Duben 2014

Quotation Tuesday (10)

30. dubna 2014 v 19:35 | Snow Fairy |  Quotation Tuesday

Tak a je to oficiální!
Úterý se stalo mým absolutně nejlínějším dnem ze všech všedních dnů. Svědčí o tom i to, že už podruhé přidávám úterní článek ve středu. Nechci tento projekt nějak měnit a přejmenovávat ho na středeční citátování, to určitě ne.
Nadále se budu snažit přidávat tyto články včas a to v úterý. Štěstí ale, že mám nějakou tu omluvu, proč jsem takový lenoch. Ve škole je toho čím dál víc a čím víc toho máme na práci, tím méně se mi chce něco dělat. Takže asi tak. :D


Velká slova od velké ženy. Margaret Thatcherovou neskutečně obdivuji. Margaret alias Železná lady je jednou z těch osob, žen, které věděly, co v životě dělat tak, aby vedly lidi správným směrem. Byla moudrá a nádherná a byla neskutečně vzdělaná a chytrá. A já ji za to všechno, co byla, je a navždy bude obdivuju. Myslím si, že tato slova, která Margaret řekla, dávají dokonalý smysl. Je potom ale jenom na nás, jestli jsme dostatečně odhodlaní něco dělat a tím davem doopravdy hnout.

Co myslíte? Souhlasíte s Margaret Thatcherovou?

Snow Fairy

Inspiration (72)

27. dubna 2014 v 20:45 | Snow Fairy |  Inspiration

Inspiration

-Meme od Nikki Finn.
















Reviews - Archiv

26. dubna 2014 v 18:11 | Snow Fairy |  Reviews

Archiv

Autor: Victoria Schwab
Žánr: YA, Fantasy, Paranormal, Dystopie, Mystery, Urban Fantasy
Díl: 1.
Originální název: The Archived
Počet stran: 334
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: CooBoo
Anotace:
Představte si místo, kde mrtví odpočívají na policích jako knihy. Každé tělo má svůj příběh, život uspořádaný v sérii vzpomínek, do kterých může nahlédnout jen Knihovník. Těm tělům se říká Historie.

Šestnáctiletá Mackenzie Bishopová pracuje pro Archiv jako Správce. Jejím úkolem je chytat a vracet Historie, které se sem tam probudí a utečou, Historie, které jsou často zmatené a agresivní. To všechno dělá s vědomím, že někde v Archivu odpočívá i tělo jejího dědy, který ji sem před čtyřmi lety přivedl, a mladšího bratra, s jehož ztrátou se zatím nevyrovnala.
Jedním z mnoha pravidel Archivu je, že v něm musí být naprosté ticho. Některé Historie totiž mají lehký spánek a stačí málo, aby se vzbudily. Ale teď jako by někdo neklidné mrtvé budil záměrně, z Archivu jich uniká víc a víc, a někteří mají dokonce pozměněné vzpomínky. A je na Mac, aby vypátrala, proč se to všechno vlastně děje a kdo za tím stojí, pokud možno dřív, než celý Archiv padne a ona přijde i o to málo, co z jejích blízkých zbylo…

Mnohokrát děkuji databázi knih za poskytnutí knihy k recenzi!

Představte si svět vedle světu. A to něco mezi nimi. Měly byste strach z toho, jaký jaký jiný svět se skrývá za neviditelnými dveřmi našeho světa? A chtěli byste to vůbec vědět? Mackenzie to ví. Ví, co se skrývá za obyčejným světem, za Vnějškem. A taky ví, co je to něco mezi světy. Co víc, jako jedna z několika vlastní klíč ke dveřím té záhadnosti, kterou nevidíme a nikdy ani neuvidíme. Děda ji na to připravoval, na to, jak se dostat do Úžin, kde mrtvé duše lidí, Historie, bloudí, kříčí, tloučou do zdí a hledají klid, která samy nenajdou. A právě Mackenzie je ta, která je má svést z nepřdvídatelného rozcestí a za zavést je tam, kde budou mít klid, tam kde mají navěky věků odpočívat neprobuzeny a nerušeny. Do Archivu. Na místě, kdo to vypadá jako stará knihovna, kde ale vedle se místo knih leží Historie a kde by měly mít svůj zasloužený posmrtný klid. Ale právě Archiv je zároveň místem, kde je poslední dobou největší hluk a mrtví se začínají probouzet...



