Říjen 2014

Recenze - Tím všechno začíná

31. října 2014 v 19:31 | Snow Fairy |  Recenze

Tím všechno začíná

Autorka: Robyn Schneider
Žánr: YA, Moderní, Romance, Realistický, Psychologický
Díl: -
Originální název: TheBeginning of Everything
Počet stran: 308
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: CooBoo
Anotace:
Ezra Faulkner, tenisová hvězda a všeobecný školní mazánek, je přesvědčený, že na každého v životě čeká nějaký průšvih. Je jedno, jak obyčejně člověk žije, někde za rohem na něj číhá menší nebo větší tragédie, která mu obrátí svět naruby a kterou teprve všechno začíná. V Ezrově případě je tou tragédií bouračka, která mu sice vzala veškeré vyhlídky na kariéru v tenise, ale zato mu otevřela úplně nové dveře a Ezra se nestačí divit, co všechno ho může potkat na debatních turnajích nebo jak je svět malý a jak krutě někdy osud zaplétá lidské příběhy.

Palčivě vtipná kniha o tom, že ze samého středu na úplný kraj je to někdy jen krůček, a naopak. A přesto se zpátky nechce…

Ezra má k životu jasně vyhraněný postoj. Bez ohledu na to, jestli jsi hoka nebo kluk, malá nebo velká, dítě nebo dospělák, bohatý nebo chudý, někde na tebe čeká nějaká totální katastrofa, která tvůj život navždy změní. Něco velkého, co fatálně změní chod i směr tvého života. Ezra si tuhle životní filozofii začal tvořit pravděpodobně už v dětství v Disneylandu, kdy se jedna z těch katastrof stala jeho nejlepšímu kamarádovi. Nakonec mohl Ezra celou tuhle teorii potvrdit, jelikož i jeho vlastní kůže byla vystavena nemilosrdnému osudu, který jenom těžko mohl jakkoli změnit.
Vážna autonehoda změnila celý jeho život, zmařila plány na sportovní stipedium a zničila všechno, v co kdy Ezra alespoň trochu věřil. Přišel o většinu představ, které si teenageři rádi uchovávají proto, aby měli čím omlouvat nespravedlnost a nepředvídatelnost života. Ezrův život mu přinesl spoustu záporů, že nakonec skoro přestal věřit v klady.
Dokud nepozná, že i ta nejhorší katastrofa, tragédie, nehoda přinese něco, kvůli čemu je naprosto nemyslitelné se chtít vrátit k předchozímu životu, i přesto, že když už máte pocit, že je všechno v pořádku, život jako naschvál postaví další překážku...


Každý už jsme se nějakým způsobem setkali s dlouhými, nevypočitatelnými prsty osudu. Mnohdy se nám dějí ty nejhorší věci a říkáme si, že snad nejsme tak špatní lidé, aby se nám tohle dělo. A někdy stačí trocha pochopení a střet podobných osudů, aby nejedno srdce našlo kousek klidu.
Ezra je chlapec, který byl ve špatný čas na špatném místě a právě ve chvíli, kdy karma s jeho životem hrála pořádně kruté hry.

Tím bych se ráda zmínila o jedné velmi významné věci pro tuto knihu. Ezra je mladý kluk, život před sebou, ale s pocity a zkušenostmi skoro jakoby byl dvakrát tak starý, kterému náhody hází jeden klacek pod nohy za druhým. A i každý z nás je nějakům způsobem životem poznamenaný a ně vždy máme kolem sebe osoby, které by mohli utišit náš neklid. A je naprosto úžasná věc, že při čtení Tím všechno začíná nejste vůbec sami. Ezra je sympatický a realistický kamarád, sarkastický vypravěč s břitkým humorem, ale zároveň i němý posluchač, který je s každou stránkou s vámi bez ohledu na to, jak moc velký smutek právě prožíváte.

Možná to zní všelijak, ale Robyn Schneiderová napsala celou knihu velmi sugestivně s úžasným realistickým pojetím a podtónem. Jedná se o příběh ze života, přesně takový, jaký by se mohl odehrávat v rodině ženy, kterou denně potkáváte v autobuse. Myslím, že když autor zvolí takové téma, které se přímo dotýká lidských životů, není to skoro nikdy krok špatnýn směrem. Psychologické romány, v nichž je kladem důraz na city a pocity, prožívání těžkých situací a složitých životních realit, jsou pro čtenáře vždy určitou lekcí. Občas nějaká kniha donutí někoho, kdo ji čte, pozměnit pohled na svůj život, někdo se díky příběhu pohne dál z místa, kde na dlouhou dobu uvízl naprosto bezmocný.

