Reviews - Čistý

25. června 2014 v 19:19 | Snow Fairy |  Reviews

Čistý

Autorka: Julianna Baggott
Žánr: YA, Dystopie, Poskapokalyptický, Horor, Fantasy, Sci-fi, Romance, Moderní, Teen
Díl: 1.
Originální název: Pure
Počet stran: 528
Datum vydání: 25. června 2014
Nakladatelství: Jota
Anotace:
Pressia si toho z Explozí ani ze života Předtím moc nepamatuje. Přespává ukrytá ve skříňce v ruinách starého holičství, kde žije se svým dědečkem, a myslí na to všechno, co je pro ni nenávratně ztraceno - jak ze světa zábavních parků, kin, narozeninových oslav, tatínků a maminek zbyl jen popel a prach, jizvy, trvalé popáleniny a zdeformovaná lidská těla. Jenže teď, když dospěla do věku, kdy se musí všichni hlásit k milici, kde z nich buď vycvičí vojáky, nebo je, jsou-li příliš postižení a slabí, využijí jako živé cíle, už Pressia nemůže dál předstírat, že je malé dítě. A rozhodne se pro útěk.

Existují ovšem i takoví, kteří apokalypsu přečkali bez postižení. Čistí. Přežívají v bezpečném úkrytu za zdmi Dómu, který chrání jejich zdravá, uměle zdokonalovaná těla. Jenže Partridge, jehož otec je jedním z nejvlivnějších lidí v Dómu, si připadá izolovaný a osamělý. Jiný. I jeho trápí pocit ztráty - možná proto, že se jeho rodina rozpadla, otec je emocionálně odtažitý, bratr spáchal sebevraždu a matce se do tohoto útočiště vůbec dostat nepodařilo. Nebo za to snad může jeho klaustrofobie: pocit, že tenhle Dóm se stává kolébkou mimořádně bezohledného režimu. Takže když z jedné nechtěně prohozené poznámky vyvodí, že jeho matka možná stále ještě žije, rozhodne se Partridge dát svůj život v sázku a uprchnout z Dómu, aby ji našel.

Mnohokrát děkuji nakladatelství Jota za poskytnutí recenzního e-booku knihy před vydáním!

Osud Pressii a Partridge, byl sepsán dlouho předtím než započaly Exploze a svět Předtím prakticky zmizel. Dlouho předtím než se lid rozdělil na dvě části. Na Dóm, kde je teplo, světlo, zdraví a kde zdánlivě nikomu nic nechybí. Lidé jsou zdraví a nemají jediného postižení. A na svět okolo, kde jsou lidé nemocní, každý den čěkají na smrt a umírají a jejich těla jsou zrůdně zdeformovaná, protože se jim nepodařilo uniknout před Explozemi. Čistí a jako odvrácená strana měsíce ti venku, kteří se raději schovávají ve stínech.
Pressia je ze světa okolo. Jediná rodina, která jí ještě zbývá je dědeček, který je ale také už velmi nemocný a od smrti ho moc nedělí. Partridge žije uvnitř Dómu, kde má díky svému otci výsadní postavení, jenž mu ale také značně ztrpčuje život. Životy Pressii a Partridge už se nemohou lišit více, už si nemohou být více vzdálení než si jsou teď. Navzájem si jsou cizí a cizejší. Ale co když jsou jejich životy plné tajemství, kterým nerozumí a všechno je nakonec úplně jinak?
Oba na vlastní kůži zjistí, že chytit se do pavučiny lží je až příliš jednoduché...


Když přišli Exploze, Pressia byla ještě malá a útěchou jí byla její milovaná panenka, kterou nedávala z ruky. Teď už se panenky nikdy nezbaví, bude s ní žít navždy, bude s ní navždy spojená. Doslova.
Jakkoli se svět zdál nesnesitelný, změnil se a obyvatelé, kteří žijí mimo Dóm nejsou nikdy v bezpečí. Za každým rohem, na každém kroku, na ně může číhat nebezpečí a smrt.

Julianna Baggott mě tedy hodně překvapila.
Obálka vypadá nádherně, tak trochu mírumilovně a mysticky, étericky. Anotace už naznačuje, že se nebude jednat o žádnou sladkou romantiku. Ale když jsem si ji četla já, tak to, co jsem si nakonec přečetla v knize, to jsem čekala snad úplně nejméně, ba dokonce bych si něco takového nepředstavila ani ve svých nejhorších nočních můrách.
Ono vymyslet v dnešní době dystopickou, postapokalyptickou nebo sci-fi knihu, která by měla originální příběh, ale který by zároveň nebyl úplnou slátaninou, je opravdu pořádný oříšek a ne každému autorovi, nebo autorce, se to povede. Julianna ale byla až nemilosrdně originální.

