Březen 2015

Knižní Zúčtování - Březen

30. března 2015 v 17:52 | Snow Fairy |  Mé Knihy

Ahoj,

je čas opět na zúčtování. Musím říct, že jak jsem si slibovala, že tento měsíc nebudu moc utrácet, stejně tak moje předsevzetí vzal vítr. U mě se tvoří závislosti velmi jednoduše (více povím níže) a březen by se dal jedním slovem nazvat jako měsíc biografií/autobiografií. Uvidíte, že jich je v jednom článku opravdu požehnaně. Ale jsem na ně na všechny neskutečně pyšná a jsem moc ráda, že je mám. Já absolutně miluju skutečné příběhy, jsou plné emocí a pocitů, které vyzní úplně jinak než když si je autor fiktivní literatury vymyslí. Sice i v takových případech se to čte dobře a zanechá to ve vás pocit, ale biografie mají to své nepopsatelné kouzlo, které jiný žánr nemá. A jak jsem řekla, na všechny tyto biografie jsem neskutečně pyšná a rozhodně si plánuji koupit nějaké další. :3
A samozřejmě jsem neskutečně šťastná i za všechny ostatní knihy, myslím nebiografie. :D

A jak že se u mě vlastně tvoří zavislost? Obvykle mi stačí film, ze kterého jsem na větvi ještě měsíc po tom, co jsem ho viděla jednou v kině a dvakrát potom doma. Ano, Teorie všeho je film, o němž mluvím. Stephen Hawking, jeho žena a jejich společný příběh mi prostě vzali vítr z plachet. A já jsem nemohla a nemohla a nemůžu odolat ani kdybych sebevíc chtěla. Chtěla jsem, a stále chci, vědět všechno, co jenom jde.
Prostě se podívejte. A jestli si říkáte, že musím být opravdu šílená, tak mi věřte, že se vám nedivím, že si to myslíte. Já si to totiž myslím taky. :D

Knihy, které jsem si koupila













Knihy, které jsem dostala ke zrecenzování

Za knihu Jamaica Lane moc děkuji nakladatelství Knižní klub. Recenze bude už brzy na blogu.


Za knihu Já nejsem neviditelná moc děkuji databázi knih. Opět už můžete brzy čekat recenzi.


Za knihu Tlukot mého srdce také moc děkuji databázi knih.


Všechny knihy pohromadě


A jaké jsou vaše knihy za měsíc březen? :)

Snow Fairy

Inspiration (109) - Já nejsem neviditelná

29. března 2015 v 18:56 | Snow Fairy |  Inspiration
-Meme od Nikki Finn.


Ahoj,

tak, dnes pro vás mám další článek do Inspiration, očividně. Vybrala jsem knihu Já nejsem neviditelná od Marsuce Sedgwicka, která nedávno vyšla u nakladatelství CooBoo. A vybrala jsem si ji proto, že je to kniha, kterou jsem si rozečetla v pátek odpoledne a dočetla ji v sobotu odpoledne. Musím říct, že aby mi knížka nezabrala skoro ani 24 hodin nebo něco maličko přes 24 hodin, se fakt moc často nestává (stalo se to jenom párkrát, úplně poprvé s prvním dílem Stmívání a potom s knihou Návrat z temnoty od Liz Coley).
A tak jsem uznala, že Já nejsem neviditelná si tento týden samostatný článek. Tak ať se vám líbí. :))













On My Wishlist (97)

28. března 2015 v 20:20 | Snow Fairy |  On My Wishlist
-Meme z dílny Book Chick City.
- Cílem je každou SOBOTU zveřejnit knihy,které bychom si chtěli pořídit. Mohou to být novější, starší i knihy, které ještě nevyšly.

The Fourteenth Goldfish

by Jennifer L. Holm


Anotace:
Galileo. Newton. Salk. Oppenheimer.
Věda mění svět... ale může zajít až příliš daleko?
Jedenáctiletá Ellie nikdy neměla ráda změny. Chybí jí pátá třída. Chybí jí její nejlepší kamarádka. Dokonce jí chybí i její zesnulá zlatá rybka. Potom se ale jednoho dne obejví dost podivný kluk. Je panovačný. Romrzelý. A velice podivným způsobem... vypadá jako její dědeček, věděc více než posedlý nesmrtelností. Mohl by tento uhrovitý kluk opravdu být její dědeček Melvin? Že by opravdu konečně našel tajemství věčného mládí?

