Listopad 2014

Recenze -Solitaire

30. listopadu 2014 v 15:50 | Snow Fairy |  Recenze

Solitaire

Autorka: Alice Oseman
Žánr: YA, Moderní, Romance, Realistický, Fiction
Díl: -
Originální název: Solitaire
Počet stran: 332
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: CooBoo
Anotace:
Pokud by vás to napadlo, tak tohle není žádná love story.
Jmenuju se Tori Springová. Ráda spím a ráda bloguju. Minulý rok - před tím vším, co se stalo s Charliem, a předtím, než jsem se musela vypořádat s maturitou, přihláškou na vysokou a faktem, že jednoho dne opravdu budu muset začít s lidmi mluvit - jsem měla kamarády. Všechno bylo úplně jinak, řekla bych, ale to teď skončilo.
Teď je tady Solitaire. A Michael Holden.
Vím, o co se Solitaire pokouší, a Michael Holden je mi ukradenej.
Fakt jo.

Solitaire je výborný debut devatenáctileté Alice Osemanové, ideální pro všechny, kteří se nadchli pro příběhy Johna Greena či Rainbow Rowellové. Její hlavní hrdinka Tori je cynická až do morku kostí a autentická středoškolačka stejně jako její autorka.

Být teenagerem je jedna z nejšílenějších věcí v životě. Jste věčně naštvaní, netrpěliví, velmi často protivní a nikdy ne dost dospělí. Tori Springová a její teenagerovské období by se dalo přirovnat k horské dráze. Jednu chvíli je to jak tak a vzápští je to s Tori jako na nože. Stačí málo a z dobrého přítele jste nepřítelé na život na smrt.
Tori nesnáší knížky a pohrdá čtením. Nenávidí také polovinu všech hudebních žánrů a hlavně nenávidí, když si připadá slabá. Nenávidí školu, nenávidí učitele a sarkastické poznámky jí odkapávají od úst jako jed.
Ale potom přijde Solitaire a Tori sama na sobě pozoruje, že není jenom cynická a nepřátelská, zjišťuje, že má city a že záhadný Michael Holden není její zkázonosný nepřítel.


Solitaire slibuje naprosto dokonale autentický pohled na život jedné mladé střdedoškolačky. A co se autenticity týká, je to výstižná kniha tak, že vás to bude děsit.

Na střední škole má každý pocit, že být "cool" a oblíbený, za každou cenu, je jednou z nejdůležitějších věcí, které vás v "teen období" udrží naživu. A že svět ležící vám u nohou je ještě mnohem lepší způsob, jak se pomstít svým největším nepřátelům. Tori má ráda filmy, svůj blog, o kterém čím míň lidí ví, tím líp. Alice Osemanová dala Tori duši cynickou a sarkastickou až to bolí a život tak rozházený, že si v něm sama nedokáže udělat pořádek.
Ono to s mladými lidmi mimo knihy není jinak. Naštve je každá maličkost, řeší každou a jsou mistři světa ve hře "Když ty budeš mrcha, já budu větší". Musím říct, že ačkoli je to naprosto příšerné příznání, tak s Tori se v některých věcech tak trochu ztotožňuju. Rozhodně je to knižní hrdinka, která chytne svou povahou spoustu mladých, protože její věk i teenageorvská povaha jí dává určitý hlas, který nejde přeslechnout. Hlas takového člověka, který dospívá a snaží se najít sám sebe ve velkém světě plném zmatku.

V tomto má Alice Oseman úžasnou výhodu, sama je totiž teenager, je jí devatenáct a nesmírně skvělým způsobem se jí povedlo oživit středoškoláky, aniž by z nich udělala andílky. Vykreslila je tak, jak jsou, nač jim přidávat milou povahu, když ve skutečnosti milí nejsou? Tori se k veškeré kritice staví stoicky s pomyslným "I don't care!" na čele a snaží se dělat, že ji nic moc nezajímá a rozhodně ji nic nerozhází. Láska jí přijde nereálná, nepříjemná, jenom se kvůli ní cítíte mizerně, a proto jakékoli známky vyznání lásky nevidí.
Ale ať už si Tori o svém příběhu myslí cokoli, v jenom rozhodně nemá pravdu. Předtím než se poprvé potkala s nevýrazným brejlounem Michaelem, její život možná nebyl lovestory, ale potom už to rozhodně lovestory je. Decentní, teenagerovská, plná zádrhelů, háčků, mráčků a nesrovnalostí, ale rozhodně lovestory.


