Inspiration (90)

14. září 2014 v 16:52 | Snow Fairy |  Inspiration
-Meme od Nikki Finn.

Mám na Instagramu v lidech, které sleduji jeden účet, kde přidávají každý den spoustu úžasných citátů a obrázků, které já hodně používám do všech inspirací.
To ale není to hlavní, co jsem chtěla zdůraznit. To, v čem jsem chtěla pokračovat je to, že jeden citát se hodně opakuje a to potom i na další spoustě jiných účtů. Je to konkrétně tento:


Skoro to vyzní jednoduše, stačí být pozitivní. Ale těžší je, jak být pozitivní tam, kde pozitivity moc není?
Tak například. V televizi se vysílají zprávy, ve kterých se všem posluchačům sděluje, co se přihodilo během dne. Bohužel ale drtivá většina zpráv, které tam denně vidíme, je o vraždách, přepadeních, o nalezení mrtvol pohozených někde v lese, o tom, jak lidé týrají zvířata, o tom, jak někdo už nemohl dál a prostě spáchal sebevraždu. Takové zprávy drtí většinu těch pozitivních zpráv, kterých je už tak samo o sobě hodně málo. Tak jak být teda pozitivní?
Všichni jsme jenom lidé a kromě toho, že máme dobré dny, máme také špatné dny. Trápíme se s láskou, s lidma v nejbližší rodině, s přáteli, s prací, se školou, prostě všechno má nějakou svou odvrácenou stranu Měsíce a ne vždycky jsme šťastní a spokojení.
Jako další příklad jsou tady hodiny angličtiny u nás na škole. Samozřejmě v rámci učebních plánů, probíráme popis svého okolí, popis lidí a tak všelijak se snažíme použít slova na lidi a věci kolem sebe. Už kolikátým rokem nám učitel říká, že v cizině se o nás v Česku říká, že jsme bručouni, věčně nespokojení a protivní. A i přesto, že ten učitel je přinejmenším zvláštní, tak s tím nejspíš musím souhlasit. Není to o všech lidech, to ani náhodou. Nebyla jsem v zahraničí mockrát a ne na místech, kde bych chtěla být nejvíc, ale pokaždé, co jsem měla to štěstí nějakou jinou zemi navštívit, tak jsem viděla tváře naporosto jasně: lidí se usmívají, užívají si cestu po obchodech a normálně po ulicích a na první pohled vás donutí se dívat na svět v těch světlejších barvách. Ale já v takovém velkém městě nežiju, žiju v menším městě, kde se většinou každý navzájem zná a když tady někoho pozdravíte, tak se na vás buď ani nepodívá a jenom si něco nesrozumitelně zabručí pro sebe nebo pro jistotu ani nepozdraví, jenom na vás koukají, jakobyste byli teroristi se samopalem v ruce.
Tak jak teda být pozitivní, když všechno okolo skoro napovídá, abychom dělali opak? Abychom se denně soužili svými problémy místo, abychom i v deštivých dnech měli dost slunce. Myslím, že pozitivita se podceňuje. Někdo říká, že si nemůže dovolit být optimistický, protože má prostě problémy tak velké, že jediné, co si může dovolit je doufat.
Ale možná, že kdyby ten stejný člověk aspoň trochu věřil, že trocha pozitivního myšlení by mu mohla pomoci, možná by se na celou svou situaci začal dívat jinak.


Neříkám, že já to tak dělám, že v každém svém problému nebo starosti vidím hned něco málo pozitivního, někdy prostě nemám nálau, a tak jsem nabručená a raději nic neříkám. Většinu svých starostí si každý neseme s sebou každý den, stejně tak jako i já, ale i přesto občas trénuju žít jakoby mě nic netrápilo. Neznamená to, že nemám žádné problémy nebo, že se o nic schválně nestarám, protože to, co je očividné, prostě vidět nechci, to ne. Jenom si říkám, že nechat všechno plynout s časem a smát se, i když je to to nejtěžší a být jednoduše v pohodě, i když mám pocit, že to už snad nikdy nebude možné, je to nejlepší, co můžu udělat. Takzvaně, otočit se ke slunci a nechat všechny stíny padnou za sebe.
Nemusíte pro to dělat v podstatě nic. Jenom se každý musíme naučit, jak z ničeho udělat všechno, jak ze smutku udělat radost a jak na každé špatnosti najít aspoň maličký důvod, proč být v životě šťastnější než jsme byli předtím.
Věřím, že každý máme tu pozitivitu v sobě, že každý máme své Slunce i svou vlastní Slunečnou soustavu, své vlastní štěstí a také svůj vlastní způsob, jak s tím budeme nakládat. Každý máme v sobě to něco, co náš život dělá krásným i v těch nejošklivějších situacích. Každý máme spoustu důvodů, proč žít a proč se nevzdávat. Před několika lety bych vám řekla, že pozitivita je mýtus. Teď vím, že není a nikdy nebyla. Je jenom na nás, jestli štěstí a pozitivitě otevřene dveře.















 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Adoš Adoš | 16. září 2014 v 13:02 | Reagovat

Byt pozitivni v dnesnim negativnim a temnem svete plneho nasili, brutality a zbytecnych obeti z rad zvirat, tak lidi, je prevelice tezky ukol pro toho, kdo se tim vsim nechava pohltit. Ten, kdo ma svou hlavu a rozhodl se myslet pozitivne, urcitym zpusobem zvitezil nad temi, kteri to doposud nedokazali. Velka spousta z nich ocekava, ze tohle napravi nekdo jiny ta ne samotne-omyl!!! Dalsi cas lidi jsou uz natolik zpohodlneli, ze si sami ani neuprdnou. Proste cekaji az to za ne udela tlak ve streve a k uprdnuti se prida i maly nebo ponekud objemnejsi bonus. Vidim to v praci. Kdyz chce clovek umrit nebo je o tom presvedceny, muzete mu s doktorem obstarat lecbu na vysoke urovni s osetrovatelskou peci jak nikde jinde a stejne umre. Jsou u takovi co jsou zhnili dychat a klidne za sebe nechaji dychat pristroj. A pak jsou zde jeste lide, kteri v negativech ziji a neveri na pozitiva na optimismus na male svetlo. A uplne nakonec jsou tu lide, kteri maji problemy se tady, lide kteri zacali nosit kosmodisk a hejich zivot nabral na obratkach a zacali ho zit teprve naplno s chuti a radosti :)
Vzdy je to ve Vas! Vy jste pany svych myslenek, sebe sama, kdyz si nechcu uprdnout, tak to neudelam a kdyz chcu sakra znenit tu sviu protivniu naladu, podari se mi to. Nezapomente! Nikdy tady nejste sami. Mate-li dobre pratele, vzdy vam pomuzou a nenechaji koupat a topit se ve spine.

2 Adoš Adoš | 16. září 2014 v 13:05 | Reagovat

Lide, kteri maji problemy se zady neee tady ::D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Get your own free Blogoversary button!