Opravdu ne nadarmo se říká, že život je jako horská dráha, jednou jsi dole, jednou nahoře. Jednou už se nemůžeš cítit úžasněji a jindy jsi zase tak hluboko, že odrazit se ode dna jednou rozhodně nebude stačit. Ale i takové stavy jsou k nečemu dobré, ačkoli se to tak nemusí zdát.
Každý úspěch nás posílí a dodá nám odvahy, stejně jako každý pád na kolena nás zocelí a udělá nás moudřejší.

Ezra a jeho příběh je na jednu stranu krutě nespravedlivý, ale na stranu druhou má v sobě kus životní zkušenosti, která zanechává odolnější kůži a zaostřenější hrany. Když jsem říkala, že Ezra je pro čtenáře jako kamarád, až tolik jsem opravdu nepřeháněla. On je to velice chytrý mladý kluk, sympaťák a jeho palčivý ostrovtip v každém zanechá patřičný dojem. A jelikož se mi teď těžko hledají slova, jak ještě trochu pochválit Tím všechno začíná, tak vám řeknu, že když si přečtete na zadním obalu knížky tato slova: "Palčivě vtipná kniha o tom, že ze samého středu na úplně okraj je to někdy jen krůček, a naopak. A přesto se nechce zpátky..." jsou naprosto a doslova pravdivá a naprosto dokonale výstižná, jak pro život, tak pro tuto knihu, jenž je opravdu velice povedená, překvapivá a v určitých ohledech velice nepředvídatelná a šokující. A já vám ji doporučuji, jak jenom můžu!

Recenze - 101 mandal pro krásný den

27. října 2014 v 15:06 | Snow Fairy |  Recenze

101 mandal pro krásný den

Autorka námětu: Tereza Pecáková
Žánr: Mandaly, Umění, Kreslení, Meditace
Díl: -
Originální název: -
Počet stran: 112
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: CooBoo
Anotace:
Mandala, v sanskrtu मण्डल
... znamená kruh, nebo dokonce magický kruh. A právě v téhle knížce najdete 101 takových magických obrazců, které čekají na vaši fantazii a hromadu barevných pastelek či fixů. Vybarvěte si každý den jednu a vtiskněte jí docela jinou tvář! Doveďte je k dokonalosti a svou duši vstříc harmonii. Jakými obrázky se tato kniha bude nakonec hemžit, je jen a jen na vás. Taková mandala se pak může stát mapou celého vašeho duševního světa…

A pokud se vám některá mandala obzvlášť zalíbí, můžete si ji díky perforovaným stránkám pohodlně vytrhnout! Přejeme hodně trpělivosti a pečlivě ořezané pastelky :)

***

Na začátek musím říct, že z tohoto nápadu jsem byla velice nadšená před vydáním a ještě nadšenější jsem po vydání. Před touto neuvěřitelně kreativní a krásnou knížkou jsem se s mandalami setkala jenom jednou a jenom opravdu na chviličku. A abych se přiznala, tak vlastně svým způsobem i z povinnosti na konci školního roku, kdy jsme si měli vybrat nějaké aktivity na volné dny a kromě té, kde bychom si kreslili mandaly, byly všechny ostatní smysluplné a záživné zaplněné.
Ale prakticky hned, jakmile nám učitelky dali na výběr, na kterých mandalách chceme pracovat, jsem se do mandal zamilovala.
Absolutně mě fascinovaly všechny ty zákruty a obrazce, které nábízely nepřeberné množstí možností a volný průchod všem myšlenkám. Proto jsem za 101 mandal pro krásný den velmi vděčná a jsem z ní nadšená.







101 mandal pro krásný den obsahuje 101 krásných obrazců, které jenom čekají na fantazii čtenářů, na spousty barviček a nekonečno vybarvování. Myslím, že tahle kniha je opravdu plná možností. Můžete u ní v klidu přemýšlet, můžete u ní relaxovat, zabaví vás probudí ve vás doslova gejzír barev a fantazie, že vybarvování půjde samo a přesně tak, že zapomenete na svět kolem. Můžete také jendotlivým mandalám dát osobitý zjev, můžete je vybravit tak, aby symbolizovaly něco pro vás důležitého nebo můžete prostě a jednoduše experimentovat. Fantazii se meze nekladou a u této knihy to platí hned trojnásob. No, spíše to platí nekonečně!