Solitaire je velmi příjemné čtení a velký palec nahoru patří za originální téma. Alice se svou postavou nijak nesnažila zalíbit se čtenářům, naopak, Tori je na nejlepší cestě za označením nejnepříjemnější a nejprotivnější postava roku. Ale i tohle má své kouzlo a ať už chceme nebo ne, jedno nás s Tori spojuje všechny, každý věk i povahu - nejistota.
Alice Oseman je brilatní autorka už ve svých devatenácti letech. Ne každému se tohle povede s takovým nápadem, s jakým přišla Alice, jehož hlavním mottem by mohlo být i to, že nejlepší obranou je útok.
Mě osobně se Solitaire velmi líbil, i když jsem v závěru neskákala radostí do stropu, jako jsem spíše žasla nad tím, jak je kniha autentická, tak i přesto si myslím, že to není příběh pro každého. Je to sice kniha, která si na nic nehraje, je upřímná a provokativní, novátorská i zralá na pár facek. Je prostě jaká je, nic víc, nic míň, maličko depresivní, Tori občas působí ve svém životě žalostně a naštvaně na celý svět. Ale důležitou roli zde má i přátelství, hrající v životě teenagera až nebezepečně důležitou roli, a o tom, že i ten nejnespokojenější člověk má něco, čím nádherně obohacuje svět.

Unboxing #16

29. listopadu 2014 v 19:11 | Snow Fairy |  Mé Knihy

Ahoj,

tak dnes se vám hlásím ještě s jedním unboxingem. Tento je za listopad poslední a taky poslední před listopadovým knihžním žúčtováním.
A opět tedy rovnou přejdu rovnou k balíčku.


Balíček je tedy opět recenzní, od nakladatelství Baronet, a přišel někdy minulý nebo předminulý týden, teď to už přesně něvím. Nicméně opět s knihou, na kterou se už velmi těším. A co že je to za knihu?
Vzdor od Sarah Crossan, pokračování knihy Dech. Ono se to vůbec nezdálo, ale na tento druhý díl jsme si museli všichni počkat docela dlouho. Teď se jenom uvidí, co pro nás Sarah má.

Líbí nebo zaujal vás Vzdor? :)




Unboxing #15

28. listopadu 2014 v 22:33 | Snow Fairy |  Mé Knihy

Ahoj,

dnes vám místo recenze, aby blog přece jenom před víkendem nestál, přináším další unboxing. Vy už ty principy unboxingů znáte, takže nemám nejmenší důvod vám tady vysvětlovat něco dalšího.
Neprodlužuju nic a jdu tedy rovnou na balíček...


Takže, balíček je od Albatrosu a je to balíček obsahující knížku k recenzi, který přišel včera. Musím říct, že poslední dobou všechny recezní balíčky jsou plné knížek, na které se už opravdu hrozně moc těším.
Já jsem předem věděla, co za knížku mám očekávat, ale když jsem ji vytáhla z balíčku, byla jsem i tak překpavená. Protože knížka Nevítaní, kterou jsem měla v balíčku, má opravdu krásnou obálku. Všechny ty detaily, to je fantazie. Na čtení se už velmi, velmi těším. :)

Co vy, líbí se vám Nevítaní?




Bylo nebylo (93)

27. listopadu 2014 v 19:23 | Snow Fairy |  Bylo nebylo...
-Meme z dílny Kath.
-Čtvrteční meme, jehož cílem je zveřejnit první větu z knihy, kterou čtete.

Název: Eleanor a Park
Autorka: Rainbow Rowell






První Věta:
- "Na to, aby neslyšel ty kretény vzadu v autobuse, XTC nestačili."

Reviews - Losing It

23. listopadu 2014 v 17:54 | Snow Fairy |  Reviews

Losing It

Autorka: Cora Carmack
Žánr: YA, Romance, Moderní, New Adult,
Díl: 1.
Originální název: Losing It
Počet stran: 248
Datum vydání: 26. listopadu 2014
Nakladatelství: Jota
Anotace:
V okamžiku, kdy se její sexem protřelá kamarádka Kelsey dozví, že Bliss není přes svůj "handicap" ani lesbička, ani nehodlá odejít do kláštera, navleče ji do úzkých šortek a trička s tak velkým výstřihem, jaké by si samotná Bliss nikdy neoblékla. A potom ji s prohlášením "konečně si vrzneš" odtáhne do blízkého baru, kde ji po konzumaci několika panáků na kuráž vybízí, aby si našla kvalitního milence na jedno použití. Bliss prchá zbaběle na záchod, ale cestou narazí na zajímavého mladíka jménem Garrick, zabraného do čtení Shakespeara. Neplánovaně přeskočí jiskra a Bliss má tu noc skutečně šanci prožít pohádkový sex…, ze kterého však na poslední chvíli s mnoha nepodařenými výmluvami vycouvá.

Další den ráno, první hodinu posledního semestru, Bliss málem omdlí: zjišťuje, že Garrick, který před necelými osmi hodinami ležel nahý v její posteli, je jejím novým profesorem!

Mnohokrát děkuji nakladatelství Jota za poskytnutí recenzního e-booku knihy!

