Reviews - Cesta věčnou nocí

28. června 2013 v 21:20 | Snow Fairy |  Reviews

Cesta večnou nocí

Autor: Veronica Rossi
Žánr: Fantasy, Dystopie
Díl: 2.
Originální název: Trought the Ever Night
Počet stran: 224
Rok výdání: 2013
Nakladatelství: Knižní klub
Anotace:
Od chvíle, kdy se Árie dozvěděla o smrti své matky, uplynulo už několik měsíců. I Perry už je nějakou dobu Krvepánem a dívka o něm nemá žádné zprávy. Nyní se však mají znovu setkat. Po tomto okamžiku oba nesmírně touží, a skutečně jsou naplněna všechna jejich očekávání. Tedy aspoň zpočátku. Bývalá Osadnice však není Perryho druhy přijata nijak laskavě a kmen se začíná bouřit. Éter bouří každým dnem víc a víc a jediným příslibem bezpečí je Poklidná modř. Je však tento bezpečný přístav skutečný?


Mnohokrát děkuji nakladatelství Knižní klub za poskytnutí knihy k recenzi!

Po tom, co se Peregrin stal Krvepánem kmene Tideů, jež patřil jeho bratrovi Valeovi, ale krvavým bojem ho získal pro sebe, se musel Perry vzdát ctností, kterých se mu do té doby, jakožto "obyčejnému" lovci ze svého kneme dostávalo a svou veškerou pozornost musel zaměřit na řád a vedení kmene. Na několik měsíců navíc ztratil i Árii, Osadnici, která Divochy nebyla nikdy úplně přijata jako pěšák, natož aby ji přijímali po boku Perryho, ale kterou Perry velice mileju.
Avšak přetrvávající Éterové bouře a návaly nepřátelských skupin a společných kmenových konfliktů nic Perrymu neusnadňují.
Je tu ale jedno řešení, které by je všechny mohlo ještě zachránit. Mýtické místo, zvané Poklidná modř, o kterém nikdo pořádně něvěří, že doopravdy existuje...

Cesta věčnou nocí. Mluvit o této knize, popřípadě o první knize z repertoáru Veronicy Rossi, je tak strašně šložité. Říct, co si o ní doopravdy myslíte, i když se vám nade všechno líbila.To bude i můj případ, protože tento typ příběhu i styl psaní mám opravdu strašně moc ráda. A Rossi to všechno navíc podává takovým způsobem, že si skoro ani neuvědomuju, že u knihy sedím už nějakou tu hodinu a že jsem skoro na konci. Prostě a jednoduše, právě u Cesty věčnou nocí mi ten čas tak rychle utíkal, že jsem se nakonec až divila, proč tak rychle a, upřímně, strašně divně skončila. A teprve potom jsem zjistila, že to, co mám v rukou vlastně není konec. Že ten konec se ke mě, ostatně jako ke všem čtenářům českého překladu, vůbec nedostal. Že se ocitnu na konci knihy, který ani není koncem. Tohle jsem teda čekala ze všeho nejméně a opravdu jsem z toho byla zklamaná, možná i maličko namíchnutá, protože zrovna v té části, kdy se začal děj nejvíce rozjíždět to bylo useknuté. Samozřejmě, že důvody se dají pochopit, i když vysvětlení mohou znít všelijak, ale je to tak jak to je, s tím nic neuděláme.

Co je nejvíce podstatné, je děj, postavy a mé celkové pocity z knihy neknihy. Už v recenzi na první díl jsem se zmiňovala, že jsem si Perryho i Árii opravdu oblíbila. Tyto dvě postavičky v tomto druhém díle můj pocit z první knihy jenom prohloubili. Oba svým způsobem dospěli a Perry, zocelený, ne příliš hlubokými a přesto přesvědčivými, zkušenosti s velením velkému kmeni získal sebevědomí a i určitou brzdu životu, který by se mu mohl vymknout z rukou. Z Árie se zase, z jako Divochy nepřijaté Osadnice, nenáviděné lidmi, kteří byly Osadníky krutě napadáni, se stala dospělá, rozumná žena. Myslím, že ten psychický, ale i fyzický, pokrok obou hrdinů na pozadí všech událostí krásně vyniká.
Děj byl ze začátku možná maličko pozvolný, ale jak se říká, nic se nemá přehánět. A v tomto případě se počkat opravdu vyplatilo, postupně děj začal směřovat přesně tím směrem, který je pro dystopie tím nejefektivnějším. Ale jak bylo řečeno, v momentě byl děj useknutý, což mě opravdu mrzí, ale doufám, že se nakladatelství ještě rozhodne knihu dovydat, abychom se všichni mohli dostat k tomu vytouženému finále.

Moje Hodnocení
9,9/10
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Get your own free Blogoversary button!