Proč právě The Fourteenth Goldfish?
Tak tohle je prostě jedna velká bomba!!! Sice je to kniha žánrově určená spíše mladším čtenářům, ale tohle mi prostě nějak nedává spát. Neskutečně jsem zvědavá, co by se mohlo na stráckách knížky skrývat a prostě... Wooow. Na tohle se tak těším, že si to přečtu. A ta kouzelná a úžasná obálka. Zamilovala jsem se! :3

Reviews - Jablečný koláč naděje

27. března 2015 v 21:25 | Snow Fairy |  Reviews

Jablečný koláč naděje

Autorka: Sarah Moore Fitzgerald
Žánr: YA, Realistický, Moderní, Romance
Díl: -
Originální název: The Apple Tart of Hope
Počet stran: 192
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: CooBoo
Anotace:
Oskar Dunleavy, který dělával ty nejlepší jablečné koláče na světě, je nezvěstný, možná dokonce mrtvý. Zdá se, že to vlastně nikoho nepřekvapuje. Až na Meg, jeho nejlepší kamarádku a jeho mladšího brášku Stevieho. Obklopeni zármutkem a zmatky se Meg a Stevie rozhodnou zjistit, co se Oskarovi opravdu stalo. Společně se pak učí, co znamená věrnost a kamarádství, a jak moc důležitá je síla se nevzdat.

Báječná kniha o dospívání, nejistotách, přátelství a kouzelných jablečných koláčích, které znamenají naději. Protože jakmile si do jednoho kousnete, budete se už navždycky na svět dívat jinak a všechno bude tak, jak má.

***


Někdy je život přesně takový, jaký si ho vysníme. Nebo přesně takový, jaký se ho naučíme milovat. Někdy se ale stane, že tento poklid a jistotu na uhel spálí správná rozhodnutí, dobré skutky a snaha chovat se užitečně.
Oscar je chlapec se srdcem vnímavých na jakkoli malé, nebo velké, trápení. V tento okamžik přicházejí na scénu překrásně vypadající, kouzelně vonící jablečné koláče s kouzleným účinkem. Meg si Oscara za všechno, čím je - skvělý člověk, úžasný bratr a hlavně její nejlepší kamarád - nade všechno váží. Má ho ráda a občas si říká, jak je vůbec možné, že někdo tak vyjímečný jako Oscar je důležitou součástí jejího tak nevyjímečného života. Protože s Oscarovou přítomností se Meganin život mění z obyčejného na kouzelný. Nepředvídatelný. Kdy přátelsví už pro ni dávno není jenom přátelství.
Potom se ale všechno změní, když Meg, s Oscarových požehnáním, odletí s rodinou na nějaký čas na Nový Zéland a do Meganina domu se nastěhuje někdo, kdo obrátí celý Oscarův život úplně vzhůru nohama. A potom jediné, co po Oscarovi zbývá, je kolo potápějící se na dno moře.

Hodiny a hodiny strávené v oknech sousedních domů, naplněné tichými konverzacemi, nekonečnem sdílených tajemství a velkého přátelství. Příběh Oscara a Meg je přesně tak inspirativní a kouzlený, jako Oscarovy vonící jablečné koláče.

Musím říct, že pro mě byla zpočátku tato kniha jedno velké tajemství. Jedna velká neznámá, kterou jsem se ale nebála odhalit. Nevím proč, ale možná to dělají ty koláče, které naprosto dokonale smazávají případné selhání. Sarah Moore Fitzgeraldová otevírá příběh, který se jako mávnutím kouzelného proutku zhroutí sám do sebe, jako když je hvězda pohlcena černou díru. Vypráví celý vesmír pocitů Oscara Dunleavyho, které jsou postupně zničeny a nahrazeny zoufalstvím. Zoufalstvím, které způsobí falešné přátelství, jež je v Oscarových očích pravé. Oscar je neuvěřitelně důvěřivý člověk, který uvěří i lži. Bohužel takové nepravdivé věci jsou pro Oscara věci destruktivní a definitivní.

