Únor 2015

Reviews - ZOM-B

28. února 2015 v 17:12 | Snow Fairy |  Reviews

ZOM-B

Autor: Darren Shan
Žánr: YA, Horor, Fantasy, Paranormal, Fiction, Postapokalyptický
Díl: 1.
Originální název: ZOM-B
Počet stran: 168
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: CooBoo
Anotace:
Když se na YouTube objeví první záběry útoků zombií, nikdo jejich pravosti nevěří. I když hrozí, že oživlí mrtví zpustoší celý svět. Avšak pro B je mnohem důležitější, aby přežila na střední škole a vyhnula se svému alkoholickému a tyranskému otci.
Když zombie dorazí k nim do školy, B bude muset rychle najít ještě někoho dalšího, kdo přežil, aby se zachránila. Musí vyměnit školní chodby za ulice vymřelého Londýna a hlavně přežít!

***


Všechno to začalo úplně nevině. Protože, kdo by věřil v zombie? Možná tak ve filmu, ale ve skutečnosti? Ne!
B Smithová si také myslí, že invaze zombie nebo jakýkoli výskyt zombie je blbost. Reklamní trik. Upoutávka na nový film se zombíky. Ani hrůzostrašná videa na internetu, i přes svou autenticitu, ji nevyvádí z rovnováhy. B má mnohem větší problém. Doma s otcem, který bije ji i její matku, je rasista a B má milion důvodů proč ho ze srdce nenávidět.
Samotnou ji děsí fakt, že je otci možná podobnější než by se jí líbilo a než by chtěla.
Ale všechno se změní na fotbalovém zápase, o kterém nikdo netuší, že bude asi úplně poslední.
Od té doby má B dvě možnosti. Buď nic nedělat a zemřít nebo vzít zatraceně nohy na ramena a přežít.


Well done, maestro. Well done! aneb Moje bezprostřední reakce po dočtení.
Darren Shan se opravdu s ničím nepáře. Ostatně on není z těch autorů, kteří by se s něčím zahazovali. Se zombíky, kteří dychtí po každém kousku mozku, to opravdu rozjel ve velkém.

Jestli jste čtenáři s trochu citlivějším žaludkem, možná byste s touto knihou měli být předem obezřetní. Darren vás totiž nechá vykoupat v pořádně krvavé lázni plné drápů, zubů a kousků mozku hned v úvodní kapitole. Pravda sice je, že vás potom na chvíli vytáhne, ale nemyslete si, že budete mít klid na dlouho. To rozhodně nebudete.

ZOM-B je kniha psána velmi jednoduchým stylem, spojuje však nejen hororové téma, ale také brousí i do problematiky rasismu, alkoholismu a agresivity, což je myslím stále téma celkem aktuální.
B Smithová je drsná holka, správná kick-ass hrdinka, která se k atmosféře knížky skvěle hodí. Nikdy nedává najevo slabost, ale jako úžasnou čtenářskou výhodu beru to, že víte, že B je zároveň také člověk a doma má se svým otcem poměrně dost velké problémy. Myslím, že tato dějová linka s otcem dává celé knize něco navíc. Víte, ono vyprávět jenom o zombících není špatné, navíc Darren Shan to umí napsat tak, že vás to bude bavit, ale dotek tvrdé reality z domova dělá ZOM-B ještě o něco pozoruhodnější a reálnější.

No jasně, zombie! Já tady řeším opravdový problém.

Přiznám se, že téma zombie mě nikdy až tolik nelákalo. Není to právě něco, co bych vyhledávala každý den. Ale ZOM-B mě zaujala na první pohled už nějaký ten čas zpátky. A na druhý pohled? Na druhý pohled si mě získala.

Na to, že je to poměrně tenká knížka, se toho odehraje vlastně docela dost. A musím se přiznat také k tomu, že i přesto, že zbožňuju, jak se Darren nebojí jít i do těch nejpodrobnějších a nejnechutnějších a nejmorbidnějších popisů scén, tak mě z toho párkrát maličko zašimralo v žaludku. Ale nechápejte to zle, já jsem si to paradoxně velmi užila, dokonce bez kbelíku na zvracení.