Archiv je velmi zvláštní kniha, jak svým námětem, jenž vyplývá z anotace, tak tím, co se skrývá uvnitř. Krom faktu, že autorka vytvořila vedle tohoto světa, kde žijeme, další svět plný Historií, o kterém nikdo neví, a který se zdá na první pohled trochu předvídatelný, se do všeho přidávají další záhady. A ty celou předvídatelnost pokládají lopatky.

Mackenzie a její rodina se po smrti jejího bratra, kterého velmi milovala, odstěhovala. S těžkým a stále bolavým srdcem po ztrátě bratra se dostala na nové místo. Do nového, velmi starého bytu, kde mezi ostatními nájemci nejsou sami. Cesty, které podniká do Úžin však mnohdy nekončí pouze záhranou uniklých duší. Nýbrž návštěvou Archivu za Historií, kterou by měla nechat raději milosrdně spát. Ale to je pro její bolavé srdce příliš těžké. Nakonec se ukáže, že někdo, kdo má více než obyčejné postraní úmysly, jsou právě tyhle nepovolené návštěvy učinná zbraň na to Mackenzie zničit, protože ona je ta, která neumí nechat minulost psát.

"Učíš mě, jak žít oddělené životy.

Jak je oddělit šikovně a bez velkého rozruchu - jako když se krájí koláč, a ne jako když se papír trhá na kousky. Vysvětluješ mi, že díky tomu ti procházejí všechny tvoje lži. Že díky tomu jsi naživu."

Archiv má opravdu hodně dobrý nápad a zápletka mě také docela překvapila, protože něco takové jsem nečekala. Vlastně jsem před čtením ani moc nevěděla, co čekat a to je to možná důvod pro mé překvapení. Na druhou stranu si nejsem úplně jistá, jaký pocit z knihy celkově mám. Příběh je opravdu originální a smyčky, které autorka vytváří jsou záludné a to čtenáře povzbudí ke čtení. Ale tak, jak jsem doufala, že mě kniha rozdrtí na konci, tak mě nerozdrtila. Zdálo se mi, že celý nápad někam zmizel. Nejsem si jistá, jestli to je jenom můj pocit, ale jakoby se autorka bála zakončit Archiv nějak trochu víc dramatičtěji a nepředvídatelněji.
Někeré části z knížky bych úplně vypustila, párkrát jsem se úplně ztratila ve změti slov. Svým způsobem jsou tam některé pasáže poněkud zbytečné.

"Od zvědavosti už chybí jenom krůček k soucitu. Soucit předznamenává váhavost. Váhavost tě zabije. Rozumíš tomu?"

Nicméně Archiv má své kvality a pozitivita. Velmi se mi líbí moudrost, která vyzařuje z rozhovorů, které Mackenzie vede se svým dědečkem. Příběh na mě působil i mysteriózně a záhadně. Tajemně a občas jsem z něj měla husí kůži. Victoria to měla dobře vymyšlené, našla si námět, který je originální a neokoukaný, se kterým se dá pracovat a který by mohl čtenáře zaujmout. Což se myslím stalo. Ta zajímavost celou knihu dá se říct předchází. Postavy byly vymyšleny také dobře, v jednu chvíli jsem trochu bojovala, kterého chlapeckého představitele mám raději nebo na jaké straně jsem. Ale myslím, že svého vítěze jsem si našla. Za to Mackenzie mi byla místy nepříjemná, trochu zpátečnická a zvláštní. Ale i když Archiv skončil trochu poklidněji než jsou doufala a v některých věcech mě spíše zklamal, pocit který ve mě zůstal je myslím dobrý. Protože na druhý díl jsem velmi zvědavá.

Bylo nebylo (72)

24. dubna 2014 v 20:18 | Snow Fairy |  Bylo nebylo...
-Meme z dílny Kath.
-Čtvrteční meme, jehož cílem je zveřejnit první větu z knihy, kterou čtete.

Název: Antibohyně
Autor: Kendare Blake






První Věta:
- "Ta pírka začínala být otravná."

