Červen 2014

Together All Around the World - 7. zastávka - Rakousko

30. června 2014 v 19:21 | Snow Fairy |  Together All Around the World

Rakousko


Hallo,

moc vás všechny zdravím v tento ráno deštivý a zamračený den, odpoledne užý snad jenom zamrečený a jak tak koukám, tak nám začíná trochu vykukovat sluníčko při západu. Tak trochu doufám, že i přesto, že je dnes den tak na zalezení do postele, vás tento článek potěší a třeba vám vnese do dnešního dne trochu více sluníčka.
No, nicméně jste určitě pochytili, kam dnes vyrážíme. Ano, k našim sousedům, do Rakouska. Cesta do Rakouska je jedna z takových těch reálnějších, kam se můžete dostat relativně každý den. Rakousko je ale krásná země, která by se neměla přehlédnout. Nabízí pro každého tolik možností a pro nás v Česku je největší výhoda v tom, že nění až tak daleko.


Takže vyrážíme. Rakousko je bohaté na kulturu a historii díky svým několika přenádherným katedrálám nebo palácům.
Mezi prvními navštívíme Belveder. Potom se půjdeme podívat na Katedrálu Stephansdom, zavítáme k významné umělecké památce Hundertwasserhaus a nakonec k paláci Schönbrunn. A abychom celé dny nechodili jenom po památkách, tak půjdeme i za zábavou do úžasného a legendárního Prateru!
Tak co, bude se vám to líbit? :)

A jakými jazyky se v Rakousku domluvíme? Úředním jazykem je němčina, kterou mluví téměř celá země. Vyskytuje se zde také rakouská obdoba klasické němčiny, která je zachycena ve specializovaných slovnících. Dále se zde mluví alemanštinou a bavorštinou. Kromě těchto jazyků zde můžete zaslechnout také burgenlandskou chorvatštinu, slovinštinu a maďarštinu.
Ale opět se vám povede krásně domluvit i angličtinou. Rakušané, převážně tedy v obchodech a restauracích, jsou určitě v angličtině aspoň trochu sběhlí, takže když se je na něco zeptáte anglicky, opět určitě nešlápnete vedle.

Město, ve kterém budeme obcházet všechny památky, je Vídeň, jak jistě víte, hlavní a také nejlidnatější město Rakouska a také město, kde se toho nejvíce děje a kde najdete všechno, co jenom potřebujete a po čem toužíte.
První pamatákou bude palácový komplex zvaný Belveder, o němž si myslím, že většina z vás už slyšela, když ne něco bližšího, tak ten název by vám mohl být maličko známý. Byl postavený podle návrhů architekta Johanna Lucase von Hildebrandta pro prince Evžena Savojského, což byl kromě princovského postavení také velmi významný vojevůdce. Belveder je rozdělen na dvě části, velmi jednoduše pojmenované jako Horní a Dolní Belveder. Součástí celého komplexu je oranžérie, palácové stáje a rozsáhlá nádherná zahrada. V současnosti Belveder slouží jako umělecké muzeum. Zajímavostí je, že v roce 1752 koupila Dolní Belveder císařovna Marie Terezie, ta ho ale nikdy nevyužívala. Nakonec ho v letech 1899 až 1914 používal jako sídlo arcivévoda Františet Ferdinand d'Este. V 19. století byl Horní Belveder využívám jako galerie a sídlo zábavy. V blízkosti Belvederu se pořádají různá cirkusová představení. Jestliže budete chtít navštívit Belveder, je nejlepší koupit si kombinovanou vstupenku, která vám bude platit až do konce roku nebo rok od data zakoupení, s ní se můžete podívat na Horní i Dolní Belveder, na Zimní palác a Dům 21s, což je muzeum moderního umění. Pro dospělé je stojí vstupenka 30 euro, což je v přepočtu na české koruny přibližně 810 kč, není to právě málo, ale na druhou stranu to na celý jeden rok není ani tolik moc a myslím, že to za to stojí. Navíc, není to vstupenka na jeden den, což je také poměrně příznivý fakt. Pro děti a dospívající do 18 let je potom vstup zdarma. Na všechny vstupy se podívejte TADY. Najdete tam i jiné možnosti vsupenek.

Horní Belveder


Dolní Belveder


Od Belvederu se posuneme dál, a to do katedrály Stephansdom nebo St. Stephan Cathedral nedo katedrála Svatého Štěpána. Je to jedna z nejvýznamnějších rakouských gotických památek a Rakušani jsou na ni právem hrdí. Uprostřed západního průčelí katedrály se nachází tzv. Obří brána, která tvoří hlavní vstup do kostela. Je to jeden z klasických ústupkových portálů a nad bohatě zdobeným kládím lze pozorovat různá zajímavá zjevení v podobě bájných zvířat, se nachází za sebou seřazených 12 apoštolů vzhlížejících k tympanonu, na němž je vyobrazen Ježíš s dvojicí andělů.
Podle starších údajů je šířka katedrály 111 stop, délka 333 stop a jižní věž je s ohledem na ne úplně přesné měření v minulosti vysoká 348 stop.


Opět se přesuneme do jiné části Vídně, k zámku Schönbrunn. V 2. polovině 18. století až někdy do roku 1918 se používal jako letní rezidence rakouských císařů. Kolem zámku jsou rozsáhlé prostory a zahrady, které byly společené se samotným zámkem zapsány na seznam světového dědictví UNESCO.
Zámek čítá 1440 místností a 200 kuchyní, z čehož je jich přístupných asi 45. Interiér je zařízen ve stylu rokoka a zahranuje křištálové lustry a kachlová kamna. Součástí zámku je i výzmnamný Zrcadlový sál, ve kterém, jakožto zázračné dítě, hrál mladičký šestiletý Wolfgang Amadeus Mozart. V Čínském oválném kabinetě pořádala Marie Terezie tajné konference a v letech 1814 - 1815 se ve Velké Galerii uskutečnil Vídenký kongres.
Zámek má, jak jsem říkala, okolo velké prostory, kde najdete zoologickou zahradu, Gloriettu, kde je v překrásné stavbě kavárna, takže pro milovníky kávy místo jako stvořené. Kromě kavárny se zde pořádají večery s živou hudbou a nejkvalitnějšími muzikanty hrajícími hudbu od klasiky po jazz, což můsí být naprosto úchvatný zážitek. Dále je součástí i zahradní labyrint, Palmenhaus - pavilon, v němž jsou rostliny z pralesů ze všech kontinentů. A nakonec je součástí také tzv. Wüstenhaus neboli Pouštní dům, což je budova s historickými slunečními hodinami z roku 1904. Dům se nachází hned naproti Palmenhaus.