Mít kamarádku jako je Kelsey je pro Bliss občas spíš prokletím než štěstím. Má ji ráda nejvíc na světě, ale ten večer, kdy ji donutí obléct si oblečení, které ani pořádně neví, jak se jí dostalo do skříně, by ji nejraději poslala do horoucích pekel. Kelsey se ale snaží svojí kamarádce pomoct, a to tím, že jí konečně najde někoho, s kým si užije jednu noc pořádně žhavých hrátek. Ale Bliss přijde sex na jednu noc spíše zavrženíhodný nápad a nikdy ji ani nenapadlo, že by to mohla někdy osobně vyzkoušet.
Ale Kelsey je neoblomná. Bliss se v baru nakonec potká s někým, kdo je jako kandidát na jednu noc naprosto dokonalý. Kluk, který si v rohu nacpaného baru čte Shakespeara. V tu chvíli sice Bliss zkřehnou nohy, ale nějaký hlásek v hlavě jí stále opakuje, že to není dobrý nápad. Jít spolu domů jim však nic nezabrání. A když už je skoro u toho, proč se ocitli v jedné posteli a kvůli čemu Bliss, na donucení Kelsey, přišla do baru, stane se přesně to, co čeho se Bliss obávala nejvíce. S pusou plnou nepravdivých důvodů, proč to neudělat, se ze sexu vyvklékne.
To zatím ale ještě neví, že ta nepodařená noc, bude mít další den ještě šílenější následky a že na ni nebude moci hned tak zapomenout...


Jednu věc nemůže této knize vytknout vůbec nikdo. To, že je tak vtipná až vás z toho bolí břicho. Cora Carmack to tak naplánovala schválně, trochu své hlavní aktéry potrápit a ztrapnit. Musím říct, že to byl docela geniální nápad. Losing It je na jednu stranu vtipná kniha, která vás pobaví, ale zároveň je to kniha, u které si příjemně odpočinete.

Možná, že záměrem byla i nenáročnost knihy, což se také vyplatilo. Jde o young adult román, kde láska hraje hlavní roli a nejistita a obavy jdou s láskou ruku v ruce. U každé knihy je riziko, že pro čtenáře nebude dost originální nebo dost dobrá. Sice je Losing It tak trochu klišoidní a předvídatelná, ale Cora použila jako hlavní zápletku věc, která se v knihách jen tak nevidí. V románech holka většinou najde kluka, do kterého se na první pohled zamiluje, ten kluk si jí ze začátku možná až tolik nevšímá, ale nakonec mu dojde, že ji taky miluje. Ono jsou to věci, které by opravdu zní jako klišé, už tak trochu ohrané, ale přesto to na lidi pořád působí.

"Byla jsem si jistá, že ho mám. Ten infarkt."



Jenomže Cora Carmack se zaměřila nejen na onu legendární lásku na první pohled, ale ještě na jednu zajímavější a důležitější věc; na vztah učitel - studentka. Což jak asi většina z vás ví, je něco zapovězeného, dokud oba působí na jedné škole. V okolí možná ne až tak běžná věc, ale v například v Americe mají i filamři dost fafntazie a něco takového pro ně rozhodně není překážkou. Je to naopak výborné téma, protože ačkoli je to statisticky ne příliš častá záležitost, i přesto se to občas stane. Autorka na to v tomto případě svadila také a popravdě se to docela povedlo. Rozvíjela příběh srandovně, romanticky i napínavě zároveň.


Celkově je Losing It na čtení opravdu příjemná a milá kniha. Má v podstatě všeho. Zápletku, děj, i když nijak komplikovaný na pochopení, trochu předvídatelné rozuzlení a ještě ke všemu jako bonus, občas kontroverzní, milostný trojúhelník a hromadu humoru k tomu.
Já jenom měla maličko problém s Bliss. Ona je to fajn postava, trochu se sklony k rozbíjení se na kousky v případě, že ji Garrick nepolíbí, ale postupně už mi začala trochu lézt na nervy. Jednou určitě jsem měla dokonce chuť jí plesknout a říct, ať vzpamatuje. Nemůžu ale říci, že by mě Losing It nebavilo, smála jsem se u toho a Cora Carmack u mí spát tak, že to rychle ubíhá a nemáte s tím potíže. Hodně se mi líbilo, že to nebyla kniha jenom o romantice, o lásce nebo o sexu. Byla to i kniha o škole, o zapovězené lásce a i strachu ze vztahu, o herectví, umění a velkém rozhodování.
Konec Losing It byl hodně předvídatelný, ale nebyl nijak odpudivý nebo ošklivý, ale prostě ho spíše očekáváte, než abyste jím byli překvapeni. Ale celý příběh se mi líbil, hezky čte a je takový odpočinkový, což mám u knih ráda. Losing It je takový pěkný nadprůměr, která nezklame.

