Únor 2014

Quotation Tuesday (5)

25. února 2014 v 20:56 | Snow Fairy |  Quotation Tuesday

Pfff, druhý den školy a já už mám naprosto jasno, jak to bude v dalších dnech, týdnech, měsících asi vypadat. Už od včera je všechno opět tak neskutečně chaotické, jakoby snad prázdniny ani nikdy nebyly.
Hádám, ale že tak to asi je vždycky a já nejsem sama jediná, kdo je tak trochu v tomto ohledu beznadějný případ.
Nicméně tohle budu nejspíš já předběžně v dalších nekolika dnech, týdnech, teda až víkendy, to budu asi nejspíš tak vyšťavená, že se mi nebude chtít otevřít ani oči. :D


Ale jak názevm meme praví, mám tady pro vás jeden citát, možná na povzbuzení, možná by se dal vnímat i jinak.
Tady je.

Já myslím, že to mluví za vše. Jak samotný citát, tak už člověk, který je jeho autorem, respektive autorkou. J. K. Rowling prostě ví, jak jednoduše, ne složitě, a minimem slov, zapůsobit na city a vyřknout pravdu takovou jaká je. Bez toho, aniž by si cokoliv jakkoliv přibarvovala nebo se snažila mlžit.
Prostě, když je něco pravda, tak na to nepotřebujete zbytečné přesvědčování a procházku ze lží. Stačí správná slova a hned je vám všechno jasné.

Co myslíte? Líbí se vám citát?

Snow Fairy

Inspiration (63)

23. února 2014 v 19:17 | Snow Fairy |  Inspiration

Inspiration

-Meme od Nikki Finn.















Reviews - Pád andělů

23. února 2014 v 15:10 | Snow Fairy |  Reviews

Pád andělů

Autor: Susan Ee
Žánr: YA, Dystopie, Sci-fi, Postapokalyptický
Díl: 1.
Originální název: Angelfall
Počet stran: 288
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: MOTTO Young
Anotace:
Je to šest týdnů, co andělé apokalypsy sestoupili na zem a zcela ovládli dosavadní poklidný chod moderního světa. Ve dne jsou lidé v San Francisku, kde žije i Penryn a její rodina, zastrašováni pouličními gangy, v noci tu panují strach a podezření. Penryn se snaží v chaotickém městě přežít a ochránit svoji rodinu, ovšem do té doby, než je její sestra Page unesena anděly. Penryn je ochotná pro záchranu sestry udělat cokoli...

Mnohokrát děkuji databazeknih.cz za poskytnutí knihy k recenzi!


Penryn nikdy nebyla obyčejná holka. Její rodina nebyla nikdy dokonalá a svět už není to bezpečné místo, kde se každý může schovat, když se cítí ohrožený. Tohle všechno je dávno pryč. Penrynin život, jak by si představovala, že by mohl pokračovat, zničili nepřátelstští andělé, kteří na pozemský svět poslali apokalypsu popírající jakoukoli svobodnou a svéprávnou lidskou existenci. Lidé už nejsou těmi, kteří pobývali na nejhornějších příčkách biologického vývoje. Nikdo už nemá vlastní práva a nikdo už není schopen bojovat.

Penryn navíc zůstala sama se mnou duševně nemocnou a choromyslnou matkou a ochrnutou desetiletou sestrou, která je pro ní celým jejím světem.
Ale jejich dosavadní počínání a způsob přežívání překazí andělé. Jednoho dne, kdy je Penryn svědkem sporu andělů, v nemž jsou jedomu z nich násilně useknuta křídla. I přes všechna proti, která zásadně zadupávají pro, proč pomáhat jakémukoliv andělovi, raněnému pomohla.
A to nejspíš neměla dělat. Měla utíkat, dokud by jí síly stačily, aby dostala do bezpečí sebe, svou matku i sestru.
Jenomže ani jedno z toho se jí nepovedlo a sama teď stojí každý den na pokraji smrti bez těch, kteří jí zbyly, s padlým po boku a jedinou myšlenkou v hlavě. Zachránit sestru, ať ji stojí třeba i život...