Panorama Gloriette

Teď se od historických katedrál, zámků a paláců přesuneme k modernějšímu umění, které je pro Rakousko také velmi významné. A to je Hundertwasserhaus. Jedná se o nejznámější stavba umělce architekta Friedensreicha Hundertwassera ve Vídni. Původní fukce domu bylo ubytování pro sociálně slabší lidi, nakonec má spíše funkci turistické atrakce.
Vzhled domu je odrazem Hundertwasserových celoživotních myšlenek a tvrzení. Proto taky neobsahuje rovné nebo jakýmkoli způsobem pravidelné linie. Fasáda je barvena nespočtem barev a po celém domě se táhnou popínavé rostliny.


A nakonec se trochu zabavíme v Prateru. Na to jsem čekala i já. Prater je vídeňský zábavní park, který se rozkládá na břehu Dunaje. Původně sloužil Prater jako místo, kde mladí šlechtici a šlechtičny strávili odpoledne na svých kočárech. Později se stalo místo, kde Prater stojí velice oblíbeným a nakonec se z něj stal zábavní park, jak ho známe dnes. V současnosti také Prateru vládnou vyhlídková kola. Zaručuju vám, že tohle je místo, kde to budete zbožnovat. Vyplaví se vám adrenalin, rozbuší se vám srdce, občas vám vyletí oči z důlků a z vašeho pečlivého účesu nezbude nic než vrabčí hnízdo, na několik dní vám odejdou hlasivky, možná se vám trošku obrátí žaludek, ale náramně, náramně si to užijete. Já kdybych mohla, tak jedu okamžitě, teď hned, znovu, protože jsem tam byla jednou, ale do teď na to vzpomínám. Naprosto úžasná zábava. Všechny atrakce přímo lákají na to je vyzkoušet, ale ani jeden z kolotočů není až tak levnou záležitostí, ale nikdo nikomu nebrání si vyzkoušet všechny, samozřejmě. Já doporučuji určitě horskou dráhu, Space Shot, ale hlavně Extasy, z toho mám točení hlavy doteď, ale nic jsem si snad v životě tolik neužila hlavou dolů jako právě tuto atrakci. Jednou bych se ráda nechala vyvázt na 117 metrů vysokou vež, nebo také vídeňský řetízkáč, jak chcete. Příště, jak pojedeme, chlapci, tak jdu na řetízkáč a nic mě nezastaví. :D
Doporučuju tohle místo na 100000000% navštívit, pokud budete někdy na návštěvě ve Vídni.

Vyhlídkové Obří kolo, které jsem sama fotila při návštěvě Prateru

A nakonec ještě pár vychytávek, lahůdek, zajímavostí. Pro shopaholiky jako jsem já, je v Gerasdorfu, pár kolimetrů od centra Vídně, opravdu obří ochodní dům se 150 obchody, který se jmenuje jednoduše G3 Shopping Resort. Je to opravdu velikánský a rozsáhlý obchodní dům, kde je i jeden z nejlepších a a nejznámějších obchodů s oblečením, Primark. Primark je taky opravdu velký, takže tak minimálně hodinu, hodinu a půl si něj čas vyhraďte, než se vyřádíte na všem to oblečení, to opravdu zabere čas, ale také vám doporučuji se tam stavit. Je to skvělá příležitost, jak si ulovit pár kousků skvělého oblečení za opravdu příznivé ceny. Navíc je v G3 i docela velký obchod s knihami, sice v němčině nebo ještě případně v angličtině, ale jako památku na Rakousko si odvézt knížku v němčině, není vůbec špatný nápad, ne? :)

Já bych opravdu stejně neodolala. Vyfotila bych si Primark tak jako tak. A tady ho ode mě máte.

Elfride Jelineková, rakouská spisovatelka, autorka děl Milovnice, Vyvrhelové, Pianistka, Slast, Lačnost a spousty dalších, dostala nejedno literární ocenění, ale v roce 2004 dostala také to největší, po kterém touží téměř každý umělec, a to Nobelovu cenu za literaturu.
Bertha von Suttner, rozená hraběnka Kinsky ze Vchynic a Tetova, byla česko - rakouská pacifistka, publicistka a spisovatelka. Osobně se znala s Alfredem Nobelem a byla pro něj velkou inspirací při myšlence ocenování vědců a umělců za nejlepší přínos lidstvu. A byla to právě Bertha, kdo měl asi největší vlilv na vytvoření tohoto oceňování. Svým uměním a psaním se stavěla proti válce, obhajovala svobodu a mír a svobodnou vůli každého člověka. Její nejslavnější dílo s názvem Die Waffen Nieder mělo velký ohlas, bylo přeloženo do několika světových jazyků a opětově vydáno, o tomto díle sám Nobel řekl, že se pomalu blíží k tomu, aby změnilo svět. Bertha se do historie zapsala také tím, že jako první žena vůbec dostala Nobelovu cenu za mír.

A ted vám řeknu, co bych si s sebou vzala za knihu. Byla by to Žena v černém: Anděl smrti od Martyna Waitese. Je to za první kniha, kterou jsem ještě nečetla, ale opravdu se na ni těším. A za druhé mi to tak nějak sedí, sice ne přímo k Vídni, ale mě osobně by se na cestu Rakouskem líbila. :)


Pictorial Inspiration


Pohled na noční Vídeň


Pohled na katedrálu Svatého Štěpána.


Pohled na Schönbrunn v západu slunce


Pohled z žabí perspektivy na Obří kolo v Prateru


Pohled na centrifubu v Prateru při západu slunce


Pohled na Vídeň a řeku Dunaj v noci


Pohled na vídeňský řetízkáč z žabí perspektivy


Pohled na jednu část Prateru z výšky vídeňského řetízkáče


Noční Prater s ohňostrojem

Doufám, že se vám zastávka ve Vídni líbí. Je to jedno z měst, které jsem si ve světě zamilovala a kdyby bylo více peněz a možností, tak tam jezdím co nejčastěji, protože Vídeň přece jenom není tak daleko a za tu návštěvu stojí utratit nějaké to kapesné. Opravdu Vídeň je jedním z měst mého srdce a strašně ráda na návštěvu v Rakousku vzpomínám, i když jsem si neprošla všechny ty památky, které zmiňuju v článku. Ale i tak doufám, že vám se tady tato cesta líbí a že se tam třeba jednou podíváte a vzpomenete si, že jsem vám o tom někdy psala. :)
Další zastávku čekejte nejspíš opět v pondělí, protože o víkendu mi to opět nebude moc vycházet. Ale určitě se těšte na další výlet.
Zatím se mějte nádherně, čtěte a užívejte si PRÁZDNIN! :)

Snow Fairy

Inspiration (80)

29. června 2014 v 17:33 | Snow Fairy |  Inspiration

Inspiration

-Meme od Nikki Finn.


