Quotation Tuesday (9)

23. dubna 2014 v 20:01 | Snow Fairy |  Quotation Tuesday


Mám jenom jednu jedinou otázku. Jak je možné, že už je zase večer?
Já vím, jak to zní, ale domů jsem přijela před chviličkou ze školy (o půl paté konkrétně), na chvíli jsem si sedla k počítači a teď už je 20:00 večer? Nějak nechápu, kam se všechen ten čas ztratil. A kde ho mám najít, abych se do té školy aspoň něco málo naučila?...
No myslím, že takové myšlenky a úvahy jsou poněkud bezpředmětné. Chtěla jsem vám sem dát článek, který sice patří ke včerejšku, ale včera jsem byla šíleně unavená a nic se mi nechtělo, tak jsem se přece jenom rozhodla publikovat ho dnes.



Já myslím, že k tomu ani moc říkat nemusím. Tohle takový, řekla bych, univerzální výrok. Audrey mám moc ráda a její výroky dávají smysl a jsou pravdivé. Jednoduše takové, že jediné, co můžeme je se nimi smířit.
Souhlasíte s Audrey?

Snow Fairy

Jeden den v Rakousku

21. dubna 2014 v 22:04 | Snow Fairy |  Zážitky spojené s knihami

Jeden den v Rakousku


Ahojte,

máme Velikonoce, ale bohužel konec velikonočních prázdnin. Nesnáším, když prázdniny končí, všechna pohoda okamžitě s první ranní hodinou vezme za své a je tu zase to všechno, co nemám rádi.
Nicméně je naprosto úžasné, když zažijete něco, co vám může dělat radost i v dny, kdy vám fakt není do řeči ani do smíchu.

Říkala jsem si, že když už jedeme za hranice, takže nafotím co nejvíce fotek v knihkupectví, jak to vypadá a jak to tam chodí. Bohužel nejenže jsem byla ze všeho tak vykulená, že jsem i fotit skoro zapomněla, ale ty fotky, které jsem nejvíce chtěla, tak ty mi úplně zmizely. Takže kdybych vám psala článek jenom o rakouských knihkupectvích, asi by to vyšlo na pár řádků. Tak jsem si řekla, proč vám sem nedát pár fotek z celého dne a z toho, co by nejpůvodněji v plánu?
Taky toho nebude nějak moc, protože přece jenom většinu těch nejlepších momentů by nešlo zachytit ani fotkami natožpak slovy. V kostce vám řeknu, kde všude jsme byli a jak se nám tam líbilo.

1. ZASTÁVKA: Příjezd - G3 Shopping Resort, Gerasdorf

Tak tady jsme započali náš výlet. G3 je opravdu obrovitánský obchodní dům se 150 obchody a 4 000 volnými místy k parkování. Neskutečné! Než jsme zaparkovali taky to chvíli trvalo, přece jenom než na takové ploše najdete tu správnou odbočku kudy, abyste mohli dobře zaparkovat, to dá chvíli práci.












1,5. zastávka: V obchoďáku - Douglas, Thalia, Primark, Claire' s

Ano, i když je to obchodní dům o 150 obchodem, tak jsem si nějak víc prošla jenom tyhle čtyři. Přece jenom, náš plán byl trochu na delší dobu a tady jsem se chtěla zastavit hlavně já a hlavně kvůli Primarku, knihkupectví a bižuterii.
Možná to zní povrchně, ale i s těmito obchody jsem strávila docela dlouhou dobu. Hlavně v Primarku, to mi připadalo jako bych tam byla dva dny, ale ještě stále jsem si neprošla všechny jeho oddíly a zákoutí, tak byl velký. Nakonec jsem tam nechala víc jak polovinu celé svojí rakouské útraty, kterou jsem měla i na úžasné atrakce v Pratru, ale ani za nic toho nelituju, nakonec jsem nějak vyšla.

















A teď knihkupectví. Prošla jsem asi jenom dvě, z toho jednoho jsem měla úžasnou fotku Silber od Kerstin Gier, ale ta právě z toho mobilu zmizela. Ale jednu fotku odtamtud mám a jsou na ní docela známé knížky bych řekla, teda od známých autorů. Pokud umíte německy, tak si můžete přeložit i názvy. ;)
Thalia je velké knihkupectví, ale nejen to. Najdete zde i časopisy, školní a kancelářské potřeby, CD a DVD a pak teda samozřejmě knížky. To mi trochu připomínalo moji oblíbené WHSmith v Anglii. Takové obchody se mi líbí, jak je to takové spojené, přijde mi, že jsou věci hned na jednom místě takové veselejší. Jinak knihkupecví v Rakousku se mi líbí, připomínají mi trochu naše Levné knihy, konkrétně teda tyhle dvě, co jsem prošla, i když knížky až tolik levné nejsou.



