Srpen 2014

Inspiration (88)

31. srpna 2014 v 17:08 | Snow Fairy |  Inspiration
-Meme od Nikki Finn.

Znáte takový ten pocit, když si něco chystáte, docela i víte, co chcete napsat, ale nevíte, jak začít? Tak ten pocit mám přesně já teď. Sedím nad klávesnicí a nevím, jak začít. Možná bych mohla začít tím, že si vypůjčím slova jednoho člověka, který inspiroval tisíce mladých lidí do toho, aby jenom neseděli na zadku a začali se trochu hýbat. Doslova. Adam G. Sevani ve třetím díle Let's Dance řekl: "Cesta je důležitější, než cíl."
A pak jsou tu slova Claire Holt, která říká: "Někdo stárně a někdo zraje." Možná, že čím víc se už vidíme v cíli, tím více zapomínáme na cestu, kterou k němu musíme vést a jak řekl Adam, cesta je důležitější. A když se nad tím zamyslíte, vlastně to dává i smysl. Ale každý jsme jiný, originální a každý máme svou vlastní hlavu. A stejně tak každý musíme vážit jinak dlouhou cestu než dozrajeme a uvědomíme si svou cestu i cíl.


Musím se vám přiznat, že tyto prázdniny byly v hodně věcech poněkud rozporuplné, ale rozhodně si nemyslete, že jsem měla špatné prázdniny, to ne, nemůžu si na ně ztěžovat, protože to byly jedny z nejlepších prázdnin, jaké jsem zažila. Ale například svou vlastní čtecí výzvu na léto jsem nesplnila ani zdaleka, protože i když jsem si dala za cíl přečíst konkrétní knihy, cestou jsem našla jiné tituly, které mě donutily svůj původní plán přehodnotit. A když jsem to o tom cíli a cestě slyšela Moose v Let's Dance říct, uvědomila jsem si, jak moc velká je to vlastně pravda. Mohla bych plánovat všelijak, mohla bych si denně stavět cíl, ale cestou se toho vždycky stane trochu více a všechno jinak než čekáte.
Jo, a i v tom byly tyto prázdniny velice poučné. Uvědomila jsem si, že na světě budou vždycky věci, které prostě nebudou nikdy pro mě, ať bych si přála sebevíc opak. Vždycky tady budou věci, které se s nadšení pokusím udělat, ale ztroskotám na nich a naderu si nos. Vždycky bude na světě někdo, kdo mě začne a nepřestane nenávidět. Ale na druhou stranu tu vždycky budou věci, na které bych se mohla spolehnout. Stejně jako lidé, na které bych se mohla spolehnout. Ale nakonec máme každý svou cestu, kterou musíme ujít, než se dostaneme tam, kam nám náleží se dostat. A tu cestu, ať chceme nebo ne, musíme ujít sami. Tyto prázdniny jsem se naučila, že je dobré mít plán, ale netrvat na něm a nestavět na něm každý svůj den života. Nakonec máme každý v sobě nějakého hrdinu, protože ať už nás inspiruje kdokoli, ať už vzhlížíme ke komukoli a ať nám pomáhá cokoli, nakonec to budeme my sami, kdo nás bude muset zachránit. Možná to zní drsně a dalo by se k tomotu najít deset tisíc různých argumentů proč tvrdit, že pravda je spíše opak. Neříkám, že ne, ale časem si asi uvědomíme to, co bylo řečeno v naporosto geniálním filmu, Černé labuti: "Jediný, kdo ti stojí v cestě, jsi ty."


Stalo se toho o těchto prázdninách vážně hodně a abych pravdu řekla, na některé věci nejsem pyšná, protože přece jenom, kdo je pyšný na příšernou a zavrženíhodnou kocovinu nebo nesmyslný úlet? Ale na druhou stranu jsou i tohle věci, které nás učí, co dělat příště... nebo spíše, co nedělat příště. Neříkám tím vším, že jsem už zažila všechno, to jsem opravdu nezažila. Ještě mě toho až moc čeká a některých věcí, o kterých nevím, se děsím, ale chtěla jsem vám říct, že ať už se vám dějí jakkoli špatné věci, nebo ať už se trápíte sebevíc, vždycky je tu nějaký důvod, proč se vám to děje.
Nakonec chci celým tímto článkem říct, že ti, kdo vás nemají rádi, jsou vašimi nejlepšími učiteli a ti, kdo vás milují si najdou vždycky nějaký způsob, jak vám být blízko. Tak to prostě je.
A že pokaždé, když najdete i v té nejvíce mizerné situaci něco pozotovního, vyhrajete!
























Knižní Zúčtování - Srpen

30. srpna 2014 v 7:39 | Snow Fairy |  Mé Knihy

Ahoj,

sice se většinou na knižní zúčtování těším, protože můžu fotit knížky a tak, ale k těm srpnovým zúčtování chovám jistou averzi a i když je to divné, tak k nim možná přistupuji i malilinko s despektem. A to jenom proto, že za každým sprnovým knižním zúčtování čeká znovu školní docházka. Ale při focení knížek tentokrát jsem si řekla, že ještě kvůli víkendu na školu zapomenu, v dalším týdnu se tomu můžu začít věnovat, ale dokud nemusím vstávat za kokrhání kohouta a spěchat na autobus, můžu ještě chvíli lenošit a užívat si focení knížek i celého zúčtování.

A když jsem tak uvažovala nad tím, kde nafotím knížky do zúčtování a doma jsem stále nemohla najít dostatečně osvětlené a zároveň ne příliš přesvětlené místo, rozhodla jsem se vyjít ven i s celou tou kupičkou a své knižní miláčky trochu provětrat. Nakonec se ke mě přidal ještě náš venkovní miloučký kocourek Sebastian, který mi s knížkami, ale i bez nic trochu zapózoval...






A protože jste hodně knížek už viděli, díky dvěma unboxingům z tohoto týdne, tak vám toho k jednotlivým foktám nebudu moc psát, ono stejně na textu až tolik nezáleží, když máte přiložené fotky, ale já se vždycky, někdy až zbytečně moc, rozepíšu a potom z toho jsou slohy. Tak se dnes budu snažit trochu zdržet dlouhých odstavců. :)

Knihy, které jsem si koupila


Jedna objednávka z Book Depository, na kterou jsem velmi, velmi pyšná!

A ještě jedna z Book Depository, na kterou jsem také ypšná. To All The Boys I've Loved Before je kniha, na kterou jsem tak neskutečně těšila, že jsem až vyskočila do stropu, když jsem ji poprvé držela hezky v rukou a obdivovala jak je ve skutečnosti nádherná. <3

Na tuto knihu jsem se velmi těšila, ale tak trochu jsem nevěděla, co přesně čekat. Nakonec jsem se do té knihy prostě zamilovala, je to jedna z nejúžasnějších knih, jaké jsem za prázdniny přečetla!