On My Wishlist (80)

28. června 2014 v 14:49 | Snow Fairy |  On My Wishlist
-Meme z dílny Book Chick City.
- Cílem je každou SOBOTU zveřejnit knihy,které bychom si chtěli pořídit. Mohou to být novější, starší i knihy, které ještě nevyšly.

To All the Boys I've Loved Before - Jenny Han

Reviews - Ztracená naděje

27. června 2014 v 17:27 | Snow Fairy |  Reviews

Ztracená naděje

Autorka: Colleen Hoover
Žánr: YA, New Adult, Psychologický román, Romance, Moderní,
Díl: 2.
Originální název: Loosing Hope
Počet stran: 336
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: YOLI
Anotace:
Colleen Hooverová okouzlila čtenáře románem Bez naděje, příběhem toho, co se stalo, když dívka jménem Sky potkala dávno ztraceného přítele z dětství, Deana Holdera. S Holderovou pomocí odhalila Sky šokující rodinná tajemství a vyrovnala se s city a vzpomínkami, které v ní zanechaly hluboké jizvy. Bez naděje byl Skyin příběh. A ve Ztrácení naděje se konečně dozvíme pravdu o Deanu Holderovi


Mnohokrát děkuji nakladatesltví YOLI za poskytnutí knihy k recenzi!

Když je člověk dítě, spousty důležitých věcí si ani neuvědomí. Holder už od malička ztrácel naději. Je to třináct let, co byla jeho a jeho sestry nejlepší kamarádka unesena, je to třináct let, co je nezvěstná a co ji vidí v každé holce, kterou zachytí byť jen pohledem. Je to třináct let, ale Holder ji nikdy nepřestal hledat. A jeho beznaděj začala narůstat s únosem Hope. Myslel si, že už nemůže ztratit víc. Ale jeho sestra se rozhodla udělat něco, co mu ji vzalo také. Dva Holderovi nejbližší lidé jsou pryč. A on má pocit, že nemá vůbec nic, jenom svou vlastní, bodavou a nezměrnou beznaděj a prázdnotu kolem sebe.
Ale co když je možné, aby zase našel kousek své naděje? Co když by Sky mohla vrátit Holdera zpět do života a utrhnout trochu z jeho beznaděje. Vyléčit část jeho duše, kterou si myslel, že už vyléčit nepůjde?


Myslím, že Holdera vám ani moc představovat nemusím. Z knihy Bez naděje ho můžete znát líp a mnohem dokonaleji, než bych kdy byla schopná vám ho popsat tady.
A pokud se vám líbila Bez naděje, Ztracenou naději budete milovat. A možná ještě mnohem, mnohem víc.

Když jsem zjistila, že Colleen Hoover se svou druhou knihu do série rozhodla napsat na chlup se stejným příběhem, říkala jsem si, jak to asi může dopadnout?
Všeobecně takové série moc ráda nemám, protože číst úplně stejný příběh, jenom z úhlu pohledu někoho jiného, je tak trochu, jak to říct, krátkozraké a svým způsobem i nudné, třeba i přesto, že příběh z prvního dílu se vám líbil.

Stejný princip zvolila i autorka Krásné katastrofy, Jamie McGuire, s knihou Učiněná katastrofa a i když jsem se do prvního dílu zamilovala, tak ten druhý byl opravdu hodně na nic. Trochu jsem se bála, že stejný případ bude i Ztracená naděje. Ale Colleen nejen mě, ale všem ukázala, že i když se jedná o stejný příběh dvou lidí a jejich životech, nemusí být vše hned od počátku šedé a na úplně stejné. Upřímně mohu říci, že Ztracená naděje byla ještě o hodně lepší než Bez naděje a to už samotná Bez naděje byla opravdu perfektní.


Moc jsem sice zpočátku nevěřila, že se může být Ztracená naděje ještě lepší, ale opravdu byla. Celý příběh z Holderova pohledu vyzněl úplně jinak, byl takový povedenější a o hodně emotivnější. Chlapecký pohled na takový přáběh byl nejen nádherně čtivý, ale také střízlivější a takový, že jste se do něj dokázali úžasně vžít. Když se Holder vzteká, máte chuť se vztekat s ním, když je smutný, jste smutní s ním a když hledá svůj kousek místa v životě, když hledá svou naději, hledáte zároveň tu svou. Uvědomujete si, že žít život i s těžkostmi a smutkem, je reálné a že se to dá zvládnout, protože Holderův temperament a horkokrevnost jsou až neskutečně motivující. Ale je to Holder a kromě emocí, byla kniha i neskutečně vtipná a s Holderovým kamarádem Danielem dostal pojem přátelství úplně nový a úžasný rozměr.
Navíc tady můžete nahlédnout i do situace okolo jeho sestry a jakou ztrátu vlastně sám s jeho maminkou prožívá. Dopisy, které psal svojí sestře do deníku, i když věděl, že ona si je už nikdy nepřečte, byly plné emocí a Holder si tak ukládal svou zlost, svůj strach, svou naději na stránky papíru, místo, aby je dusil v sobě a utápěl se ve smutku, kterého už má tak dost.
Těžko se to popisuje, ale Ztracená naděje má v sobě něco dokonale autentického, motivujícího, co vás povzbudí do života. Co vám dodá naději se hnout dál a nestát na místě, ukáže vám, že tu sílu k tomu pokračovat máte v sobě, i když ji možná necítíte. Určitě doporučuji Ztracenou naději všemi slovy, které jsem našla, ale i těmi, která zůstala nevyřčena a která hledáme každý den ve svých vlastních srdcích!

Bylo nebylo (78)

26. června 2014 v 18:05 | Snow Fairy |  Bylo nebylo...
-Meme z dílny Kath.
-Čtvrteční meme, jehož cílem je zveřejnit první větu z knihy, kterou čtete.

Název: Přivolávání
Autorka: Kelley Armstrong







První Věta:
- "Překulila jsem se na záda a po tvářích mi začaly stékat horké slzy."

Reviews - Čistý

25. června 2014 v 19:19 | Snow Fairy |  Reviews

Čistý

Autorka: Julianna Baggott
Žánr: YA, Dystopie, Poskapokalyptický, Horor, Fantasy, Sci-fi, Romance, Moderní, Teen
Díl: 1.
Originální název: Pure
Počet stran: 528
Datum vydání: 25. června 2014
Nakladatelství: Jota
Anotace:
Pressia si toho z Explozí ani ze života Předtím moc nepamatuje. Přespává ukrytá ve skříňce v ruinách starého holičství, kde žije se svým dědečkem, a myslí na to všechno, co je pro ni nenávratně ztraceno - jak ze světa zábavních parků, kin, narozeninových oslav, tatínků a maminek zbyl jen popel a prach, jizvy, trvalé popáleniny a zdeformovaná lidská těla. Jenže teď, když dospěla do věku, kdy se musí všichni hlásit k milici, kde z nich buď vycvičí vojáky, nebo je, jsou-li příliš postižení a slabí, využijí jako živé cíle, už Pressia nemůže dál předstírat, že je malé dítě. A rozhodne se pro útěk.