Když se řeknou andělé a dystopie, možná si řeknete, že tyhle dvě věci prostě nějak nejdou dohromady.
Nebeská stvoření a většinou zničený, jiný svět, svět, který býval, ale už není.
Ale říká se, že protiklady se přitahují. Susan Ee si z toho rčení vzala nejspíš inspiraci k napsání svého vlastního orignálního příběhu, kdy dystopie a andělé si nebudou jenom navzájem cizími pojmy, nýbrž pojmy, které se budou navzájem doplňovat.

Osobně, jako velká fanynka andělů v knihách i dystopií, jsem byla na tohle dílo poměrně hodně zvědavá a předem jsem si vůbec nedokázala představit, jak by tyhle dvě věci mohly do sebe zapadat a zároveň, aby to dávalo smysl a nebyla to úplně zbytečná podprůměrná slátanina.
Trochu jsem se obávala, ale na druhou stranu můj skepticismus bojoval s nadšením. Rozporuplné pocity jsem měla před čtením a nemůžu se rozporuplných pocitů zbavit ani po dočtení.

Autorka nás hned s první kapitolou zavádí do dystopického světa budoucnosti, který je mučen válkou, zabíjením, okrádáním a proléváním krve. Válkou, kterou způsobili andělé. Andělé, jejichž úmysly se v žádném případě neshodují s andělskými pozicemi ochránců lidí, jak si je většina lidí idealizuje. Její pomstychtivost a krutost způsobili, že to nejhroznější co kdy mohlo napadnout zemi nebyli lidé, ale andělé.

A také hned ze začátku se potkáváne s hlavní hrdinkou Penryn Youngovou.
Její pocity, rozpoložení a vyprávění všeho, co se kolem děje mi přišlo občas trochu nesmyslné. Chvílemi jsem měla maličko problém se nějakým způsobem vcítit do její situace, ale pravda, že takových situací až tolik nebylo.

Od začátku do konce je příběh napínavý a i poměrně nepředvídatelný, možná i trochu kontroverzní. Jak jsem si myslela, že andělé a dystopie, nepůjdou moc dobře dohromady, mohla jsem zjistit, že to nakonec nebylo až tak špatné spojení. Měla jsem sice prákrát chuť autorku profackovat za maličko zcestné blábolení Penryn, nehledě na to, že jí občas trochu trvalo se k něčemu rozhoupat, ale hlavně za ten konec. Protože useknout celý jeden díl v takovém okmažiku? Proč, prostě proč? Ale vzhledem ke knize to byl hodně dobrý tah, protože i když se mi Pád andělů líbil a překvapil a v některých chvílích nelíbil, a stále nějak nedokážu přesně definovat, jakéže to mám z knihy vlastně pocity, mám teď už pár dní šílenou chuť se okamžitě pustit do dalšího dílu. Angličtina neangličtina.

On My Wishlist (69)

22. února 2014 v 18:58 | Snow Fairy |  On My Wishlist
-Meme z dílny Book Chick City.
- Cílem je každou SOBOTU zveřejnit knihy,které bychom si chtěli pořídit. Mohou to být novější, starší i knihy, které ještě nevyšly.

Potrhaná křídla - Ruta Sepetys

Bylo nebylo (65)

20. února 2014 v 14:53 | Snow Fairy |  Bylo nebylo...
-Meme z dílny Kath.
-Čtvrteční meme, jehož cílem je zveřejnit první větu z knihy, kterou čtete.

Název: Bez naděje
Autor: Colleen Hoover







První Věta:
- "Postavila jsem se a zadívala se na postel."

