Červenec 2014

Bylo nebylo (81)

31. července 2014 v 16:54 | Snow Fairy |  Bylo nebylo...
-Meme z dílny Kath.
-Čtvrteční meme, jehož cílem je zveřejnit první větu z knihy, kterou čtete.

Název: Danteho holka
Autorka: Courtney Cole





První Věta:
- "Není fyzicky možné vypadat sexy, když se na sebe díváte v mdlém zářivkovém světle letištních záchodků."

Together All Around the World - 12. zastávka - Indie

28. července 2014 v 17:44 | Snow Fairy |  Together All Around the World

Indie


हाय,

a vítám vás o další, tentokrát už 12. zastávky. Už máme za sebou značný kus světa, no ne?
Sice jsme neprojeli naprosto všechny státy, které jsou, nebo i nejsou, na mapě vidět, ale to bychom strávili na cestě strašně, až příliš, dlouho. Mě osobně by to až tak nevadilo, ale o některých místech člověk nic ani neví a radši se tam moc nehrne, když pořádně nemá jistotu, jestli nějaké místo vůbec existuje. A tak se soustřeďuju spíše na takové ty známější místa.
Dneska jsme přeletěli do Indie a to je jedna ze zemí, kde je opravdu hodně horko. Mám pocit, že tady v ČR se skoro indickým hodnotám blížíme, ale přece jenom tady si zaleme domů a radši nic neděláme, takže se ta tropická horka ještě dají, sice s vypětím sil, ale dají docela vydržet. V Indii bychom byli za turisty, co by chtěli vidět co nejvíc, takže bychom se opravdu hodně zapotili. Ale myslím, že na konec by to za to stálo.
Takže si s sebou vezmem spoustu a spoustu vody a vyrážíme!!


Tak, a dneska bych řekla, že to bude jednoduduší a kratší než jindy, kdy je těch informací opravdu docela hodně.
Protože sama Indii až tolik neznám a až donedávna jsem k ní nijak netíhla, tak jsem ani nevybrala tolik míst. Budeme mít jenom dvě konkrétní zastávky, teda vlastně tři, ale ta třetí je taková pusinka, kde je všechno na jednom místě, co se týká suvenýrů a obchodů a zábavy nebo odpočinku.

Takže něco málo Indii jako takové. Indie je sedmým největším státem s více než miliardou obyvatel a jako v žebříčku obydlenosti se pohybuje ka druhém místě. Rozkládá se na indickém subkontinetu v jižní Asii.
V Indie je hlavním a také nejpoužívanějším jazykem hindština, ale celkem se zde mluví více než jednou tisícovkou jazyků, to je už ale opravdu vysokánské číslo. Ale vzhledem k počtu obyvatel se není ani čemu divit.
Nejsem si jistá, jestli vám dnes psát nějaké výrazy v hindštině, protože je to jeden z jazyků, které se až tolik neučí a dostat se k nim chce už potom vlastní odhodlání. Takže pro dnešek a tuto zastávku bych to nechala bez frází. Jsem si ale jistá, že angličtinou opět nic nezkazíte.

Jako úplně nejprvnější zastávkou, a také bych řekla nejúchvatnější, je samozřejmě Tádž Mahal. Už jsme za to naše cestování navštívili 2 ze sedmi divů světa - Koloseum a Egyptské pyramidy. A tady máme další.
Tádž Mahal je monumentální pomník ve městě Ágra. Nechal ho v roce 1630 vystavět indický moghul Šáhdžahána a od roku 1983 je zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Od 7. července 2007 je Tádž Mahal zapsán právě na seznam Sedmi nových divů světa.
Tádž Mahal je nádherné, překrásně romantické místo, ale bohužel díky znečistění ovzduší získal postupně nepěkně žlutou barvu, později se ale rozhodlo o navrácení barvy bíleho třpytu. Což je jednom vítané u takové památky. Díky bělostné barvě je brzy ráno pomník zabarvem narůžověle, navečer se stává mléčně bílým a při dopadu prvních paprků zapadajícího slunce se barví do nádherné zlaté. To musí být na vlastní oči opravdu úchvatný pohled. Jeho proporce, symetrické členění, okolní překrásné zahrady a zrcadlení se pomníku ve vodě vyráží dech a působí neskutečný úžas. Celkově měří stavba 73 metrů a vstupní brána v zahradách symbolizuje vstup do ráje. Tádž Mahal se stavěl 22 let a na jeho stavbě se podílelo pžibližně 20 000 dělníků, samozřejmě se ale může jedna ještě o vyšší číslo. Stavěl se podle návrhů jednoho a francouzského a jednoho benátského architekta, ale jejich jména bohužel nejsou známá. Pomník je postaven z čistého mramoru a celý povrch je posázen polodrahokamy, drahokamy a kaligrafická výzboda je proveda v černém mramoru. Celý komplex zaujímá polohu přibližně 17, 5 ha a samotné mauzoleum stojí na čtvercovém podstavci, jehož rohy zbodí 4 čtyřicetimetrové minarety.
Tádž Mahal je mauzoleum, které je věnováno manželce vladaře Šáhdžahána, Ardžumand Banu Baygam, které se říkalo perla paláce - Mumtáz Mahal. Ta mu porodila 8 dětí a při porodu devátého, v 36 letech, v roce 1629 zemřela.
Vladařův žal byl ale opravdu tak velký, že na počest života a smrti jeho milované ženy nechal postavit právě Tádž Mahal - v překladu také výstižněji Koruna Paláce, čímž chtěl uchovat a vyjádřit ženinu věčnou krásu a jeho lásku k ní.
Nádhera, tohle je prostě úchvatnost od začátku do konce. Nejen na pohled, ale i příběhem, což je prostě a jednoduše úchvatné a nádherné. Nemám více slov, to, co jste se dočetli, to mluví samo za sebe...