Já z celého srdce miluju takové příběhy, smutné, vážné, občas i maličko depresivní, ale hlavně plné naděje skryté na řádcích i mezi nimi. Oscar je pro mě postava, kterou jsem si od první strany zamilovala a od které bych si moc přála ochutnat jablečný koláč. Protože ať bych sama dělala třeba stojky na hlavě a přitom zdobila vršky koláčů, nikdy by ani v představách nevypadaly tak nádherně, jako Oscarovy, který je peče stejně samozřejmě, jako je pro ostatní samozřejmé dýchání. Protože na světě je neustále dost nešťastných lidí, kteří tiše, a hlavně nevědomě, doufají, že za nimi takový Oscar Dunleavy přijde s jedním podobným koláčem a dlaní plnou moudrých a povzbudivých slov. Je mi strašně líto, že k Oscarovi, když to nejvíce potřeboval, nepřišel nikdo ani s náprstkovým množstvím podpory. Jediný člověk, který by to v ty chvíle udělal, by byla Meg, jejíž přístup se ale také změnil s kilometry odloučení a jedním odpisem, který měl zůstat skrytý.

Jablečný koláč naděje ale neukazuje jenom to, že dostat člověka až na dno je mnohdy až příliš jednoduché, hlavně poukazuje, jak je důležité mít na svět lidi, kteří vás z toho dna vytáhnou a znovu vás přimějí dýchat. Tato kniha je vedle zklamání, šikany a bezmoci plná lásky i naděje, hledání, přátelství, síly vůle a vůně jablečných koláčů. Rychle se čte a i přesto, že je to ve své podstatě knížka tenoučká, je plná krásného a celkem silného příběhu, který si zaslouží zapamatování. Oscar i Meg jsou postavy, které vám ze střídajících se úhlů pohledu ukáží stránky života takového jaký je, se všemi klady a zápory, s upřímností a otevřeností. A jak už to známe, ke všem stinným stránkám života patří i stránky světlé. Plné slunce, lásky, radosti, odhodlání, jablečných koláčů a naděje.
Jablečný koláč naděje je kniha jednoduchá a v jednoduchosti je síla i krása. Je to knížka také malá a nenápadná, ale skrývá příběh velký a působivý jako sám pan život.

Mnohokrát děkuji databázi knih za poskytnutí knihy k recenzi!

Filmová recenze - Insurgent/Rezistence

26. března 2015 v 21:48 | Snow Fairy |  Filmové recenze

Rezistence/Insurgent

Žánr: Dystopie, Sci-fi, Fantasy, Akční
Datum české premiéry: 19. 3. 2015
Díl: 2.
Délka filmu: 119 minut
Název knižní předlohy: Insurgent (Rezistence)
Autorka knižní předlohy: Veronica Roth
Hrají: Shailene Woodley, Theo James, Ansel Elgort, Kate Winslet, Miles Teller, Jai Courtney, Naomi Watts, Octavia Spencer, Keinan Lonsdale, Maggie Q, Zoe Kravitz, Ray Stevenson, Daniel Dae Kim a další.
O filmu:Z Tris a Čtyřky se během okamžiku stali psanci podobní lovné zvěři. Nikde není klid a bezpečno, vůdkyně sekce Sečtělých je s pomocí ozbrojené sekce Neohrožených neúnavně pronásleduje odhodlaná dostat je za každou cenu. Současně nechává pochytat další divergentní lidi, kteří do stanoveného společenského systému nezapadají. Vystavuje je krutým testům, aby odhalila vhodnou osobu, jenž jí může pomoci rozluštit dávné tajemství. Tris a Čtyřka zjišťují, že mají víc spojenců, než se zdálo, rozhodnou se přestat utíkat a zkusí překvapivý protiútok. Je to právě Tris, která se stane klíčem k tajemství, na němž stojí základy světa, ve kterém žijí. Tajemství minulosti i budoucnosti.(Bontonfilm CZ)


Trailer:



Na začátek musím říct, že jsem velká fanynka knižní série Divergence. Někdo je třeba rád nemá, já je mám ráda hrozně moc a řadí se mezi mé nejoblíbenější.
Co se filmové Rezistence týká, tak jsem byla opravdu velmi zvědavá. Nicméně některé recenze a názory z předpremiéry mě nechaly nohama na zemi. Těšila jsem se, ale snažila jsem se neočekávat příliš mnoho. Trailer vypadal zajímavě, i když celkově mé nadšení z nadcházející filmové adaptace vůbec nebylo takové jako, když celý svět s netrpělivostí očekával úžasnou Divergenci. (A já jsem z Divergence byla a stále jsem nadšená.)
Nakonec jsem se mohla přesvědčit sama na vlastní oči, jak moc je filmová Rezistence odlišná od té knižní.

