svobodu nic neudělal. Nebo ne?

Dystopie sem. Dystopie tam. Dystopie se, když se to vezmě kolem a kolem, poslední dobou poměrně rozmohly a tak nějak ovládají svět svými vlastními drastickými pravidly a ukázkami neobyčejné, a v extrémních případech, i nechtěné budoucnosti.
Dech bych řekla, že je obrazem té nechtěné budoucnosti. Protože kdo by chtěl, byť někdy daleko v budoucnu, platit za vzduch, který bez komprosmisů potřebuje k dýchání, ale kterého má jenom velice omezené množství, jehož celkový objem se dá využít prakticky jen na nějakou ne příliš energiticky náročnou práci? Řekněme si to na rovinu, takový život, ve kterém bychom nemohly sportovat, svobodně vykonávat jakékoli, i ty náročnější práce, nebo jen tak pro radost si třeba zatančit, zařádit, není plnohodnotný, ucelený život.
Avšak irská spisovatelka Sarah Crossan svůj námět na přesně takový svět obháji celkem přesvědčivě a i když to před finální podobou muselo dát spoustu práce, všechno sepsat dohrodamy, nakonec stojí to za to.

U mě to bývá tak, že když se poprvé setkávám s knihou od autora/autorky, od kterého jsem do té doby nečetla jedinou knihu, bývám před čtením občas maličko skeptická, navíc tomu skepticismu napomáhá pravděpodobně i to, že některé knihy nemají jednoznačně kladné hodnocení, jež je někdy velice rozporuplné až negativní. Ale kdo říká, že i nejhůře kritizovaná kniha jinými lidmi, se mi nemůže líbit, že? Crossan má takový zvláštní a myslím, že i hodně osobitý a specifický styl psaní, takový který se jen tak nevidí. Občas jsem byla z použitích slov trochu v rozpacích, protože přece jenom slovo "nakrásně" se normálně v knihách moc nevyskytuje. Ale i na to jsem si postupně zvykla. Kniha byla navíc psána z pohledu tří hlavních postav, Aliny, Bey a Quinna, díky čemuž jsem měla možnost poznat celý svět jak z pohledu kluka, který má vysoce postavené rodiče a tudíž i nekonečně mnoho možností, z pohledu holky, která sice žije spořádaný život, ale ať se snaží, jak chce, je ve společnosti podřadná a její šance spíše mizivé, tak nakonec i z pohledu holky, která nechce mít se soudobou vládou a žitím nic společného.
Ze začátku se mi Dech moc nezdál, bylo totakové rozpačité, nejisté a absolutně jsem chvílemi netušila, co můžu očekávat, ale postupem času, jak autorka stoupala po schodech akce, až se dostala na vrchol vlastních možností, se mi to začalo opravdu líbit. Je to možná i tím kouzlem, které dystopie mají. To že vás donutí přemýšlet nejen nad sebou.
Ale už se, abych tak řekla, nemůžu dočkat dalšího dílu.

Moje Hodnocení
8,5/10
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 E_V_E E_V_E | E-mail | Web | 26. dubna 2013 v 21:33 | Reagovat

Toto si moc chcem prečítať 8)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Get your own free Blogoversary button!