Od Tádž Mahalu je opravdu hodně těžké odejít, ale v Ágře ještě zůstaneme, abychom se podívali na Pevnost Ágra. Někdy je nazývána jako Rudá pevnost a byla postavena slavným mughalským vládcem Akbarem v roce 1565 a také se řadí na seznam světového dědictví UNESCO. Původní pevnost z červeného pískovce byla později přestavěna na obytný palác za vlády Shāh Jahāna. Nejzajímavějšími a asi i nejkrásnějšími zajímavostmi na této stavbě je Perlová mešita, Dīwān-e-'Ām a Dīwān-e-Khās - což jsou místa pro udílení veřejných a soukromích audiencí - dále potom Shīsh Mahal - Zrcadlový palác - a nakonec Musamman Burj.


A nakonec zakotvíme v hlavním městě Indie, v Novém Dillí. Jeho součastí je metropolitní oblast Dillí, která zabírá plochu 42, 7 km2. Město bylo postaveno podle návrhu britského architekta Edwina Lutyense a skládá se z velmi bohatých čtvrtí i chudinských slamů. Nové Dillí je opravdu asi nejvhodnější místo pro to si něco hezkého koupit, pochodit si po obchodech nebo si sednou někde na nějaké dobré, kvalitní a originální indické jídlo nebo na dobrou kávičku.


A myslím, že i vy víte, jaká kniha se mnou bude po Indii cestovat. A ne jedna kniha. Ale v tomto případě je mi taky úplně ukdradený počet, prostě bych je s sebou vzala všechny. Tygří sága, to je povinnost vzít si s sebou do Indie. Třeba bych i potom svého indického prince Rena - nebo i Kišana - vyčetla, vysnila přímo u zapadajícím sluncem zalitého Tádž Mahalu.


Pictorial Inspiration





Panoramatický pohled na Pevnost Ágra


Letecký pohled na Tádž Mahal


Pohled na jednu část Pevnosti Ágra


Pohled na noční siluetu Tádž Mahalu


Pohled na Tádž Mahal v ranním oparu


Pohled na Tádž Mahal přes den





Já vím, že dneska to bylo takové kratší a rychlejší, ale i tak doufám, že se vám zastávka v Indii s krásnými památkami a knihami líbí a že si ji, jak jen to imagirnáně jde, užíváte na plno.
Další zastávka by se mohla konat opět v pondělí, tak i tady doufám, že se budete těšit.
Zatím se mějte krásně užívejte si prázdnin, volna a pohody s knihami a vším, co máte ze srdce rádi.

Snow Fairy

Inspiration (84)

27. července 2014 v 17:04 | Snow Fairy |  Inspiration

Inspiration

-Meme od Nikki Finn.






























On My Wishlist (82)

26. července 2014 v 17:11 | Snow Fairy |  On My Wishlist
-Meme z dílny Book Chick City.
- Cílem je každou SOBOTU zveřejnit knihy,které bychom si chtěli pořídit. Mohou to být novější, starší i knihy, které ještě nevyšly.