Darren Shan to vymyslel skvěle. Fakt bombově. ZOM-B má nápad, drive, super hlavní hrdinku, fakt nechutné zombíky a další zvláštní lidi, o kterých do konce nevíte, co si myslet. A samozřejmě má otevřený konec, který vás nechá s pusou dokořán. Ta poslední věta je věta za všechny prachy. Přesně taková, kvůli které potřebujete další díl hned a okamžitě.


Mnohokrát děkuji databázi knih za poskytnutí knihy k recenzi!

Knižní Zúčtování - ÚNOR

28. února 2015 v 11:57 | Snow Fairy |  Mé Knihy

Ahoj,

a únor je v podstatě pryč. V některých případech je čas opravdovým nepřítelem. Však to určitě znáte. Každému se stalo něco, kvůli čemu by potřeboval pozastavit čas. Já bych třeba chtěla pozastavit čas, i když se nic neděje a je všechno v pořádku. Prostě proto, aby bylo víc prostoru třeba právě na čtení nebo na blogování a na další věci, na které mám pocit, že nějak nemám čas.
Ale to už tady zase vykládám blbosti, že? Přejdu rovnou ke knihám. :))

Knihy, které jsem si koupila

Musím říct, že únor byl opět ve znamení elektronických knih z Amazonu. Zcela náhodu se mi povedlo najít hned několik takových, které byly úplně zdarma. Kromě knih Pluto, The Julian Chapter a Sometimes Never, které dohromady stály asi 60 korun, byly všechny ostatní opravdu zdarma.
A i když jsem třeba o některých nic neslyšela, tak se na ně docela těším, obzvlášť potom na Valentine od Samanthy Young a Sometines Never a novelu k Sometimes Never, Blackbird od Cheryl McIntyre.





























Kromě Kindle knížek jsem ale neodolala i několika klasickýcm knihám. Typical me. Někdy si říkám, že moje mamka má asi tak trochu pravdu. Nejspíš jsem prostě totálně závislá. :D









Never Never mám i v Kindle a už ji mám i přečtenou a zrecenzovanou (ZDE), ale jakmile to bylo možné, tak jsem si ji objednala i v paperbacku, a sice někdy uprostřed ledna a vzhledem k tomu, že doprava z Ameriky z Amazonu chvíli trvá, ji dávám do článku až teď v únoru.


Knihy, které jsem dostala


Tady mám jenom jednu knížku. A sice knížku, kterou jsem si mohla vybrat od mamky a taťky za vysvědčení. Sice nejsem žádná velká premiantka, spíše jsem takový průměr a mám ještě hodně co zlepšovat, ale knížka je vždycky motivace, no ne? :))



Knihy, které jsem dostala ke zrecenzování


Tady mám taky pár knih. A všechno jsou to knihy, na které jsem byla neskutečně zvědavá a moc jsem na ně těšila. Ne všechny mám ještě přečtené, ale na Zom - B chystám recenzi ještě dnes.

Za Eden moc děkuju YOLI.




Za Zom-B a Jablečný koláč naděje moc děkuji databázi knih.

Všechny knihy pohromadě



Četli jste nebo máte nějakou z výše uvedených knih? Jestli ano, a jestli jste nějakou četli, jak se vám líbila a co na ni říkáte? :))

Zatím se mějte nádherně.

