Filmová recenze - The Fault in Our Stars/Hvězdy nám nepřály/Na Vine Sú Hviezdy

12. června 2014 v 17:28 | Snow Fairy |  Filmové recenze

The Fault In Our Stars / Hvězdy nám nepřály/Na Vine sú Hviezdy

Režie: Josh Boone
Žánr: Romanticky, drama, psychologický román
Datum české premiéry: 5. 6. 2014
Délka filmu: 125 minut
Název knižní předlohy: Hvězdny nám nepřály (The Fault in Our Stars)
Autor knižní předlohy: John Greem
Hrají: Shailene Woodley, Ansel Elgort, Willem Defoe, Laura Dern, Nat, Wolff, Lotte Verbeek, Sam Trammel, Mike Birbiglia, Maurice Nathan Weert, Emily Peachey a další...

O filmu:
Hazel a Gus jsou dva výjimeční teenageři, které spojuje kousavý humor, pohrdání konvencemi a především láska, co s nimi cloumá. Jejich vztah je o to neobvyklejší, že se seznámili a zamilovali během setkávání na sezeních podpůrné skupiny pro boj s rakovinou. Hazel Grace Lancasterové (Shailene Woodley) je šestnáct let. Má ráda (a zároveň toleruje) své někdy až příliš starostlivé rodiče a právě se zakoukala do mladíka jménem Gus Waters (Ansel Elgort), který se na oplátku zamiloval do ní. Jak se sbližují, Hazel a Gus společně prožívají své obavy vyplývající z jejich zdravotních problémů a zároveň sdílí lásku ke knihám, včetně Hazelina oblíbeného románu Císařský neduh. Mnohokrát se marně snažila spojit s autorem knihy, samotářským Peterem Van Houtenem (Willem Dafoe). Když se Gusovi podaří Van Houtena zkontaktovat, spisovatel je oba nečekaně pozve do Amsterdamu. Gus je rozhodnutý vzít Hazel na cestu, aby našla odpovědi na všechny otázky, které kdy ke knize měla. Ale odpovědi, které hledá, nepřichází od Petera Van Houtena. Přichází z velkého dobrodružství, které Hazel zažije s někým, koho se nebojí milovat a kdo jim oběma dal něco, co Hazel nazývá "Malou věčností - nekonečnem mezi sečtenými dny."

Trailer:


Oficiální a hlavní soundtrack k filmu od Eda Sheerana - All Of The Stars jsem slyšela už před shlédnutím filmu a už tehdy se mi tak neskutečně písnička líbila. Je nádherná a k Hvězdám, k Hazel a Gusovi, se nádherně hodí. Ale po shlédnutí filmu dostává tahle píseň úplně nový rozměr, nabývá úplně nového, hlubšího, krásnějšího významu. Po filmu už to není jenom píseň, po filmu je to hudba, která léčí.


Páni, čekat v kině na spuštění filmu, to bylo skoro nesnesitelné, protože jsem se strašně bála vzhledekm k tomu, že když jsem četla knihu, tak jsem se z ní nemohla dobře pár dní dostat. A při filmu jsem se jenom snažila oddálit konec, i když je jasné nejspíš všem, že to by se mi to nepovedlo ani kdybych vytáhla kouzelou hůlku.
Bála jsem se toho okamžiku, až začnu brečet. Ten okamžik však taky přišel a v jednu chvíli mě tak zabolelo srdce, že jsem chtěla sebrat svou tašku a utéct s brekem co nejdál. John Green je velmi vyjímečný člověk, který stvořil velmi vyjímečný příběh. Tak nádherný, plný naděje a přesto pln stejného množství ztráty.