3. ZASTÁVKA: Směr Prater

Místo těch zážitků, které nedokážu popsat slovy a fotky nedokáží zaznament to, jak skvělé to tam ve skutečnosti opravdu bylo. Zároveň je to jeden z těch případů, kdy si celí natěšení a v očekávání, jaké to asi bude, představujete kde co, ale nakonec zážitek předčí všechny vaše možné i nemožné představy. Fotek moc nemám, protože jsem většinu času jenom koukala s otevřenou pusou jako sůva z nudlí. A rozhodně NE v tom špatné slova smyslu, naopak v tom NEJLEPŠÍM. Snažila jsem si to všechno zapamatovat a nějak "vyfotit" do paměti, aby mi to tam hezky všechno zůstalo, všechny pocity a celý zážitek. Ale při čestě domů jsem uvědomila, proč některé věci nezapomeneme. Zanechají v nás totiž něco jako záchrané lano, kterého se chytneme, když kolem nás není ani nikdo pomyslný, kdo by nás chytil.
Tuhle fotku už sice znáte z facebooku, ale nemohla bych ji sem nedát.


I když většinou nesnáším to, jak se mi neustále třesou ruce, tak v ten den jsem si ten třas užívala jak jen to šlo. Věděla jsem totiž, že ho způsobily - nejen - adrenalinové zážitky a všechny možné správné emoce. V tu chvíli jsem byla nejspíš závislá na tom třasu i adrenalinu, ať už to zní jakkoli divně. :D
A nakonec zakončit super den něčím sladkým, to je nejlepší zakončení nejlepšího dne. Děkuju mým dvěma nejlepším kamarádům, nejlepšímu bráškovi na světě a kamarádovi, kterého už stejně beru jako rodinu, že jsem s vámi mohla zažít něco takového a mojí rodině za to, že jsem tam vůbec mohla být. Myslím, že vám asi nikdy nedokážu dost poděkovat. <3


A pár dobrých rad?
Hádám, že jich moc nebude, ale někde jsem kdysi slyšela nebo jsem to četla, že čím jednodušší výklad, tím víc si z toho člověk vezme. Ostatní už je na každém z nás.

- Jestli se do Rakouska/Vídně - nebo kamkoli jinam - chystáte, rozhodně si nachystejte kapesné.
- A co je nutností, je mobil s foťákem nebo foťák. Bez foťáku jako byste nebyli.

Přeji vám všem hodně štěstí v cestování po celém světě. Stejně je to úžasný pocit, být mimo stát, který znáte, někde, kde je všechno jinak, kde na vás všechno dýchá čistotou.

Snow Fairy

Inspiration (71)

20. dubna 2014 v 18:44 | Snow Fairy |  Inspiration

Inspiration

-Meme od Nikki Finn.














On My Wishlist (77)

19. dubna 2014 v 8:47 | Snow Fairy |  On My Wishlist
-Meme z dílny Book Chick City.
- Cílem je každou SOBOTU zveřejnit knihy,které bychom si chtěli pořídit. Mohou to být novější, starší i knihy, které ještě nevyšly.

Slza - Lauren Kate - GoodReads | Cress - Marissa Meyer - GoodReads


Recenze - Aliance

18. dubna 2014 v 15:24 | Snow Fairy |  Recenze

Aliance

Autor: Veronica Roth
Žánr: Dystopie, YA, Sci-fi, Akční, Moderní, Fantasy, Romance
Díl: 3.
Originální název: Allegiant
Počet stran: 360
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: CooBoo
Anotace:
Tris a Tobias jsou opět spolu, ale společnost a systém, v kterém oba vyrůstali a kterému oba věřili, je v troskách. Systém frakcí je kompletně rozvrácený, rozhoří se souboj mezi jednotlivými vůdci toužícími po moci, ale všichni ve skutečnosti touží po jediném - po pomstě. A svět za plotem obklopujícím celé město se zdá ještě nemilosrdnější. Pokud však Tris chce ochránit své blízké, musí se vydat právě za hranice svého rodného Chicaga. A zde odhalí tajemství, které je ještě více šokující, než čekala.