We Were Liars - E. Lockhart

Reviews - Žena v černém: Anděl smrti

25. července 2014 v 17:25 | Snow Fairy |  Reviews

Žena v černém: Anděl smrti

Autor: Martyn Waites
Žánr: Horor, Paranormální, Fantasy
Díl: -
Originální název: The Wonam in Black : Angel of Death
Počet stran: 214
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: Metafora
Anotace:
Na Londýn prší bomby, ale ve starém domě číhá daleko větší nebezpečí...
Volné pokračování slavného duchařského bestselleru Susan Hillové, Žena v černém
Je podzim 1940, zuří druhá světová válka a na města Velké Británie dopadají německé bomby. Domy se hroutí, lidé umírají... Rodiče se loučí s dětmi a posílají je z Londýna na venkov, kde by pro ně mělo být bezpečněji. Skupinka školáků doprovázená dvěma učitelkami je ubytována ve starém, osamělém, zchátralém domě poblíž nevlídného močálu. Cesta k němu vede po přílivem zaplavované hrázi s podivným jménem Devět životů...
Měli by tu být sami, ale brzy se ukáže, že tady na ně někdo - nebo něco? - čeká. Tajemné náznaky záhy přerostou ve smrtelné nebezpečí.
"Kdykoliv ji někdo spatří, zemře dítě," tvrdí venkovský stařec, který však není zdaleka tak pomatený, jak se zdá.

Jaká děsivá síla číhá v Domě u Úhořího močálu, aby si vzala to, po čem už nekonečná léta touží?

Mnohokrát děkuji nakladatesltví Metafora za poskytnutí knihy k recenzi!

Celý svět je otrávený válkou. Smrt se vkrádá do snů i reality každého člověka a bere si sebou všechny, co se jí ocitnou příliš blízko. Ale existuje snad něco ještě horšího než válka? Něco, čeho bychom se měli obávat ještě více než násilné munice?
Eva pracuje ve školce v Londýně. Ale celá Anglie je pod palbou a ona se ještě s jednou učitelkou a několika malými dětmi rozhodne vydat na cestu, která má být cestou do bezpečí. Eva i všichni ostatní si, bohužel přliš pozdě uvědomí, přlíš pozdě uvěří, že místo, aby válce unikli, objevili opravdu ještě něco horšího...


Susan Hillová vymyslela příběh tak strašidelný, že vám až vstávají vlasy na hlavě i po celém těle.
Ženou v černém to začalo a Martyn Waites se rozhodl volně pokračovat, což by se možná dalo považovat za risk. Původní Žena v černém od Hillové je totiž velmi originální, autentický a brilantní horor, jehož úroveň by bylo těžké překonat v každém případě. Waites se však rozhodl to zkusit. A vida, nebylo to vůbec špatné!

Waites vypráví příběh dvou učitelek, které se se kupinou malých dětí vypraví na venkov Anglie, aby přečkali těžkou světovou válku, aby se alespoň někde nemuseli bát o svůj život. Nic jim nepřijde divné, dokud nedorazí do Crythin Giffordu. Tam začíná všechna temnota a strach. Mladší učitelka Eva se necítí v opuštěné vesnici nejlépe, kdo by se také cítil hezky, pravda. Ale Eva slyší hlasy, které nikdo jiný neslyší a vnímá tu těžkou všeobalující temnotu. Pak se vdají cestou Devíti životů a v domě Úhořího močálu začíná všechna hrůza...

Jennet Humfryeová zlá, dítě svoje ztratila.

Umřelo jí v neděli, viděli ho v pondělí.

Ententýky, ententy, kdo je další? Přece TY!


Musím uznat, že Martyn Waites úžasně popsal atmosféru celého příběhu. Je to pomurá, strašidelná kniha a z detailního popisu atmosféry a prostoru ta pomurost, strach a smrt úplně dýchá. To mu opravdu nemůžu vytknout, protože to byla věc, ze které jsem měla nejvíce husí kůži a ze které mě mrazilo v zádech.
Tak všeobecně se Waites hodně soustředil na popis okolí a postav.
Ale bohužel jsem se nebála až tolik, jako u původní Ženy v černém od Susan Hillové. U její knihy jsem se tak neskutečně bála, že jsem si ani nemohla číst sama v klidu v pokoji, protože jsem měla strach, že z místnosti, kde nebylo rozsvíceno světlo, na mě vybafne žena v černém. Hillová byla i o pár kapek morbidnější než Waites a rozhodně nešetřila slovy, které ve vás vyvolávají čirou hrůzu. Na to se mi potom Waites zdál, že se drží tak trochu při zemi, i když v některých případech se také pořádně odváže.