Filmová recenze - The Hunger Games: Mockingjay, Part 1

22. listopadu 2014 v 19:11 | Snow Fairy |  Filmové recenze

The Hunger Games: Mockingjay Part 1

Režie: Francis Lawrence
Žánr: Dystopie, Fantasy, Akční, YA, Dobrodruřství
Datum oficiální české premiéry: 20. listopadu 2014
Délka filmu: 125 minut
Hudba: James Newton Howard
Název knižní předlohy: Hunger Games: Sílá vzdoru (The Mockingjay)
Autorka knižní předlohy: Suzanne Collins
Hrají: Jennifer Lawrence, Josh Hutcherson, Liam Hemsworth, Natalie Dormer, Woody Harrelson, Elizabeth Banks, Julianne Moore, Philip Seymour Hoffman, Stanley Tucci, Donald Sutherland, Willow Shields, Sam Clafin, Lily Rabe, Evan Ross a další.
O filmu:
Katniss Everdeenová prožívá nejtěžší období svého života. Ačkoli z Her čtvrtstoletí jakžtakž vyvázla se zdravou kůží a máma se sestrou jsou v bezpečí, její starosti ještě neskončily. Capitol srovnal se zemí Dvanáctý obvod, zahynuly tisíce lidí a Katniss pronásleduje pocit viny. Navíc Peeta Mellark, její partner z Her, zůstal v rukou nepřátel. Na čelo odboje se postavil Třináctý obvod, i když jen donedávna se o jeho existenci téměř nic nevědělo. Válka přináší oběti na obou stranách, rozdíly mezi dobrem a zlem se stále více stírají. Vítězství se sice přiklání na stranu rebelů, ale konec je stále v nedohlednu. Krveprolití může zastavit pouze Katniss. Pokud chce zachránit Peetu, zabránit dalšímu maření životů, porazit Sídlo a nenáviděného prezidenta Snowa, musí se znovu chopit symbolu Reprodrozda. Opět zjišťuje, že o svém osudu nerozhoduje sama, ale do jisté míry se stává nástrojem v mocenském souboji. A stále nevyřešila dilema, kterému ze dvou nejbližších přátel patří její city ...
Trailer:


Před filmem.

Tohle je na začátek jenom takové malé doporučení, jenom opravdu maličkost. Velkou výhodu má člověk, kdo si knihu předem přečetl. To je asi nejlepší v případě každého filmu podle knižní předlohy. Pro takového diváka je potom jednodduší se nějak přizpůsobit ději a postavy mu nejsou tolik cizí.
Mám takový pocit, že některé z těch negativních komentářů, které mají film konstruktivně hodnotit, pochází od lidí, kteří byly spíše zvědaví a o knižní předloze neměli ani páru.

Filmové Humger Games, díl třetí, část první.


Co se mého osobního názoru na knihy Suzanne Collins týká, tak i po přečtení dalších skvělých dystopií, je to série, kterou u mě zatím nic nepřekonalo. S filmy je to tak, že jsem z nich pokaždé nadšená, i když s odstupem času musím říct, že první díl byl nejslabší vzhledem k dalším filmovým Hunger Games adaptacím. Nicméně ten technický, grafický, ale i herecký pokrok je jednou z věcí, které Hladových hrách neskutečně oceňuji.
Samozřejmě na Mockingjay jsem byla strašlivě nadšená už od té doby, co bylo oznámeno, že se vůbec bude natáčet, to opravdu nebudu zapírat, není proč. Z trailerů i všech ukázek mi pokaždé stály chlupy na celém těle a adrenalin se mi valil žilami proudem.
Opravdu nejsem příznivec trendu rozdělování posledních dílů knih na dva filmy. Samozřejmě chápu, že rozdělním dostávají scény více prostoru, ale na druhou stranu je to potom všechno na dlouho a až moc roztahané.
U Síly vzdoru je tohle asi úplně nešílenější rozdělní v dějinách rozdělní posledních dílů. Kdo četl Sílu vzdoru, ví, co se má vlastně všechno ještě stát. A kdo viděl film, ví, že to nejhorší a nejsmutnější se v první části nestalo. Pro někoho, kdo si všechny postavy oblíbil, komu přirostli k srdci, což je můj případ, bude druhá část přímo, a dovoluji si říct, že doslova, zabijácká!!


Herecké výkony zase o úroveň výše.


U této podkapitolky se vždycky zastavuju a poměrně hodně ráda. Musím i zde říct, že čím více je toho natočeno, tím vyšší úrovni dosahuje film. Kromě "starých známých" postav, např. Hurikána, Katniss, Petty a dalších, se potkáváme s úplně novými lidmi, kteří vám rozhodně vytřou zrak. Já jsem úplně ze všech nejvíce těšila na Cressidu v podání mojí oblíbené herečky, Natalie Dormer, kterou považuju za jednu z nejlepších hereček na světě, i přesto, že není tolik obsazována do kinohitů podobných Hunger Games. Ale jak jsem se na ni těšila, tak mě vůbec nezklamala. Byla perfektní, jako by se pro roli Cressidy narodila. I ostatní herci už se pořádně naučili se svými postava sžít, a ne že by to předtím bylo špatné. Každopádně teď je to úplně jiná úroveň. I u Joshe Hutchersona. Peeta se v první části vyskytuje málo, takže měl svým způsobem nejméně práce, ale ať už je tam často nebo ne, to, jak Peetu hraje Josh je úžasné a věrohodné. A hádám, že to je jedna z nejdůležitějších věcí, které herci potřebují: umět dobře hrát a ztotožnit se s postavou.
A co se týká například prezidenta Snowa, tak k němu mám jenom jedno. Opět naprosto excelentní výkon, excelentní padouch.
U Hurikána vím, že ho nebylo v celé sérii, ať už knižní nebo filmové, až tolik, kolik by si zasloužil, ale ve filmu ať už se objevil v jakékoli scéně, bylo hned jasné, že Liam Hemsworth je stejný případ jako Natalie Dormer a její Cressida. Už si prostě ani nedokážete, a ani nechcete, představit, že by je hrál někdo jiný.