Atmosféra na plátně trhala srdce

Řekla bych, že takhle by se celý zážitek z kina dal popsat jedinou větou. Ale i když je to docela výstižná věta, tak by stejně neobsahovala všechno a já bych toho ráda řekla více.
Ano, velká většina z nás četla knihu, takže víme o čem mluvíme a taky víme, co nás čeká v závěru. Ale úžasné na této knize, a teď už i filmu, je, že není celý jenom smutný a zničený, postavy, i přesto, že jsou těžce nemocné a ohrožené na životě, se nechovají jako ztroskotanci, kteří hodili flintu do žita. A to je myslím to, co dává hodně stejně nemocným, ale i zdravým, lidem neskutečně velkou naději. Vidíte, jak je život Hazel a Guse těžký, ale oni nejlépe vědí, co znamená výraz omezený čas. Nikdy si nemohou být jisti, ale soucit oni nestojí. Ještě nejsou odepsaní, mají své životy, které chtějí žít, dokud mohou a to, že ho chtějí žít také plní. A to je opravdu velká výhoda filmu. Je skrz naskrz prodchnut humorem, láskou a štěstím. Tím, co si možná ani neuvědomujeme, že máme, ale ať chceme nebo ne, jenom my to držíme ve svých rukou. Jenom my si vytváříme tu svou budoucnost, kterou můžeme ovlivnit. Volba je na náa, zda vytrváme nebo skončíme.





Ale přece jenom je to příběh o nemoci, o vyhnutelnosti osudu takových lidí jako je Hazel, Gus nebo jejich skvělý kamarád Issac. Postupně začalo všem v sále docházet, že to, z čeho nám nejvíce buší srdce, přichází a tak nějak jsme myslím všichni tušili, že nás to bude něco stát - slzy nebo srdce zlomené na pár kousků.
Víte, když čtete knihu, nějak si ten příběh představujete, představujete si postavy ve všech situacích, ale když to potom vidíte na filmovém plátně v pravých barvách, to je přece jenom něco trochu jiného. Vidíte lidi, kteří vám přirostli k srdci a které máte rádi a vidíte, co se jim děje. Všechny krásné, milé a pozitivní scény vzal ke konci filmu vítr a přinesl s sebou záplavu slz. Celý sál začal šustit papírovými kapesníky a pláčem. Musím říct, že já jsem to také nevydržela. Vlastně mi slzy tekly skoro po celý film, pokaždé, když tam bylo něco ne tak veselého, čemu bych se mohla zasmát, tak se mi udělal v krku knedlík a začaly se mi oči mlžit slzami. Na konec fimu už jsem měla od slz celý obličej i tričko, oči napuchlé, ale film to není jenom o pláči. Je o naději, o moudrosti, kterou v sobě máme, ale třeba si ji neuvědomujeme. Neumíme sami sobě dokázat, že i přes všechny zléí věci je to život jediná věc, kterou můžeme nějak ovlivnit. I když možná nejsme slavní po celém světě a každý člověk nás nemiluje, neznamená to, že nejsme vyjímeční, že nejsme hrdinové, andělé. Protože my jsme, jsme hrdiny navzájem. Jeden jediný obyčejný člověk může být pro jiného celým světem a to je to podstatné, co chctěl John Green příběhem říct. Nezáleží na tom, jak moc je život těžký, s lidmi, se kterými stojí za to ho strávit, je to správný a dobrý život.



Postavy, herecké obsazení a něco na závěr...