U Anděla smrti jsem sice občas měla takový divný pocit, ale nic mimořádného a to mě docela zklamalo. Čekala jsem, že se opět budu bát tak, že budu muset odejít do místonosti, kde jsou lidi. Nemůžu sice říci, že to bylo romantické, miloučké čtení, právě naopak, bylo to čtení strašidelné, ale mě tam něco maličko chybělo. Na druhou stranu to je horor, který rozhodně neurazí. Někomu toho hororového může bohatě stačit tolik, kolik ho v knize je, já bych se ale kldině bála ještě více. Ale ať už to bylo hororvé moc nebo málo, jsem ráda, že jsem si knihu mohla přečíst, protože opravdu povedených nadprůměrných hororů není až tak strašně moc. Osobně mám moc ráda horory v knižní podobě a tohle byl právě jeden takový, který potěšil, neurazil a občas z něj pořádně zamrazilo v zádech.

Together All Around the World - 11. zastávka - Rusko

22. července 2014 v 18:38 | Snow Fairy |  Together All Around the World

Rusko


Привет,

cestujeme!
Dnes jsme v trochu kontroverzním státě, jak pro nás v České republice co se týká minulosti, tak třeba i pro okolní svět. Nicméně pro mě je Rusko jednou z největších srdcovek a to díky mojí milované babičce. Když byla mladší, tak s dědečkem dostali úžasnou příležitost si Rusko krásně projít a podívat se po různých památkách. Tehdy to byla úplně jiná doba než teď a moje babička neměla tolik možností, jaké by mohla mít dnes, neměla ani tolik peněz, ale měla štěstí. Ne každý v té době si mohl takový výlet dovolit, protože to se považovalo za opravdu velkou věc, i když za velkou věc se to považuje i dnes, a to byl přesně případ mojí babičky. Kdyby tehdy nepracovala u jedné společnosti, nikdy takovou nebídku nedostala.
A tak si oba tehdy splnili sen a prožili nezapomenutelný zážitek. A já jsem tak neskutečně ráda, že mi o tom babička dodnes vypráví. Vždycky, když u ní jsem, vypráví mi, jaké to tam bylo, co všechno viděli, jak byli v nejslavnějším ruském divadle na baletu. Já si zase pokaždé představuju a vlastně můžu jenom hádat, jak nádherné to tam muselo být. Mám také spoustu fotek, které z té doby babička má. Moc ráda si je občas jen tak prohlížím. Jednou bych to také chtěla vidět, protože to prostě musí stát za to.
Tento článek bych chtěla věnovat svojí babičce, je to sice taková maličkost, úplně pomíjivá, ale když už budu o Rusku něco psát vám, chci to psát s tím, že jto píšu o babiččině velkém životním snu a zážitku. :)


Po naší cestě Ruskem se podíváme samozřejmě do Moskvy, potom také do Petrohtradu a Jekatěrinburgu. Nakonec menší zmínka o Soči, i když vy samozřejmě víte, a pár zajímavostí a unikátů Ruska.
Bude se vám líbit i tento výlet?

Takže Rusko. Oficiálně se Rusko jmenuje Ruská federace, má rozlohu 17 102 345 km²ma celkem přibližně 145,5 milionů obyvatel, což z Ruska, jak rozlohou, tak obyvatelstvem, dělá největší stát světa.
V Rusku se samozřejmě mluví ruštinou a píše azbukou, to je všeobecně známo snad úplně všem a někteří z vás možná umí rusky mluvit i psát, což je jednom dovednost navíc. Ruštinou mluví každý obyvatel, ale potom se vyskytují i další jazyky, kterými se někteří ruští obyvatelé domlouvají. Vesměs se jedná o tatarštinu, ukrajinštinu, čuvaštinu a další. Celkem potom mluví Rusko přibližně 31 jazyky. Tož už je docela obdivuhodné číslo. Ale vám bude stačit opravdu jenom ruština nebo angličtina, s tou se myslím neztratíte nikde.

Dobrý jitro -> доброе утро -> dobroye utro
Dobrou noc -> спокойной ночи -> spokoynoy nochi
Ahoj -> Привет -> Privet
Prosím -> пожалуйста -> pozhaluysta
Děkuji -> спасибо -> Spasibo
Nashledanou -> до свидания -> do svidaniya
Kolik to bude stát? -> Сколько это будет стоить? -> Skol'ko eto budet stoit' ?