Domy hrůzy za městem smetl temný vír.

Domy hrůzy za městem smetl temný vír.

Nemocný duše toulaj se kolem.

Dávej si bacha, stáhnou tě pod zem.


A když říkám nemilosrdná, tak to myslím také doslova. Julianna stvořila něco tak morbidního a kontroverzního, že i když já osobně mám horory moc ráda, nevadí mi drsné scény, to všechno snesu, ale u některých částí Čistého se mi udělalo poněkud nevolno. Předem vás upozorňuji, že Čistý opravdu není pro slabé povahy. Ale nemohla bych ani říct, že je to špatný nápad, používat takové morbidní a občas i poměrně nechutné prvky literatury. Byl to risk, to určitě ano. Protože ne u každého člověka na světě se takový příběh setká s úspěchem. Jsem si ji stá, že někdo by knihu ani nemusel dočíst.
Nicméně je dobré, že někdo přišel s takovým námět do knižního světa. Vím, že na světě existují i další a možná ještě o hodně morbidnější knihy, ale přece jenom se takový krok vždycky aspoň trochu cení.
Každopádně bych se úplně vyhnula porovnávání s Hunger Games nebo s dalšími dystopickými knihami. To opravdu není dobrý nápad. Protože ať jsem se snažila jak chtěla, nenašla jsem jedinou podbnost, kromě žánru, která by sváděla k porovnávání. Čistý je kniha úplně jiného vyznění a předává také úplně jiné poselství než Hunger Games, takže za mě je porovnávání v tomto případě absolutní tabu!

Čistého spálíš a jeho popel vdechneš

Střeva si kolem krku zavěsíš

Vyrveš mu vlasy a provaz si z nich spleteš

Z kostí si polívku uvaříš


Já Juliannu za tuto knihu velmi obdivuju. Protože i když je bizarnost a morbidní vyznění hodně výrazným faktem, který jen tak nezmizí, dokázala zároveň zachovat i dějovou linku, příběh, který se od začátku vyvíjí a roste. Sice jsem toho ke konci knihy už měla tak akorát, za mě by knížka klidně mohla mít o pár desítek stran méně,
možná by tím příběh ještě trochu více vystoupil. Ale svůj účel, hádám, splnil. Překvapil mě, a to hodně, čímž se pro Čistý stal hned dvojnásobně překvapujícím. Sice bych
řekla, že částečně se výsledek dá předvídat, ale o moment přakvapení tak jako tak nepřijdete. To, jak se rozřešení celé záhady skrývá přímo před vámi a postavami, jak se nenápadně drží každé stránky, ale nikdy by vás nenapadlo, že ho máte přímo pod nosem, to bych označila přímo za geniální.

Postavy se také povedly. Při prvním setkání s několika postavami, jsem si říkala, že se mi asi nebudou moc líbit, ale nakonec jsem si oblíbila všechny ty nejvýraznější, kterým dala autorka nejvíce vyznít. Julianna výběrem postav obsadila opravdu široké spektrum osobnostních povahových rysů: padouchy tělem krví, ďáblíky s anděly v tělě, povahu alias tichá voda břehy mele, zatvrzelý, ale s dobrým srdcem, inteligentní výbušný pohodář a další. Čistý je opravdu hodně povedená kniha, sice ne až tak moc pro lidi se silným dávícím reflexem, ale pro milovníky drsných scén, akčních možná tak napůl, za to pěkně morbidních, je Čistý jasnou volbou.

Moje Hodnocení
8,5/10
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Suzanne Suzanne | E-mail | Web | 25. června 2014 v 23:29 | Reagovat

Recenzí si mě docela nalákala. Klasické dystopie moc nemusím, ale tohle vypadá, že to bude něco originální a netradičního. Až budu chtít nějakou dávku morbidnosti, tak vím, po čem se mám podívat:)

2 Lucinda Lucinda | Web | 26. června 2014 v 16:07 | Reagovat

Na Čistého si mě nalákala ještě víc. Nečekala jsem, že to má být až tak drsné. Moc se těším až si knihu přečtu :)
Krásná recenze! :)

3 Snow Fairy Snow Fairy | E-mail | Web | 30. června 2014 v 19:35 | Reagovat

[1]: Myslím, že je pravda, když řeknu, že to není úplně tradiční dystopie. A jenom doufám, že se ti bude líbit, až si ji rozhodneš přečíst. :))

4 Snow Fairy Snow Fairy | E-mail | Web | 30. června 2014 v 19:36 | Reagovat

[2]: Děkuju moc za takovou chválu, moc si toho cením. A myslím, že drsné je to dost, tak budu doufat, že i tobě se bude knížka líbit, až si ji budeš číst. :)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Get your own free Blogoversary button!