Abych se přiznala, tak některé z mandal se mi líbí tolik, že bych je ani nemusela vybravovat. Černobíla jim sluší a jenom při pohledu na ně bez jakékoli barvy ve mě vyvolávají různé pocity útěchy, příslibu umění i štěstí, radosti a pohody.
Navíc, a to je opravdu asi nejúžasnější výhoda této knihy, je, že si své oblíbené mandaly můžete nejen vybarvit, ale můežte si je také vytrhnout a dát krásně za rámeček, po věsit na stěnu a nechat je plnit svůj úkol - očarovávat všechny, kdo se na ně u vás doma podívají.

101 mandal pro krásný den je perfektní nápad, a proto se rozhodně nedá hodnotit nijak negativně, protože žádná negativa nemá. Navíc je k dostání za velice nízkou cenu, která je dostupná všem. Taky bych řekla, že je to hodně dobrý nápad pro děti, které jsou třeba trochu neposednější nebo pro lidi, kteří se s něčím trápí. Vybarvování madal je dle mého názoru i určitým druh terapie, takže vhodný pro každou věkovou kategorii. Navíc celkové výtvory potom představují jedez z druhů umění a všichni víme, že v dnešní době je umění jednou z nejcennějších věcí pro každého člověka.
Teď už bych vám jenom moc ráda ukázala některé mandaly, které se mi líbí nejvíce a zatím i tu jednu, kterou jsem si sama vykreslila. A rozhodně se co nejdříve chystám vykreslovat další!
























A takhle je už moje vybarvená mandala - v různých odstínech modré a červené.
100 mandal na mě ještě čeká. :)


Inspiration (96)

26. října 2014 v 17:29 | Snow Fairy |  Inspiration
-Meme od Nikki Finn.


Po delší době se mi ta trocha času v podobě podzimních prázdnin a změny času z letního na zimní docela hodí. Měla jsem to už v hlavě delší dobu, ale vždycky z toho sešlo. Nakonec mám konečně čas teď, protože bych chtěla zase něco maličko říct.

Jednou ve škole jsme dostali za úkol napsat seminární práci na téma hrdinství. Říkala jsem si, že by to nemuselo být těžké. Nakonec to bylo ale těžší než jsem si myslela. Ale jak jsem poslouchala většinu lidí, nikdo nepovažuje superhrdiny z komiksů/knih/filmů za nijak podstatně důležité. Ano, všichni je berou na vědomí, ale ve skutečnosti na ně zapomenou dvacet minut po skončení víc jak dvouhodinového filmu. Skoro jako lusknutím prstů.
Taky si říkám, že každý máme v životě živé hrdiny, z masa a kostí, kteří pro nás něco znamenají. Sama mám hned několik takovách, co existují, jsou to lidé a nikdo si je nevymyslel. A rozhodně na ně nedám dopustit.
Nicméně, hodně teď o superhrdinech uvažuji ze všech různých úhlů pohledu. O tom, co v nás zanechávají. O tom, jak velkou důležitost hrají v životěch dětí, které v nich vidí své ochránce a i když podvědomě vědí, že nikdy doopravdy nepřijdou, nepřestávají doufat, že se jednou ráno probudí a jejích vysněný a milovaný Superman bude stát u jejich postele a povídat jim, jak jsou stateční, že žijí.