Všichni herci odvedli obří kus práce a také díky nim je film tak skvělý. Jennifer Lawrence měla ve své roli Katniss takovou scénu, s dovolením použiju výrok Haymitche, která byla tak trochu přitažená za vlasy. Tehdy jsem si prostě nedokázala pomoc a říkala jsem si, že je to fakt přehnané. Kdo viděl film, nejspíš si pamatuje jednu Katnissinu plačtivou scénu. Nevím, tady tohle mi ke Katniss úplně nesedělo, samozřejmě, pořád je jenom člověk, navíc poznanenáný dvojitou dávkou krutých Hunger Games, ale tohle mi opravdu nesedlo.
Jedna scéna však rozhodně nekazí celý film a neznehodnocuje celkový výkon, který je za každou cenu obdivuhodný. Collinsová totiž vytvořila postavy, které zahrát je opravdu oříšek. Ale lidé z castingů vědí, koho mají hledat a povedlo se jim spojit úžasnou partu úžasných herců, na které jen tak nezapomenete.


Hudba jako z jiného světa...


Tady se zastavím krátce. A ne proto, že by to byla zanedbatelná stránka filmu, ono je to totiž právě naopak. James Newton Howard je mistr šití hudby na míru. Hunger Games je jeden z těch filmů, u kterých je skoro nemožné vymyslet nebo vybrat nějaké písničky, které by krásně dokresovaly atmosféru filmu. Howardovi se ale povedlo to udělat tak, aby byl divák hudebně nejen potěšený, ale i dokonale ohromený. Nejspíš víte, co přijde teď. Píseň "Hanging Tree", kterou ve filmu Katniss zpívá. Neskutečně úžasná záležitost i to, jak se postupně rozvíjí a kvete do ještě větší dokonalosti.
Ta píseň je písní revoluce a k celému ději úžasně sedí. Posuďte sami!


Celkově jsem vážně nadšená, ale...


To ale v mém případě věstí jenom jednu věc, která se mi vážně moc nelíbila, takže se není moc čeho děsit. Tou věcí je propaganda 13. kraje. Já vím, že je to jeden z nejdůležitějších aspektů filmu a v knize hraje stejně důležitou roli, vlastně ještě důležitější. Ale v knížce mi to nepřišlo nijak zvláštní ani divné. Tam to jelo a neměla jsem vůbec čas se nad tím nějak pozastavovat, prostě to do sebe krásně zapadlo. Ale když jsem to viděla ve filmové podobě, přišly mi některé ty scény takové nepřirozené, umělé. To, jak zkoušeli natáčet tu reklamu, to mi přišlo spíše směšné.
Tohle už nepovažuju za věc, která se mi nelíbila, ale ráda bych řekla, že občas to bylo trochu jako na horské dráze, jednu chvíli veliká akce a potom zase bylo chvíli klid. Ale u Hunger Games to nikdy není úplně klid, spíše ticho před bouří. A víte, co to v tomto případě znamená, když přijde bouře.
Nicméně Hunger Games nejsou jenom o propagandě a adaptace mě celkově velice překvapila a potěšila.
Grafické ztvárnění je naprosto geniální a úžasné, lidé, kteří na tom pracovali odvedli také kus práce, bez něhož by Hunger Games nebyly ani trochu jako Hunger Games v myšlenkách všech čtenářů po celém světě. Díky grafice a atmosféře nám ožívají představy přímo před očima a to převažuje jakýkoli můj malý negativní pocit. Bojové scény neměly jedinou chybičku a celý film je šíleně napínavý. Ze zkušenosti mojí kamarádky, kterou ve filmech jen tak něco nepřekvapí, můžu říct, že Sílá vzdoru vám vyrazí dech právě tehdy, když to nejméně čekáte.
Náš reprodrozd spěje ke svému cíli a to tak, že za sebou nechává přeplněná, vyprodaná kina a davy lidí nabuzené pocitem, že nic není nemožné a když budou o trochu více bojovat, i úplné utopie se mohou stát skutečností.
Ať už jsou kritiky a ohlasy jakékoli, všechen úspěch je zasloužený. Collinsové dnes zvádají čest i vděčnost miliony příznivců za to, co vytvořila a opět zaslouženě.



Pár slov nakonec...


Teď to možná bude znít trochu divně, možná morbidně, ale je úžasné a uctivé, když je na konci filmu vzpomínka na některé členy štábu nebo hereckého obsazení, kteří už bohužel zesnuli. Ono je to samozřejmé. Ztráta Philipa Seymoura Hoffmana, představietele Plutarcha Havensbeeho, přišla tak náhle a nečekaně a podle mě je jednou z nejsmutnějších, protože Hoffman byl pan herec, pokaždé s hvězdným výkonem. Tudíž, když jsem viděla tu vzpomínku v záverečných titulcích, dojalo mě to a donutilo mě nad ním zavzpomínat a vzdát mu čest za to, jakou duši svým hraním dal postavě Plutarcha.
Vzpomínáme.