Snow Fairy

Reviews - Nevítaní

26. února 2015 v 13:51 | Snow Fairy |  Reviews

Nevítaní

Autorka: Sophie Jordan
Žánr: YA, Dystopie, Fantasy, Thriller, Moderní, Romance, Paranormal
Díl: 1.
Originální název: Uninvited
Počet stran: 320
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: CooBoo
Anotace:
Genetická informace nikdy nelže. Pokud se v ní píše, že jsi vrah, jednou se jím určitě staneš.
Je rok 2021 a ve Spojených státech amerických se několikanásobně zvýšil počet vražd. Čím dál tím více lidí má totiž tzv. HTS syndrom - jejich DNA obsahuje vraždicí gen.
Davy je téměř dokonalá studentka prestižní střední školy, je krásná, chodí s úžasným klukem a je velmi talentovanou hudebnicí. Ale jednoho dne se celý její perfektní život sesype jako domeček z karet. Do jejího domu dorazí zástupci vlády a řeknou jí, že je nositelkou, tedy že je HTS pozitivní. Vlastní rodiče se jí začnou bát, přestože nikdy nikomu neublížila, vyhodí ji ze školy a ztratí všechno, co měla, o co se snažila, svou budoucnost.
Nositelů přibývá a svět, jak ho známe, se mění. Nikdo už se necítí v bezpečí. Lidi s HTS se začnou zavírat do internačních táborů. Davy má ale nakonec štěstí. Ocitne se ve speciálním výcvikovém táboře. Pokud se to dá považovat za štěstí - co z ní bude, když výcvik přežije? Vraždící monstrum? A dokáže se ubránit vlastním genům, nebo se stane vražedkyní?

***


Budoucnost. Rok 2021. Lidstvo vyspělé na nejvyšší úroveň, avšak rozděleno na dva tábory. Normálná a nositelé. Ti normální se nesitelů bojí. Bojí se, co by nositelé HTS, vraždícího genu, mohli udělat všem, podle nich, slušným lidem.
Davy má úplně všechno. Důležitou a docela bohatou rodinu, matku, otce, bratra, nejlepší kamarádku, spoustu přátel a kluka, který by pro ni udělal první poslední. Davy sama je velmi talentovaná hudebnice a jako člověk je uznávaná svým okolím. Je také přijatá na nejprestižnější uměleckou školu na světě, na Juliard.
Všechny sny si mohla splnit. Ale stačil jeden den, jedno vyšetření a všechno se zhroutilo. Navždy. Protože společnost nositele HTS neuznává, chce se jich zbavit a nebojí se si s nimi ušpinit ruce, pokud je to opravdu nutné.
Davy ztratila úplně všechno, na čem jí kdy záleželo. A co víc její přátelé ji zavrhli a udělali jí věci, které by od nich nikdy nečekala. Navíc hrozí jí a dalším nositelům HTS smrtelné nebezpečí.
Ale od koho větší? Od společnosti a vlády nebo od sebe samé?


Odjakživa mírumilovná, sebevědomá Davy je teď nazývána vražedkyní. Osobou nestabilní, krutou a uvažující o vraždění.
Avšak Davy tohle nikdy neměla v povaze. Ubližovat lidem. Nic takového ji nikdy ani ve snu nenapadlo. Ale později se ukazuje, že tak jako z ní udělali neprávem jednu z nejnebezpečnějších, ji možná z nositelství HTS označili schválně, bez důkazů.

Sophie Jordan je u nás známá hlavně díky sérii Drakie. Já osobně tuhle sérii mám hodně ráda. Baví mě nápad i to, jakým způsobem autorka příběh vypráví.
Nevítaní ale slibovali ještě mnohem víc, abych tak řekla. Vraždící gen HTS je naprosto převratná originalita. Jordan přišla s něčím absolutně nevídaným a novým, z čehož jsem byla zpočátku velmi nadšená. Těšila jsem se, čeho se mi dostane. Celkově mě ale Nevítaní spíše zklamali.