Project of Divergent (1)

19. února 2014 v 17:48 | Snow Fairy |  Project of Divergent

Tak začneme. Jak pravidelně budou různé články do tohto projektu si ještě nejsem úplně jistá, ale když začnu pomaloučku, tak by z toho možná mohlo něco slušného být.
Říkala jsem si, čím bych tak mohla začít a přišla jsem na to, že začít hlavním soundtrackem by nebylo až tak špatné. Většina fanoušků a nadšenců, nejen knižních a filmových, ale hlavně hudebních, na tyto oznámení čekají a dlouho se na připravují a těší se.
Role hlavní zpěvačky se pro Divergent movie ujala Ellie Goulding s hitem Dead in the Water, z čehož jsem měla hned potom, co jsem to zjistila opravdu obrovskou radost.
Protože pokaždé, když se chystám si poslechnout něco nového od Ellie, nikdy mě to na celé čáře nezklame.


Už je to nějakou dobu, co je tento soundtrack známý oficiálně. Těšila jsem se na něj opravdu hodně, navíc ještě víc, když jsem se dozvěděla, kdo bude interpretem, respektive interpretkou. Nakonec jsem na to nějak zapomněla a poslechla jsem si ji poprvé teprve před pár dny.
Ellie je velká paní zpěvačka a její písně mají hlavu a patu. Dávají smysl a jsou poakždé skvělé. Stejně jako tato. Je pomalá, melodická a přidává přesně tam, kde má.
Ale tak nějak mi to k Divergenci tak úplně nesedí. Neříkám, že se to k tomu nehodí vůbec, to v žádném případě. Z, možná větší, části se k filmu hodí, ale zase jsem čekala, že píseň bude trochu akčnější a nepředvídatelnější, která vám do krve nažene pomyslné litry adrenalin. Která vám rozbuší srdce. Divergence je přece dost akční, tato písnička je svým způsobem maličko uspávací, ale myslím, že při správné scéně by mohla být naprosto dokonalý efekt.

Co si myslíte vy? Jaký máte na píseň názor? Líbí se vám nebo naopak nelíbí? Určitě dejte vědět.

Za to tahle píseň už v mě evokuje trochu víc akce...


Je to píseň, hádám, taková ta, co má podbarvit bojové akce, kdy krev v žilách opravdu při čtení tuhne. Ve filmu to bude mít, doufám, podobný efekt, kdy se člověk bude i trochu bát.
Tahle píseň bez textu je tak akorát, ani příliš přitažená za vlasy, ani nedostatečná. Někdy jsou ty nezpíváné soundtracky víc v pohodě než ty zpíváne. Ale v případě Divergent se mi obě nějak perou. Která je lepší. Myslím, že obě jsou super, taky proto, že každá je trochu jiná a dá se zařadit do úplně jiného žánru. A když si člověk vícekrát poslechne obě, uvědomí si vlastně, že jiné písně by se k tomu snad ani nehodily. :)


Snow Fairy

On My Wishlist (68)

18. února 2014 v 9:56 | Snow Fairy |  On My Wishlist
-Meme z dílny Book Chick City.
- Cílem je každou SOBOTU zveřejnit knihy,které bychom si chtěli pořídit. Mohou to být novější, starší i knihy, které ještě nevyšly.


Amélie v Paříži - Angie Westhoff

Inspiration (62)

16. února 2014 v 18:30 | Snow Fairy |  Inspiration

Inspiration

-Meme od Nikki Finn.