Nakonec je dle mého názoru Hunger Games: Mockingjay velmi povedený film. Od začátku napínavý a plný očekávání, s postupem času začal nabírat i pořádně grády a akci, jakou zažijete jenom ve světě Suzanne Collins. Podle toho, co všechno je k vidění, je první část taková ještě docela milosrdná. Svým způsobem by vás měla připravit na to, co přijde v druhé části. A jak jsem řekla už výše, druhá část bude nemilosrdná a rozhodně srdcervoucí, takže veškerá snaha připravit se na to, co přijde se vypaří jako pára nad hrncem. Čekání bude stejně nelístostné, a to obzvlášť po tom, co je nám představeno v této první části skvělé Síly vzdoru.

Hodnocení
85%

Unboxing #14

21. listopadu 2014 v 19:38 | Snow Fairy |  Mé Knihy

Ahojte,

dneska jsem se tak dívala na fotky, co jsem fotila minulý týden a uvědomila jsem si, že mám docela skluz se všemi unboxingy, které jsem vám dosud ještě nezveřejnila. Myslím, že je nejvyšší čas vám ukázat nějaký další.

Nicméně i tak to byl jeden z těch nejdelších týdnů, jaké jsem kdy zažila a jsem neskutečně šťastná, že už je konec a zase víkend. Ale to vy všichni víte, sami jste myslím rádi, když si trochu zaslouženě odpočinete po celém dlouhém týdni.

A jako takový oddechový článek jsem si pro vás připravila tedy další unboxing. Takže, tady je...


Minulý týden přišla jedna úžasně miloučká zásilka s recenzními výtisky od Knižního klubu, která mě neskutečně potěšila.
A proč? Protože na tyto knihy se už tak těším, že kdybych nemusela chodit do školy, tak je přečtu hned a skoro na jedno nadechnutí.
Eleanor a Park je kniha, kterou jsem očekávala tak strašně dlouho. Několikrát jsem ji už měla v košíku v originále v angličtině, ale teď jsem moc ráda, že jsem si počkala na české vydání. Ale něco mi říká, že tuto knížku budu milovat, zbožňovat tak jako tak!
A Nespavost. Ta kniha je mi stále tak trochu záhadou, protože i po přečtení anotace nevím úplně jistě, co čekat. Nicméně i na tohle dílečko jsem natěšená jako malé dítě o Vánocích.

A co vy? Četli jste nějakou z těchto knih? Libily se vám? Nebo se číst chystáte? :)














Bylo nebylo (92)

20. listopadu 2014 v 21:11 | Snow Fairy |  Bylo nebylo...
-Meme z dílny Kath.
-Čtvrteční meme, jehož cílem je zveřejnit první větu z knihy, kterou čtete.

Název: Čtyřka: Divergentní povídky
Autorka: Veronica Roth





První Věta:
- "Ze simulační místnosti vykročím s výkřikem na rtech."

Losing It - Story of Bliss and Garrick - Garrick Taylor

19. listopadu 2014 v 0:10 | Snow Fairy |  Projekty

Garrick Taylor


Tak a dostáváme do závěru celého projektu! Musím říct popravdě, že to nejlepší jsem si nechala na konec. Protože pro mě je Garrick Taylor něco jako oblíbená vánoční baňka, kterou každoročně věším na vánoční stromeček...


Dobře, to s tou baňkou je možná trochu moc nadsazené, protože přece jenom, nic není krásnější než baňky na vánočním stromečku. Promiň Garricku, ty opravdu nejsi baňka a nejsi ani vánoční stromeček.
Ne, to Garrick rozhodně není. On je to vlastně tak trochu učitel herectví a náhodný pokusný králík na sex na jednu noc, který v baru neposedává proto, aby se opil do němoty.

Tak snad abych vám řekla, proč, z jakéhože to důvodu, je vlastně Garrick takovou ozdobou knihy Losing It. Je to nejen proto, že je to prakticky nejhlavnější mužská postava, pro které já mám většinou tak trochu slabost. Je to hlavně proto, že i když kniha na vás samozřejmě mluvit nebude, tak představit si ten jeho anglický přízvuk ve spojení s jeho modrýma očima, to je samo o sobě zaručeným tahákem na většinu čtenářek, který nejen přitahuje pozornost, ale který i funguje. Co je podle mě další věcí, kterou můžete na Garrickovi nejen obdivovat, ale také na to jen tak nezapomenete, je to, že je to chlap, který si v narvaném baru plném lidí vezme do ruky místo skleničky Jacka Danielse výtisk Shakespeara a čte, čímž se řadí mezi opravdu nepočetnou skupinu vyjímek, které takzvaně potvrzují pravidlo. Upřímně a bez okolků?
Garrick je v této skupince sám...


Nicméně, ať už je tento aspekt knihy jakkoli neodolatelný, a já bych řekla, že ještě více než neodolatelný, je to vážně čin působivý a rozhodně odvážný, tak se vsadím, že tato barově - čtecí situace vyšla Garrickovi ze dvou hlavních důvodů:

1.) Je to sexy Angličan s pohledem moře!
2.) Je to kluk z knížky!

Protože... je to vlastně velmi jednoduchá rovnice:

Případ Garrick: Čtení v baru někde v Americe.