Od začátku mi neseděla sama hlavní hrdinka, Davy. Za prvé, nepřišla mi ani sympatická, spíše taková nemastná, neslaná. A za druhé, jediné, co jsem dokázala vnímat bylo to, jak fňuká a je zbytečně umíněná. Bohužel musím říct, že žádná z postav mi nijak k srdci nepřirostla. Davyini kamarádi z doby před HTS se mi nelíbili vůbec. O nich se dá říct, že byli cokoli jenom rozhodně ne její přátelé. Po tom, co se Davy dozví, že má HTS se potkáváme opět s jinými lidmi, kteří jsou úplně odlišní. Taky mi až tolik neučarovali, ale zase mi byli příjeměnjší než Davyini předchozí přátelé. V podstatě se v knize střetávají dva světy. Vystrašená společnost pod dozorem vypočítavé vlády, která nenávidí nositele HTS a komunita samotných nositelů HTS, kteří se snaží buďto ostatní pozabíjet nebo se snaží zachránit sami sebe tím, že bojují každý den o nadechnutí.


Nevítaní je opravdu hodně zvláštní kniha. Víc jak polovinu se v podstatě nic nedělo, bohužel jsem se u toho docela nudila. Hodně za polovinou to začalo být napínavější a rozhodně akčnějčí. V jednu chvíli mi ale připadalo jako bych se ocitla v divergentní krajině strachu jedné konkrétní postavy. Nicméně tato část se mi líbila víc, lépe se to četlo a bylo to celkově takové snesitelnější.
Nevítaní není tak špatná kniha, přečíst se to určitě dá a někdo může v postavách najít i sympatie. Já jsem bohužel ale žádné nenašla, rozhodně v Davy ne.
Nejvíce se mi líbil nápad s HTS a to, že součástí knihy byly například rozhovory různých lidí, sms zprávy nebo soukromé části vládních dokumentů.
Když to vezmu dohromady, Nevítaní mě spíše opravdu zklamali. Čekala jsem od Sophie Jordan něco jiného, zajímavěji rozvinutého. Drakie je dle mého názoru povedenější.

Mnohokrát děkuji databázi knih za poskytnutí knihy k recenzi!

Days with Colleen Hoover - Bez naděje

23. února 2015 v 14:44 | Snow Fairy |  Projekty

Ahoj,

dnes jsem si pro vás vybrala do prvního samostatného článku ke Colleeniným knihám dílo, které moc dobře znáte. Vybrala jsem si knihu Bez naděje, která v České republice vyšla od Colleen jako úplně první a od té doby, co ji můžete najít na pultech knihkupectví, už stihla projít rukama stovek, možná i tisíců, čtenářů.
Já osobně si myslím, že si to moc zaslouží. Bez naděje je úžasná kniha o životě, lásce, strachu, bolesti, o tom, že ne vždy všechno jde tak, jak si přejeme, ale hlavně je také o naději.

Základní údaje:

Název: Bez naděje
Série: Hopeless
Díl: 1.
Originální název: Hopeless
Počet stran: 384
Datum vydání: Únor 2014
Nakladatelství: YOLI
Anotace:
Když se sedmnáctiletá Sky seznámí s Deanem Holderem - možná jediným klukem, jehož provází ještě horší pověst než ji - něco se v ní změní. S ním poprvé ucítí něco, co v ní všechny povrchní známosti předtím probudit nedokázaly. Holder ji uchvátí i vyděsí už během prvního setkání, ale hlavně ji dokáže probrat z citové otupělosti, kterou už začala považovat za součást své povahy. A vyvolat v ní vzpomínky na minulost… vzpomínky tak bolestné, že by si přála nechat je dál hluboko pohřbené.


Pokud byste si chtěli přečíst moji recenzi, stačí kliknout SEM.
Colleen píše knihy s opravdu velkým zápalem a umem. I když se v jejích knihách v podstatě nikdy nejedná o jednoduché téma, tak i přesto vás to baví číst. Nemáte ani pocit, že by Colleen nějak spřespříliš tlačila na pilu.
Tohle mám na Colleen opravdu ráda. To, jakým stylem píše. Bez naděje byla od začátku plná věcí čekajících na odhalení. Colleen ale ani v tomto netroškaří a jde na to nečekaně, až vás to překvapí, totálně vám to zdevastuje emoce a zlomí vám to srdce.
Bez naděje je kniha, kterou mohu jenom vřele doporučit.