Veronica Roth vymyslela skvělý příběh, který rozhodně otřásl knižním světem. Film svými ukázkami a promo 3D plakáty sliboval tentýž rozruch, ne-li větší. Celý tým filmařů a propagátorů vytvořil filmu reklamu složenou dokonce z vlastní super moderní aplikace, luxusně graficky zpracovaných fotek a už zmiňovaného traileru. Nemůžu říct, že se mi film vůbec nelíbil. Veškeré grafické zpracování, efekty, roztříštěná realita, herci. To všechno mě bavilo a líbilo se mi to. S odstupem času bych řekla, že Divergence byl takový seznamovací, rozjezdový díl, nicméně díl opravdu suprový. Potkáváte se s postavami poprvé, hodnotíte je, vytváříte si k nim sympatie, nebo také antipatie, a poznáváte, co že za futuristický svět Veronica Roth vymyslela. Nicméně na je Rezistenci něco, kvůli čemu jsem vnímala i ten nejmenší šum v sále kina.

Tak nějak jsem se prostě nedokázala soutředit jenom na film. Měla jsem pocit, že hodně scén bylo takových hluchých, skoro bez zvuku, bez dialogů, bez hudby. Samozřejmě, že celý film nebude podbarven hudbou, tak to nikdy nebývá, ale u Rezistence se mi to zdálo o něco nápadnější, okatější a to mě prostě nutilo koukat na holku na sedadle přede mnou, jak se neustále hrabe v krabičce pro popcorn. Já osobně miluju, když mě film, obzvlášť v kině, pohltí, uvede to stavu, kdy kolem sebe lidi ani pořádně nevnímám a jenom žiju v atmosféře filmu. Tady se mi to nestalo. S velkou pravděpodobností je tohle jenom můj subjektivní pocit, který někdo jiný může vnímat úplně opačně. Nicméně, takhle jsem se cítila v některých úsecích filmu. Podotýkám ne ve všech.

Na druhou stranu se mi velmi líbila hudba. Drsná, tajemná, záhadná a tak trochu nebezpečně znějící hudba, o které si ale myslím, že se k filmu hodí. Užívala jsem si také akční a bojové scény. Tohle filmařům a hercům prostě jde. Zvraty započaté výstřelem ze samopalu (jo, pravda, nejsem úplně odborník na zbraně) a ukončené pravým hákem a hlavní nastavenou u spánku. Zní to drsně. Ono to drsné je, ale povedené. Fakt že jo.

Pokaždé u se renceze na film zmiňuju o hereckých výkonech. Jedná se totiž o jednu z nejdůležitějších náležitostí, které film má. Také z důvodu, že film na hereckých výkonech drží, ale i padá. Shailene Woodley je v roli Tris už natolik zvyklá, že zahrát pro ni není problém v podstatě nic. Nicméně prodělala postava Tris, tak jako v knize, velkou proměnu. Ostříhané vlasy. Shailene tento sestřih velmi sluší a myslím, že i díky tomu filmová postava Tris vypadá dospělejší a drsnější.

Důležitou roli hraje samozřejmě Čtyřka, toho nesmím zapomenout zmínit (také proto, že já jsem do Čtyřky prosté totální blázen!!). Theo James je u mě velká jednička, teda pardon, Čtyřka. Ale jednička v tom, že hrát Tobiase mu opravdu nesmírně jde. Theo je charistmatický a pod pohledem jeho krásných očí jsem tak trochu roztávala v sedadle. Everytime.
V tomto díle se mi ale jako další líbila postava Johanny v podávní Octavie Spencer. Vypadala v této roli autenticky a moudře a odhodlaně.
Ale například postava Uriaha by si jednoznačně zasloužila mnohem více prostoru. Z toho, co vám ve filmu dají absolutně nevynikne, jak je tento kluk důležitý a to jsem velká škoda.