Série Léto mě zaujala na první pohled, i když jsem o ní začala uvažovat až terpve letos. Já vím, jsem ostuda, že až teď jsem na ni měla pomyšlení, ale najednou už si nedokážu představit, že bych si ji nepořídila. Strašně se těším, až si začnu číst první díl a také se moc těším, až celou sérii zkompeltním koupí dílu posledního. :)

Na Trýzeň jsem úplně náhodou narazila v kamenných levných knihách. Pro mě je to kniha velice riskantní, protože se mi na jednu stranu líbí a jsem zvědavá, jaká bude a druhou stranu si jí nejsem vůbec jistá. Ale za tu cenu (29 Kč) by mě ani tak moc netížilo, kdyby se mi vůbec nelíbila. Uvidíme, četli jste vy Trýzeň? A co na ni říkáte?

Jelikož se mi první díl - Šepoty ze záhrobí - líbil, tak jsem se po delší době rozhodla tuhle sérii doplnit. Narazila jsem na ně v břeclavském Tescu a za 59 Kč každá bych je tam asi ani nechat nechtěla. :)

A tady už je série knížek, které dobře znáte z prvního unboxingu. Všechno jsou to krásné a milované úlovečky z levných knih.





Knihy, které jsem dostala ke zrecenzování


Tady v této škatulce se také jedná převážně o knihy, které znáte z druhého unboxingu a jedné knižní krásky navíc, takže opět to nebudu nijat dlouze komentovat. Jenom bych za všechny tři knihy chtěla moc poděkovat databázi knih, která knížky poskytla k recenzi.






A nakonec všechny knížky pěkně pohromadě. :)

Doufám, že se vám zúčtování líbilo.
A i když už máme prázdniny prakticky u konce a bude asi hodně těžké zase se nějak přizpůsobit tomu školnímu režimu, tak nemusíme až tolik věšet hlavy. Máme kolem sebe krásné knížky, které nám dělají radost i ve školní dny, kdy na ně nemáme moc času, však ony nám neutečou a jenom pohled na ně dokáže okamžitě vylepšit den.
Tak se zatím mějte nádherně a brzy se uvidíme u dalšího článku.

Snow Fairy

Reviews - Slza

29. srpna 2014 v 15:52 | Snow Fairy |  Reviews

Slza

Autorka: Lauren Kate
Žánr: YA, Fantasy, Paranormální, Mytologie, Moderní, Magie, Romance
Díl: 1.
Originální název: Teardrop
Počet stran: 336
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: YOLI
Anotace:
Nikdy nesmíš plakat...

Sedmnáctiletá Eureka od své milované matky ví, že její slzy mají sílu obnovit dávno ztracený kontinent Atlantidu. Nesmí nikdy uronit ani slzu! Při podivné nehodě její matka nečekaně umírá a Eureka pomalu ztrácí chuť do života. Potkává Andera, chlapce jehož oči jsou tyrkysové jako hlubiny oceánu, a který jí varuje před hrozícím smrtelným nebezpečím. Následně Eureka odhaluje starověký a děsivý příběh nešťastné dívky...

Mnohokrát děkuji nakladatelství YOLI za poskytnutí knihy k recenzi!

Eureka se musí smiřovat s těžkou tragédií, která se v její nejbližší rodině stala. A ještě více se musí smiřovat s tím, že ona tam při té tragédii byla taky. Nicméně, i když by se zdálo, že bude pláčem truchlit každý den, není tomu tak. Jiným dětem rodiče vštěpují, že musí být hodné, že musí vždycky být zdvořilé ke starším lidem. Eurece její matka nevštěpovala nic z toho tak vehemntně jako to, že nikdy nesmí plakat. Ani jednou ve svém životě. Ani jednu jedinou slžičku. A tak Eureka nikdy, už doby kdy byla ještě malá, nepláče. Její život se jí pomalu hroutí pod nohama, ale nepláče nikdy.
Když už si myslí, že její šance na zlepšení jsou minimální, stane se něco dalšího - potká zvláštního kluka, který jí na první pohled učaruje. Ale potom jde všechno ještě hlouběji, když se o sobě dozví pravdu, kterou bym ožná radši nikdy neznala.


Od andělů k mytologii a legendám. Lauren cestuje napříč tématy s menší dopomocí svého psaní.
Lauren Kate je podle mě jednou z těch nejvíce kontroverzních spisovatelek, jelikož ne každému její knihy tak úplně sednou. Lauren má svůj vlastní specifický styl psaní, který většinou spolehlivě poznáte a potom se vám buď zalíbí nebo se vám zprotiví.

V knize Slza se setkáváme s legendou o bájné Atlantidě a dívce, která může obnovit bývalou slávu - a také vražednou moc - tohoto zapomenutého potopeného ostrova. Jako nápad na příběh je to skvělé, ale od počátku je to příběh opravdu velice zvláštní. Možná trochu až depresivní, i když to je svým způsobem pochopitelné vzhledem k tomu, co se děje hned v úvodu knihy. Ale i tak jsem měla občas neskutečnou chuť Eureku proplesknout. Je to taková ta hrdinka, která neví, co se sebou má pořádně dělat. Víte, ona Eureka není vyloženě špatná, ale taková nemastná neslaná, nevím, jak to pořádně popsat. Zato se mi ale velmi líbila postava kamarádky Eureky, Cat. Taková osvěžující postava, která tu negativní atmosféru trochu kočíruje bezprostředním humorem.

A jako obvykle, to by nebyla Lauren Kate, kdyby hlavním a nejzásadnějším nebyla nikdy neumírající láska, která hory přenáší. Lauren tento askpet do svých knih dává a abych pravdu řekla, tak mi to v Slze připadalo trochu nepřirozené, nejsem si jistá proč, ale například ze strany Eureky mi ta náklonnost přišla maličko nucená. Nicméně s tímto aspektem počítejte předem, protože právě taková láska dělá knihy Lauren Kate tolik specifické.

Co se děje týká, tak ten mi přišel zpočátku takový táhlý a nezáživný. Nic moc akce a těžko se do toho člověk začítá. Ale někde od poloviny už to začínalo nabírat rychlost a konečně se děj pořádně rozběhl a začal být napínavý a akční a i já jsem se začala těšit na každou další kapitolu. A i když je Lauren k popisu věčné lásky poněkud subjektivní a své představivosti meze neklade, tak se ukazuje, že když jde o akci, napětí nebo o popis trochu morbidnějších scén, umí být pěkně pragmatická a nezaujatá. Sice šlápla na pedály až někde za polovinou knihy, ale jak se říká, lepší pozdě, než nikdy.

Na začátku jsem si vůbec nebyla jistá, jak bych knihu ohodnotila, protože jsem z ní měla strašně rozporuplné pocity a ani se mi moc nelíbila. Ale vzhledem k tomu, že Laureninu předchozí sérii, Andělé, mám ráda, tak jsem si říkala, že i když se mi třeba nebude knížka líbit, tak ji dočtu. Udělala jsem dobře, protože po tom zlepšení uprostřed a tak trochu šíleném konci, jsem velmi, velmi zvědavá na další díl.