A teď se podíváme do Moskvy, hlavního města Ruska. První zastávkou bude Rudé náměstí, které je od roku 1991 na seznamu světového dědictví UNESCO. Nachází se přímo ve středu města. Dříve bylo náměstí zastavěno dřevěnými domy, ale car Ivan III. vydal roku 1493 dekret, kterým nařídil všechny domy strhnout kvůli nebezpečí požáru. Potom sloužilo náměstí jako tržistě. Teprve později ale toto nádherné náměstí získalo vyšší význam, byli zde korunováni někteří ruští carové. V roce 1929 zde vzniklo Leninovo mauzoleum, dnes velmi známé a populárné a též významné. Dnes je hlavní součástí náměstí Chrám Vasila Blaženého, který byl postaven v letech 1555-1560 na příkaz Ivana Hrozného a skládá se z osmi svým způsobem samostatných kostelů, které symbolizují jednotlivé dny boje o Kazaň. Čtyři z kostelů jsou osové další čtyři jsou umístěny mezi nimi. Kostely nesou jména:
- Trojickoj
- Nikolaja Velikoreckogo
- Vchoda vo lerusalim
- Kipriana i Ustinji
- Trjoch patriarchov Konstantinopolskych
- Aleksandra Svirskovo
- Varlaama Chutyňskovo
- Grogorija Armjonskovo



pohled na Rudé náměstí

Detail Chrámu Vasila Blaženého

Dál si projedeme Kreml a Katedrálu Krista Spasitele. Tyto dvě stavby jsou od sebe kousek, takže je dám takhle k sobě. Kreml představuje nejstarší část Moskvy a dnes jde vlastně o hlavní politické, kulturní a duchovní centrum města. Kreml je také oficiálním sídlem prezidenta. Jedná se o jeden z nějvětších hradních komplexů na světě. Uvnitř se nacházejí významné ruské kostely, například: Nanebevzetí Panny Marie z 15. století, Zvěstování Panny Marie a Archanděla Michaela s hrobkami ruských panovníků. Kromě kostelů se v Kremelském komplexu také nacházejí významné paláce, např. Velký kremelský palác a Těremský palác se soukromými komnatami carů. V několika palácích jsou také vystaveny umělecké a historické poklady Ruské říše.

Pohled na Kremelský palác




















Detail kostela Nanebevzetí Panny Marie a detail nejpopulárnější Frolovské neboli Spasské - Vykupitelovi - věže

A teď už jenom maličko o Katedrále Krista Spasitele, která se nachází jenom kousek od Kremlu. Jedná se o největší pravoslavný kostel na světě. Byl postaven v 19. století, ale v roce 1931 zdemolován, aby udělal místo plánované stavbě Paláce osvětů. Obnova této katedrály proběhla v roce 1994 - 2000. V chrámu se nachází muzeum , které patří k Moskevskému městskému muzeu dějin města Moskvy.

Pohled na Kremelské nábřeží a Chrám Krista Spasitele v dálce

Detail Chrámu Krista Spasitele

Teď se přesuneme do Petrohradu. Byl založen roku 1702 Petrem Velikým, dnes má téměř 5 milionů obyvatel a jedná se o druhé největší město Ruska. Dodnes je Petrohrad kulturním střediskem Ruska a je zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO. Je také nejdůležitějším pruským přístavem.
V Petrohradu se vydáme na obhlídku Petropavlovské pevnosti - nebo také jinak řečeno Pevnost svatých apoštolů Petra a Pavla - s nejvyšší pravoslavnou věží na světě. Nachází se na Zaječím ostrově v ústí řeky Něvy. Pevnost byla založena 27. května 1703 na pokyn ruského cara Petra I. Velikého. Součástí pevnosti je i hrobka ruských panovníků.

Panoramatický pohled na Petropavlovskou pevnost, Zimní zámek a řeku Něvu.

Detailní pohled na Petropavlovskou pevnost

A nakonec jedno z větších měst, navštívíme Jekatěrinburg. Je to čtvrté největší město Ruska, tvoří hranici mezi Evropou a Asií - přibližně jedna polovina města je evropská a druhá polovina asijská - a je sídlem Sverdlovské oblasti a Uralského federálního okruhu. Zde znímím jenom pár památek, jako je například Chrám v krvi, který byl postaven po rozpadu SSSR v roce 2003 na místě carovraždy.
Další stavbou, ale ne historicky významnou, spíše se jedná o tu zábavnou část. Mluvím o velké stavbě jekatěrinského cirkusu.
Je opravdu velká, honosná a jak to v Rusku bývá i krásně nazdobená.




