I přesto, že Rezistence je podle knihy, kterou si už nepamatuju úplně dokonale (vlastně si to nepamatuju skoro vůbec), tak dějové zpracování knížce neodpovídá. Tris a Čtyřka spolu strávili noc? Přeskočila jsem nějaké stránky? Moje bezprostřední reakce po zhlédnutí filmu: "Takhle to Veronica přece nenapsala."
Kdo knížku nečetl, by mohl Rezistenci považovat za docela dobrý akční film s dystopickou tématikou. Kdo knihu ale četl a hodně si pamatuje, co se dělo, se bude asi trochu divit. I když jsem se přiznala, že si z knížky moc nepamatuju, tak si pamatuju, že z knižního konce jsem byla mimo mísu. Dlouho. Z konce filmu jsem byla spíš zmatená.

Abych Rezistenci nakonec nějak shrnula. Oproti prvnímu dílu se mi Rezistence jeví slabší. Nebyla jsem schopná udržet pozornost a cvhílemi jsem měla pocit, že film je puštěný strašně dlouho. Co je ale lepší než v prvním díle je jednoznačně grafická úprava, efekty, atmosféra simulací. To byla docela velká scéna. Jedna simulace za druhou a jedna lepší než druhá. Mě se tohle líbilo.
Celkově Rezistence není špatný film, dívat se na to dá, můžete vidět své oblíbené postavy (hlavně Čtyřku jako Thea Jamese!) a myslím, že propadák Rezistence taky úplně není, i když nějakou tu chybu si pravděpodobně najde každý.

Moje Hodnocení
75%

Inspiration (108) - Confess

22. března 2015 v 18:49 | Snow Fairy |  Inspiration
-Meme od Nikki Finn.


Ahoj,

takže zase neděle. Božínku, někdy si fakt říkám, kam ten čas tak spěchá. :D
Nicméně jsem si i pro tento týden vybrala knihu. Knihu, která totálně blew my mind. Já vím, že je to gramaticky špatně a moje chabé makaronismy za moc nestojí, ale prostě jsem si nemohla pomoct. Vybrala jsem knihu, která mi na začátku tohoto týdne přišla domů a která vyšla před pár dny v zahraničí, tedy na začátku měsíce března, což není jenom pár dní, ale zdá se to tak. Confess od Colleen Hoover. Tato žena mě chce taky dostat opravdu na mizinu, protože ještě se mi pořádně do rukou nedostal Confess a Colleen už zveřejnila datum i obálku další její připravované knihy, November 9. Bože, zblázním se. Doslova!
Confess jsem si už rozečetla, ale s mojí aktuální školní situací mi to asi bude chvíli trvat. Nevadí, však já se přes to dostanu, protože jde o Colleen, ta mě nikdy nenechá v klidu. Zatím vám přidávám fotky a doufám, že co nejdřív bych mohla knihu přečíst a zrecenzovat. :)))



















Recenze - Pluto: A Wonder Story

21. března 2015 v 21:21 | Snow Fairy |  Recenze

Pluto: A Wonder Story

Autorka: R. J. Palacio
Žánr: Young Adult, Realistický, Moderní
Díl: 1,6 (Wonder)
Originální název: Pluto: A Wonder Story
Počet stran (EN): 79
Rok vydání (EN): 2015
Nakladatelství: Knopf Books for Young Readers
Anotace:
Téměř 2 miliony čtenářů četlo bestseller podle New York Times Wonder ((Ne)obyčejný kluk) a zamilovalo se do Auggieho Pulmana. Minulý rok čtenáři dostali speciální příběh z pohledu Juliana, The Julian Chapter, letos si mohou přečíst další kousek Auggieho života, tentokrát před Beecher Prep, s krátkých příběhem vyprávěných z pohledu Auggieho nejstaršího kamaráda Christophera.

Christopher byl Auggieho nejlepší kamarád od doby, kdy byly oba ještě miminka do doby, když se jeho rodina rozhodla přestěhovat. Christopher byl s Auggiem přes všechny jeho operace, zármutky, přes horší a i lepší časy. Přes všechny maratony Star Wars a sny o cestování na Pluto. Střídavé úseky dětství a současnosti skrz jeden z Christopherových nejhorší dní v životě, Pluto je příběh dvou chlapců, kteří se vyrůstáním od sebe učili, že dobrá přátelství stojí za vynaložení většího úsilí.