Tak si tak neustále opakuji při pohledu na pavučinách si poletujícího Spider-mana, jak by se asi lidé chovali, kdyby žádní superhrdinové nikdy nebyli? Sice někdo říká, že to pro ně nejsou opravdoví hrdinové, ale ať už chceme nebo ne, zanechávají v nás pocit, který je srovnatelný s odhodláním. S motivací i s nadšením do práce, do které se nám původně vůbec nechtělo. Řekla bych, že za některé věci, které nám v životě vyšli, můžeme děkovat právě superhrdninům. Copak neznáte ten pocit, když se dodíváte na záhadného Batmana, Spider-mana, Supermana, Iron-mana, Kapitána Ameriku nebo jakéhokoli jiného marvelosvkého nebo CD Comics hrdinu, a necítíte ten obdiv a sílu, adrenalin, který vám prodí v žilách? Netoužíte alespoň v tu chvíli prostě vyskočit z postele, vletět do ulic a rozběhnout se, jak nejrychleji to jde rychlostí, jakou umí běžěet Flash, a jenom si zakřičet z plných plic, že dokážete, co jenom budete v životě chtít?
Říkám si, že to asi zní absolutně utopicky a stupidně, že vám to takhle vykládám, ale na druhou stranu, co by to byl za svět bez fantazie, bez superhrdinů, bez knih a všech těch postav, které považujeme po přečtení za superhrdiny, kterým se podařilo hnout s našimi životy? Když si to přece jenom vezeme ještě z jiné strany, každý superhrdina je ve své vlastní podstatě člověk, obyčejný nenápadný člověk. Třeba takový Clark Kent, Peter Parker, Bruce Wayne nebo Tony Stark by mohli vyprávět.
A když bych to teda vzala ještě z jiného konce, co třeba Harry Potter? Sice to není hrdina, který by nosil upnutý kostým a zakrýval si oči maskou. Bojuje za svůj svět ale úplně stejně jako výše zmínění marvelovští a další odrostenci. A i když to možná není na první pohled patrné, stačí očima spočinout jenom o vteřinu delé a uvidíme, že to byl právě Harry, kdo v milionech, milionech dětí, teenagerů i dospělých zanechal pocit, že můžeme dokázat nemožné nebo můžeme překonat to, čeho se nejvíc na světě bojíme. Byl to právě Harry Potter, hrdina oživený na stránkách knih J. K. Rowling i na filmovém plátně, kdo dodal lidem dost odvahy se postavit vlastním strachům. Byla to součást Harryho příběhu, díky kterému se neznámý mladík rozhodl nechat si na ruku vytetovat znamení smrtijeda.


Nejspíš se všichni na první pohled snažíme žít úplně obyčejné životy, ale nikdo nemůže popřít, že to je velká zásluha také těchto hrdinů, které normálně nepotkáme na ulici, že v životě cítíme, že přece jenom je trocha naděje. Že díky jejich odvaze, jsme i my dokázali sami sobě, že máme v srdích kus lva i rváče. Superhrdiny i kouzelníka, který mění životy.
Já osobně jsem člověk, který je neustále jednou nohou ve svém vlastním světě, kde je všechno kouzelné a nic není nedokonalé. Ale tou druhou nohou, i když opravdu asi jenom jedním prstem, jsem stále někde v realitě, kde si uvědomuju, že některým věcem prostě neuteču, ani kdybych se snažila sebevíc. A proto si myslím, že všechny ty kreslené superhrdiny a Harryho Pottera, všechny ty knižní postavy přece jenom potřebujeme, ať říkáme opak nebo ne. Necháme se inspirovat jejich boji a snažíme se nevědomky v jejich jménu a odvaze s jejich znameními na hrudi bojovat ty své. Mnohdy s větším úspěchem než kdybychom byli na svěchno úplně sami. Protože, když jejich příběhy čtete nebo je sledujete, prožíváte s nimi jejich vrcholy i pády a to už ve vás musí něco zanechat. Nebo ne?
























Unboxing #8

25. října 2014 v 20:17 | Snow Fairy |  Mé Knihy

Ahojte,

tak dnes nastal den, kdy vám ukážu onen druhý uboxing, o kterém jsem mluvila v tom předcházejícím.
Jelikož už začaly i podzimní prázdniny, tak to pro mě znamená trochu času navíc na blog, na čtení, na sledování seriálů a tak celkově na nicnedělání. Měla bych sice dělat a dodělávat věci do školy, které mi ještě chybí a které opravdu potřebují, abych s nimi trochu pohla, ale určitě to znáte, většinou se jedná o věci, do kterých se nechce nikomu ani trochu.
Teď ale budu moc ráda mluvit o něčem, do čeho se mi chce, a to je právě unboxing.


Tento unboxing obsahuje knihy, které jsem si sama koupila. Upřímně ale musím říct, že než jsem si vybrala, jaké knihy si koupím, trvalo mi to docela dlouho. Nakonec jsem si z buxu objednala právě tady tyto knihy...