Detail Chrámu v krvi a detail stavby jekatěrinského cirkusu.

Teď už jenom pár zajímavostí. Jak jistě víte, letos se pořadatelem Olympijských her stalo ruské město v Krásnodarském kraji, Soči. Nicméně Soči kandidovalo na pořadatele Olympiády už v roce 2002, ale tehdy byly hry svěřeny na přípravu v Salt Lake City.


A nakonec jedna impozantní věc, kterou bych moc ráda zmínila je i socha se jménem Matka vlast volá. Je to ruská monumentální socha stojící nad Volgogradem. Je součástí Památníku bitvy Stalingrad na návrší zvaném Mamajevova mohyla. V době svého dokončení to byla nejvyšší socha ženy na světě. Tato socha zpodobňuje antickou bohyni Niké - vpřed kráčející žena s rozevlátým rouchem, v ruce svírající meč. Je to vlastně alegorie Vlasti, která volá své syny do boje s nepřítelem. Celkem socha měří 85 metrů. Sochu vytvořil sochař J. V. Vučetič a inženýr N. V. Niktin.


A teď ještě kniha, která by se mnou cestovala po Rusku. V tomto případě by to nebyla jedna kniha, ale hned šest knih. A já myslím, že, aniž byste se podívali, tušíte, jaké knihy mám na mysli. Ano, úžasnou a moji milovanou Vampýrskou akademii od Richelle Mead. Já bych ji prostě do Ruska nemohla nevzít. Už kvůli Dimitrijovi.


Pictorial Inspiration



Pohled na jednu část Kremlu


Pohled na Chrám Vasila Blaženého




Panoramatický pohled na Palácové náměstí


Pohled na noční Chrám Vasila Blaženého


Detail kupolek na Chrámu Vasila Blaženého


Pohled z žabí perspektivy na věž Petropavlovské pevnosti

Tak tohle bylo Rusko. Ale jak si jistě dokážete představit, největší stát světa, toho určitě skrývá ještě mnohem víc, ale na projítí všeho byste potřebovali opravdu hodně času. Snažila jsem se pro vás vybrat to nejlepší a nejznámější.
Doufám, že jsem vám Rusko trochu přiblížila a taky doufám, že se vám Rusko asopň líbí.
Na další cestu se vydáme nejspíš v pondělí, uvidím, ale nejspíš ano, v pondělí.
Zatím se mějte nádherně a čtěte co nejvíc to jde, dokud na chvíli není takové strašné horko.

Snow Fairy

Reviews - Třešinka

21. července 2014 v 17:58 | Snow Fairy |  Reviews

Třešinka

Autorka: Raine Miller
Žánr: Romance, Erotický román
Díl: -
Originální název: Cherry Girl
Počet stran: 240
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: Baronet
Anotace:
Elaina Morrisonová miluje Neila McManuse od chvíle, kdy ho poprvé spatřila. Její láska trvá i přes jejich odloučení a srdcervoucí tragédii, která Elainu potká. Ruka osudu jí však vyrve její lásku z náručí, otřese jejími jistotami a ukáže jí, jak obtížné je nechat milovanou osobu odejít. Neil i Elaina si budou muset uvědomit, že se život nepodobá romantickému snu, ale je tvrdý a zanechává za sebou bolestivé jizvy.

Neil se však nevzdává. Toužil po Elaině dlouhá léta a čekal na ni. Jako voják se vyzná na bitevním poli a získat Elainino srdce není nic odlišného. Neil se tedy pustí do boje a pokusí se přimět Elainu, aby si uvědomila to, co on už dávno ví. Že navždy bude jeho Třešinkou.

Spin-off k sérii Aféra Blackstone

Mnohokrát děkuji Knihcentru za poskytnutí knihy k recenzi!

Poznali se už když byly hodně mladí. On byl dospívající teenager a ona byla malá desetiletá holčičinka, která v něm viděla svého kluka snů, svého hrdinu. Elaině stačil už tehdy jenom jeden pohled a veděla, že je do něj zamilovaná. Ale problém byl v tom, že byla až příliš mladá a Neil byl pro její rodinu jako druhý syn. Neil nechtěl nic uspěchat, ale už tehdy se od ní nedokázal tak úplně držet dál.
Jak roky plynuly, stalo se několik hodně špatných věcí a Elaina si pojedné z nich není jistá, jestli bude ještě někdy schopná Neilovi odpustit, co se stalo. V srdci však pravdu zná Neil také. Kromě toho Elaina je pro Neila roky jedna jediná a co se jeho týká, tak se to nezmění.