Together All Around the World - 15. zastávka - Velká Británie - Londýn #2

28. srpna 2014 v 21:02 | Snow Fairy |  Together All Around the World

Londýn


Ahoj,

dnes je na programu opět Lodnýn, ale jiné jeho části než v prvním článku. Myslím, že Londýn za to stojí a jenom doufám, že se vám projekt stále líbí. Jak už jsem mnohkrát v průběhu opakovala, máme toho před sebou ještě opravdu hodně a i když už začně brzy škola, tak se projektu budu snažit všnovat a články budu přidávat, jak jen to půjde, až dokud neodcestujeme další místa, která chystám.
Takže dnes to nebudu protahovat a rovnou vám ukážu, na jaká místa se spolu podíváme.


Všechny zajímavosti o jazycích, kterými se mluví ve Spojeném království a další věci jsem vám říkala v první části, kterou si můžete přečíst a projít TADY.

Dnes budeme pokračovat. A sice na velmi známé, ale hodně střežené Downing Street číslo 10. Při mém poznávacím zájezdu jsme měli také cestu kolem Downing Street, ale je to místo, kde bydlí britský premiér David Cameron, takže je pochopitelné, že je to velmi přísně ztřežené místo. Dovnitř ani do ulice vedoucí k domu číslo 10 se nedostanete, tedy s nějakým povolením určitě ano. Ale návštěvníci se dívají jenom přes bránu na dveře v dálce. Je to sice na draka, že nemůžete blíž, ale zase si myslím, že je to super zážitek, říct, že jste navštívili Downing Street. Tedy aspoň z dálky.
Ulice byla vybudována a pojmenována po siru Georgovi Downingovi, což byl voják sloužící pod Oliverem Cromwellem a Karlem II. Ona Downing Street je celkem hvězdně obydlená ulice, protože v čísle 9 bydlí úřad vlády, na čísle 11 je oficiální sídlo ministra financí a na čísle 12 to bylo dříve sídlo vlády, dnes je to sídlo tiskového, komunikačního, informačního a výzkumného oddělení předsedy vlády.

Odtud je povoleno návštěvníků, podívat se na Downing Street number 10

A Number 10 osobně.

To na začátek jenom menší zastávka u britského premiéra. Teď se přesuneme na Piccadilly Circus. Jedná se o jeden z nejznámějších dopravních uzlů v Anglii. Má jedno poznávací znamení podle kterého jasně a přesně uhádnete, že se jedná o Piccadilly - velký oblouk reklam. Piccadilly Circus byla vybudována v roce 1819 pro spojení Regent Street s obchodní ulicí Piccadilly. Circus neberte doslova jako cirkus, ale v tomto případě je circus míněno ve významu kruhového veřejného prostranství u dopravní křižovatky. Na Piccadilly je také takové menší náměstíčko s velkým památníkem zasvěceným bohu opětované lásky Erosovi. Opětováně lásky proto, že bůžek na památníku drží luk, ale bez šípu. A to proto, že ten onen pomyslný šíp máme každý ve svém vlastním srdci.
Což je naprosto nádherné vysvětlení a legenda. Když nám tohle bylo řečeno, říkala jsem si v hlavě, že je to naprosto dokonalé. A jak jsem říkala, je to takové malé naměstí, kde najdete bezpočet skvělých obchodů, obchůdků a občerstvení, takže na nákupy nějakého oblečení, suvenýrů nebo jiných věcí je to místo jako stvořené. A kdyby jste chtěli chvíli odpočívat, tak si můžete v klidu sednout k památníků a relaxovat u boha opětované lásky.

Celé náměstíčko Picaddily Circus

Detail Erota, boha opětované lásky s lukem bez šípu

Cestou z Picadilly Circus se půjdeme podívat na další velké a velmi populární anglické náměstí, kde se konají všechny obří premiéry filmů - Leicester Square. Zajímavostí je, že v jeho středu je socha Williama Shakespeara obklopená delfíny a na každém rohu parku, kde je brána, je umístěná socha nějaké významné osobnosti - např. sica Issaca Newtona, sira Joshuy Reynoldse (což byl první prezident Royal Academy), Johna Huntera (to byl průkopník chirurgie), Williama Hogartha (což byl známý malíř) a nakonec nejnovější socha Charlieho Chaplina.
Velmi význmané je Leicester Square pro zábavu v podobě kin, z nichž nejznámější a nejvýznamejší je Odeon Leicester Square, které dominuje východní straně náměstí a celkově pojme přibližně 1 700 diváků.
Anebo kino Empire, což je druhé největší kino na Leicester Squre s kapacitou 1 300 diváků. A i přesto, že je to až druhé největší kino, tak se právě v Empiru konají skoro všechny obrovské filmové premiéry Londýna.
A jako takovou maliličkou ochutnávku vám povím, že na jedné straně, tak trochu naprosto Empire kina, je velký MM's World, do kterého jsme hned s kamarádkou vběhly a obdivovaly všechny ty dobroty. :)

kino Empire

Vnitřek MM's Worldu - foceno z druhého patra. :)

A abychom šli alespoň trochu po stopách všemi milovaného obrýleného kouzelníka, Harryho Pottera, projdeme se po velkém visutém ocelovém mostě - Millennium Bridge. Je to most hlavně a převážně pro pěší procházky, ale vzhledem k tomu, že tady byla točena část Harryho Pottera, je sám osobě zážitek projít si ho svých.
Výstavba mostu začala roku 1998 a slavnostně byl otevřen v roce 2000. Most je převeden dvěma mostními pilíři, jeho rozpětí je 325 metrů a šířka 4 metry. Lana jsou předepnutá zátěží 2000 tun vůči pilířům, na kterých jsou ukotvena, takže byl stavěn tak, aby pojal až 5000 lidí.


Naší další zastávkou je Tower - Palác a pevnost Jejího Veličenstva - The Tower of London. White Tower - bílá čtvercová tvrz uprostřed celé pevnosti, která dala celému komplexu jméno, sloužila jako pevnost, zbrojnice, pokladnice, mincovna, palác, místo poprav, observatoř, útočistě a vězení především pro vězně z vyšších vrstev.
Tower je asi nejkrvavější místo Londýna, právě kvůli popravám. Asi nejznámější vězeňkyní byla Anna Boleynová, druhá manželka panovníka Jindřicha VIII. Tudora. Byla obviněna za zradu krále, ze smilství a z čarodějnictví, ale jelikož byla Anna královna v době své popravy, tak se jí dostalo královského způsobu popravy, která prověhla v roce 1536. O pár let později, v roce 1542, zde byla také popravena mladičká Kateřina Howardová, sestřenice Anny Boleynové a pátá manželka Jindřicha VIII. Tudora.
Úžasně jde Tower vidět právě v seriálu Tudorovci, který je sice trochu přimalovaný než jak tomu bylo ve skutečnosti, ale je natočený opravdu úžasně v hlavní roli s perfektním Jonathanem Rhys Meyersem aka Jindřichem VIII. Ten seriál můžu jedině doporučit, úžasná to záležitost.
Ale aby jste Tower nepovažovali jenom za surové popraviště, jedná se i o nejvíce střežené místo v Londýně kvůli korunovačním klenotům, které jsou zde uchovávány a přístupné veřejnosti, pouze bez možnosti focení. Jestli se někdy ocitnete v Londýně, tak vám doporučuji zajít si do Toweru, je to opravdu unikátní historické místo, které dýchá tou svojí specifickou atmosférou, kterou ještě úchvatně dokreslují krkavci. S mini se také pojí jedna věc, a to, že pokud někdy krkavci z Toweru odletí, tak padne britská vláda, což by byla jedna velká katastrofa. Proto si to v Anglii zařídili tak, že všichni krkavci v Toweru mají částečně zastřihnutá křídla, aby nemohli odletět.