***


Od chvíle, kdy Christopher ráno otevře oči, všechno se kazí. Mám ho vzbudí a hned musí spěchat do školy. Do které si samozřejmě zapomene vzít polovinu věcí, které ten den nutně potřebuje.
Ve škole to jde tak hrozně, jak je to možné, Christopherova máma se zapomenutými věcmi nikde, i přes slib, že mu všechno co nejdříve přiveze. A školní kapela, se kterou Chris po škole trénuje se nemůže dohodnout na písni pro závěřečný koncert.
Jak by řekl klasik, všeho bylo totálně na... prd. Chris má pocit, že nemá absolutně štěstí a co víc, že nemá ani pořádnou rodinu a přátele.
Potom ho ale jeden okamžik donutí uvědomit si, že jeden kamarád tu je. Takový kamarád, který tu bude pořád a pro kterého stojí za to bojovat zuby nehty. Auggie Pulman.


R. J. Palacio nechává vypravovat tentokrát Christophera. Nejlepšího kamaráda Auggieho Pulmana. Nechává čtenáře strávit den s člověkem, který ví o Auggiem téměř všechno. Žil s ním od počátků všeho, přes všechny těžkosti.

Auggie se svým postižením to nikdy s nikým neměl jednoduché. S rozštěpem rtu a deformací obličeje se opravdu těžko hleadjí praví přátelé, kteří se na vás nebudou dívat jako na zrůdu kdykoli se jim podíváte do očí. Christopher tohle všechno ví, ale Auggieho má rád jako svého bratra, taky ho za bratra považuje, i přesto, že pokrevně nejsou vůbec příbuzní. Jejich rodiny jsou si blízké i po tom, co se Chris a jeho rodiče odstěhovali. Chris a Auggie od mala snili všechno spolu. Dělali všechno spolu. Žili spolu. A hlavně jejich přátelství bylo to nejsilnější. I přesto, že občas je to těžké, mít kamaráda s postižením.

Na knihách R. J. Palacio mám neskutečně ráda upřímnost, se kterou vypráví, kterou vkládá do úst všem svým postavám a která je v průběhu jejích knih všudypřítomná a opravdu krásná. Christopher je obyčejný kluk. Má ale neobyčejného kamaráda. Ale už se spolu tolik nevídají a každý jeho den prostě nezačne nejlépe. Přesně jako den, který s Chrisem strávíte v této knížce. Dějí se mu věci, na které by raději zapomněl a je z toho otrávený. Kdo by taky nebyl, že ano?

Skrz tuhle Chrisovu mizérii ale sledujeme také život s Auggiem. Dětství, které spolu oba chlapci prožili a na které nikdy nezapomenou. Protože na tak neobyčejný příběh nejde zapomenout.
Autorka nechává Christophera promlouvat dětskou jednoduchostí a upřímností. Se zanícením chlapce, který prostě nemá den a dát to najevo je něco, co umí. Místy se může zdát, že kniha je infantilní a dětinská, ale myslím, že u těchto knih je kouzlo právě v tom, že vyprávějící jsou děti. Velkou součástí tohoto kouzla je právě Auggie. Díky němu Christopher vypráví aspekty silného příběhu v jeho počátcích tak unikátně a autenticky.

"Good friendships are worth little extra effort."


R. J. Palacio vytvořila postavu mladičkého chlapce, Auggieho, který spojuje lidské životy jako zlatá nit. Je to nádherné. Je to moudré a upřímné, sugestivní a milé. Otevře vám to oči a stejně jako Christophera, vás to naučí, že dobrá přátelství opravdu stojí za vynaložení trochu většího úsilí. Tyhle příběhu nemají chybu. Jsou dokonalé ve své nedokonalosti a doslova nasáklé pulzujícím životem, který ve vás zanechá stopu. Navíc R. J. Palacio píše srozumitelnou a příjemnou angličtinou, která by rozhodně mohla potěšit čtenáře, kteří s cizojazyčnou literaturou teprve začínají.
Na přátelství Auggieho a Christophera jen tak nezapomente. Mě tento limetkově zelený nádherný krátký příběh vzal za srdce i za duši. Tak jako vlastně všechy, které se týkají Augusta Pulmana.