Já vím, tato recenze není taková, jaké se normálně snažím na filmy psát. Nebudu si hrát na profesionála, protože jím nejsem, i když se o to ale někdy i přesto snažím. Navíc tento film mi udělal ze srdce cedník, takže najít nějaká vhodná slova je tak neskutečně těžké, možná až nemožné.
Shailene v podání Hazel a Ansel v roli Guse, byli opravdu perfektní. Nechovali se jako nějaké nafoukané hvězdičky, své roli zahráli nádherně, přesvědčivě a opravdu neskutečně reálně. Oba vypadali jako obyčejní lidé, ne jako herci ve filmu, v nemž hrají hlavné hvězdné role. Nejenže své roli zahráli, oni je v tu chvíli žili a procítili a vy se jenom díváte ve velkém kinosále a hltáte každé slovo. Jejich výkon opravdu nelze neobdivovat. Jakmile je jednou uvidíte, uvědomíte si, že nikdo jiný tyhle dvě role hrát ani nemohl. Jako by byli právě pro Hvězdy nám nepřály stvoření. Shailene a Ansel předváději opravdu úctyhodné výkony, a to myslím i v jejich dalším společném filmu, Divergenci. Jejich role nebylo nejspíš vůbec jednoduché ztvárnit, ale jim se to oběma povedlo perfektně a myslím, že když řeknu, že Ansel je pan herec a Shailene paní herečka, tak to až tolik nepřeženu. Tvrdá práce jde ruku v ruce s úspěchem a Shai i Ansel ukázali, že úspěch si právem zaslouží.
Jak se občas filmy podle knih nepovedou, což se někdy také stává, tak opravdu, když se to povede, je radost pohledět. Celý film byl jako když vám kniha oživne před očima. Řádky přesně odpovídající řádkům v knize. Situace, které si člověk jednou představil v knize se staly skutečností. Scénu i atmosféru filmu se filmařům podařilo vystihnout do těch nejmenších detailů. To, co mělo být humorné, to bylo humorné, to, co mělo být poučné, to bylo poučné a to, co mělo všem divákům zlomit srdce, tak věřte, že přesně to jim srdce zlomilo.
Kniha i film jsou si v tomto případě krásně rovnocené a myslím, že jeden druhému, i Johnu Greenovi, dělají čest. A nejen jemu, ale čest dělají i celému světu. Lidé se díky knize či filmu rozhodli dát se dohromdy, sebrat svůj život i sebe ze země, vstát a jít dál, ať už to stojí cokoli a ať už si budou muset projít čímkoli hrozným. Myslím, že příběh Hazel a Guse lidem dává to, co potřebují, a to je právě ta naděje, odvaha, síla pokračovat dál. Gus a Hazel nás naučili, jak vidět to nejkrásnější v těch nejmenší a nejobyčejnějších věcech. Naučili nás věřit, že život stojí za to žít, i když se nám v něm ne vždy daří dobře.












Vím o sobě moc dobře, že jsem občas poměrně sentimentální člověk a některé věci mě dokáží opravdu v okamžiku rozplakat. O Hvězdách to potom platí dvojnásob. Film jsem probrečela stejně jako knihu. A stejně tak jako jsem u obou brečela, jsem se do obou zamilovala.
Po filmu ještě více pochopíte, co to vlastně znamená, když se řekne, že některá nekonečna jsou větší než jiná nekonečna. I to nejmenjší nekonečno, i ten nejkratší strávený čas s člověkem, kterého máme rádi, je mnohdy tím největším nekonečnem...


Co vy, kdo jste film také viděli? Líbil se vám?

Hodnocení filmu:
100%
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucinda Lucinda | Web | 13. června 2014 v 20:50 | Reagovat

Nádherná recenze! Když jsem jí četla měla jsem slzy v očích. Opravdu si to napsala moc nádherně! :)

2 Snow Fairy Snow Fairy | E-mail | Web | 14. června 2014 v 23:33 | Reagovat

[1]: Luci, děkuju tak neskutečně moc, protože nevím, jak ti vůbec poděkovat za takový nádherný komentář, za takovou chválu, vždyť si to ani pořádně nezasloužím. Moc, moc ti děkuju, jsem tak neskutečně ráda, že se ti recenze líbí. :)

3 LaKaramelka LaKaramelka | Web | 31. října 2014 v 14:04 | Reagovat

Já knížku dočetla dneska a četla jsem stylem, že první kapitoly tak jednu denně ale když jsem byla u 40té stránky musela jsem to dočíst na jeden zátah. Je to ta nejhorší a zároveň nejlepší knížka co jsem kdy četla :)
Brečela jsem v jednom kuse a zároveň jsem se musel a smát.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Get your own free Blogoversary button!