Inspiration (96)

26. října 2014 v 17:29 | Snow Fairy |  Inspiration
-Meme od Nikki Finn.


Po delší době se mi ta trocha času v podobě podzimních prázdnin a změny času z letního na zimní docela hodí. Měla jsem to už v hlavě delší dobu, ale vždycky z toho sešlo. Nakonec mám konečně čas teď, protože bych chtěla zase něco maličko říct.

Jednou ve škole jsme dostali za úkol napsat seminární práci na téma hrdinství. Říkala jsem si, že by to nemuselo být těžké. Nakonec to bylo ale těžší než jsem si myslela. Ale jak jsem poslouchala většinu lidí, nikdo nepovažuje superhrdiny z komiksů/knih/filmů za nijak podstatně důležité. Ano, všichni je berou na vědomí, ale ve skutečnosti na ně zapomenou dvacet minut po skončení víc jak dvouhodinového filmu. Skoro jako lusknutím prstů.
Taky si říkám, že každý máme v životě živé hrdiny, z masa a kostí, kteří pro nás něco znamenají. Sama mám hned několik takovách, co existují, jsou to lidé a nikdo si je nevymyslel. A rozhodně na ně nedám dopustit.
Nicméně, hodně teď o superhrdinech uvažuji ze všech různých úhlů pohledu. O tom, co v nás zanechávají. O tom, jak velkou důležitost hrají v životěch dětí, které v nich vidí své ochránce a i když podvědomě vědí, že nikdy doopravdy nepřijdou, nepřestávají doufat, že se jednou ráno probudí a jejích vysněný a milovaný Superman bude stát u jejich postele a povídat jim, jak jsou stateční, že žijí.


Tak si tak neustále opakuji při pohledu na pavučinách si poletujícího Spider-mana, jak by se asi lidé chovali, kdyby žádní superhrdinové nikdy nebyli? Sice někdo říká, že to pro ně nejsou opravdoví hrdinové, ale ať už chceme nebo ne, zanechávají v nás pocit, který je srovnatelný s odhodláním. S motivací i s nadšením do práce, do které se nám původně vůbec nechtělo. Řekla bych, že za některé věci, které nám v životě vyšli, můžeme děkovat právě superhrdninům. Copak neznáte ten pocit, když se dodíváte na záhadného Batmana, Spider-mana, Supermana, Iron-mana, Kapitána Ameriku nebo jakéhokoli jiného marvelosvkého nebo CD Comics hrdinu, a necítíte ten obdiv a sílu, adrenalin, který vám prodí v žilách? Netoužíte alespoň v tu chvíli prostě vyskočit z postele, vletět do ulic a rozběhnout se, jak nejrychleji to jde rychlostí, jakou umí běžěet Flash, a jenom si zakřičet z plných plic, že dokážete, co jenom budete v životě chtít?
Říkám si, že to asi zní absolutně utopicky a stupidně, že vám to takhle vykládám, ale na druhou stranu, co by to byl za svět bez fantazie, bez superhrdinů, bez knih a všech těch postav, které považujeme po přečtení za superhrdiny, kterým se podařilo hnout s našimi životy? Když si to přece jenom vezeme ještě z jiné strany, každý superhrdina je ve své vlastní podstatě člověk, obyčejný nenápadný člověk. Třeba takový Clark Kent, Peter Parker, Bruce Wayne nebo Tony Stark by mohli vyprávět.
A když bych to teda vzala ještě z jiného konce, co třeba Harry Potter? Sice to není hrdina, který by nosil upnutý kostým a zakrýval si oči maskou. Bojuje za svůj svět ale úplně stejně jako výše zmínění marvelovští a další odrostenci. A i když to možná není na první pohled patrné, stačí očima spočinout jenom o vteřinu delé a uvidíme, že to byl právě Harry, kdo v milionech, milionech dětí, teenagerů i dospělých zanechal pocit, že můžeme dokázat nemožné nebo můžeme překonat to, čeho se nejvíc na světě bojíme. Byl to právě Harry Potter, hrdina oživený na stránkách knih J. K. Rowling i na filmovém plátně, kdo dodal lidem dost odvahy se postavit vlastním strachům. Byla to součást Harryho příběhu, díky kterému se neznámý mladík rozhodl nechat si na ruku vytetovat znamení smrtijeda.


Nejspíš se všichni na první pohled snažíme žít úplně obyčejné životy, ale nikdo nemůže popřít, že to je velká zásluha také těchto hrdinů, které normálně nepotkáme na ulici, že v životě cítíme, že přece jenom je trocha naděje. Že díky jejich odvaze, jsme i my dokázali sami sobě, že máme v srdích kus lva i rváče. Superhrdiny i kouzelníka, který mění životy.
Já osobně jsem člověk, který je neustále jednou nohou ve svém vlastním světě, kde je všechno kouzelné a nic není nedokonalé. Ale tou druhou nohou, i když opravdu asi jenom jedním prstem, jsem stále někde v realitě, kde si uvědomuju, že některým věcem prostě neuteču, ani kdybych se snažila sebevíc. A proto si myslím, že všechny ty kreslené superhrdiny a Harryho Pottera, všechny ty knižní postavy přece jenom potřebujeme, ať říkáme opak nebo ne. Necháme se inspirovat jejich boji a snažíme se nevědomky v jejich jménu a odvaze s jejich znameními na hrudi bojovat ty své. Mnohdy s větším úspěchem než kdybychom byli na svěchno úplně sami. Protože, když jejich příběhy čtete nebo je sledujete, prožíváte s nimi jejich vrcholy i pády a to už ve vás musí něco zanechat. Nebo ne?























 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Get your own free Blogoversary button!