Existují ovšem i takoví, kteří apokalypsu přečkali bez postižení. Čistí. Přežívají v bezpečném úkrytu za zdmi Dómu, který chrání jejich zdravá, uměle zdokonalovaná těla. Jenže Partridge, jehož otec je jedním z nejvlivnějších lidí v Dómu, si připadá izolovaný a osamělý. Jiný. I jeho trápí pocit ztráty - možná proto, že se jeho rodina rozpadla, otec je emocionálně odtažitý, bratr spáchal sebevraždu a matce se do tohoto útočiště vůbec dostat nepodařilo. Nebo za to snad může jeho klaustrofobie: pocit, že tenhle Dóm se stává kolébkou mimořádně bezohledného režimu. Takže když z jedné nechtěně prohozené poznámky vyvodí, že jeho matka možná stále ještě žije, rozhodne se Partridge dát svůj život v sázku a uprchnout z Dómu, aby ji našel.

Mnohokrát děkuji nakladatelství Jota za poskytnutí recenzního e-booku knihy před vydáním!

Osud Pressii a Partridge, byl sepsán dlouho předtím než započaly Exploze a svět Předtím prakticky zmizel. Dlouho předtím než se lid rozdělil na dvě části. Na Dóm, kde je teplo, světlo, zdraví a kde zdánlivě nikomu nic nechybí. Lidé jsou zdraví a nemají jediného postižení. A na svět okolo, kde jsou lidé nemocní, každý den čěkají na smrt a umírají a jejich těla jsou zrůdně zdeformovaná, protože se jim nepodařilo uniknout před Explozemi. Čistí a jako odvrácená strana měsíce ti venku, kteří se raději schovávají ve stínech.
Pressia je ze světa okolo. Jediná rodina, která jí ještě zbývá je dědeček, který je ale také už velmi nemocný a od smrti ho moc nedělí. Partridge žije uvnitř Dómu, kde má díky svému otci výsadní postavení, jenž mu ale také značně ztrpčuje život. Životy Pressii a Partridge už se nemohou lišit více, už si nemohou být více vzdálení než si jsou teď. Navzájem si jsou cizí a cizejší. Ale co když jsou jejich životy plné tajemství, kterým nerozumí a všechno je nakonec úplně jinak?
Oba na vlastní kůži zjistí, že chytit se do pavučiny lží je až příliš jednoduché...


Když přišli Exploze, Pressia byla ještě malá a útěchou jí byla její milovaná panenka, kterou nedávala z ruky. Teď už se panenky nikdy nezbaví, bude s ní žít navždy, bude s ní navždy spojená. Doslova.
Jakkoli se svět zdál nesnesitelný, změnil se a obyvatelé, kteří žijí mimo Dóm nejsou nikdy v bezpečí. Za každým rohem, na každém kroku, na ně může číhat nebezpečí a smrt.

Julianna Baggott mě tedy hodně překvapila.
Obálka vypadá nádherně, tak trochu mírumilovně a mysticky, étericky. Anotace už naznačuje, že se nebude jednat o žádnou sladkou romantiku. Ale když jsem si ji četla já, tak to, co jsem si nakonec přečetla v knize, to jsem čekala snad úplně nejméně, ba dokonce bych si něco takového nepředstavila ani ve svých nejhorších nočních můrách.
Ono vymyslet v dnešní době dystopickou, postapokalyptickou nebo sci-fi knihu, která by měla originální příběh, ale který by zároveň nebyl úplnou slátaninou, je opravdu pořádný oříšek a ne každému autorovi, nebo autorce, se to povede. Julianna ale byla až nemilosrdně originální.

Domy hrůzy za městem smetl temný vír.

Domy hrůzy za městem smetl temný vír.

Nemocný duše toulaj se kolem.

Dávej si bacha, stáhnou tě pod zem.


A když říkám nemilosrdná, tak to myslím také doslova. Julianna stvořila něco tak morbidního a kontroverzního, že i když já osobně mám horory moc ráda, nevadí mi drsné scény, to všechno snesu, ale u některých částí Čistého se mi udělalo poněkud nevolno. Předem vás upozorňuji, že Čistý opravdu není pro slabé povahy. Ale nemohla bych ani říct, že je to špatný nápad, používat takové morbidní a občas i poměrně nechutné prvky literatury. Byl to risk, to určitě ano. Protože ne u každého člověka na světě se takový příběh setká s úspěchem. Jsem si ji stá, že někdo by knihu ani nemusel dočíst.
Nicméně je dobré, že někdo přišel s takovým námět do knižního světa. Vím, že na světě existují i další a možná ještě o hodně morbidnější knihy, ale přece jenom se takový krok vždycky aspoň trochu cení.
Každopádně bych se úplně vyhnula porovnávání s Hunger Games nebo s dalšími dystopickými knihami. To opravdu není dobrý nápad. Protože ať jsem se snažila jak chtěla, nenašla jsem jedinou podbnost, kromě žánru, která by sváděla k porovnávání. Čistý je kniha úplně jiného vyznění a předává také úplně jiné poselství než Hunger Games, takže za mě je porovnávání v tomto případě absolutní tabu!

Čistého spálíš a jeho popel vdechneš

Střeva si kolem krku zavěsíš

Vyrveš mu vlasy a provaz si z nich spleteš

Z kostí si polívku uvaříš


Já Juliannu za tuto knihu velmi obdivuju. Protože i když je bizarnost a morbidní vyznění hodně výrazným faktem, který jen tak nezmizí, dokázala zároveň zachovat i dějovou linku, příběh, který se od začátku vyvíjí a roste. Sice jsem toho ke konci knihy už měla tak akorát, za mě by knížka klidně mohla mít o pár desítek stran méně,
možná by tím příběh ještě trochu více vystoupil. Ale svůj účel, hádám, splnil. Překvapil mě, a to hodně, čímž se pro Čistý stal hned dvojnásobně překvapujícím. Sice bych
řekla, že částečně se výsledek dá předvídat, ale o moment přakvapení tak jako tak nepřijdete. To, jak se rozřešení celé záhady skrývá přímo před vámi a postavami, jak se nenápadně drží každé stránky, ale nikdy by vás nenapadlo, že ho máte přímo pod nosem, to bych označila přímo za geniální.