Dárce a Bajky Barda Beedleho. Sice jsem se pro ně rozhodovala delší dobu, ale nakonec jsem ráda, že jsou to právě tyto, které jsem si vybrala. Na Bajky se moc těším, protože jsem je ještě nečetla, za což se tak trochu stydím. Nicméně jsem nečetla ani Dárce, ale podle anotace se už velmi těším na to, co mě čeká. Potom se stejně ráda podívám i na film, takže o důvod víc, proč si Dárce přečíst, co nejdříve.

Četli jste Dárce a viděli jste film? Líbilo se vám obojí nebo jenom jedno z toho? :)






Reviews - Dveře do prázdnoty

24. října 2014 v 20:22 | Snow Fairy |  Reviews

Dveře do prázdnoty

Autorka: Victoria Schwab
Žánr: YA, Fantasy, Paranormal, Mystery, Romance, Moderní
Díl: 2.
Originální název: The Unbound
Počet stran: 328
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: CooBoo
Anotace:

Mackenzie Bishopová vede dvojí život. Není pouze normální studentkou střední školy, ale také Správkyní v Archivu, v tajuplném místě, kam odcházejí spát Historie zemřelých lidí. Mac nastoupí na Hydeskou střední a snaží se dostat svůj život do tak normálních kolejí, jak je to jen možné po tom, co se v Archivu stalo přes léto. Ale nějak se jí to nedaří. Pronásledují ji zlé sny. Mac ví, že minulost je minulost a že jí už nemůže ublížit, ale vše se zdá tak skutečné. A když se noční můry začnou vkrádat do její mysli i ve dne, začne se obávat, jestli je doopravdy v bezpečí… Mezitím se v jejím okolí ztrácejí beze stopy lidé a jediné, co je spojuje, je to, že naposledy viděli Mackenzie.

Kdo za tím vším stojí? A jakou roli v tom hraje Archiv? Mac se to pokusí zjistit, ale riskuje u toho své Správcovství, vymazání vzpomínek, a dokonce i svůj život.

Mnohokrát děkují databázi knih za poskytnutí knihy k recenzi!
Recenze může obsahovat menší spoilery na předchozí díl!

Mackenzie, i přesto, že dokázala překonat zlou noční můru v podobě nezvladatelné vraždící Historie, se stále budí ze spaní. Lépe řečeno, nespí vůbec. Noční můry ji sužují každou noc a nutí ji držet oči otevřené. Nejedná se totiž o normální noční můry, jsou to zlé sny, které jsou tak skutečné, že se Mackezie snaží být tak bdělá, jak to jenom dokáže.
Nicméně to, že je nevyspaná, nepomáhá jí samotné ani jejímu okolí. Po delší době se má znovu vrátit do úplněnové školy, kde ji čeká pár překvapení, které by rozhodně nečekala. Její oslabená a unavená mysl je zase druhou konstantou života beze spánku - je náchylnější k napadení než kdy jindy. A jak se zdá, je tady stále někdo, kdo usiluje o zničení Archivu i lidí, ať to stojí, co to stojí. A Mackenzie je figurkou stojící přímo uprostřed celého ďábelského plánu...


Se slovy Victorie Schwab a s dalšími záhadami, které čekají Mackenzie, se vydáváme ještě hlouběji do hlubin Archivu, ještě hlouběji do lovení Historií. Ale tentokrát toho bude ještě o něco více. Victoria si připravila příběh bohatý na akci a mysterióznost a prostý o jakékoli slitování.
Ano, se co se slitování týče, už v minulém díle Schwab ukázala, že to slovo je pro ni skoro cizí. Každopádně teď tomu dala ještě silnější význam.

Po minulém díle, který byl jako takový seznamovací, opravdu hodně povedený a originální, jsem se na čtení Dveří do prázdnoty těšila opravdu hodně.
Svým způsobem jsem vůbec nevědla, co očekávat. Určitě jsem se těšila na tajuplné chodby Archivu a temná zákoutí Úžin, i na milosrdného knihovníka Rolanda, i na pana božského, Wesleyho Ayerse. Ale kromě toho jsem mohla spíše hádat, co se bude dít.
Tím pádem si určitě dokážete představit, jak jsem byla překvapená tím, co se nakonec všechno dělo.