Reviews - Hrej hráčem

15. února 2014 v 17:33 | Snow Fairy |  Reviews

Hrej hráčem

Autor: Emma Hart
Žánr: YA, Romance, Moderní, Humor
Díl: 1.
Originální název: The Love Game
Počet stran: 248
Rok vydání: 2013
Nakladatelství: Galatea
Anotace:
Jaký je plán hry? Maddie v tom má jasno: Arogantní a egoistický playboy Braden z kalifornské univerzity představuje pro ni vše, co se jí na klucích hnusí. Připomíná jí totiž jejího bratra, který dokáže myslet jen na sebe a ničí životy všem v okolí. Maddie spolu s kamarádkami vymyslí plán, jak tomu namachrovanému Bradenovi za všechna příkoří udělit lekci. Hlavní aktérkou plánu je právě Maddie, která do měsíce Bradena svede, omotá si ho kolem prstu a pak ho surově odkopne.
Operace Hrej hráčem může začít.
Žádná ze zasvěcených holek ovšem nemá zdání, že podobný plán má i Braden se svými přáteli. A jakou hru hraje on? Plán je přimět tu paličatou a nedostupnou "královnu univerzity", aby se do něj zamilovala, svést ji, a pak ji srazit na kolena.
Ani jeden z obou aktérů netuší, že život může změnit pravidla hry… Možná oba zjistí, že nejde člověka soudit podle prvního dojmu…

Mnohokrát děkuji nakladatelství Galatea za poskytnutí knihy k recenzi!

Hry hráli, když byli děti. A pořádně zapeklité hry umí oba rozehrát i teď. Maddie je asi jediná z univerzity, které sebevědomý lamač dívčích srdcí Braden Carter není dost sympatický na to, aby se pro něj i ona stala dalším žhavým postelovým zářezem na čele jeho postele. A Bradena to samozřejmě, přirozeně k jeho obvyklému schématu ulovit - vyspat se s ní - dál se o ni nezuajímat, které k holkám má, motivuje dělat různé věci, aby to napravil.
Ona to na něm nenávidí, ze srdce tyhle jeho povrchní způsoby nesnáší, a jedinou její motivací je to napravit, když oba nezávisle na sobě rozehrají stejnou hru. Sbalit, využít a dát lekci u Maddie a sbalit, využít a odkopnout u něj. Jedinou prioritou v této hře pro ně oba společnou je, v žádném případě se do sebe nezamilovat....


S prvním slovem této knížky je na co se těšit, především proto, že operace hrej hráčem brzy začne.
Ne, opravdu. Ať už máte rádi namachrované playboye s vypracovaným svalnatým břichem a holky tak trochu nesmělé zvějšku, ale nespoutané uvnitř, nebo ne, stejně si přijdete při Hrej hráčem na své.

Celý námět a zápletka zní jako z nějakého klišoidního béčkového románu, jehož obdobu jste už viděli asi tisíckrát v televizi a ještě vícekrát jste ji četli.
Ono by to tak i ve skutečnosti mohlo být, kdyby tuhla kniha byla dílem někoho jiného než Emmy Hart.

Emma Hart je maminka dvouletého chlapce a s dalším malým raubířem v očekávání. Ale to je poněkud nepodstatné. Chtěla jsem tím říct, že kdyby obsah celé knihy napsal někdo jiný, možná nějaká nová, nezkušená, začínající autorka, která bude nejšťasnější, až si konečně vydá svůj podprůměrný román, tak by to nebylo to pravé.
Vlastě těžko říci, čím to doopravdy je, ale Emma do toho dala kus sebe jako osoby a taky toho, co je v životě mladých na univerzitě jejich denním chlebem.

Někdo si možná řekne, že když je člověk na univerzitě, vysoké škole, že už by měl mít rozum, měl by být rozvážný a tak akorát klidný a ambiciózní. Ale tohle nepsané pravidlo se už několikrát tak trochu vymklo z rukou. Emma Hart svým čtenářům poskytuje krásný pohled na to, že co se v mládí naučíš, v pozdějším věku, třeba právě na univerzitě, jako když najdeš. Sarkasmus, ironie, vtipy, pošťuchování, sex. To, co by někdo jiný mohl pojmout trochu konzervativně, Emma Hart vzala za ten netradiční, možná i trochu liberalistický, konec a udělala z romatického klišé něco úplně nového, dala tomu pojmu úplně jiným rozměr.