Postavy se také povedly. Při prvním setkání s několika postavami, jsem si říkala, že se mi asi nebudou moc líbit, ale nakonec jsem si oblíbila všechny ty nejvýraznější, kterým dala autorka nejvíce vyznít. Julianna výběrem postav obsadila opravdu široké spektrum osobnostních povahových rysů: padouchy tělem krví, ďáblíky s anděly v tělě, povahu alias tichá voda břehy mele, zatvrzelý, ale s dobrým srdcem, inteligentní výbušný pohodář a další. Čistý je opravdu hodně povedená kniha, sice ne až tak moc pro lidi se silným dávícím reflexem, ale pro milovníky drsných scén, akčních možná tak napůl, za to pěkně morbidních, je Čistý jasnou volbou.

Projekt: Čistý - Čistá Giveaway

24. června 2014 v 16:58 | Snow Fairy |  Projekt: Čistý

Ahojte,

po několik předchozích dnů jsem vám zveřejňovala články, které se zaměřovaly jen a jen na knihu Čistý od Julianny Baggott, která zítra slaví svůj velký den. Zítra je oficiální den vydání. Takže jsem si pro vás na dnešek připravila malou soutěž za to, že jste se mnou, s Jotou a dalšími blogerkami pomalu ale jistě seznamovali právě s touto klnihou. Recenzi si pro vás plánuji na zítra, abych i já ten den vydání nějak oslavila, takže snad se vám bude recenze líbit.
Chtěla bych vám ještě jednou moc poděkvat za přízeň tomuto projektu. Tady na Nick' s World of Books to byla taková projektová premiéra a opravdu hodně mě to bavilo. Doufám, že se mi ještě někdy v budoucnosti poštěstí něco podobného uspořádat znovu.

Teď vám řeknu jenom pár věcí o soutěži a potom už vás nechám v klidu a pohodě, abyste si hezky vyplňovali formulář a soutěžili.

Budete soutěžit o jeden výtisk knihy Čistý!


Kterou do soutěže věnuje nakladatesltví Jota, které moc a moc děkuji za možnost tohoto projektu a samozřejmě i za knížku.
Fotku vám ještě ukázat nemůžu, protože kniha ještě není k dostání, až tedy od zítra, ale nemusíte se vůbec bát, že bych vás chtěla nějak napálit nebo tak. Jakmile budu mít knížku doma, tak vám ji vyfotím a do tohoto článku ji dodatečně přidám.
Já myslím, že je to všechno potřebujete vědět, teď už jenom formulář. :)

Soutěžní Formulář


Teď už soutěžte, vypisujte, vyplňujte a hlavně se mějte nádherně s vašimi milovanými knihami.
Brzy se uvidíme.

Snow Fairy

Together All Around the World - 6. zastávka - Itálie

23. června 2014 v 22:22 | Snow Fairy |  Together All Around the World

Itálie


Ciao,

tak vyrážíme. Ze slunného, a možná až příliš rozáleného Egypta, se opět sice vydáváme za sluncem, ale do o poznání příjemnějšího tepla, které není tak dusivé a "zabijácké". A to konkrétně do Itálie, jak jste jistě z názvu článku poznali.
Italové jsou velmi temperamentí národ, takže v této zemi nás toho hodně čeká. Nejen slavná, nádherná historie, ale také zážitky, na které by člověk nikdy nezapomněl, kdyby je na vlastní kůži zažil.
Navíc, hádám, že milovníci pizzy, jako jsem třeba i já, ti zakotví v nějaké provensálské restauraci u neskutečně velkých kol pravé italské pizzy, na které se ještě nádherně rozétká sýr a jde z ní cítit pravá, domácí a úžasná margarita.
Taky vám tečou sliny po bradě až na stůl, popřípadě do klávesnice počítače? Tak mi věřte, že tečou i mě, protože kolikrát já jsem dneska slyšela slovo pizza, tolikrát jsem měla místo očí kola pizzy a tolikrát jsem potvrdila Pavlovův reflex slinění, který testoval na psech. :D



Takže jedeme. Jenom v kostce naše cesta po Itálii. Samozřejmě naší úplně nejhlavnější zastávkou bude Řím, to je místo, které nemůže, prostě nemůžeme, opomenout. Potom se pojedeme podívat do nádherných Benátek. Další je zastávka, která bude rozhodně stát za to, do Milána. Zastavíme se ve Florencii a nakonec se pojedeme ubytovat do nějakého roztomilého hotelu v Bibione, kde je překrásná pláž a absolutně neskutečný relax, že to nejde ani popsat. A aby té pohody, moře, pláží a sluníčka a hlavně léta nebylo málo, navštvíme i slunné Toskánsko.

V Itálii jsme opět v takové té zemi, kde se nemluví jenom italsky nebo kde se domluvíte anglicky, jako ostatně skoro všude. Tak jako třeba v předchozím Egyptě nebo Španělsku, i v Itálii se mluví různými jinými jazyky, jinými dialekty a nářečím. Například mezi tzv. benátské jazyky se zařazuje: benátšina, furlanština, ladinština a samozřejmě sem řadíme i italštinu. V Toskánsku se domluvíte italštinou a toskánštinou. Na Sicílii italštinou a sicilštinou a nakonec v Kampánii se dorozumíte italštinou a neapolštinou. Ale opět, když použijete angličtinu, nijak tím určitě neklesnete.
Pár základních pojmů, které zařazuju poprvé, ale které jsou opravdu hodně dobrý nápad, za který mimochodem moc děkuji Kit731.
Na italštině je docela dobré to, že pokud jste v tomto jazyku amatér, který se několik fází naučí, takže většina slov se čte v podstatě tak, jak se píší. Snad vám tady těch pár výrazů trochu pomůže. :)
Ahoj -> Ciao ("čao")
Dobrý den -> Buongiorno ("bonžorno")
Děkuji -> Grazie ("gracie")
Dobrou noc -> Buonanotte ("buona note")
Jídlení lístek (menu), prosím. -> Il menu, per favore. ("il menu, por favore")
Kde je toaleta, prosím? -> Una colomba trova la toilette, per favore? ("una colomba trova la toalete, por ") :D Já vím, ale pokud o sobě víte, že chodíte často na záchod, bude se vám něco takového hodit.

A teď už na konkrétní místa. Řím je naší první zastávkou. Řím se také v cizím jazyce řekne Roma a nebo po překladu do češtiny Věčné město, hlavní město Itálie. Podle italské tradice byl založen 21. dubna 753 před naším letopočtem, tím se řadí mezi nejstarší evropská města. O tom, jak vznikl Řím jste pravděpodobně slyšeli, vlčice, chlapci Romulus a Remus. Tímhle já vás moc zahlcovat nechci, toho si užijete v dějepise ve škole tolik, až vám z toho bude špatně. :)
Chtěla bych vás hlavně provést po nejzajímajších místech a těch je Řím plný. Pár jsem jich pro vás vybrala, takže se na to hned vrhneme.


