Recenze - V šedých tónech

27. září 2013 v 17:38 | Snow Fairy |  Recenze

V šedých tónech

Autor: Ruta Sepetys
Žánr: Historie, historická fakta
Díl: -
Originální název: Between Shades of Grey
Počet stran: 288
Rok vydání: 2013
Nakladatelství: CooBoo
Anotace:
Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera k nim domů ale vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři.

Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně se nenechat zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům jejímu otci podaří je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech.

Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho…

***

I když máte pocit, že město, ve kterém žijete, že domov, kde spíte a máte úplně všechno, je bezpečné, někdy to tak být nemusí. Lina a její rodina pocítila tím nejkrutějším způsobem, jak moc bolí, když o všechno přijdete. Veškerá jejich jistota a bezpeční se rozplynuly a všechno zmizelo pod koly sovětských vlaků, jenž převážely nevinné obyvatele Litvy do pracovních táborů plných zvěrstev a hrůz až daleko za polární kruh.

Lině je teprvě patnáct, život před sebou, když se musí vzdát všeho, na čem jí záleží. Krásné, sladké dospívání jí je násilně vyrváno z rukou a odsouzeno k nekonečným létům zla a války.
Statisíce lidí, bez ohledu na věk a postavení ve společnosti, je nuceno bojovat o to nejcennější, co jim ještě zbývá, když jim všechno ostatní bylo vzato a to tím nejtěžším způsobem, který by jim ještě mohl přinést vytouženou svobodu: o holý život silou vlastní vůle.


Připomínat si ty temné výjevy, nejen naší, ale celosvětové, minulosti není nikdy nic příjemného, nicméně je to nutné. To všechno, co se stalo před lety, které se nám zdají až příliš vzdálené, je součást naší minulosti, která se nás, ať chceme nebo ne, bude držet navždy.

V šedých tónech je jednou z knih, která téma druhé světové války, okupace, pracovních táborů a okrajově i holocaustu popisuje. Nikoli ale způsobem, který by valnou většinu čtenářů děsil stylem psaní prostým o veškerý eufemismus, i když ani v té době nikdo nejednal s lidmi se ctí.
Ruta Sepetys zakomponovala do historicky pravdivé knihy kousek fiktivního příběhu, který ale ani trochu nepůsobí fiktivně. Postavy, které celé prostředí a atmosféru doplňují jsou jako jedny z těch, které se na reálných místech pohybovaly v reálný čas a prožívaly realitu, která jim vzala, v drtivé většině, i život.

Možná to bude znít všelijak, ale často jsou knihy s tímto žánrem takové, že se se čtenářem příliš nemazlí. Prostě to na něj vybalí v plné parádě krve a zrůdností a nenechá jediný prostor pro to, aby si čtenář sám doplnil nějaké nevyřčené spojistosti, aby si z toho něco odnesl a uchoval to v sobě místo, aby se toho děsil. Samozřejmě tohle není případ všech takových knih. Ale V šedých tónech je vyjímečná sama sebou. Má i onen osobitý příběh, který atmosféru trochu odlehčuje a navozuje dojem, že je nějaká naděje na lepší konec. Že i když to tak třeba nevypadá, člověk dokáže vybojovat zpět i život. Vůle byla v těchto dobách mocnou dámou, ale i tím, co mnoho lidí předčasně vzdalo, i přesto, že by do samého konce neměli.


Titul dokonalé knihy si V šedých tónech každopádně opravdu zasluhuje. Ale z úplně jiných důvodů než klasická krásná literatura, která stimuluje estetickou část čtenářovy psychiky. Je ale velmi těžko popsatelná právě ve svojí dokonalosti. Je plná toho, co si ne každý pamatuje, ale každý ví, že to bylo opravdu tvrdé období plné zla a neštěstí, a i přesto všechno ošklivé každý ví, že se na to nemá zapomínat.
V šedých tónech nenásilně a přesto realisticky ovládá čtenáře v tom smyslu, že si postupně začně uvědomovat, že toho zažil velmi málo vzhledem k tomu, co všechno za zrůdnosti z minulosti celého světa mu probíhá pod rukama. Příběh dává smysl i přes veškerou tu nepochopitelnou situaci. Zanechá ve vás silný pocit sounáležitosti s postavami a konkrétně například Lina je tou nejsilnější vypravěčkou a bojovnicí, jež vás celým příběhem provede, uhrane vás, rozbřečí vás, zničí vás a nakonec vás stáhne s sebou až na dno. A pak vás zase vytáhne a ukáže vám, že naděje a lidská vůle je to poslední, co odchází.

Moje Hodnocení
10/10
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Desirée Lydon Desirée Lydon | Web | 27. září 2013 v 17:44 | Reagovat

Zní to dobře, i když knihy o 2.světové moc nečtu, mohla bych jí zkusit :)

2 Alie Alie | Web | 27. září 2013 v 17:45 | Reagovat

[1]: presne tak! :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Get your own free Blogoversary button!