Víc svých pocitům vám zde vypisovat nebudu, kdybyste chtěli vědět víc, klikněte výše na odkaz na recenzi. Teď bych vám ale chtěla ukázat několik světových obálek knihy Bez naděje. A pokud budete chtít, pod článek můžete zahlasovat, která z obálek se vám nejvíce líbí.

Česká republika


Slovensko


Amerika


Německo


Řecko


Makedonie


Mějte se krásně!

Snow Fairy

Inspiration (104) - Eleanor a Park

22. února 2015 v 21:29 | Snow Fairy |  Inspiration
-Meme od Nikki Finn.


Ahoj,

dnes jsem si tedy pro Inspiration vybrala překrásnou, úžasnou a moji milovanou knížku. Eleanor a Park od Rainbow Rowell. A vybrala jsem si ji proto, že jsem od Míši z nakladatelství Yoli dostala narozeninové pohlednice s citáty z knih, které u Yoli vyšly. Za které ještě znovu děkuju i tady, jsou prostě nádherné.
Yoli citátů a pohlednic je docela hodně, ale citát z Eleanor Park je jedním z těch, které zbožňuju nejvíce, a tak jsem se rozhodla, že ho použiju i s knížkou do tohoto článku.
Tentokrát mi to focení nějak nešlo, neměla jsem moc nápady a tak, ale i přesto doufám, že se vám fotky budou líbit a že pokud jste si knížku Eleanor a Park ještě nepřečetli, že to napravíte. Stojí to totiž opravdu za to! :))















On My Wishlist (94)

21. února 2015 v 20:40 | Snow Fairy |  On My Wishlist
-Meme z dílny Book Chick City.
- Cílem je každou SOBOTU zveřejnit knihy,které bychom si chtěli pořídit. Mohou to být novější, starší i knihy, které ještě nevyšly.


Jamaica Lane

by Samantha Young



Anotace:
Přitažliví muži přivádějí plachou Olivii do rozpaků. Nastal čas to změnit!
Olivia je sympatická, krásná mladá žena, ale bojí se navazovat jakýkoli kontakt s muži. Jakmile ji některý osloví, hned zčervená. Nepovažuje se za přitažlivou a s partnerskou intimitou nemá skoro žádné zkušenosti. V době, kdy její vrstevnice zažívaly první intimní zážitky s muži, ona se starala o nemocnou matku. Když si na Jamaica Lane Olivia pronajme svůj první byt, uvědomí si, že nastal čas pohnout se konečně z místa. Je po uši zamilovaná do postgraduálního studenta, ale při každém střetnutí s ním ji zachvátí panika. Naštěstí je ale Olivii nablízku její dobrý kamarád, šarmantní Nate Sawyer, známý sukničkář. Ten se závazkům velkým obloukem vyhýbá, ale ke svým přátelům je loajální. Olivia se mu proto svěří se svým trápením a Nate se nabídne, že ji naučí flirtovat a pomůže jí získat sebevědomí v posteli. Dohoda má jedinou podmínku - lekce svádění nesmí ohrozit jejich přátelství.

Proč právě Jamaica Lane?
Jamaica Lane je další díl do série On Dublin Street. A já mám tyto knihy opravdu hodně ráda, ačkoli erotický román jako žánr nečtu tak často jako třeba jiné romantické knihy nebo fantasy a další. Ale Samanthu Young jsem si od prního dílu, Dublin Street, opravdu velmi oblíbila a každou její knihu si opravdu s chutí přečtu. Což mi připomíná, že bych si neskutečně chtěla přečíst její knihu, Hero, která vyšla na začátku února tohoto roku, takže v podstatě horká novinka.
Na Jamaica Lane jsem opravdu velmi zvědavá a neskutečně se těším až si ji budu moct rozečíst, trochu se u Youngové uvolnit a prostě jen tak vypnout a užívat si celou knížku. :)