A samozřejmě k Toweru samotnému patří ještě i Tower Bridge, honosný zvedací most přes řeku Temži. Stavba mostu začala v roce 1886 a trvala celých osm let. Na stavbě se podílelo 5 hlavních dodavatelů a 432 dělníků, na podporu mostu byly na říční dno položeny dva masivní pilíře, které obsahují více než 70 000 tun betonu. Kostra věží a mostu samotného byla postavena z více než 11 000 tun oceli a jako obložení na ochranné ocelové kostry i pro celkové vylepšení vzhledu byla použita cornwallská žula a portlandský vápenec.
Most byl otevřen v roce 1894 a slavností ceremonie byla zahájena princem z Walesu, budoucím králem Edwardem VII. a jeho ženou, Alexandrou Dánskou.
Most je navíc vybaven dvěma výškovými lávkami spojující obě věže mostu. Tyto lávky byly v roce 1910 uzavřeny, ale dnes jsou přístupné veřejnosti v rámci historické prohlídky mostu.


A teď už jenom tři zastávky, takové dvě perličky v The City v Londýně a jednu perličku navíc. Tou první je 30 St. Mary Axe, která je neformálně nazývána jako "Okurka" nebo také Swiss Ree Tower, Swiss Ree Building nebo také Swiss Re Centre, což je označení vztahující se k bývalému vlastníkovi budovy. Je to jedna z velmi moderních budov a dosahuje výšky 180 metrů. Stavba je proslulá hlavně svým tvarem, jehož autory jsou sir Norman Foster a Ken Shuttleworth.
Celá stavba byla dokončena 28. dubna 2004. Návrh této budovy záskal prestižní ocenění Královské britské společnosti architektů jako nejlepší nová budova.


Předposlední významná budova v The City, je City Hall neboli Londýská radnice, sídlo GLA - Great London Authority - Velký Londýn.
Budova byla navržena Normanem Fosterem, který navrhoval také předchozí 30 St. Mary Axe, a budova byla poprvé otevřena v roce 2002. Londýnská radnice má neobvyklý cibulovitý tvar pro zmenšení její vnější plochy a tím i snížení energetických ztrát. Byla přirovnávána k přiblě Dartha Vadera, znetvořenému vejci nebo motocyklové přilbě. Původně na místě City Hall bylo přístaviště. Spirálovité schodiště uvnitř City Hall má 500 schodů a ty vedou až nahoru do desátého patra. V horní části je výstaviště a místo pro setkávání zvané jako "londýnský obyvák" s otevřenou vyhlídkovou terasou občas přístupnou veřejnosti.


A jako posední místo, kam vás vezmu, je mrakodrap The Shard - v doslovném českém překladu, Střep. Tento mrakodrap není součástí The City, ale je naproti Toweru. Je to mrakodrak, který měří 310 metrů, ale tyto rozměry se myslím trochu liší, protože nám bylo při návštěvě v Londýně řečeno, že měří 336 metrů. Je to největší mrakodrap ve Velké Británii a v Evropské unii a po ruské Mercury City Tower druhý nejvyšší mrakodrap v Evropě. Architektem stavby byl Ital Renzo Piano. Stavba budovy započala v roce 2009, takže je to poměrně mladičká stavba, zato velmi honosná a majestátní. K otevření došlo v květnu roku 2012 za přítomnsoti katarského šajcha a člena královské rodiny, vévody Andrewa.

The Shard, je to focené z lodě při plavbě na Temži.

Knihy, které bych s sebou vzala do Anglie, jsou také v přechozím článku, takže vám je sem znovu dávat nebudu, opět si je můžete prohlídnout a okomentovat, buď pod tímto článkem nebo pod článkem první části. :)

Pictorial Inspiration



Pohled na Tower Bridge z ptačí perspektivy


Pohled na Tower Bridge z boční strany


Pohled na Tower Bridge v noci


Pohled na White Tower v komplexu The Tower of London


Pohled na svítící reklamy na Piccadilly Circus


Pohled na Millennium Bridge


Pohled na City Hall v pozadí s Tower Bridge


Pohled na vrchol 30 St. Mary Axe


Pohled na zářící The Shard v noci





Tak, a to by mohlo být z Londýna všechno. Ještě jsem nezmínila Katedrálu Svatého Pavla, ale říkala jsem si, abyste toho už neměli až tak strašně moc. Ono je toho v Londýně k vidění ještě o hodně, hodně více, a kdybych vám to měla všechno vyjmenovávat, tak bych tady otravovala do Vánoc. Věřím, že každý, kdo Londýn navštívil si našel něco, co ho uchvátilo a že ti, kdo tam ještě nebyli si něco najdou a třeba to nemusí být nic z toho, co jsem zmiňovala v tomto nebo prvním článku.
Jsem na Londýn a Anglii velmi, velmi pyšná a tak doufám, že se vám taková prohlídka líbí a že jste si obě části aspoň trochu užili. A pokud uvažujete o návštěve Londýna, Anglii, určitě vám doporučuji neváhat nad tím, jsou to skvěle insvestované peníze a celá návštěva stojí za to.
V Anglii v dalších článcích tohoto projektu zůstaneme, ale vezmu vás do jiného města, abyste měli nějakou obměnu. Doufám, že i ty další články vás potěší a budou se vám líbit.
Mějte se nádherně!

Snow Fairy

Unboxing #2

27. srpna 2014 v 20:51 | Snow Fairy |  Mé Knihy

Ahojte,

tak i dnes tu mám unboxing. Jelikož jsem dneska strávila celý den na nohách, v převlékacích kabinkách a vlaku, tak jsem si řekla, že takový menší článek na večer by mohl být další unboxnig.
Dnes to bude menší unboxing než ten včerejší úplně první, ale zato skrývá opravdu přenádherné knížky, na které jsem moc pyšná a na které jsem se velmi, velmi těšila.
Takže opět doufám, že se vám bude unboxing líbit a že si ho tak na večerní pohodu užijete.