Romantika až za hrob. Někdy toho bylo až příliš na to, že je to kniha o necelých 250 stranách.
Po Aféře Blackstone jsem byla na Třešinku velmi zvědavá. Elaina a Neil byli sice celou Aféru Blackstone vedlejší postavy, ale takové postavy, které se vám zalíbí skoro na první pohled, záleží na každém čtenáři. Předem jsem vlastně vůbec netušila, že by měla vyjít, ať už v originále nebo v překladu, spin-off právě s Elainou a Neilem, ale i přesto jsem byla velmi mile překvapena a nakonec jsem byla i ráda, že jsem si Třešinku přečetla.

Raine vyprávěla příběh od doby, co byli Elaina s Neilem velmi mladí a jejich vztah se teprve rozvíjel, teprve rozkvétal a ona oba se teprve poznávali.
Celá kniha je rozdělená na tři části - Elaina, Neil a My, kde jednotlivé kapitoly už nejsou jednoznačně pojmenovány. Tím pádem si přečtete příběh, jak z perspektivy Elainy a jejího pohledu na Neil a všechno, co se jí odehrálo v životě, tak z perspektivy Neila. Ale možná bych uvítala o trošku více nějakých scén s tím, jak byl Neil v Afgánistánu ve válce, myslím, že by to celý příběh ještě trochu více zdramatizovalo. Nicméně se Miller soustředila opravdu hodně na postavení romantiky a já osobně jsem měla občas pocit, že už je to trochu přehnané množstvé na jednu knihu.

Ale na druhou stranu mám styl psaní a příběhy Raine Miller ráda. Sice nejsem až tak velký fanoušek eroitckých románů, ale nějaký takový dobrý román si přečtu ráda a když je potom opravdu dobrý, tak jsem ještě raději. A v mém případě jsou ty dobré erotické romány právě od Raine. Někdo to tak nejspíš nevidí, ale to by nebyla ta správná konstruktivní kritika a Miller by neměla žádnou zpětnou vazbu, ze které by mohla svůj styl a talent rozvíjet a zdokonalovat.
Nicméně si to Raine naplánovala hodně dobře, až teda na tu přřeslazenou přemíru romantiky, občas jsem měla pocit, že se z toho pomyslného chuchvalce cukrové vaty nedostanu. Ale všechno nebylo jenom o romantice a příběh obsahoval i běžné věci, jaké lidé řeší dnes a denně a co není vždy úplně nejpříjemnější a nejveselejší. Za tyhle části jsem moc ráda, protože to dělá z každého erotického románu lepší příběh.
Za mě určitě palce nahoru této spin-off sérii k Aféře Blackstone také proto, že konec knihy se pochopitelně odehrával v Blackstonově bezpečnostní agentuře a sem tam se mihnul i Ethan, což jsem osobně velmi vítala.

Inspiration (83)

20. července 2014 v 19:40 | Snow Fairy |  Inspiration

Inspiration

-Meme od Nikki Finn.




















Reviews - Přivolávání

19. července 2014 v 17:32 | Snow Fairy |  Reviews

Přivolávání

Autorka: Kelley Armstrong
Žánr: YA, Fanatasy, Paranormální, Moderní, Urban Fantasy, Nadpřirozeno
Díl: 1.
Originální název: The Summoning
Počet stran: 306
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: Galatea
Anotace:
Chloe vidí mrtvé lidi. Ano, jako ve filmech. Problém je, že vidět duchy v reálném životě znamená jednosměrnou jízdenku na psychiatrii. Ovšem nic není tak, jak se na první pohled zdá…

Jmenuji se Chloe Saundersová a můj život už nikdy nebude stejný jako dřív.
Ve svých patnácti letech jsem vůbec netoužila být jiná než ostatní. Chtěla jsem chodit do školy, mít kamarády, bavit se. A taky jsem chtěla, aby si mě trochu víc všímali kluci. Už ani nevím, jaké je to být obyčejná holka. Všechno nabralo zcela jiný směr toho dne, kdy jsem ve škole poprvé spatřila ducha. Vyděsil mě tak, že nikdo nezapochyboval o tom, že jsem se naprosto pomátla. Teď už ve škole všichni vědí, kdo jsem. Jen z jiných důvodů, než bych si přála.