Reviews - Monument 14: Cesta pustinou

20. února 2015 v 19:51 | Snow Fairy |  Reviews

Monument 14: Cesta pustinou

Autorka: Emmy Laybourne
Žánr: YA, Dystopie, Postapokalyptický, Thriller, Sci-fi, Mystery, Fantasy, Dobrodružství, Romance
Díl: 3.
Originální název: Monument 14: Savage Drift
Počet stran: 352
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: Baronet
Anotace:
Děti, jež přežily katastrofu v Monumentu, se konečně dostaly do bezpečí a žijí nyní v uprchlickém táboře v Kanadě. Bratři Dean a Alex pomalu a zdráhavě začínají věřit, že je po všem. Pak se ale dozvědí, že jejich ztracená kamarádka Josie žije.
Josie prožívá nejhorší okamžiky svého života, odtržená od přátel a uvězněná ve střeženém táboře plném krvežíznivých divochů, brutality a každodenního násilí. V důsledku prožitých hrůz ztratila veškerou naději na záchranu.
Astrid děsí až přílišný zájem vlády o její ještě nenarozené dítě a spolu s Deanem, Alexem a Nikem se vydávají na cestu v zoufalé snaze najít Nikovu lásku Josii.
Emmy Laybourne přináší dech beroucí akční závěrečný díl postapokalyptické trilogie Monument 14.

***


Monumentální katastrofa z Monumentu 14 potřetí. Ani tentokrát to nebudou mít Dean, Astrid, Josie, Alex a všichni ostatní jednoduché. Možná, že právě teď začíná ta nejtěžší část. A tou je přežít všechny překážky, které se jim staví do cesty.
A jednou z nějvětších hrozeb, o kterých se stále vlastně spekuluje, jsou náhodné chemické bouře, které všechny děsí, a kterou nemohou v žádném případě úplně pustit ze zřetele.
Bohužel ale jak se zdá, nikde není dostatečně bezpečno. Josie v táboře pro zajatce s krevní skupinou nula bojuje každý den o přezití spolu s malými dětmi a starým Mariem.
Dean, Astrid, Niko, Alex a Jake v uprchlickém táboře zažívají falešnou iluzi bezpečí.
Niko se nikdy nevzdal své naděje na nalezení Josie, a tak se Dean a ostatní rozhodnou zachránit si životy jinak.
Jenomže ať už se naši hrdinové vydají kamkoli, všude je čekají tak nebezpečné překážky, že je mohou v okamžiku zabít.
Přežití nebylo nikdy tak těžké.


Dystopický, postapokalyptický příběh, který nešetří ani dospělé ani děti. Převážně děti a teenageři si v podání Emmy Laybourne procházejí tím nejhorší, co je jenom může potkat. V Cestě pustinou se snaží zachránit nejen sami sebe, ale i své přátele, o kterých si už dávno mysleli, že chemické bouře a katastrofu v Monumentu nepřežili.

Musím říct, že s koncem této série mě přepadá trochu nostalgie. Emmy Laybourne vytvořila opravdu působivý, impozantní, velmi nebezepčný a katastrofický scénář blízké budoucnosti založený do příběhu, který se dotýká každé postavy. Moc se mi líbí, že každá postava, a že jich tam opravdu není málo, má své místo, svůj význam i svoje vlastní osobní kouzlo. Jedná se sice o poněkud hodně drsný příběh, ve kterém se autorka nebojí jít i do morbidnějších detailů, ale tohle je přesně žánr, který mám ráda a který se mi líbí. A Monument je přesně tou sérií, která má v této škatulce své čestné místo.

Celkově je Cesta pustinou, stejně jako i předchozí díly, plná odvahy, chytrosti a odhodlání přežít. Ty knihy prostě dávají dokonalý smysl a zanechávají ve čtenářích hluboký dojem, i když jsem si naprosto jistá, že by si žadný člověk na světě nepřál tohle někdy opravdu zažít.
Cestu pustinou jsem si opravdu užívala. Jako obvykle Emmy nezklamala. Bylo to akční, nepředvídatelné a skvěle promyšlené. Tentokrát byla kniha vyprávěna z pohledu Deana a Josie, čímž se čtenář dostává do každé skulinky příběhu a získává tak lepší přehled o tom, co se děje na obou frontách.