Musím říct, že záhadnost knize rozhodně nechyběla. Co se akce týká, tak tyhle trošku duchařské mysteriózní fantasy příběhy mají svůj vlastní charakter akce. Řekla bych, že je to taková akce v rámci možností, která ale není nějak nudná nebo nezajímavá nebo dokonce směšná či triviální. Stejně akci vyváží právě záhadnost a dějové smyčky, se kterými si autorka umí krásně pohrát, až vám z toho zamotá hlavu.

Celou knihu jsem si poměrně užívala. Styl psaní, originalita i nápady Victorie Schwab se mi líbí. Knihám to pak dodá na zajímavosti, stejně jako to, že důležitou roli hrají i retrospektivní úseky příběhu, ve kterých Mackenzie zabýhá do své vlastní minulost a hledá v ní spojitosti s budoucností i současností.
Ale v některých věcech se mi už knížka zdála možná trochu zdlouhavá a upřímně, i předvídatelná. Neovladatelná Historie utržená ze řetězu? To už tady přece bylo a zdůraznila bych to jako trochu neoriginální a na úkor celkové kvality knihy.

Nicméně jako druhý díl se ukázaly Dveře do prázdnoty poměrně hodně povedené. Autorka nesáhla vedle, když si pod čočku mikroskopu vzala psychiku hlavní hrdinky Mackenzie a odhalila nějaké další zajímavost ze života tajuplného Wesleyho. Co se týká té psychologické stránky Mackenzie, tam autorka opravdu nešetřila slovy ani pojmy. Ale nejenže to knihu obohatilo, ono ji to i osvěžilo a ukázaly tento mystery příběh z jiného pohledu.

Abych řekla ještě něco maličko o konci knihy. Ten je opravdu hodně otevřený a přesně tak závadějí k napsání, vydání a přečtení dalšího dílu. Spousty věcí, obzvlášť těch, u kterých nejvíce toužíte po odpovědích, nechala nakousnuté a nedořešené a nebezpečně otevřené. Dobrá taktika, jestli chce, aby se čtenáři zbláznili z čekání. Dveře do prázdnoty se mi sice líbily o maličko více než první díl a to hlavně kvůli té psychologii osobnosti, se kterou autorka dále prezentovala svou hlavní hrdinku. Ale kromě toho byly Dveře do prázdnoty opravdu napínavé a velmi nelítostné.

Unboxing #7

23. října 2014 v 18:22 | Snow Fairy |  Mé Knihy

Ahoj,

už se tady unboxing zase nějakou chvilku neobjevil. Paradoxně bych teď pro vás měla hned dva. Ale protože na blogování nění až tolik času jako normálně, tak vám nejčerstvější unboxing z dneška zveřejním dnes a ten, který jsem nafotila včera bude na blogu během víkendu nebo během příštího týdne, ať mám čím zaplnit prázdná místa. :)

A teď, co mi to vlastně přišlo?


Tentokrát se jeden z unboxingů týká recenzního výtisku a jeden mého vlastního nákupu. Tento unboxing je právě ten recenzový, takže ještě malý detail, co za nakladatesltví a můžete hádat, co mi to mohlo přijít za knihu než vám ji ukážu na dalších fotkách. :)

***



Ano, přesně tak. Je to třetí díl série The Game od Emmy Hart, Hrej férově. Vlastně úplná novinky v nakladatelství Galatea.
Možná víte, i z recenzní, že mě se tato série velice líbí a uznávám, že druhý díl byl trošku sladší, co se týká dějové linky, ale já jsem si ho velice užila a to hlavně díky postavám, které mi fakticky moc sedly. Jsem teď hodně zvědavá, jaký bude tento třetí díl a už bych ho nejraději hned rozečetla, ale schází mi trochu času navíc, však to určitě znáte. Nicméně budu se snažit knížku přečíst co nejdřív a taktéž vám co nejříve napsat recenzi. :)

A jaké knihy máte VY nově v knihovniččce?




Inspiration (95)

19. října 2014 v 19:36 | Snow Fairy |  Inspiration
-Meme od Nikki Finn.

Dream it.

Wish it.

Do it!












Somedays you just have to create your own Sunshine.













Sometimes we need fantasy to survive reality.







Let your spirit take flight.