"Ale právěk naopak, deprese je znakem síly - protože nezáleží na tom, jak máš zrovna slabou duši, protože tvoje srdce je pořád dost silné, aby bolest cítilo."


Na tom něco je. Samozřejmě, že každý by si hned, aniž by knížku četl, mohl jednoduše domyslet, jak asi skoční. Protože v tomto mají romány trochu nevýhodu. Pokud autora neznáte a nevíte, co od něj očekávat nebo naopak, jestli ho znáte a víte, že happyend není předem potvrzený, stávají se tyto knihy hodně předvídatelné. Což je i případ Hrej hráčem.

Nicméně Emma Hart má pořád několik velmi silných es v rukávu. Všechnu předvídatelnost a předem tušená tajemství kompenzuje prudkým, jízlivým vtipem, ze kterého bolí svaly na břiše i kolem úst. Který vám kouzlí na obličeji šílené grimasy a ze kterého jste červení jako rajská jablíčka. A to je, pokud máte opravdu špatnou náladu nebo jste naštvaní nebo máte starosti, ten nejlepší lék. A i ten konec dokáže chytit za srdíčko.
PS: Navíc, jak často se dá odolat těm svalnatým knižním playboyům, kteří mají mnohdy všechno a někdy i ještě něco navíc?

Hudba mého srdce (1)

13. února 2014 v 18:48 | Snow Fairy |  Meme a výzvy

Ahojte,

u takového hudebně laděného článku poprvé. Jestli tohle bude pravidelně zveřejňovaný článek, to nevím, spíš bych vám se občas ráda hodila nějaké písničky, které ráda poslouchám, které na mě mají nějaký účinek nebo, které mě inspirovali a nebo prostě jen tak. Hudebně už mě svým způsobem znáte moc, moc dobře.
Ale je tu část hudby, která mi sedí ke knihám, i když takhle o tom většinou nepřemýšlím, jestli mi třeba nějaká písnička hodí ke knížce. Občas mi ale takzvaně sepne.


PS: Neberte ohled na to, že je zítra Valentýn. Některé z písní, kterou jsou níže se možná na tento den hodí, ale to je náhoda. Neposloucám písničky na období. Že ta jedna nebo více, která se hodí na ten den se mi potom přestane líbit.
Jsou to písničky, které mám ráda a často je poslouchám, když třeba kreslím nebo píšu nebo jen tak odpočívám a relaxuju.
Třeba vás taky nějaká zaujme, kterou třeba neznáte, a nakonec sij i možná zamilujete. :)

Miley Cyrus - Adore You
Miley nám za poslední dobu trochu zdivočela, ale ani tak jsem ji nepřestala mít ráda a stále k ní mám respekt a obdiv. Její písně mají duši a mě se moc líbí. Navíc tahle je i taková uvolněná, příjemná.
Líbí se vám?

Vanessa Hudgens - Sneakernight
Pravda, tato písnička už není nejmladší, ale ani není nejstarší. Vzpomínám si, když jsem ji před těmi lety slyšela poprvé, jak jsem z ní byla nadšená. Teď už jsem ji dlouho neslyšela, až do včerejška. A pořád stejně Suprová!!!

One Direction - Midnight Memories
Já prostě v tomto nezklamu. :D
Novinka videoklip s písničkou. Ale u toho se prostě nejde nezasmát. Vlastně tady mi stačí jenom tu písničku slyšet a hned mám lepší náladu. A když k tomu připojíte i ten videoklip, tak to nemá jednoduše jedinou chybičku!

Little Mix - Move
Další z těch, u kterých není možné jenom sedět a koukat. Nejen kvůli názvu, ale i textu a melodii máte šílenou chuť začít něco dělat. Hýbat se. Řádit. Na odreagování a uvolnění to nejlepší. Holky jsou neskutečně talentované a šikovné a tohle, ale i předchozí LM songy, se opravdu velice povedlo.

Snow Fairy
Get your own free Blogoversary button!