Této dystopické série je velice těžké něco vyčítat. Velmi se mi líbila linka Deana a Astrid, kteří to v tomto díle nemají právě nejjednodušší. Oceňuji a obdivuji také konec, který knížce náramně sedl. Emmy Laybourne to všechno opravdu hodně dobře promyslela. A co víc, ona to umí prodat se vším všudy. Je drsná, ale zároveň dává svým postavám naději. Je odborná, ale tak, že naprosto jasně pochopíte, co se vám snaží sdělit. Píše srozumitelně, velmi čtivě, má ohromné nápady, které vás neznudí. Rozhodně dávám tomuto dílu, ale vlastně i celé sérii, velký palec nahoru. Emmy Laybourne si to, za to, co vytvořila, rozhodně zaslouží.

Mnohokrát děkuji nakladatelství Baronet za poskynutní knihy k recenzi!

Bylo nebylo (96)

19. února 2015 v 20:02 | Snow Fairy |  Bylo nebylo...
-Meme z dílny Kath.
-Čtvrteční meme, jehož cílem je zveřejnit první větu z knihy, kterou čtete.

Název: Nevítaní
Autorka: Sophie Jordan




První Věta:
- "Vždycky jsem věděla, že jsem jiná."

Recenze - The Julian Chapter

17. února 2015 v 20:05 | Snow Fairy |  Recenze

The Julian Chapter

Autorka: R. J. Palacio
Díl: 1.5
Originální název: The Julian Chapter
Počet stran (EN): 88
Rok vydání (EN): 2014
Nakladatelství: Knopf Books for Young Readers
Anotace:
Od úplně prvního dne, kdy se Julian a Auggie na stránkách knihy (Ne)obyčejný kluk potkali, bylo hned jasné, že tihle dva chlapci nebudou přátelé, rozhodně ne s tím, jak se Julian k Augustovi chová jako by měl mor. A zatímco byl Auggieho příběh vyprávěn ze šesti různých úhlů pohledu, ten Julianův zahrnut nebyl. Čtenáři tak mohli jenom hádat, co si myslí.

Až do teď. The Julian Chapter konečně odhaluje stránku šikanisty celého příběhu. Proč je Julian k Auggiemu tak zlý? A má vůbec nějakou šanci na vykoupení?

***


Už když se potkal Julian s Augustem, byl každý z nich na opačném břehu řeky. Julian byl vždycky oblíbený kluk ze zámožnější rodiny. Lidé okolo se smáli jeho vtípkům a vždycky na něj dali. Lidé Juliana brali a jemu to tak více než vyhovovalo.
August je Julianův úplný opak. A úplně ve všem. Má vrozenou deformaci obličeje a těžký rozštěp rtu. Vždycky se učil doma a mezi lidi chodil jenom zřídkakdy.
Ale tohle je život, ne pohádka, a každý z nich měl dostat určitou lekci. August o tom, jaké to je poprvé za celý život nastopuit do školy a setkat se tváří v tvář s různými povahami lidí. Julian o tom, že soudit podle vzhledu a šikanovat chlapce s postižením je věc, která s sebou nikdy nenese nic dobrého. Ani pro šikanovaného, ani pro toho, kdo šikanuje.


I přesto, že příběh Augusta Pullmana z knihy (Ne)obyčejný kluk, je pouze fiktivní, pokaždé, co to čtu, ať už z pohledu kohokoli, mám pocit, jako bych četla reálný příběh o reálném chlapci.
Z Julianova pohledu celý příběh dostává úplně jinou perspektivu. Perspektivu kluka, který místo, aby se Augusta snažil trochu pochopit, ho jenom dále potápí.