Poznámka: Další část příběhu Auggieho Pulmana, vyprávěného z pohledu Auggieho kamarádky z jeho nové školy, Charlotte, Shingaling: A Wonder Story, vyjde 12. května 2015.


Inspiration (107) - Travelling to Infinity: My Life With Stephen

15. března 2015 v 18:49 | Snow Fairy |  Inspiration
-Meme od Nikki Finn.


Ahoj,

dnes jsem si do článku vybrala knížku, která mi poslední dobou, společně s filmem, úplně přetočila a změnila život. Jedná se o knížku, která se stala podkladem pro film Teorie všeho, na který už je na blogu i recenze, Travelling to Infinity: The True Story Behind The Theory Of Everything: My Life With Stephen od Jane Hawking, první maželky světoznámého vědce Stephena Hawkinga. Celý jejich příběh a jejich společný život mi otočil život o 360 stupňů. To, jak prožívali život se zákeřnou nemocí ALS u Stephena, jak se Jane cítila a co všechno se Stephenem zažila za více než 25 let společného života. To všechno, i to, jak se poznali a jak láska Jane ovlivnila život Stephena, to je pro mě prostě nezapomenutelný zážitek. Film je pro mě nejlepší, jaký jsem kdy viděla a na výkon Eddieho Redmayna v životě nezapomenu, protože to byl exceletní výkon a Eddie se díky tomu stal dalším mým velkým hrdinou a vzorem, ještě společně s Felicity Jones. Není den, kdy bych si na tento film nevzpoměla. A co víc, Travelling to Infinity, biografie Jane Hawking, to všechno jenom vylepšuje, vysvětluje mi detaily všeho, co cítila a spousty dalších věcí, které nebyly ve filmu tolik patrné.
Já nemůžu než poděkovat filmařům za přenádherný film, Jane za úžasnou biografii, kterou mám právě rozečtenou a Stephenovi a Jane za tak nádherný a silný životní příběh, na který nezapomenu.

Doufám, že si dnešní článek s fotografie užijete a že se třeba na film podíváte, popřípadě si přečtete biografii Jane Hawking. Obojí to stojí neskutečně za to. :)















On My Wishlist (96)

14. března 2015 v 18:46 | Snow Fairy |  On My Wishlist
-Meme z dílny Book Chick City.
- Cílem je každou SOBOTU zveřejnit knihy,které bychom si chtěli pořídit. Mohou to být novější, starší i knihy, které ještě nevyšly.


Případ Amelia

by Kimberly McCreight


Anotace:
Jeden z nejočekávanějších debutů loňského roku, který kritika přirovnává ke Zmizelé Gillian Flynnové. Ten den má Kate svou patnáctiletou dceru po vyučování vyzvednout. Když však (se zpožděním, jako obvykle) ke škole dorazí, je na místě už záchranka a policie. I oni jsou tu kvůli Amelii - Amelia totiž skočila ze střechy budovy… Několik týdnů po pohřbu se Kate vrací zpět k práci do advokátní kanceláře, když vtom jí přijde podivná zpráva z neznámého čísla, v níž se říká, že smrt Amelie nebyla sebevraždou. A Kate se rozhodne najít pravdu. Nejen o tom, co se doopravdy přihodilo, ale kdo její dcera vlastně ve skutečnosti byla.

Proč právě Případ Amelia?
Můj důvod je hned dvojí. Za prvé, když jsem obálku této knížky viděla poprvé a poprvé jsem si přečetla anotaci, řekla jsem si, že to zní ale absolutně neskutečně. Že by to mohla být úžasná kniha.
A za druhé se mi moje tušení z prvního důvodu potvrdilo od kamarádky. Četla ji teď týden zpět a je z ní opravdu hodně nadšená. Šokovaná. A na otázku, jestli by mi ji doporučila, odpovědla, že rozhodně ano.
A bylo tedy rozhodnuto. Případ Amelia je moje další kniha na seznamu knih, které si chci přečíst, až budu mít (snad) v klidu po maturitě. :))

