BlogTour Moře klidu - Ukázka

25. října 2013 v 17:40 | Snow Fairy |  BlogTour Moře klidu

Po všech čtyřech teaserový ukázkách, které najdete tady, je konečně čas na konkrétní ukázku z Moře klidu.
Tady je.
Pozorně čtěte.
A hlavně se těšte. :)

***

Nastya

Mám pocit, jako že tady čekám. Čekám na něco, co se ještě nestalo. Na něco, co ještě není. Nic jiného ale necítím. Vlastně ani nevím, jestli existuju. A pak někdo cvakne vypínačem a světlo zhasne, pokoj zmizí a stav beztíže je pryč. Chci poprosit, aby ještě počkal, že jsem ještě neskončila, ale k tomu už nedostanu příležitost.
Žádné jemné postrkování. Žádné chlácholení. Nemám na výběr.
Jsem vyrvána. Vytržená ven tak prudce, až se mi hlava zvrátila dozadu. Jsem v temnotě a neznám nic než bolest. Je tu příliš mnoho pocitů najednou. Každé nervové zakonečení mám jako v ohni. Jako šok, když se člověk narodí. A záblesky úplně všeho. Barvy, hlasy, stroje, drsná slova. Jen bolest je trvalá, nekonečná. Je to jediná věc, kterou znám.
Už nechci být vzhůru.

Zvládla jsem i druhé pondělí ve škole. Člověk by řekl, že budu vyčerpaná už jenom z toho, jak je všechno na pytel, ale očividně tomu tak není, protože pořád nemůžu usnout. Už ležím v posteli dvě hodiny; vím, že je po půlnoci, ale nevidím na hodiny, takže nevím, kolik je přesně. Myslím na sešit zastrčený pod matrací pode mnou.
Zasouvám pod ni ruku a dotýkám se ho. Své tři a půl stránky už jsem napsala, každé slovo má svůj význam, ale pořád nemůžu usnout.
Možná by pomohlo, kdybych je napsala znovu, to by mi ale nepřineslo vyčerpání, po kterém mé tělo touží, takže vracím ruku zpátky na břicho a otevírám ji a zavírám do rytmu svého dechu.
Slyším, že průtrž už skončila, takže ze sebe shazuju přikrývku a dívám se z okna. Mám okno do dvora a je moc tma, takže nevidím, jestli ještě prší. Jdu tedy k oknu na ulici a dívám se pod lampu.
Ve žlutém světle, které se odráží od mokrého chodníku, žádné kapky nevidím. Pyžamo mám dole dřív, než se stačím vrátit do pokoje, natěšená představou, že konečně vyběhám těch posledních pár dnů, že všechen nahromaděný vztek zadupu nohama do chodníku a nechám ho za sebou. Natáhnout na sebe běžecké kraťasy, tričko a nazout boty je otázkou okmažiku. Nohy mě zase milují. Rychlý pohled na hodiny. 00:03. Připínám za pas pepřák a v dlani svírám kubotan, který mám jako přívěsek na klíče, i když běhat s ním je hrozně otravné. Je to taková moje pojistka. Když ho držím v ruce, mám pocit jistoty a bezpečí, které jsou ve skutečnosti jen iluzí.
Zamykám za sebou dveře a vyrážím po mokré silnici zpočátku jen pomalým klusem, to ale není snadné. Chtěla bych trhat asfalt, až bych nemohla popadnout dech, až do okamžiku, kdy na světě nebude dost kyslíku, který by mě zachránil před udušením. Vlhkost ve vzduchu je brutální, obzvláště ve spojení s letní teplotou, ale mně je to jedno.
Prostě se jenom víc zpotím a to přežiju.

***

Pokračování v knížce.
Moře klidu vychází už 30. 10. 2013!

Ukázka je z ARC výtisku Moře klidu, takže se text může s finální knížkou trochu lišit.
Krátkou ukázku, kterou jste si právě přečetli jsem opsala ze 7. kapitoly.

Další ukázky si můžete přečíst ještě na:

Snow Fairy
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Get your own free Blogoversary button!