Tento balíček přišel včera a byl od Albatrosu přes databázi knih. Obě knížky jsou knížky ke zrecenzování, takže můžete časem čekat nějaké ty recenze. Všechny balíčky od Albatrosu jsou speficické jednou věcí - kartonem ve kterém jsou knížky krásně zabalené, aby se jim něco při převozu - někdy opravdu hodně barbarskou a nepříjemnou - Českou poštou. A to se mi líbí, knížky jsou pěkně chráněné a vyhnete se tak dírám a dalším ošklivým defektům. A řeknu vám, že Česká pošta tady u nás umí dělat opravdu ošklivé neplechy a právě na těch nejkrásnějších knihách...


Tentokrá jsem v balíčku měla dvě knížky, ale jak jsem říkala, jsem na ně velmi pyšná, protože jsou přenádherné.
Tou první je třetí díl série od Tehereh Mafi - Jsem rozohněná, která naživo vypadá naprosto, naprosto dokonale. Obálka má tak dokonalé autentické barvy, že to vypadá jako by doopravdy hořela. Opravdu překrásná obálka, podle mě nejhezčí z celé série.
A druhou knihou je také novinka od CooBoo, tentokrát je autorkou Trish Doller a její Kde hvězdy stále září. Musím říct, že po přečtení anotace je to jedna z knih, na které jsem se opravdu velice těšila. A když jsem ji poprvé držela v ruce, zamilovala jsem se do ní úplně a naprosto. Už se nemůžu dočkat, až si ji přečtu, protože takové příběhu mám opravdu hodně ráda.






Tak, a je to. Další unboxing je za vámi. Musím říct, že fotit a dělat tyhle články mě opravdu velmi baví. Nafotit postup otevírání balíčku, to je ještě napínavější a lepší, než když se po balíčku vrhnu s nůžkami jako šavlozubý tygr se svými tesáky na nějakou kořist.
Jo, to je sice takové docela divné přirovnání, ale někdy tak vypadá a já si tak upřímně i občas připadám. :D

Určitě mi dejte vědět, jaká je vaše nejnovější kniha (nebo knihy). ;)

Snow Fairy

Unboxing #1

26. srpna 2014 v 12:30 | Snow Fairy |  Mé Knihy

Ahojte,

konečně vám dneska ukáže historicky první unboxing tohoto blogu.
Možná si říkáte, proč jsem už dávno nějaký neudělala. To je otázka na všechny prachy. Já už o tom asi milionkrát uvažovala, ale pokaždé, když mi přišel balíček, tak jsem se do něj dobývala se skoky do stropu hned jakmile jsem ho dostala do rukou a na nějaké focení jsem si vzpomněla až jsem knížky hezky uložila do knihovničky. Takže asi tak. Ale včera mi přišel balíček, který byl za prvné: šíleně velký, zadruhé: pořádně zalepený lepicí páskou, takže dostat se do něj chtělo trochu času a ze třetí: jsem si pro něj musela přijet za mamkou do práce, takže jsem měla hned tři důvody, proč tolik nejančit a první unboxing nafotit.
Doufám tedy, že se vám bude líbit. A pokud se vám bude líbit, tak mi to dejte vědět, abych kdyžtak měla o další důvod víc, proč fotit další unboxingy a trochu se krotit při otevírání balíčků, protože s tou svou zbrklostí bych nerada dopadla jako jedna naše známá (která ale vůbec zbrklá není) - objednala si velmi drahé zimní kozačky a když se snažila dostat do balíčku, bohužel si nedopatřením společtě s kartonem rozstřihla i ony velmi drahé boty.

Balíček, co mi přišel, byla velká objednávka z Levných knih. Říkám si, že bych si mohla zajít do levných knih do kamenného obchodu a ještě bych ušetřila za poštovné. To bych sice mohla a nejraději bych tam i zašla, ale bydlím od jakýchkoli levných knih moc daleko a každý den se tam nedostanu a dvě z knih, které jsem chtěla se dají objednat jenom na internetu.


Balíček musím říct, že to byl vážně velký. Taky jeho převoz se pomalu blížil bondovce. Mamka mi s ním pomáhala do tašky, ale do takové té papírové, kterou dostáváte třeba v obchodech s oblečením. Říkala jsem, jestli se mi cestou nerozthne a mamka doufala, že snad ne. Ale než jsme balíček stihly nastrhat celý do tašky, taška se roztrhla. :D
Nakonec se nám balík povedlo dát do jiné papírové tašky, tentokrát dost pevné na to, aby přežila i kočičí hlavy na cestě na kole domů. Co se těch papírových tašek týká, tak mamka v práci asi nevede igelitky. :D


Obsahem balíčku jsem chtěla především doplnit jednu sérii. Jinou sérii jsem chtěla zase proměnit za pěknější hardbacky a jedna knížka byla taková trochu nad plán, ale zaujala mě, a tak jsem se rozhodla ji do košíku taky přihodit.
Ale ještě předtím než vám odhalím všechny knihy, tak vám ukážu, jak to vypadalo uvnitř balíčku.


Dobře, už vás nebudu víc napínat a všelijak to tady okecávat.
V balíčku byly následující knihy: Všechny tři díly trilogie Chaos od Patricka Nesse v hardbacku - v paperbacku jsem měla naštěstí jenom první díl a ten zkusím pravděpodobně prodat, takže kdybyste měli někdo zájem o 1. díl trilogie Chaos v paperbackovém vydání, dejte mi určitě vědět.
Dále balíček obsahoval druhý a třetí díl série Leviatan od Scotta Westerfelda - Behemót a Goliáš.
A nakonec ještě knížku Dospěj! od Bena Brookse, což byla ta knížka nad plán. Ale jak se tak na ni doma pořád dívám, začíná se mi čím dál víc a víc líbit.












Jsem strašně ráda, že právě Behemóta a Goliáše v levných knihách mají, protože normálně jsou docela drahé knihy. Takhle jsem měla celý balíček za cenu jednoho dílu série Leviatan, což je naprosto perfektní.