Tak a první na naší cestě je... Koloseum. Místo, které už samo sebe předchází. Snad jedno z nejslavnějších turistických míst celé Itálie a také místo, které vidět na vlastní oči znamená opravdu nezapomenutelný zážitek. Koloseum byl původně Flaviovský amfiteátr, má elipsovitý tvar v centru Říma. Jeho stavba začala v letech 70 a 72 našeho letopočtu za vlády císaře Vespasiána a byla dokončena v roce 80 našeho letopočtu za vlády Tita. Původně mělo Koloseum kapacitu 50 000 sedících diváků a sloužilo ke gladiátorským zápasům, které byly mnohdy opravdu hodně kruté a krkvavé. Vedle této kruté zábavy se zde ale konaly tzv. naumachie - stylizované námořní bitvy - nebo také zápasy s divokou zvěří a také popravy, rekonstrukce slavných bitev a a dramata založená na římské mytologii. Dnes zajímavostí je, že v horním patře vnější zdi jsou budovy věnované bohu lásky, Erotovi. Dnes je Koloseum využíváno jenom jako turistická atrakce a nějaká divadelní představení se už hrají jenom velmi zřídka nebo také vůbec. Lidé si však vždycky rádi připlatí za to vidět Koloseum zevnitř, ale pro osoby mladší 18 let a starší 65 let mají vstup zdarma částečně dotovaný Evropskou unií.


Další zastávkou bude římský Pantheon. Jedná se o chrám, který byl původně zasvěcem bohům, později byl ale katolizovám a zasvěcem Panně Marii mučedníků. Patheon se řadí mezi nejvýznamější a nejzachovalejší antické chrámy na světě. Stojí na významné místě, jež je nazýváno Piazza della Rotonda ve čtvrti Pigna. Chrám nechal postavit Marcus Vipsanius Agrippa v době svého třetího konzulátu roku 27 před naším letopočtem. Pantheon, jak ho známe dnes, pochází z doby Hadriánovy, který ho nechal po požáru roku 123 přestavět a zrekonstruovat. Centrum chrámu tvoří ohromná aula o stejném průměru a výšce - 43 metrů -, která je zakrytá polokulovitou klenbou, v jejímž středu je otvor - opaion - o průměru 9 metrů. Takže chrám celkem kolosální. Dnes je zde národní mauzoleum, kde je pohřbený např. Rafael, italští králové Victor Emanuel II. a Umbert I. a architekti Baldessare Peruzzi a Jacopo Barozzi da Vignola.


Z Pantheonu a Říma se přesuneme do dalšího úžasného města, do Florencie! Florencie leží na řece Arno a je to hlavní metropole Toskánska. Od roku 1982 je centrum Florencie zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO.
Centrum nádherné Florencie se dělí na několik částí. Na východní část, kde bychom se mohli podívat na nádherný Dóm Santa Maria del Fiore, který dominuje panoramatu Florencie.


Dále bychom mohli okouknout Museo dell'Opera del Duomo, což je muzeum, které uchovává umělelcká díla nejen z dómu Santa Maria del Fiore, ale i baptisteria a zvonice.


Potom se centrum dělí na část severní, tam bychom se podívali na bazilikánský kostel Santa Maria Novella, ale to opravdu jenom na skok, nejspíš kolem něj jenom projdeme.


Dále se dělí na část západ. Tady projdeme po nezvyklém, ale přesto nádherném mostě Ponte Vecchio, proslulém mostu přes řeku Arno.


A nakonec se dělí na část Oltrarno, kde nás budou zajímat hlavně zahrady Boboli, což jsou kaskádovitě upravené palácové zahrady u paláce Pitti s terasami a sochami z barokní doby.


Miláno jsem vybrala hlavně proto, že je to jedno z největších center módy na světě, kde se zrodili dneska proslulé, respektovné a hlavně neskutečně luxusní a drahé módní značky, jako je Versace pro oblečení, Valentino pro luxusní kožené kabelky, Prada, Gucci, Armani, Dolce a Gabana, jejichž všech sídlo je právě v Miláně. Miláno navíc 2x ročně hostí velkou, honosnou a významnou módní údalost, která pokaždé přiláká tisíce celebrit a miliony diváků - Milan Fashion Week. Nejhlavněší milánskou luxusní módní čtvrtí je Quadriatero della moda - doslovně v českém překladu "čtyřúhelník módy".
Vidíte, že Miláno a Itálie celkově je doslova zasvěcená módě a i když si většinu z takové módy jen tak nekoupíte, ať už kvůli nedostupnosti, cenně nebo přílišné extravaganci, tak nemůžeme popřít značnou kvalitu a medializovanost.

Kromě módy je ale v Miláně naprosto nádherná katedrála Narození Panny Marie, která je svou architekturou, podle mě, určitě jednou z nejnádhernějších katedrál v Itálii, ne - li na celém světě. Až kolem ní půjdeme, určitě na ní budeme moci nechat oči.


Jenom takový, ale zase bych řekla, že hodně významný, skok, je i město Pisa s mega slavnou šiknou věží. Stojí na náměstí zázraků (Piazza dei Miracolli), zvaném též jako Katedrální náměstí. Zde je společně s kruhovým baptisteriem (křestní kaplí) a hřbitovem součástí církevního areálu hlavní městské katedrály. Stavba byla zahájena v roce 1173, ale už krátce po roku 1174 se začala naklánět. Důvod té šikmosti jsou mělce založené základy v měkké hornině, což jak jistě chápete, nebyla úplně nejvhodnější volba.


Nakonec už jenmo pár zastávek. Teď Benátky. Vím, že by si i Benátky zasloužily trochu více prostoru, ale přece jenom už jsme toho prošli hodně a nechci, aby vás to třeba začalo moc nudit. Navíc, Benátky jsou pro nás lákadlem hlavně pro nádherný Canal Grande, pro svou romantickou atmosféru, zvuk nádherné italské hudby a projížďkách na typických benátských gondolách. Ale je to také vhodné místo pro navštívení obchodů, trhů a stánku se suvenýry, abychom si z celé nádherné, velkolepé Itálie a Benátek odvezli také nějaké hmotné památky, co říkáte? :)


A na závěr se po několika dnech obcházení památek a plavení romantickou gondolou přesuneme k moři a do význmaných letovisek, kde se v létě vždycky sejde spousta turistů, kteří hledají krásu, osvěží a pohodu. A to hledáme i my, abychom hezky vstřebali všechny naše zážitky a hezky si na cestě po světě užili i trochu moře, zábavy a klidu. Vybrala jsem pro vás dvě destinace, které mě samotné opravdu učarovaly.
První destinací je Toskánsko. Nachází se zde i ostrov Elba, který je známý a slavný hlavně pro svou minulost s vyhoštěním Napoleona. Ale podle toho, jak vypadá pláž, tak myslím, že na nějakého Napoleona velice rychle zapomeneme.