Případ Garrick: Reakce všech okolo.


Případ já: Čtení v baru někde ve městě, kde bydlím...


Případ já: Reakce všech okolo...


Okay, tohle asi mluví samo za sebe. :D
A myslím, že jsem vám i naznačila, jak moc jsem se na první pohled do Garricka zakoukala. Příliš mnoho situací s ním mi příliš rychle brala slova a moc pozdě jsem si uvědomila, že Garrick je tak trochu nedosažitelný (viz 2 hlavní důvody výše). Ale zdárně se mi povedlo najít hlavní příčinu toho, proč propadnout jeho šarmu není vůbec nic těžkého. A kupodivu to není jenom vzhled a to, že čte knížky v baru. Je to nějakou dobu, co jsem nad tím přemýšlela, ale ke Garrickovi to sedí jako facka.
Jedním z nejvíce nezpochybnitelných faktů o holkách (teď rozhodně nemluvím za celé ženské pokolení!), je to, že letíme po přízvucích a hlubokých chlapeckých hlasech. Vzbuzují v nás takový zvláštní pocit, ze kterého někdy prostě a jednoduše šílíme.
A pokud třeba nejste jednou z těch holek/žen, které jsou tak trochu ujeté na přízvucích, názorně vám aspoň ukážu, jak vypadají holky, které jsou fanynkami cizích akcentů. Já teda rozhodně jsem fanynka a vypadám následovně:


Ale abych jenom tak zbůhdarma neplkala o dokonalostech Garrickovy osobnosti a - samozřejmě nenápadně - vytáhla na světlo pár maličkostí, musím říct, že Garrick je na jednu stranu tak trochu smolař. Ostatně to je to, co mají s Bliss očividně společné, mimo jiné samozřejmě. Myslím, že autorka to naplánovala moc dobře, když z obou hlavních postav udělala tak trochu "fackovací panáky", kterým se nejde nezasmát. Protože u stejné scény, u které jsem si z Blissina pohledu mohla vysmát duši, u té stejné jenom s tím rozdílem, že jsem si představila samu sebe v Garrickově kůži, mi málem vypadly oči z důlků.


No dobře, no, smála jsem se jak trhlá i v jeho případě. Ale na mou omluvu, to ani tentokrát jinak nešlo. Klidně by mohl mít v té chvíli vlasy zářící jako sám bůh Slunce, Apolón, nebo by klidně mohl mít rohy a v ruce kudlu, kterou by mě rozsápal, a já bych se stejně neubránila zasmátí. Opět - Sorí - Garricku, ale ať děláš, jak chceš, bylo ti autorkou do vínku dáno zlepšovat lidem náladu všedního dne.


Víte, ono hledat animace, které by se hodily do Garrickova článku, je mnohem jednodušší než vymýšlet, co všechno vám o něm řeknu. Prozradím vám ale jednu věc, vlastně docela zajímavou. To, že Garrick má charisma, které vám pořádně zacloumá mimikou a promění vám nohy v želé, je fakt, ale stejně dobře by se mohl chlapec s trochou snahy stát i autorem knihy, která by se s největší pravděpodobností jmenovala: "Ultramoderní americko - anglická jazykověda a její význam". Protože Garrick se dle vlastních slov postupem času prý "ZAMERIKANIZOVAL". Congratulations Mr. Taylor, k vytvoření patvaru, u kterého vám ty oči z důlků nejen jednoznačně vypadnou, ale také se vám z toho zamotá jazyk.
Bliss by mu samozřejmě mohla pomoct při tvorbě onoho veledíla, protože se svým "vzžeň se", jakožto feministickou obdobou výrazu vzmuž se, by uvedla do rozpaků nejednoho odborníka na gramatiku.
Řeknu vám, že strávit celý víkend s Garrickem a Bliss byla docela povzbuzující zkušenost. Garrick by vás mohl totiž naučit úctyhodnou řádku nic neříkajících výrazů, stejně jako celou kolekci neodolatelných pohledů a Bliss by vás mohla inspirovat k nejedné velmi originální výmluvě, jak na poslední chvíli vycouvat z případu sexu na jednu noc. :D

Losing It je opravdu kniha, která vám zlepší náladu. A Garricka a Bliss spolu je tak jednoduché mít rád.


Naopak slyšet Garricka, nebo i Bliss, jak říkají, že to, co se mezi mini stalo - teda spíše skoro stalo - vůbec nic neznamená a že na to oba zapomenou a budou si žít dál jako by se nikdy nepotkali, je tak trochu otravné. V žádném případě jim to ani jednomu nežeru...


Ale smát se těm vtipným scénám, to je na počátku v podstatě životabudič.
A psát vám recenzi na Losing It, to půjde jedna radost.
Doufám, že se budete těšit.
:)


Losing It - Story of Bliss and Garrick Project - Bliss Edwards

17. listopadu 2014 v 13:08 | Snow Fairy |  Projekty

Bliss Edwards


Stejně jako jsem tento článek pojmenovala jménem hlavní postavy knihy Losing It, mohla bych ho pojmenovat třeba i Jeden den s Bliss Edwardsovou.


