The Londons Diaries - London - Part 1

29. června 2013 v 17:18 | Snow Fairy |  The Londons Diaries

London

Ahojte lidi,

konečně tu pro vás mám prohlídku prvního dne v Londýně vlastníma očima. Už jsem vám psala myslím milionkrát, že Anglie, Londýn, je město mého srdce. Kolikrát jsem si představovala, jak chodím ulicemi Londýna v krásném oblečení, hezky učesaná s cool slunečními brýlemi a po boku s nějakých nádherným Angličanem. No, víceméně se mi to všechno splnilo, tedy až na to krásné oblečení, hezký účel a cool sluneční brýle a dokonce i toho Angličana. Ale ani tak si nemám na co stěžovat.
Měla jsem na sobě sice docela šílenou budnu, na zádech odraný batoh a na nohách, k mé vlastní velké spokojenosti, ty nejpohodlnější boty na světě a v ruce stále foťák. Aneb jak se pozná turista...

Před tím než vyrazím

Ještě než jsme vyjeli autobusem, rodiče doma mě rádoby rodičovskými slovy naváděli k dobrému chování a hlavně nedělání ostudy. No copak nejsem vzorná holka, že dostáhám kázání? Ne, náhodou to bylo docela vtipné. Nejlepší byla taťkova hláška: "Nezapomeň, že jsi v cizině, ve velkém městě, nebo ti mám rovnou na čelo napsat sedlák ve městě?" Myslím, že nějaká taková cedulka by nebyla nutná, protože toho, že jsem turista si musel všimnout každý. Ale tady se právě ukazuje ta stránka Angličanů, která Čechům chybí. Angličani nesoudí podle prvotního vzhledu. Tam si můžete po ulici chodit v roztrhaných teplákách a nikdo vám nic neřekne ani se na vás nikdo pořádně nepodívá. To třeba tady u mě na malém městě už staré babičky vyhlížejí z oken a sondují po nových drbech, které by mohly roznést.
Není to sice jenom tohle, co na Anglii opravdu zbožňuju, je toho ještě mnohem víc, ale tahle kapitola sama o sobě dělá hodně.

Autobus, cesta autobusem, spaní v autobuse

Ale jdeme dál. Autobus byl pohodlný, to ano, ale jenom na sezení. Na spaní... to už bylo sakra o něčem jiném. Zaplať pánu bohu, že autobusy mají okna - Divná představa autobusu bez oken.
I když ani to není nějak dvakrát příjemné, pořád se můžete nalepit aspoň na to okno, teda, jestli máte to štěstí a sedíte u okna a na místě do uličky. Místa by se dalo říct, že tam také bylo dost, jenom když jsme tam napěchovali všechny své věci, pro nohy už tak potom moc místa nezbylo...












A jak jsem si na začátku říkala, že vzhledem k tomu, že nám cesta trvá víc jak dvacet hodin, konkrétně trvala dvacet dva hodin, tak bych mohla aspoň tu jednu knížku přečíst. OMYL! Ani tu jednu jsem nepřečetla. Bohužel, ale jak to na začátku vypadalo slibně, tak potom vůbec. Asi po hodině čtení jsem začala skoro usínat. Ne že by byla knížka tak nudná, to vůbec, ale protože to houpání a hučení pneumatik po silnici bylo tak strašně uspávající, až jsem za chvilku byla skoro tuhá. Podotýkám, skoro. :D


Trajekt - Pride of Kent

Cesta trajektem z francouzského přístavu Calais do anglického Doveru, trvající přibližně hodinku, hodinku a půl, byla opět docela zážitek. Takové zmatky a takové tuny lidí, různých ras a národností na jednom místě, jsem snad ještě neviděla. Ale bylo to opravdu super.
Ale nejvíc super na tom byl ten obchod, ve kterém se dalo platit i eurama i librama. Já jsem měla obojí, ale na cestě do Anglie jsem ještě moc neutrácela, za to jsem ale všechny dobroty a tak fotila..... řeknu vím, že ten obchod byl opravdu luxusní smíšené zboží + samozřejmě předražená restaurace. :D











Suvenýry musí být.