Druhou destinací je přímořské letovisko v regionu Benátsko, v provincii Benátky - Bibione. Je to opravdu nádherné místo, opět nemůžu říct z vlastní zkušenosti, ale ze zkušenosti mém mamky, která byla v Itálii opět se svou prací a obhlížením domovů pro seniory, kde se jim poštěstilo na chvíli pobýt na této přenádherné pláži. Na odpočinek, naprostý, nádherný a dokonalý ideál.


A přejdu ke knize, která se mou putuje celou Itálií. Tady jsem měla já osobně jasno. Protože naší zastávkou je i úchvatná Florencie, tak knihou vyvolenou pro tento stát je Mé sladké šestnácté století od Rachel Harris. V této knize máte Florencii 16. století jako na dlani, zmodernizovanou, svěží, vtipnou, romantickou. Kniha jak má být pro Itálii, alespoň tedy za mě je tohle kniha numero uno! :)


Pictorial Inspiration

Panoramatický pohled na západ slunce ve Florencii


Pohled na noční část Kolosea






Pohled ná jednu část noční šikmé věžě v Pise




Pohled na večerní Canal Grande v Benátkách





Jenom chci říct, že jsem si vědoma, že je toho dneska trochu více, ale myslím, že Itálie si takové putování zaslouží, protože je to jedna z nejkrásjěších evropských zemí. Doufám ale, že i přes množství informací a obrázků se vám v Itálii líbí - jak to jen imaginárně jde - a že si tuhle cestu užijete a užíváte.
Na další zastávku se vydáme nejspíš v sobotu nebo zase v pondělí, to ještě uvidím, jak mi to bude vycházet časově, protože teď toho budu mít zase pár dní maličko plné ruce, ale určitě čekejte nějaký ten článek.
Zatím se mějte nádherně, čtěte jak jen to jde a všem vám přeju hodně štěstí. :)

Snow Fairy

Projekt: Čistý - Postavy v mých představách

22. června 2014 v 16:21 | Snow Fairy |  Projekt: Čistý

Ahojte,

dneska se vám hlásím opět s Projektem: Čistý. Na začátku jsem si ani nemyslela, že se vám bude projekt tak líbit, ale ani nevíte, jak neskutečnou radost mi děláte tím, že se vám líbí. Jak už jsem několikrát říkala, jsem moc ráda, že pro vás můžu něco takové vůbec uspořádat. Mě to hodně baví a jak se zdá, tak vás docela taky. Takže velké, velikánské, děkuju posílám vám všem. :-*

Dnes budou na pořádku dne postavy a to, jak si je představuju ve své hlavě při čtení knížky. Nebylo moc jednoduché si je představit, protože většina postav v knížce nejsou jenom obyčejné postavy. Něco málo více vám řeknu potom recenzi. Ale teď vám můžu říct, že jejich vzhled je tak trochu morbidnější než v jiných knihách, kde je většinou každá postava jako ze žurnálu, hezky umytá a hezky oblečená. Čistý je tak všeobecně drsná kniha a Julianna se s ničím nezdrahá vyjít na světlo.
Já teď taky vynesu něco na světlo, a sice to, jak si postavy představuji...

Pressia Belze (Belzeová)



Pressia je jednou z hlavním postav celé knihy, takže opravdu hodně důležitá postava a s tím, co už z knihy vím, tak je nejspíš ještě důležitější než se může na první pohled zdát.
Jelikož byla Pressia na začátku knihy hezky popsána jako napůl Japonka s mandlovýma očima, tak jsem hned pátrala po někom, kdo by se jí mohl podobat. Úplně první mě napadla Lucy Liu, ale vzhledem k tomu, že Pressii v knize není pořádně ani šestnáct, tak jsem Lucy vzápětí vyloučila. A potom mě napadla Arden Cho, kterou můžete znát především ze seriálu Teen Wolf. Svou roli, Kiru, si zahrála až v poslední, třetí, sérii, a i když mi Kira v Teen Wolf až tolik nepřirostla k srdci, tak je mi Arden celkově docela sympatická. Teď se mi navíc hodí i na Pressiu, takže o důvod víc se o tuto herečku zajímat i dál.






Partridge Willux


Partridge je také hlavní postava, ale jak je vidno, tak na rozdíl od Pressii, je to chlapecká postava.
Když jsem se probírala známými osobnosti, která z nich by mi mohla Partridge připomínat, nakonec jsem zastavila u Logana Lermana, kterého můžete znát hlavně z hlavní role Percyho Jacksona, nebo z filmu The Perks of Being of Walflower (film podle knihy Ten, kdo stojí v koutě od Stephena Chobskyho - mimochodem úžasná, úžasná kniha i film!!) z role Charlieho, nebo také z nejnovější verze Tří mušketýrů a jsem si jistá, že i ze spousty dalších filmů, na které si teď ale nemůžu vzpomenout. Nevím, jestli jsem vám to říkala, ale kromě jiných, se mi i z Logana podlamují kolena, většinou v těch situacích, když se Logan usměje, to jsem hned celá z rosolu, ale myslím, že některé z vás, holky, určitě vědí, o čem mluvím. :D
Odmyslete si na Loganovi jenom ty nádherně modré oči, protože Partridge je má šedé, ale Logan někdy vypadá jako by je měl taky šedé, jenom jsem potřebovala najít fotku, kde má přesně tyhle vlasy, kraťoučké tak, jako v knize Partridge a taková se mi líbila tahle fotka.
A čím víc se na tuhle fotku Logana dívám, tím víc vidím Patridge, Logan je perfektní. A můžu říct, že Patridge je z celé knihy asi nejnormálněji vypadající, vzhledem k tomu, co se tam dočtete a to rozhodně nechci říkat nic špatného o dalších postavách, protože je mám všechny svým způsobem ráda. :)

Lyda



Tak, Lyda je v knize Partridgova kamarádka. Je to svým způsobem ta hlavnější postava, ale nevyskytuje se tam až tolik, takže je tak napůl vedlejší a napůl hlavní. Ale ještě jsem se nedostala na poslední stránku, takže těžko říci, jestli jí autorka dá větší prostor v tomto díle nebo až v tom dalším. Protože to vypadá, že u Lydy se budou dít docela zásadní věci.
Lydu si představuju jako Candice Accolu, kterou můžete znát z její asi nezjnámější role Caroline Forbs ze seriálu Upíří deníky. I když Upíří deníky už dávno nesleduju, protože se mi to zdá už opravdu hodně přemrštěné a zbytečně moc prodloužené, tak Candice mám ráda.
U Lydy můžu také prozdrazit, že je to ta ne tolik poznamenaná postava jako hodně jiných postav z knihy. O čem to mluvím, se z knížky potom určitě dozvíte, jestli si ji přečtete.