On My Wishlist (89)

18. října 2014 v 18:11 | Snow Fairy |  On My Wishlist
-Meme z dílny Book Chick City.
- Cílem je každou SOBOTU zveřejnit knihy,které bychom si chtěli pořídit. Mohou to být novější, starší i knihy, které ještě nevyšly.

Schizo - Nic Sheff
Páni! Ani nemůžu popsat, jak bych si tuto knihu chtěla hned teď přečíst.
Je to psychologický román pojednávající o duševní. psychické poruše osobnosti - o schizofrenii

Miles je definitvně nespolehlivý vypravěč - teenager zotavující se ze schizofrenie, který si myslí, že se jeho stav zlepšuje, když se mu ve skutečnosti daří čím dál hůř. Poháněn svou posedlostí za nalezením pohřešovaného mladšího bratra, Teddyho, a zahalen romancí, která možná je a možná není skutečná, se Miles neustále honí za stíny. Stejně jak Miles cítí, že se jeho svět kolem něj uzavírá, tak bojuje za to, aby zůstal otevřený. Ale všechno, co vlastně o Milesově světě víte, je jedna velká rozmazaná šedá šmouha. Ale i malý střípek byť ne tak úplně jasné reality dokazuje něco více než zarážejícího.

To jsem se vám tak nějak snažila přiblížit knížku vlastním překladem anotace. Řekla bych, že to bude kniha, ve které je angličtina trochu složitější, než kam sahají moje vlastní znalosti, ale kupodivu ani to mě neodrazuje od toho, že bych si Shizo chtěla strašně moc přečíst. Možná, že této knize přece jenom neodolám a co nejdříve ji hodím do košíku na book depository. Protože všechno z této knihy na mě působí naprosto a neskutečně hypnoticky, včetné opravdu luxusní obálky!!!
Co na knížku říkáte, líbí se vám obálka nebo téma, o čem knížka je?

Recenze - Na hraně zapomnění

17. října 2014 v 19:05 | Snow Fairy |  Recenze

Na hraně zapomnění

Autorka: J. A. Redmerski
Žánr: YA, Romance, Moderní, Psychologický, New Adult, Fiction, Realistický
Díl: 1.
Originální název: The Edge of Never
Počet stran: 400
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: YOLI
Anotace:
Camryn Bennettovou zkouší osud jako nikoho druhého. Rodina se jí rozpadla, když se otec matkou rozvedli a bratra zavřeli do vězení. Její přítel tragicky zahynul při autonehodě a nejlepší kamarádka Camryn zrovna obvinila, že jí chce přebrat kluka. Pak už stačí jediný den práce v obchodě s oblečením, aby se definitivně rozhodla - tohle není život, který by chtěla žít.
Camryn tedy hodí všechno za hlavu a vydává se na cestu napříč Amerikou. V autobuse se seznamuje se sympatickým, i když trochu tajemným Andrejem Parrishem, který má vlastní důvody, aby dal svému předchozímu životu vale. Oba mladí lidé si rychle padnou do noty a dohodnou se, že budou cestovat spolu - ale jen cestovat. Byť se oba dva tvrdohlavě brání vzájemným sympatiím, dodržet slib, který si dali, se ukazuje stále jako těžší a těžší….

***

Život roztříštěný na tísíce kousíčků je velice těžké poskládat zpět do původního stavu. Někdy se to nemusí povést vůbec. V každém případě člověk, který si zažil svoje, už nikdy nebude takový jako předtím. A Camryn tohle ví lépe než kdokoli jiný. Život jí nejenže nadělil spousty strašných věcí, prožila si hrůzy, na které by raději zapomněla, ale nejde to, ale život jí stále naděluje, i po tom všem, z čeho je už tak dost těžké se vyhrabat. Camryn hledá různá východiska, různé způsoby, ale všechno vždycky skončí fiaskem. Nakonec měla vždycky pocit, že když zůstane tam, kde se to všechno stalo a kde s z její duše stala jenom hromádka prachu, nikdy se nebud moci dát aspoň trochu dohromady. Proto jí změna prostředí připadá jako nejlepší možná volba, jak pro ni, tak pro ostatní a na vlastní pěst se vydá odejít z domu protě někam jinam.