Doufám, že se vám první unboxing líbil a že si třeba napíšete o další, protože mě šíleně baví fotit knížky - nejradši mám knižní zúčtování, což mi připomíná, že i na to se můžete tento týden těšit vzhledem k tomu, že nám pomalu končí srpen.
Tak se zatím mějte krásně a užívejte ještě volna. :)

Snow Fairy

Together All Around the World - 15. zastávka - Velká Británie - Londýn #1

25. srpna 2014 v 13:35 | Snow Fairy |  Together All Around the World

Velká Británie - Londýn


Hi,

vítejte u další zastávky. Prázdniny nám skoro finišují, ale já s tímto projektem ještě rozhodně ne. Snad se mi ho povede publikovat nějak přijatelně pravidelně i v školním roce, i když toho bude tak strašně moc, že už teď se toho začínám děsit.
Nicméně na tuto a následujících pár zastávek se těším tak strašně moc. Anglie - Velká Británie - to je moje srdcovka, jak víte. A Londýn, a další města v Anglii, to jsou moje sny, jednou bych se tam chtěla přestěhovat nebo tam aspoň na chvíli na dovolenou nebo za prací, rozhodně bych tam ale chtěla zakotvit.
Doufám, že i vás budou tyto zastávky bavit, protože minulý rok, co jsem byla v Anglii se školním poznávacím zájezdem, jsem vám zveřejňovala svůj projekt The Londons Diaries a myslím, že vás to bavilo. Teď to bude něco podobného, ale o hodně, hodně větší, protože jenom samotný Londým musím rozdělit na dvě částí, jelikož Londýn je prostě metropole, obří, gigantické velkoměsto, které má co nabídnout, ať už jdete kudykoli.
Navíc je pro mě tvoření těchto článků také významné v tom, že vám k textu můžu vystavit své vlastní nafocené fotky, což taky poprvé za tento projekt, z čehož mám osobně velkou radost a doufám, že ji budete mít také a že se vám moje fotky budou líbit.

A i když vím, že tato část se asi nebude líbit všem, tak kdyby náhodou, tak jenom prostě přerolujte rovnou dolů.
Já tuhle část sem ale musím dát.
Chloubou Británie nejsou jenom budovy a historie, ale také hudební stránka. Britská hudba je populární po celém světě a stále nabývá na síle a fanoušci po ní prostě a jednoduše touží. Sama takovou hubdu zbožňuju.
Ale jednou z nejehlavnějších britských hudebních chloub, a to to říkám bez obalu, jak si myslím, že to je, je chlapecká skupina One Direction. U mě už víte, že je to moje absolutně nejoblíbenější skupina, že Liama, Niall, Harryho, Zayna i Louise zbožňuju a jednou už jsem vám o této své obsesi zveřejňovala i článek. Ale myslím, že kluci jsou zaslouženě tam, kde jsou a lidi je mají rádi také zaslouženě. Byla to velká náhoda, že se takhle jednou setkali ve stejném ročníku X Factoru, ale osobně jsem moc ráda, že se tak stalo.


***


Ale kromě One Direction, aby moc nevířila vody, jsou hodně vysoko v žebříčku hudebních hitparád i další interpreti, jako například: britská skupina Lawson, Ed Sheeran, Emeli Sandé, Ellie Goulding, The Vamps, Arctic Monkeys, Coldplay, Sam Smith a spousta dalších.
Nakonec co se týká hudby v Británii, tak se mohou chlubit také úžasnou hudební legenou Queen a The Beatles. Británie se rozhodně má čím chlubit.


A kam se vydáme v Londýně? Tak v tomto prvním díle se podíváme na Westminster Palace a okolí, poobdivujeme Buckinghamský palác a přesuneme se také na Trafalgar Square a zakončíme to ve známé Covent Garden.

Ve Velké Británii je samozřejmě úředním jazykem angličtina. Ale jako už tomu bylo v jiným zemích, v jiných státech, tak i zde se snoubí i několikero dalších jazyků.
Všichni víme, že Velká Británie se skládá tedy z Anglie, Walesu, Skotska a Severního Irska. V každé z těchto součástí UK se domluvíte, samozřejmě, angličtinou. Ale například ve Walesu se domluvíte velštinou, ve Skotsku se domluvíte, jak jinak než i skotštinou a v Irksu irštinou. Všechny tyto jazyky, kromě angličtiny, společně ještě tvz. Gaelic se nazývají keltské jazyky.
To jenom pro zajímavost o jazycích, kterými se mluví ve Velké Británii, ale jinak angličtina je zde naprosto samozřejmá.

Takže jako první si prohlídneme Westminster Palace a Big Ben. Westminster Palace nebo také House of Parliment je sídlo Parlamentu Spojeného království - Sněmovky lordů a Dolní sněmovny. Původně palác sloužil jako sídlo panovníka. Většina současné stavby pochází z 19. století, kdy byl po velkém požáru, jenž skoro celý palác zničil, zrekonstruován architekty Charlesem Barrym a Augustem Welby Puginem. Palác má celkem přibližně 1000 místností a nejznámější z nich jsou právě komory Sněmovny lordů a Dolní sněmovny. Westminster se nachází na břehu řeky Temže a jeho nejznámější turistickou atrakcí je samozřemě Big Ben.

Westminster focený také z London Eye

Big Ben je hodinová věž se zvonem, která je součástí Westminsterského paláce. Svůj neformální název Big Ben získala podle hlavního stavitele zvonu sira Benjamina Halla. Pro návštěvníky se také Big Benu říká Věž Svatého Štěpána, ale zaměstnanci paláce a pravděpodobně ani většina Angličanů jí takhle neříká, tento dodatečný název by se dal považovat za vyloženě turistický a pro návštěvíky. Nicméně formální a oficiální jméno Big Benu je St. Elisabeth Tower - neboli věž Svaté Alžběty. Byl tak pojmenovám v souvislosti s šedesátým výročím vlády Alžběty II.
Big Ben je postaven ve viktoriánsko-gotickém stylu a měří přibližně 96,3 metry, což je podle britských měřítek přibližně 315 stop.

Big Ben, který jsem s přiblížením fotila z London Eye.


Na další atrakci stačí přejít po Westminsterském mostě. Během přecházení mostu se dostáváme k úchvatnému a světoznáménu London Eye - Londýnskému oku. Musím říct, že jízda na London Eye stojí opravdu za každou libru. Sice se možná dostanete do dlouhé fronty, která by mohla pomalu sahat až po konce Westminsterského mostu a musíte před nástupem do kabinky projít kontrolovou tašky/batohu, ale opravdu to za to stojí.
London Eye je největší vyhlídkové kolo v Evropě a od roku 2006 pak také na celém světě, měří 135 metrů a najdete ho na břehu řeky Temže, takže při vyhlídce ji máte nádherně pod sebou. Celé kolo čítá 32 ultramoderně zařízených klimatizovaných kabinet, které jsou celé prosklené, aby šlo vidět všude po širokém okolí. Podlaha ale skleněná není, takže se nemusíte bát, že když se podíváte dolů, bude tam "prázdný prostor". Celá jedna jízda kola trvá přibližně 30 minut, někdy až 45 minut a to je proto, že cestující vystupují a zároveň i vystupují, takže kolo se vlastně pořádně nezastavuje, lidí neustále proudí a pomalá jizdá je proto, aby se lidem dobře nastupovalo i vystupovalo.
Architekty kola jsou David Marks, Jule Barfieldová, Malcolm Cook, Mark Sparrowhawk, Steven Chilton a Nick Balei. Významné pro Česko je to že, ložiska a náboj kola byly vyrobeny právě v Česku a na důkaz toho je na jednom nosníku kola vyrytý znak, který symbolizuje českou spolupráci na stavbě kola. Celková váha je 1 700 tun.
Jakmile vaše cesta po London Eye skončí, máte v ceně ještě 4D prohlídku Londýna na křídlech racka, což můžu říct, že bylo absolutně úchvatné a dokonalé, všechno vídíte ve 3D a navíc podle 4D techniky i cítíte vůně nebo, když prší, tak cítíte vodu na tváři. Prostě úchvatné. A ve stejné budově jako je 4D kino, tak tam můžete najít i další atrakce, jako třeba prohlídku muzea voskových figurín Madam Tussauds.