Jedná se v podstatě o příběh ze života. Každý den se můžeme setkat s nějakým podobným agresorem, člověkem záměrně se navážejícím do jiných, většinou slabších, lidí za účelem jim ublížit. Zní to drsně a krutě, ale každý jsme o někom takovém už slyšeli.

Paradoxně je ale The Julian Chapter velmi emotivní a silný příběh, který pomocí slov a velmi příjemného stylu psaní R. J. Palacio zprostředkovává zásadní posun v životě právě mladého Juliana. Řekla bych, že tato postava je z celé knihy úplně nejkontroverznější. Zpočátku jsem Juliana opravdu moc nemusela, myslím, že to nikoho nepřekvapí. K Augustovi se chová opravdu zle, dělá z něj něco, čím v žádném případě není a Julian to ani nebere jako vážnou věc. Ale i přesto, že tohle sledovat z pohledu onoho agresora, nebo šikanisty, jak chcete, bylo velmi přímé a R. J. si v tomto případě nebrala příliš servítky, samozřejmě s ohledem na věk obou chlapců, tak mi připadalo, že tím Julian dostal o další dimenzi skutečnosti navíc.

Co se ještě (Ne)obyčejného kluka týká, tak musím říct, že se mi líbil více než The Julian Chpater. V tomto případě ale spíše šlo o můj osobní pocit z Juliana, protože v tom, jak je knížka napsaná, žadný problém není. Autorka jde systematicky od začátku do konce, působí to přirozeně a retrospektivní ohlédnutí knížku navíc ještě oživují a přidávají jí na zajímvosti a hlavně na srozumitelnosti. Autorka se zde také kromě přímého vysvětlení Julianova šikanování dostává ještě hlouběji na kloub tomu, kdo že je Julian opravdu zač. Velkou roli v příběhu hraje Julianova babička, která se sice objeví až u konce knížky, ale která svým působivým vyprávěním Julianův život zcela změní a přinese mu světlo tam, kde dosud neviděl přes tmu na krok.
Navíc kromě toho, že čtenář dostane krásně popsaný, čtivý příběh o životě, rozdílech, neporozumnění a nalezení sebe sama, se v originále opravdu neskutečně skvěle čte. Knížka je psána srozumitelnou, příjemnou a jednoduchou angličtinou, která vás vtáhne do děje a nepustí, dokud nebudete u konce.

Recenze za (Ne)obyčejného kluka ZDE

Inspiration (103) - Poslední píseň

15. února 2015 v 15:45 | Snow Fairy |  Inspiration
-Meme od Nikki Finn.


Ahoj,

vítám vás u další Inspiration. A ta dnes bude trochu v doznívání včerejšího Valentýna. Hned řeknu, že Valentýn neslavím, nevím, nikdy mi to nepřišlo jako svátek, na který bych neměla zapomínat. Vyznat nekomu lásku nebo říct někomu, že ho máte rádi se nemusí jenom jeden den v roce. Ale chápu, proč je Valentýn rozšířený. Pro někoho to má hlubší význam nebo to bere jako určitou příležitost se pohnout z místa.

A i když já to neřeším a Valentýn je pro mě dnem jako každým jiným, tak i přesto jsem trochu dnešní výběr knihy přizpůsobila zamilované situaci. Vybrala jsem si knihu od Nicholase Sparkse, Poslední píseň. Myslím, že Sparks je jeden z nejromantičtějších a nejlepších autorů, který na lásku pohlíží jako na velice drahocenou věc, stav, kdy člověk dělá věci, do kterých by se možná nikdy nepustil, kdyby nebyl zamilovaný. Sparks bere lásku takovou jaká je, ukazuje její světlé a krasné stránky, ale i její stránky stinné. A ať už se jedná o jakýkoli jeho příběh, láska je u něj vždy tak neskutečně hluboká, nádherná a živoucí, že po ní začnete toužit taky.
A myslím, že když už jsme měli takový růžičkový víkend, tak si samostatnou Inspiration zaslouží právě pan Nicholas Sparks.

















Get your own free Blogoversary button!