Něco pro nás Skittlomaniaky a Oreomaniaky :D













I když měli na trajektu vyhrazeno místo i pro knihy, tak jich nebylo až tolik, které by stály za to okamžitě koupit. Byly to spíše starší romány, válečné, něco z Nationall Geographic, ale našla jsem tam i skvostík od Deborah Harkness.
A dokonce nás pustili i na horní palubu, která byla v záři východu slunce naprosto nádherná. Byla tam jenom ale dost velká zima, což je pochopitelné vzhledem tomu, že bylo nějak půl šesté ráno a jeli jsme na moři.

Po těch dvaceti hodinách v buse, odkázaná na celozrnné tyčinky, energetické bonbony a croisanty 7 days, jsem si prostě musela dát na jídlo něco lepšího, chutnějšího, na jídlo :D

Welcome in London

Po únavných dvaadvaceti hodinách jsme dorazili do vytouženého, nádherného a neuvěřitelného města Londýna. Jsem si jistá, že jsme ho všichni do jednoho očekávali celou cestu a všichni jsme potom byli unešeni, když jsme ho opravdu viděli na vlastní oči.
Tohle město je prostě neuvěřitélné. Je obrovské a nabízí vám úplně všechno, po čem vaše oči, i vaše mysl touží. Dalo by se říct, i po čem touží vaše peněženky, i když vzhledem k dalším dnům byly londýndké ceny ještě mírně vysoko.














Něco jsem fotila i při okružní jízdě na London yey, na který jsme nakonec šli. Na začátku jsem si opravdu nemyslela, že tam půjdeme, protože i učitelka ve škole říkala, že je to moc drahé. Nakonec jsme měli ale štěstí a i docela dobrý finanční obnos, a tak jsme si cestu náramně užili. Bylo to opravdu strašně vzrušující. Strach z výšek nemám, ale pokaždé, když jsem si vzpomněla na film Fantastická čtyřka a na ten záběr, jak se celé London eye sesouvá do Temže, tak se mi trochu ježily chloupky za krkem.













Forever Westminster Parlament! Tahle stavba je snad tou nejtypičtější celé Anglie. Je prostě nádherná, honosná a její součástí je i poznávací znak VB - Big Ben.
Na druhé fotce můžete vidět v pozadí takovou "novinku" Anglie. Jmenuje se Shard, a je to v překlade Střep Anglie, k této stavbě vám toho řeknu víc později, pravděpodobně druhé části tohoto článku.



















Když se řekne Big Ben, každému se vybaví Anglie. Ale s Big Benem to není nic tak jednoduchého. Big Ben, jež je součástí Westminsterského opatství, je pouze hovorový název této honosné anglické hodinové věže. Jeho pravý název je Věž Svatého Štěpána a jeho stavitelem byl Augustus Welby Northmore Pugin a byla poprvé otevřena v roce 1859, má 96 metrů a je, už zmiňovanou, vzácnou dominantou Velké Británie.

Abych uvedla na pravou míru, proč musím tento článek rozdělit. První den v Londýně byl opravdu dlouhý a plný objevů a památek, které by se bohužel do jednoho článku, kvůli kapcitě, nevešly, takže jsem vám ho rozdělila na několik částí, ještě přesně nevím, na kolik částí to nakonec vyjde, ale se dvěma počítejte určitě.
Tak, doufám, že se vám první taková malá ukázka Anglie líbila a že vydržíte i u těch dalších. :)

Snow Fairy
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 AryaRose AryaRose | Web | 29. června 2013 v 18:02 | Reagovat

Hrozně ti závidím, zní to úžasně :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Get your own free Blogoversary button!