London Eye, které jsem fotila z Westminsterského mostu.

Tahle fotka je trochu rozmazaná, ale to proto, že jsem to fotila z lodě na plavbě po Temži.

A tady je detail jedné kabinky na London eye, která je pod tou naší.

Po úchvatné jízdě na London Eye se přesuneme k Buckinghamskému paláci, který je taky všem velmi dobře známý jako sídlo samotné královny Alžběty II. Když jsem já byla v Anglii u Buckinghamu, tak královna se svou rodinou v pláci přítomna nebyla. Jestli je královna v paláci nebo ne, poznáte velmi jednoduše podle vlajky vyvešné na stožáru. Jestliže je vyvěšený Union Jack - vlajka Anglie - tak královna přítomna není, ale pokud je vyvěšena vlajka královské pečeti, tak královna přítomna je. Ten den, kdy jsem byla já u paláce, byl vyvěšený Union Jack.
Ještě jedna věc, pokud se ale stane, že zemře člen královské rodiny, je na Buckingamu vyvěšený Union Jack na půl žerdi, což se dělá od tragické smrti princezny Diany.
Nicméně palác je to opravdu nádherný a majestátní. Jeho návštěvnost je obrovská a je zvenku volně přístupný dlouhou ulicí Mall lemovanou britskými vlajkami. Ale palác je také přístupný i zevnitř, ale jenom určité části, pokoje, kterou jsou vyhrazeny pro královnu a její rodinu jsou soukromé a tam tedy přístup není. Palác má ale hodně zaměstnanců, kterých je tam zaměstnáno přibližně 450. Celý palác je chráněn britskou stráží, která se po určitém časovém intervalu mění, a pokud se mění, tak můžete být svědky úžasného průvodu stráží za zvuků bubnů v doprovodu ochranky na koních.
Před palácem také najdete památník královny Viktorie, která se stala jednou z nejznámějších a nejmilovanějších královen Anglie, protože díky ní a za její vlády Anglie vzkvétala.

Buckinghamský palác, který jsem fotila.

A tohle už je památník královny Viktorie z největším přiblížením, protože ani k paláci ani k památníku jsme se blíže bohužel nedostali.

Teď už se ulicí Mall od Buckinghamského paláce dostáváme na jedno z nejznámějších britských náměstí - Trafalgar Square.
Je to náměstí populární hned z několika důvodů. První je pomník kapitána Nelsona z bitvy u Trafalgaru z roku 1805. Další je samozřejmě Národní galerie a nakonec, a to je trochu komický důvod, je náměstí známé také kvůli holubům. Ano, čtete správně.
Od doby Eduarda I. byl dnešní Trafalgar Square používám jako královské stáje. Teprve až okolo roku 1820 pověřil princ regent architekta Johna Nashe o obnovu. Vzhled Trafalgaru, jak ho známe dnes, pochází ale z doby někdy okolo roku 1845 a je to dílem architekta Charlesse Barryho.
Jak jsem říkala, jeden z důvodů slávy tohoto náměstí je Nelsonův památník. Byl postaven v letech 1840 - 1843 a obsahuje přibližně 5 metrů vysokou Nelsonovu sochu, která je obrácená čelem k Westminsterskému paláci. Samotná socha je postavena na 56 metrů vysokém žulovém sloupu. Celý sloup je obklopen krásnou fontánou a 4 obrovskými sochami lvů, které jsou dílem sira Edwina Landseera.
A proč je známé také kvůli holubům? Protože je to právě Trafalgar Square, kde se holubů vyskutuje úplně nejvíce a nepřeberné množství turistů se baví jejích krmením. :D

Nelsonův pomník. Tohle není moje fotka, protože všechy, které jsem fotila za moc nestojí a jsou takové divně rozvlněné.

A nakonec zavítáme do úžasné, zabavné Covent Garden, což je okrsek v centrálním Londýně ve východní částí Westminster. Je to vlastně místo zábavy, je tam krásný trh se stánky, ale i menšími obchůdky, např. je tam obchůdek s nádhernými, voňavými domáci mýdly, nebo obchůdek s pravými anglickými čaji a čajovnami. Vzpomínám si také jeden úchvatný menší stáneček s ručně malovanými nádhernými obrazy. Já na ten jeden konkrétní obraz mít dost místa, tak ho beru s sebou, ale přece jenom byl to trochu větší a já se bála, že bych ho potom cestou domů v kufru zničila a to by za to určitě nestálo.
Covent Garden je prostě místo, kde se zabavíte, kde si také odpočinete, kde naberete nové síly. Covent Garden je ale také významná tím, že je zde vstup do Královské opery a je tu také stanice metra Covent Garden. Myslím ale, že hlavní je to, že je to místo zábavy, kde se pobavíte, ale také něco přiučíte.

Takhle to vypadá uvnitř Covent Garden - fotila jsem já.

Taky ještě interiér Covent Garden

A tohle je už jeden z bavičů, kteří lemují venek Covent Garden. Musím uznat, že ten chlapík byl vážně machr, nehýbal se, vůbec nic a tak vydržel celý den. Živoucí socha. :)

A ještě vám ukážu knihy, které bych si s sebou vzala do Anglie a tím myslím asi do celé, i na další část Londýna, kterou vám ukážu v dalším článku.
Obě se odehrávají v Londýně, jsou z londýnského prostředí a každá se od sebe zásadně liší, na jednu stranu jedna velmi smutná kniha, ale také druhá kniha, která je opravdu drsná, napínavá a akční. Navíc i autoři jsou z Anglie, což byl asi můj nejhlavnější záměr. A pokud jste třeba Rváče od Niall Leonarda nebo Ještě než umřu od Jenny Downhamové nečetli, tak vám doporučuji to napravit. Ty knihy vážně stojí za to.


Pictorial Inspiration


Panoramatický pohled na Trafalgar Square


Národní galerie na Trafalgar Square


Památník královny Viktorie před Buckinghamským palácem


Buckingham Palace


Noční Westminster Palace a Temže


London Eye









Tak a tohle je zatím z Londýna všechno, ještě tento týden se můžete těšit na další část Londýna potom samozřejmě na další zástávky, které budou rozhodně stát za to, to vám slibuji.
Zatím si ještě užívejte prázdnin, pohody, klidu, knih a sluníčka a i když už prázdniny opravdu brzičko končí, tak nevěšte hlavu, ještě tento týden si pořádně užijte. Další skolní rok stejně uteče jako voda, že si nikdo z nás stejně ani pořádně neuvědomí, že letní prázdniny vlastně skončily. :)

Snow Fairy

Inspiration (87)

24. srpna 2014 v 12:24 | Snow Fairy |  Inspiration
-Meme od Nikki Finn.



