Reviews - Eden

13. března 2015 v 19:00 | Snow Fairy |  Reviews

Eden

Autorka: Helen Douglas
Žánr: YA, Fantasy, Romance, Moderní, Mystery, Cestování časem
Díl: 1.
Originální název: After Eden
Počet stran: 256
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: YOLI
Anotace:
Eden Anfieldová zbožňuje záhady, a když se na škole objeví tajemný nováček Ryan Westland, úplně ji to pohltí. Na první pohled vypadá jako obyčejný kluk, proč potom nezná pizzu? A jak to, že nikdy neslyšel o Hitlerovi? Ze všeho nejvíc ale Eden mate to, že o ni Ryan jeví zájem. Eden pozvolna propadá jeho kouzlu, zároveň ale rozkrývá i jeho tajemství. Zlom nastane jednoho deštivého odpoledne, když klopýtne o zdánlivě obyčejnou knihu v Ryanově pokoji - biografii jeho nejlepšího kamaráda, která je však datovaná o celých padesát let později. Když se svým objevem na Ryana vyrukuje, zjišťuje, že na ni čeká velmi důležitý úkol, a ona právě málem zničila jeho jedinou šanci na úspěch...

***


Když se na škole objeví Ryan, Eden si slíbí, že nebude jako ostatní holky. Nebude po Ryanovi toužit a nebudou ji téct sliny z koutku úst, jenom co Ryan projde po chodbě. Ale naneštěstí je tu nejedna věc, která nutí Eden se o Ryana zajímat čím dál víc. Nejde jenom o to, jak dobře vypadá. Jde také o to, že Ryan něco skrývá a Eden chce zjistit, co to je za každou cenu.
Avšak bezprostředně po tom, co si Eden uvědomí, že se od Ryana nejen nemůže, ale hlavně nechce držet dál, zjistí i co je to za tajemství, které skrývá.
A upřímně, možná by bylo lepší, kdyby nic nevěděla...


Milá Eden, některé věci bys možná raději ani vědět neměla. A možná by to udělalo větší dobrotu.

Musím říct, že Eden je zajímavá kniha na první pohled. Čím dále je zajímavá, je ta zpočátku nenápadná záliba Edenina kamaráda Connora v astronomii. Zpočátku nemáte pocit, že by měla hrát příliš velkou roli, ale postupně autorka vytváří nové a nové maličkosti, které do sebe postupně zapadají. Musím autorce také nechat, že si celkově příběh vymyslela docela dobře. Co víc, moc hezky ho obohatila o prvek cestování časem. Takové náměty mám moc ráda, protože se mi zdá, že cestování časem je jedno z témat, které lze opravdu dobře rozebrat, popsat, poupravit a přetvořit k obrazu svému přesně tak, aby v příběhu působil poutavě a originálně. Helen Douglasová tohle také vzala částečně za své a vymysela poměrně originální námět, i když, dle mého názoru, poněkud klišoidní zápletku a vztahy mezi postavami.

Opravdu, všechny věci okolo, Eden a její vztah s novým záhadným klukem Ryanem, do kterého zapadá i její kamarád Connor, jsou předvídatelné a myslím, že se nejedná o nic nového, co byste nemohli najít ve spoustě jiných knih s částečně romantickou tematikou. Neříkám, že je to vyloženě špatné, jenom jsou to věci, která vás nijak nepřekvapí, nezvednou vás ze židle, ani se vám z nich nezatočí hlava. Celkově o postavách musím říct, že mě nezaujaly. Helen Douglasová vytvořila takové postavy, na kterých je hodně znát, že jsou ještě puberťáci a hodně věcí je teprve čeká.

Eden se mi četla dobře, je psána jednoduše, ale na co bych vás upozornila je, že je hodně naivně a dětinsky vyprávěna, což mě osobně trochu štvalo. Rozhodně nečekejte žádnou hlubokou moudrost, o tom tato kniha není.
Na Eden jsem byla hlavně zvědavá. Neměla jsem žádná velká očekávání nebo vrcholné představy. Kniha je to průměrná, nemůžu říct, že by mě to ohromilo, ale na druhou stranu se mi líbily ty maličkosti o cestování časem, i když by jich na můj vkus mohlo být i více. Když jsem se do čtení dostala, tak příběh vcelku rychle utekl, a to bylo docela fajn.
Eden je ale opravdu taková spíše hodně průměrná YA kniha, u které platí, že naděje umírá poslední, a občas ne v úplně pozitivním slova smyslu.

Mnohokrát děkuji nakladatelství Yoli za poskytnutí knihy k recenzi!
Get your own free Blogoversary button!