Bradwell




Bradwell je zase naopak dobrý kamarád Pressii. Je o něco málo starší než ona a Partridge s Lydou, ale zase ne o tolik.
A mě se okamžitě vybavil Liam Hemsworth, kterého určitě, ale určitě znáte z filmového zpracování Hunger Games. Liamovi ve skutečnosti už není šestnáct ani už není náctiletý, je to krásný dospělý a talentovaný muž, ale myslím, že když v HG může hrát svým způsobem teenagera, tak proč by se nemohl podobat i z Čistého na Bradwella? Bradwell je také popisován jako hodně vysoký, což je další věc, kterou má s Liamem společnou.
S postavou Bradwella, v době vašeho prvního setkání vás čeká tak trochu šok. Nebo, já jsem to spíše nečekala a dost mě to i překvapilo a abych pravdu řekla, tak i vyděsilo. Myslím, že vás toho hodně čeká, nejen s postavou Bradwella, ale s celou knihou. A já musím říct, že jak jsem si na Bradwella chvíli nemohla zvyknout, tak jsem si ho teď hodně oblíbila.


V knize se samozřejmě vyskytuje mnohem více postav, ale chtěla jsem vám představit ty nejhlavnější a nejdůležitější. Když jsem si dala dohromady, kdo mi koho připomíná, říkala jsem si, jestli spolu budou vůbec nějak ladit. Je jasné, že v knize ani ve filmu nejsou všechny postavy stejné, ale zase na druhou stranu je myslím i filmaři, když chtějí lidi do filmu, podle vzhledu volí, možná, aby jim dohromady aspoň maličko postavy ladily, aby byly potom divákům příjemní na pohled. Ale taky u filmového průmyslu hrají důležitou roli schopnosti, které musí herec mít, aby mohl ztvárnit nějakou konkrétní postavu. Ale ty schopnosti nechám odborníkům. Já se aspoň malinko zaměřím na to, jestli spolu postavy trochu ladí v podaní, v jakém si je představuju.
A dohromady vypadají všichni takhle...


Co myslíte? Líbí se vám tato sestava? Já bych řekla, že to není až tak špatné. :)
Pomalu se nám tento projekt blíží ke konci, ale to asi úplně nejhlavnější mě i vás všechny teprve čeká. A to je soutěž a recenze. Na další týden už mám nějaké články předmyšlené, takže soutěž bude v úterý, jak jsem vám slibovala v úvodu a recenzi čekejte v den vydání, což je ve středu hned po článku se soutěží. Já se tak stihnu na recenzi líp připravit - hlavně v té době už budu mít přečtenou celou knížku - a vy se budete mít aspoň na co těšit.
Tak se zatím mějte co nejlépe a držím vám všem se vším palce. Ať se vám daří. :)

Snow Fairy

Projekt: Čistý - Hudební playlist

21. června 2014 v 15:59 | Snow Fairy |  Projekt: Čistý

Ahojte,

na dnešek jsem vám slíbila nějaký ten písničkový playlist. Tohle bylo ještě složitější než najít nějaké obrázky, které by ke knize seděly. Nejlepší jsou písničky šité na míru, ale kdyby měl někdo pokaždé napsat několik písniček pro každou knihu na světě, tak by se asi pořádně zapotil.
No, kazdopádně něco málo jsem se pokusila najít. Není toho mnoho a některé písně by se mi ke knize hodily jenom třeba z části. Ale Čistý není kniha, ze které by se vám podlamovaly kolena štěstím, je to dystopická, postapokalyptická a drsná kniha, takže žádné romantické texty o lásce na místě nejsou.

1. Imagine Dragons - Radioactive

Radioactive jsem vybrala proto, že je to taková silná, zvučná a nabíjející píseň. S nikým si nebere servítky a svou melodií a některými částmi textu se mi ke knížce krásně hodí, hlavně potom její význam a to, co si z ní člověk vezmě se ke knize hodí, to pomyslné poselství. Více se nejspíš hodí melodie písně než text a to, že je v písni hodně prostoru věnováno bicím a gongu, je pro knihu také lichotivé stejně jako pro samotnou písničku. Myslím, že kdyby se Čistý měl filmovat, tak by Imagine Dragons mohli být jedna ze skupin, kterým by se dala na starost hudební stránka filmu. Navíc tahle píseň moje srdcovka, plná odvahy, odhodlání.

2. Linkin Park - New Divide

Ach Linkin Park, to je prostě hudba s velkým H, jejich písně jsou prostě úžasné. A i když je New Divide soundtrack k Transformers - Čistého si ale v žádném případě nepředstavujte jako Transformers, to byste se opravdu hodně sekli - tak se krásně hodí i k Čistému. Opět je to hlavně melodie a zvuk písně, který bych řekla, že mluví za všechno.

3. 30 Seconds to Mars - Up In the Air

Up in te Air bych ke knížce taky brala jenom spíše melodií a zvučností, i když celkově je tohle úžasná úpísnička, tak jako prakticky všechny od 30 Seconds to Mars. Společně s Linkin Park, Imagine Dragons bych právě 30 Seconds to Mars zvolila jako skupiny, které by se ujaly hudby k filmu, kdyby se někdy kniha filmovala. Tahle píseň v sobě má navíc něco víc než jenom takovou tu pomyslnou tesklivost a skoro beznaděj. Skyrývá v sobě i tu naději a v tu v knize doufají skoro všechny postavy.

4. AWOLNATION - Sail

Tak tohle byla nejspíš asi první písnička, která mě ke knížce napadla, když jsem nad playlistem jenom uvažovala. Je velmi krásná, ale zároveň i trochu depresivní a melodická. Řekla bych Sail se ke knížce opravdu hodí.

5. Arcade Fire - Abraham's Daughter

Abraham's Daughter je sice jeden ze soundtracků k Hunger Games, ale když se na film podíváte, tak zjistíte, že hraje úplně na konci se závěrečnýma titulkama, takže svým způsobem nemám až takové výčitky, že používám píseň, která je už pro jinou podobu jiné knihy. Tohle je podle mě opravdu akční a taková trochu válečná píseň. Svižná, ale na druhou stranu i klidná a víte, jak to je, někdy je klid horší než vztek. K Čistému by se některé, opět spíše melodické než textové, části opravdu hodily.

Tak a to by bylo k playlistu asi všechno. Snažila jsem se vybírat takové písně, které vás probudí, trochu vám rozproudí krev, zvednou vám srdeční tep a podpoří příval adrenalinu. Doufám, že až si knížku potom sami přečtete, že se mnou v některých písních, u některých písní možná jenom s částmi, budete souhlasit. A taky doufám, že se vám playlist líbí, protože jsou to opravdu úžasné písně, které se dají poslouchat vždycky a ne jenom k nějaké "spešl" příležitosti.
Na zítra už bych si pro vás připravila profily některých postav z knihy, takže se myslím je na co těšit.:)

Zatím se mějte nádherně!

Snow Fairy
Get your own free Blogoversary button!