On My Wishlist (85)

23. srpna 2014 v 17:21 | Snow Fairy |  On My Wishlist
-Meme z dílny Book Chick City.
- Cílem je každou SOBOTU zveřejnit knihy,které bychom si chtěli pořídit. Mohou to být novější, starší i knihy, které ještě nevyšly.

Aquamarine - Alice Hoffman

Recenze - Než jsem tě poznala

22. srpna 2014 v 13:55 | Snow Fairy |  Recenze

Než jsem tě poznala

Autorka: Jojo Moyes
Žánr: Romance, Realisticý, Adult, Moderní, Drama
Díl: -
Originální název: Me Before You
Počet stran: 408
Rok vydání: 2013
Nakladatelství: Ikar (Knižní klub)
Anotace:
Louisa Clarková je obyčejná dívka žijící mimořádně obyčejným životem. Má ráda svou práci v bistru, svého dlouholetého přítele a svět, který končí s hranicemi malého rodného městečka. Svůj život by za nic nevyměnila. Když však bistro zavřou, Louise měnit musí. Svět Willa Traynora naopak žádné hranice nemá. Je to svět adrenalinu, velkých obchodů i peněz, svět možností bez omezení. Will svůj život miluje. Když ho však nehoda upoutá na kolečkové křeslo, ví, že už ho nebude moci žít jako doposud.
Jen těžko si lze představit více nesourodou dvojici než náladového a depresivní Willa a jeho novou optimistickou a upovídanou ošetřovatelku Louise…

Romantický příběh o dvou lidech, kteří nemají nic společného, dokud jim láska k nohám nepoloží celý svět. S ním však i otázku, jak vysokou cenu je člověk ochoten zaplatit za štěstí toho, koho miluje.

Lou si každý den svěho života užívá, i když si nežije jako královna v bohaté rodině, kde všichni uznávají její hodnotu jenom podle peněz v kapse. Takhle to Lou nikdy neměla a vlastně po tom ani nikdy netoužila. Žije v malém domečku s rodiči a sestrou, která je považována za génia celé rodiny a zároveň i tak trochu potížistu, kdežto Lou je ta, ze které si dělají většinou srandičky. Ale ani tohle Lou nevadí, přijímá život tak, jak plyne, má ráda svou práci v kavárně, miluje svého přítele a nic by neměnila. Ale až do dne, kdy musí majitel kavárny, ve které Lou tak ráda pracuje, svůj podnik zavřít a ona ztratí práci, kterou vážně potřebuje.
Navíc Lou neumí nepracovat. Neumí sedět na zadku a nic nedělat. Ale práce je málo a té, kterou by dokázala a mohla vykonávat je ještě méně. Potom se ale dostane k práci jako ošetřovatelka a společně s poznáním toho, kdo William Traynor je a co se děje s jeho životem, se celý její svět rázem mění z téměř nekomplikovaného na absolutně a nenavratitelně složitý...


Poslední dobou jsem četla hodně knihy, které poukazují na složitost života, na všechny jeho nástrahy, bolesti, starosti, ale i radosti a všechno ty maličkosti, na které se člověk může těšit. Musím říct, že to byly všechno knihy moc povedené a pokaždé jsem v nich našla něco nového, co mi pomohlo trochu pochopit, proč se některé věci, které ani moc nechceme prostě dějí a dít budou.
Než jsem tě poznala mi ale ukázala ještě něco dalšího. Jojo Moyes odhaluje dvě strany života, z pohledu dvou úplně odlišných lidí, kteří svou odlišnost nemusejí dávat převelice najevo - je na nich patrná dostatečně i bez přetvářek.

Louise je úžasná postava, má mimořádný charakter a osobnost, i když je to na první pohled obyčejná holka. Má ráda život, ale v mezích, užívá si tak, aby nepřekročila hranicé své vlastní bezpečné zóny, ale jí to přesně tak vyhovuje.
William Traynor vzdal žít svůj život naplno moc brzy a ne vlastní vinou. Když se mu to stalo, spěchal prostě do práce, užít si každý jednotlivý doušek dalšího dne, který se mu nabízí. Ale jeden okamžik ho stál všechno a on teď už nemá dost síly ani odhodlání se postavit nepřízni osudu.
Tak odlišné životy, povahy, světy, že to už ani slova nedokáží popsat. Oba už dávno nejsou teenageři, svá takzvaná bezstarostná mladická léta mají už za sebou, takže celý příběh je o to silnější a reálnější, protože se děje dospělým, rozummným lidem, kteří už neřeší maličkosti, jež by se řešit nemusely.
Já osobně fakt, že obě hlavní postavy jsou starší - Lou je přes dvacet let a Willovi je něco málo přes třicet - dospělí lidé velmi vítám. Mě při čtení ani pořádně nepřišlo, že mezi mnou a Lou nebo Williamem je nějaký věkový rozdíl.


Jojo Moyes nádherně popisuje hořkosladkost života, dopad rozhodnutí jednotlivce na celou rodinu i ten nekonečný pocit méněcennosti, se kterou někteří lidé žijí. Zaměřila se opravdu jenom na to reálné, drsné, ale co přesně patří k životu, co to vůbec obnáší žít s těžkým postižením.
Velkou částí je i to, jak se jeden člověk dokáže rozhodovat. Tvrdohlavě a neústupně a jestliže už sám pro sebe nevidí naději, tak neustoupí, i když třeba v životě našel něco - nebo někoho - pro co stojí za to žít i se stále přitomným faktem, že je navždy těžce postižený.

Než jsem tě poznala je velice silný příběh, u kterého se rozhodně nejedy oči naplní slzami. Já se přiznám, že to, jak příběh Louise a Williama dopadl, mě aboslutně zdrtilo. Stále doufáte, ale nakonec se nevyhnete tomu, k čemu celá kniha od začátku směřuje. Jojo Moyes tím příběhem chtěla poukázat na to, že každý má ve svém životě tolik maličkostí, byť třeba na první pohled neviditelných, kvůli kterým stojí za to žít, obzvlášť, když můžete denně dělat, co vás baví. Moyes říká, že si máme užívat každý den tak, jako by to měl být náš poslední a že za svá rozhodnutí bychom se neměli omlouvat. Jsme tady každý za sebe a pokud se neodvážíme žít život po svém a na plno a to i s tím, co nám bylo dáno, bude pro nás tisíkrát těžší, bolestnější a složitější řešit problémy, které se nám jako překážky v životě objeví.
Příběh je to srdcervoucí, ale stojí za každou minutu, kdy ho čtete. Takže všem, kdo jste ještě Než jsem tě poznala nečetli, doporučuji vřele to co nejdřív napravit.
Get your own free Blogoversary button!