Reviews - Moře klidu

17. října 2013 v 19:33 | Snow Fairy |  Reviews

Moře klidu

Autor: Katja Millay
Žánr: Román, Psychologický román
Díl: -
Originální název: The Sea of Tranquality
Počet stran: 368
Rok vydání (datum): 30. 10. 2013
Nakladatelství: Domino
Anotace:
Osamělý kluk. Citově křehká holka. A zázračná síla druhých šancí.

Dva a půl roku. Tolik času uplynulo od té hrozné tragédie. Po ní už nic nebylo jako dřív. I z Nastyi Kashnikové zbyl jen stín holky, kterou byla před tím. Teď je rozhodnuta nechat temnou minulost za sebou a držet si všechny lidi pěkně daleko od těla. Tenhle úmysl jí ale vydrží jen do chvíle, kdy se potká s Joshem Bennettem. Je osamělý stejně jako ona. A neuvěřitelně přitažlivý.

Joshův příběh zná kdekdo: všichni lidé, které miloval, zmizeli z jeho života. Teď má sedmnáct roků a zůstal úplně sám. A když je vaše jméno synonymem pro smrt, lidi se s vámi moc nebaví. Až na Nastyu. Ta se naopak Joshe drží jako klíště a postupně se stává součástí každé stránky jeho života.

Táhne je to k sobě, jiskří to mezi nimi stále silněji. Ale zároveň se Josh začíná zamýšlet nad tím, jestli se někdy dozví všechna tajemství, která před ním Nastya skrývá. A vlastně ani sám neví, jestli se je dozvědět chce.

Za ARC recenzní výtisk knihy mnohokrát děkuji nakladatelství Domino!

Být zraněný a dávat všem najevo, že se raději nemají přibližovat, není zločin. Každý řeší svou bolest jinak, jiným způsobem a každý hledáme nějaký podpůrný bod, který by nám pomohl se nepropadnout ještě níž než jsme.
Ale co když se bolest, ztráta a osamělost hlásí denně, celé dny, a vy už ji nedokážete dál nevnímat a snažit se ji zapudit. Co když je bolest tak velká, že jakákoli šance na zlepšení už téměř neexistuje. Najednou se stáhnete do svého vlastního světa, se sebou samým, bez lidí, bez názorů okolí, beze světa. Jenom vy....

Nastya si prožila tolik emocionálního utrpení, které neche v žádném případě vystavovat na světlo ještě víc. Bylo to tehdy strašná náhoda a tragédie, že si ten člověk vybral právě ji. Jenom se snažila být milá a přežít.
Ale příliš velké trauma se na Nastye podepsalo a ona se od lidí, nejen ze svého okolí, ale i od své vlastní rodiny odřízla, přestala s nima jakkoli komunikovat a přestala dělat věci, které pro ni tehdy byly vším.
Je tedy na světě vůbec něco, co by dokázalo vrátit Nastye její pravé já a vytáhnout ji z té všepohlcující hluboké tmy zpátky do světla a začít hojit všechny její rány na duši i na těle? Bude někdo schopen pomoct jí najít opravdové moře klidu a dát jejímu životu druhou šanci?


Na tisíce kousků roztříštěná duše, nejistota doprovázející vás na každém kroku a vzpomínky, které vás potápí tím níž, čím se snažíte se spravit. Ale zároveň i znovunalezení smyslu života, jenž by mohl otevřít dveře lepší budoucnosti.
Moře klidu je studnice nejrůznějších smíšených pocitů, afektů a beznaděje, která přepadne jednou za život třeba i každého z nás. Pokaždé ale z úplně jiných důvodů.
Rámcové uspořádání děje přidává knize o úroveň větší zajímavost, protože místo, aby jste se hned na první stránce dočetli, proč je hlavní hrdinka tak rozhořčená, proč má takové pocity stísněnosti a odporu k lidem a téměř i k životu, se k tomu dostáváte po maličkých kousíčcích a tak nějak v šifrách, jimž porozumíte, jakmile se naladíte na tu vlnu, která proplouvá celou knihou. Nutno podotknout, že tento proces začítání se není něco, by trvalo moc dlouho.

"Bylo devět večer a první boty, které jsem našla, byly tenisky. Nazula jsem si je bez ponožek, seběhla ze schodů, rozrazila dveře a ani se neobtěžovala je za sebou zavřít. Byla to má velmi nesofistikovaná a doslovná verze útěku. Vlastně žádné tempo ani cíl. Jen směr pryč."

Nastya je hned od začátku velice vzpurná, výrazná osobnost, která měla jednoho dne velkou smůlu. Předtím žila život, kdy vzpurná nebyla a už vůbec neměla potřebu se před lidmi schovávat do úplného ústraní. Dávala lidem to, za co ji milovali. A pak o to prostě přišla.
Bylo velice těžké sledovat, jak moc se to životní trauma na Nastye podepisuje, ale na druhou stranu si z toho člověk něco odnese. A sice to, že nejsilnější je síla druhých šancí.

***

Takovým velkým a zásadním přelomem byl moment, kdy se Nastyina povaha rebelky a styl pseudo lehké holky setkala s povahou kluka, který byl úznán předčasně dospělým a lidé se ho prakticky bojí. Josh není tak úplně Nastyiným opakem, protože by se dalo najít hned několikero společných jmenovatelů, které byste připsali oběma. Ale nemůžete o nich ani říct, že jsou na chloupek stejní.

Každopádně největší záhadou pro ně oba je vztah, který mezi sebou mají. I když na nich každý na první pohled pozná, že si nejsou lhostejní, navzájem nepřipustí, že by se mohlo stát něco víc. Ale...

"Byl to zdravý způsob ventilace vzteku. Mým rodičům by se výraz zdravý moc líbil."

Nemůže být nejmenšího sporu o tom, že Moře klidu je kniha plná silných emocí, citů, které se promítají a působí na čtenáře skrz celý osobitý a propracovaný příběh. Navíc má i něco, co nutí čtenáře přemýšlet i dlouho po přečtení. Autorčin přístup i styl psaní jsou sugestivně přizpůsobené, aby čtenáři připadalo uveřitelé, nenáročné a zároveň smysluplné všechno, co si přečte.
Nejsem si úplně jistá, jestli by se výrazem "spokojená" dalo jednodušeji popsat, že se mi kniha líbila. Je to příliš slabé slovo. Protože Moře klidu se, po zařazenín systémem škatulkování, zařazujeme mezi ty knihy, které vám k už tak brilantnímu čtenářskému zážitku přidají ještě trochu moudrosti a uvědomění do života. Celou tu emocionální dráhu stojí za to si projet s Nastyou i Joshem od začátku do konce. Hned vám bude jasné, proč má Moře klidu tak výborné ohlasy. Je to totiž dokonalá směsice nedokonalosti a hořkosladné reality vzhledem k křehkosti lidského života.


Sail je dle mého názor píseň, která perfektním způspobem vystihuje onu nejistotu a rozbouření Nastyina života i jejího počínání.

Moje Hodnocení
10/10
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Get your own free Blogoversary button!