Nicméně, ať už je název jakýkoli, hlavní úlohu v tomto článku bude to, že vám o Bliss něco řeknu. Doufám, že se na mě nebude zlobit, když vám prozradím, že je tak trochu trubka a zmatkař. Na druhou stranu, kdo by se jí divil, že?
Je to vlastně docela k zamyšlení: Kdybyste byli na Blissině místě a měli nejlepší kamarádku sexem natolik protřelou, že ji totálně štve, že vy jste ve svých dvadvaceti letech pořád ještě panna, takže vám za každou cenu musí najít nějaký dost sexy mužský úlovek, který by vás tohoto čistého "prokletí" zbavil, jak byste se chovaly, jak byste se cítily?
Určitě si řeknete: Za předpokladu, že Bliss má stejně odvážnou povahu jako její kamarádka Kelsey, tak užít si s někým jenom tak románek na jednu noc, není až takový problém. Vždyť přece o co jde? Ale v tom je ten háček. Bliss je úplný opak. Románky na jednu noc automaticky zařazuje do škatulky nepřípustné a vypnout mozek, oprostit ho o racionální chování i uvažování, pokládá za ještě nepřípustnější. Ale na druhou stranu není Bliss ani upjatá nebo příliš konzervativní a odmítavá, jenom má její povaha určitá omezení a přípustné meze.
Šílená kombinace!

Reakce na nabídku románku na jednu noc, kdyby z toho Bliss neměla tak trochu strach...


Reakce Bliss, když zjistila, že se tomu, na základě nálehání nejlepší kamarádky, pravděpodobně nevyhne...


Bliss Edwardsová je ale na jednu stranu také jenom holka, a myslím to tak, že když se trochu posilní "tekutou odvahou", všechno jde hned tak nějak jednodušeji. Pravděpodobně to hodně z vás zná, pokud jste se dostali za hranici osmnácti let, samozřejmě. (Rozhodně veřejně nepodporuju pití alkoholu :D).
Víte, ono je to na jednu naprosto prosté. Americká holka, krásná, chytrá a vlastně i rozumná. Myslíte ale, že odolá britskému přízvuku a průzračně modrým očím? Kdepak, takhle to většinou nechodí a u Bliss už vůbec ne. Ostatně o tom, jak se na první pohled málem utopila v pohledu modrých očí Garricka Taylora, si můžete přečíst celou knihu.

Takže, co by měla Bliss dělat? Vyzkoušet opravdu sex na jednu noc a potom litovat, že to bylo s někým, koho nemá ani ráda a ani o něm nic neví? Nebo to nemá dělat a přitom mít tajně hlavu plnou tak trochu hříšných myšlenek na někoho, s kým se to už málem stalo, ale na tu nejposlednější chvíli celou akci odpískala?
Opět, za předpokladu, že by se akce vydařila a toho týpka už nikdy neměla vidět, z jakéhokoli důvodu, tak by na to možná přistoupila a všechno by proběhlo bez problémů. Ale opravdu jenom za předpokladu, že by ho už nikdy ve svém životě neměla potkat. A v tom je další háček.
Ten Brit s očima modrýma jako oceán je blíž než si do té osudné noci myslela.

Upss


Nesporným a opravdu očividným faktem o Bliss je to, že je s ní neskutečná sranda... Komediant Bliss. Dobře, za toho komedianta bych se jí měla možná pomyslně omluvit, ale ona je to občas fakticky pravda. Úplně slyším, jak si ironicky v hlavě šeptá "Well done, Bliss." a jenom čeká na milosrdnou koupel v kyselině chlorovodíkové (o této kyselině viz v knize), která se ale samozřejmě nikdy nekoná. Co ale na Bliss oceňuju je to, že ze všech takových situací, včetně těch nejchoulostivějších, dokáže opravdu nápaditě vybruslit... :D

Moje reakce po přečtení jedné vážně vtipné (pro mě, pro Bliss rozhodně ne), scény...


Víte, ona je Bliss opravdu trošku smolař. Ale někde jsem už slyšela, že než se člověk dostane k tomu dobrému, musí si projít tím strašným. Na druhou stranu je Bliss tak nekustečná klikařka, že si to možná ani sama neuvědomuje. Protože ten oslňující Garrick Taylor mohl zkřížit cestu jakékoli holce, ale zkřížil ji právě Bliss a pokud si knihu hodláte přečíst a jakmile poznáte Garricka, asi vám bude jasné, proč je dle mého názoru Bliss klikařka a zároveň taky člověk s hroší kůží. Protože po tom, co jí stalo na necelých stech stranách knihy, po tom bych se já nejradši propadla a ne do země, ale rovnou do horoucího pekla. :D

***

Moje první setkání s Bliss Edwardsovou...



Co bych ráda Bliss vzkázala...


Ale vzhledem k tomu, že nejenže mě Bliss vážně rozesmála, a proto, že s ní v některých věcech sympaatizuju, jsme v podstatě kamarádky...


Tak zatím a další na řadě bude Garrick. Těšte se! :)
Snow Fairy
Get your own free Blogoversary button!