***

Svět i společnost, jak ji Triss znala, a které věřila se najednou hroutí. A její život společně s životem Tobiase a jejich přátel stojí přesně uprostřed války, která se pomalu mění na apokalypsu, jíž není možné se vyhnout. Komplikované věci se stávají ještě komplikovanějšími a co se kdysi zdálo tak jasné, se teď na pozadí všech problémů a temných tajemství, začíná hroutit. Frakce, které měly na počátku nastolit pořádek a řád ve světě, v němž by měly vůdčí téměř nedoknutelnou pozici, proti sobě postupně vedou války biblických rozměrů až z celého systému zbudou jen trosky a oběti.
A před Triss stojí hned několik věcí, před kterými by nejraději zabouchla dveře. I když je její vztah s Tobias obestřen mlhou, tak je to stále jediná věc, která jí dokáže dodat sílu.
Protože jak může zachránit své nejbližší a zároveň nerozpoutat ještě větší zlo nebo nezničit ještě více věcí a životů než už jich bylo zničeno? Jak těžké je rozhodnout se, zda obětovat celému hroutícímu se světu jednu oběť, jednoho člověka nebo stovky lidí?



Vlak této série opět vyjíždí po své dráze. Tentokrát ale naposledy. Některé možná potěší, že sérii Divergence končí, někdo má naopak sérii rád a konec mu právě velkou radost nedělá. Sama se řadím do druhé skupiny. Neskutečně jsem se těšila, až budu moci držet Alianci v rukou a co nejrychleji ji přečíst.
A teď po přečtení? Věřte, že kdybych věděla, jak to skončí, snad bych se čtením chvíli počkala a trochu se na to připravila.
Hádám ale, že o tom překvapení to je, i když taková překvapení jako v Alinaci opravdu moc nemusím.

Nicméně mě Veronica nezklama vůbec. Udělala to nejlepší co mohla, aby svou fenomenální sérii ukončila se ctí a s tím, že na ni čtenáři nezapomenou. A to se jí opravdu povedlo. Veronica strhla davy.
Děj velmi hezkým způsobem navázal na předchozí díl i přesto, že Alinace nezačínala v přesně ten stejný okamžik, v jaký končila Rezistence. Ale už od dílu prvního se mi líbilo, jak Veronica dokáže celý děj postavit tak skvěle systematicky a logicky a ještě navíc ho nenápadně zkomplikovat a "začarovat", až vás nechá pochybovat.

Na to, jak je Veronica Roth mladá, je Alinace a vlastně všechny tři díly velmi vyspělé, odráží se v nich zkušenosti i vědmosti a síla. Trocha té naivity už potom jenom dokresluje různé situace a dodáví jim na autenticitě a čtenář si je tím pádem dokáže lépe představit, lépe se do nich vžít a lépe je pochopit. Řekla bych, že to je poměrně obdivuhodný výkon a chvályhodný fakt.

Napříč celou knihou, celým děje, se táhne takové to napjaté očekávíná, adrenalin, tajemství a akce, že si netroufám nic moc k ději povykládat. V Alianci je velmi důležitý moment překvapení, takový ten, který vám vyrazí dech. Ale řeknu jedno. A to, že do samotného konce doufáte. Pomyslně, nebo možná i doslova, spíláte ruce do nebes a doufáte, že všechno skončí tím nejlepším možným způsobem. Nejde se tomu bránit, prostě nejde, ale takové doufání je u této knihy poněkud zbytečné, protože Veronica umí být dokonale nepředvídateltný hráč s maskou poker face, že dokud nemáte za sebou poslední stránku, nemůžete si být jisti ničím.
Já, i přesto, že jsem patrnou část knihy strávila se slzami v očích a bakrčeným čelem, nemůžu kritizovat. Klobouk dolů, Veronica to vymslela vážně fenomenálně. Strhující konec, který je prodchnut kusem životní moudrosti a zkušenosti, který v mém srdci zanechal stopu. Jestli jste fanoušci Divergence a už jste si k ní vytvořili nějaký vztak, myslím, že ani vaše oči nezůstanou úplně suché. Tohle vás dostane. Po takovém ukončení jedné série jenom stojím čelem ke slunci a tleskám Veronice Roth.

Bylo nebylo (71)

17. dubna 2014 v 17:37 | Snow Fairy |  Bylo nebylo...
-Meme z dílny Kath.
-Čtvrteční meme, jehož cílem je zveřejnit první větu z knihy, kterou čtete.

Název: Šampion
Autor: Marie Lu







První Věta:
- "Ze všech převleků, které jsem kdy nosil, bude tenhle asi můj neoblíbenější."
Get your own free Blogoversary button!