Andrew se kvůli všemu, co se v jeho životě dělo a děje, obrnil železem a své pomyslné brnění prakticky nikdy nesundává. Na první pohled by se mohl zdát jako obyčejný kluk, jak se tam prochází ulicemi se sluchátky v uších. Uvnitř je to ale válečný veterán, který schovává všechno v sobě a nikomu nic neukazuje. Ve svém nitru si nese strach, bolest a skoro hmatatelnou nejistotu svého života. Andrew ale ve sobě nosí i vášeň, jenž je mu ve tváří znát a možná proto by mohl mít na každém prstu jednu holku. Jenomže bez ohledu na to, jak moc mu holky padají k nohám, to pro něj nic neznamená.

Dva lidé s podobnými osudy, kteří ale nehledají lásku ani vztahy ze strachu, že by se mohlo stát opět to, čemu se snaží každý den tolik vyhýbat. Jenomže láska se nikoho neptá, láska prostě zasáhne, ať už chceme nebo ne...


Svým způsobem by se celá zápletka, dějová linka i všechny události mohly zdát klišoidní. Mohli byste mít pocit, že podobné věci už jste četli a možná i lepší. Ale u této knihy i klišé zní přitažlivě a ne tak otřepaně, jak by se mohlo zdát. J. A. Redmerski tomu dává něco, co dělá z obyčejného příběhu jeden z nejlepších.

Opravdu velmi se mi líbí ta reálnost celého příběhu. Nejedná se o žádnou fantasy, sci-fi nebo dystopii a je to na první pohled patrné. A stejně tak je na první pohled patrné, že přesně tento žánr knížce maximálně lichotí. Redmerski mistrně popisuje nespravedlnost života, která je všudypřítomná a zasahuje vždy, když si to přejeme nejméně. Snaží se najít určité řešení, které by mohlo lidem, k nimž je život absolutně nespravedlivý, ukázat, že i přese všechno špatné v jejich životě, je naděje, že to lepší je teprve čeká. Nádherně k celé této knize sedí citát, že než se dostaneme k těm nejlepším věcem, musíme si projít peklem.

A že se Redmerski se svými hlavními hrdiny opravdu nepáře. Ukázuje je jako příklady, kdy život zasahuje přímo do srdce, opakovaně a v tom nejhorším smyslu, jakým lze být zasažen. Na druhou stranu ale i tohle bylo k něčemu. Na obou postavách, Camryn i Andrewovi krásně popisuje jejich psychologické stránky, jejich prožívání všech situací a také to, jak se mohou ze dvou cizinců stát spřízněné duše.

Jestliže se vám pořád zdá, že to není dost napínavé nebo čtivé, tak doufám, že vám to pomůžu trochu vyvrátit. Autorka píše opravdu velice čtivě. Sugestivě a přesto nevtíravě se dostává čtenáři do hlavy. A to také proto, že obě postavy jsou mladí lidé, kteří mají hodně životních zkušeností, jimiž si museli projít. Nicméně i přesto, že Andrew i Camryn jsou mladí, tak si nepředstavujte šestnáctileté teenagery, kterým se právě vzbouřili hormony. Oběma hlavním postavám je přes dvacet let, což opět považuju za skvělý tah, který u čtenářů určitě zaboduje.

Co vnímám jako další velké pozitivum je, že kromě všech těch nespravedlností, je kniha také o tom, že je možné dát si život dohromady, postupně a pomalu, ale přece jenom to jde, z čehož je možné vzít si určitě ponaučení nebo radu, či motivaci pro sebe samotného.
V knize také velice důležitou roli hraje hudba a muzikálnost, a to svým vlastním originálním a skvělým způsobem, který se vám na sto procent zalíbí a myslím, že ho oceníte.
Na hraně zapomnění je skvělá kniha. Je napívaná, na konec je i hodně nepředvídatelná a má naprosto perfektně vymyšlené rozuzlení, které rozhodně překvapí a navnadí na další díl.

Bylo nebylo (90)

16. října 2014 v 19:32 | Snow Fairy |  Bylo nebylo...
¨-Meme z dílny Kath.
-Čtvrteční meme, jehož cílem je zveřejnit první větu z knihy, kterou čtete.

Název: Tím všechno začíná
Autorka: Robyn Schneiderová




První Věta:
- "Někdy mám pocit, že na každého čeká nějaká tragédie, že lidi, co si jdou pro mléko jenom v pyžamu, nebo lidi, co se na červenou šťourají v nose, jsou jen kousíček od nějaké katastrofy."
Get your own free Blogoversary button!