Mnohokrát děkuji nakladatelství Galatea za poskytnutí knihy k recenzi!

Chloe už odmalička viděla věci, které nikdo kromě ní neviděl. Viděla znetvořené, mrtvé lidi jako malá a vidí je i teď, když je jí patnáct. Většinou se jí nějak podařilo na přízraky vyzrát. Většinou to nezašlo moc daleko. Ale teď už je to příliš. Chloe chtěla přece jenom utéct před duchem, který ji pronásledoval celou školou a nezdálo se, že by jí chtěl dát pokoj. Ale vysvětlit něco takového dospělým lidem, to je nadlisdký úkol. Mají vás za blázna a někoho, kdo nemá všech pět pohromadě. To v lepším případě. Ale s Chloe to zašlo ještě dál. Kvůli svojí schopnosti vídat mrtvé lidi, naslouchat jejich hlasů, si o ní lidé, kteří něco tuší, myslí, že je ještě horší než blázen. Myslí si o ní, že je nepříčetná a nebezpečná a jediné, kam patří je blázinec...


A nakonec to zajde ještě dál, ať už to Chloe očekávala nebo ani v nejmenším. Oni ji do toho blázince opravdu pošlou. Ale neděje se tam, co by se mělo. Lidé tam jenom nesedí a nekoukají stále do jedoho místa. Není tam moc ticho. Ale je tam spousta a spousta tajemství a temné minulosti.

Není nad to si po nějaké době dát tak trochu duchařinku, ne? Duchové a další paranormální fenomény dnešní doby jsou velmi dobrá témata a to jak knih, tak filmů. A přesto je kvalitních příběhů stále poněkud málo, když se to tak vezme. Není jich nejméně, ale ne všechny se dají označit za opravdu povedené. Kelley Armstrong si vzala pod mikroskop duchy a přízraky společně s young adult. Což je myslím opravdu hodně dobrá a poutavá kombinace. Duchové mluví sami za sebe a young adult dává autorce ještě nějaký ten prostor pro fantazii navíc. Dobré téma plus nějaké ty benefity. Ale co od toho čekat dál?

Přivolávání je od začátku velmi čtivé a opravdu hodně tajemné. Možná i trochu strašidelné, i když není to žadný horor, takže se není čeho bát. Autorka použila úvodní flashback, aby čtenářům představila hlavní hrdinku Chloe, když byla ještě maličká a tomu, že vidí mrtvé lidi rozumněla jinak než tomu rozumí teď. A právě tady tato vzpomínka děla v knize hezký kontrast, který ale postupně úplně vymizí.

Ještě než jsem se do knihy vůbec pustila, tak jsem neměla úplně představu, co nebo jak moc od knihy očekávat. Mám duchařské příběhy ráda, protože se od sebe pokaždé liší a pokaždé nabídnou něco nového a originálního. Přivolávání mě ale velmi mile překvapilo a tak nějak jsem i doufala, že to bude dobrá kniha, protože jsem se na ni už
hodně dlouho těšila. Děj byl tajemný a napínavý přesně na těch správných místech. Byl také nepředvídatelný a když už jste si mysleli, že víte vše, naopak se ukázalo, že nevíte. Autorka si také pěkně pohrává s atmosférou a prostředím příběhu, dělá ho proměnlivé a tak trochu ponuré tím, že za nejhlavnější dějistě příběhu zvolila právě blázinec a v průběhu lehce naťukla i téma psychických a duševních chorob a obsesí. Jak je příběh takový na jednu stranu nenápadný, tak nakonec se ukáže krásně spletitý a velmi dobře vymyšlený a popsaný. Postavy včetně Chloe jsou spíše teenageři, kterým autorka vtiskla různé vlastnosti, takže se můžete v klidu rozhodnout, kdo vám padl do oka a koho byste raději nepoznali.
Přivolávání se opravdu povedlo na to, že předem je docela těžké odhadnout, zda se bude jednat o něco, co se vám bude líbit nebo co právě není váš šálek kávy. Na začátku, před přečtením, neutrál, ale na konci, po dočtení, je Přivolávání skvělý nadprůměr.

On My Wishlist (81)

18. července 2014 v 14:53 | Snow Fairy |  On My Wishlist
-Meme z dílny Book Chick City.
- Cílem je každou SOBOTU zveřejnit knihy,které bychom si chtěli pořídit. Mohou to být novější, starší i knihy, které ještě nevyšly.


Stříbrné stíny - Richelle Mead
Get your own free Blogoversary button!