Červenec 2015

Books of Life #4

29. července 2015 v 21:08 | Snow Fairy |  Books of Life


Ahoj,

minule jsem vám představila knihu Fight On od M. H. Clarka. Psala jsem, že je to knížka, která se mi strašně moc líbí. A kterou jednoduše zbožňuji a miluji. Dnes vám představím knihu od stejného autora. A stejně jako předtím, i tuto knihu miluju, zamilovala jsem se do ní na první pohled.
Ani se vám nebudu snažit říkat, že jde o něco jiného. Princip je totiž úplně stejný jako Fight On.
Jenom v těch citátech se liší. A tak trochu se liší v tom, co si z knihy máme odnést.

Remember This, tak se jmenuje kniha, kterou vám dnes ukážu. Je to knížka plná citátů o věcech, které člověk podvědomě ví, ale občas na ně zapomene. Maličkosti, dobré a krásné věci, které nám během dní plných práce nebo třeba učení často velmi jednoduše utečou. Pamatovat si je, je ale k nezaplacení a Remember This je krásným způsobem připomíná.




Já musím říct, že při procházení těchto knih se kochám nejen nádhernými citáty, ale také obrázky a celkově tím, jak je knížka graficky zpracovná. M. H. Clark si dal práci s nalezením těch nejkrásnějších citátů a Sarah Foster si dala záležet na designu a celkovém vzezření celé knihy. Odvedli i tentokrát úžasnou práci a já jsem moc ráda, že jsem tento typ knih i tohoto autora objevila. Stojí totiž za to. Obojí.






Sometimes it will be necessary to decide that there are things you no longer have time for.




Opportunities are everywhere.
They may be invisible,
they may be hard to imagine right now,
but they are present and they are real.
Look for them.




Change is coming.
And if you cannot choose what happens,
you can choose how you will react to it.




Nothing you do,
nothing you have ever done is wasted.
All have brought you closer to the place you need to be.




Each day is opportunity to make a change, to shift direction,
to come a little closer to the things your heart desires.






Snow Fairy

Reviews - Panenka z kostí

28. července 2015 v 17:17 | Snow Fairy |  Reviews

Panenka z kostí

Autorka: Holly Black
Žánr: Middle grade, Fantasy, Dobrodružství, Fiction, Mystery
Díl: -
Originální název: Doll Bones
Počet stran: 224
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: Jota
Anotace:
Tajuplný, napínavý a zároveň citlivý příběh o síle fantazie, nerozlučném přátelství i o tom, že se člověk může stát dospělým, aniž by přestal věřit svým snům.

Zach, Poppy a Alice byli přátelé odnepaměti. A dlouho spolu hráli jednu zvláštní hru, kterou si sami vymysleli. Jen několik figurek a především pořádná dávka fantazie jim stačila k vytvoření vlastního světa obydleného piráty a zloději, mořskými pannami a válečníky. Těm všem vládla záhadná porcelánová panenka - Velká královna.

Ale Zachovi je už dvanáct a otec ho nutí, aby dal před hraním si na něco přednost hraní basketbalu. Když mu jednoho dne vyhodí figurky, Zach přestane hrát, ale stydí se ostatním prozradit skutečný důvod a sám sobě namlouvá, že už o hru vlastně ani nestojí. Zdá se, že je jejich přátelství konec, dokud Poppy nepřijde s nečekanou, vzrušující výzvou. Prohlásí, že se jí zdává o Královně - a o duchu holčičky, která nenajde klid, dokud porcelánovou panenku někdo nepohřbí do jejího prázdného hrobu.

A tak se všichni tři vydávají na tajnou výpravu, aby uložili Královnina ducha k věčnému odpočinku. Nic se ale nedaří podle plánu a s tím, jak se zdánlivě nenáročný výlet mění v dobrodružné putování, se začínají dít děsivé věci.

Je panenka pouhou panenkou, anebo v sobě skrývá něco zlověstnějšího? Říká Poppy ostatním pravdu, anebo se je snaží vtáhnout do nové hry? A pokud se kolem nich skutečně pohybuje duch, nechá je jít, když je teď drží ve svých spárech? K vyřešení záhad je zapotřebí mít odvahu, důvtip a hlavně nezradit jeden druhého.

Panenka z kostí není jen chytlavým vyprávěním plným napětí a nečekaných zvratů, ale zároveň příběhem o dospívání, kdy se obrací naruby všechno, čím jsme doposud žili, a v životě se objevuje nespočet nových otázek.

***


V případě Panenky z kostí mi anotace hodně usnadnila práci. Stačí si přečíst, co se v ní píše a já už vám dále nemusím přepisovat, o čem děj je. Ráda vám ale povím, jak se mi to všechno dohromady líbilo. A jak se mi vlastně celkově líbilo moje první setkání s knihou Holly Blackové. Musím říct, že jsem na Holly měla spadeno už hodně dlouho. Rozhodně se chystám na Magisterium a další její knihy, které vyjdou i v českém překladu, Nejchladnější dívka ve Městě chladu, Nejtemnější část lesa.
Nicméně předtím, než se pustím do těchto knih, jsem chtěla zkusit něco jiného. A Panenka z kostí se zdála jako jedinečná volba. Panenka z kostí je sice řazena do middle grade literatury, což je literatura pro mladší čtenáře, ale to nic nemění na tom, že se rozhodně bude líbit i starším čtenářům.

Je to poměrně hluboký příběh o našich tužbách, která ale nejsme dost odvážní uskutečnit, a tak se raději spokojíme s tím, co máme, i když to ne vždy odpovídá našim představám. Je to také příběh o pravém přátelstvích, o přátelích, o lidech, se kterými bychom se měli cítit dobře a věřit jim, ať už jde o cokoli.

Velmi se mi líbí, jak si Blacková hraje se slovy. Sice je vkládá do úst o dost mladším postavám, než jsem například já sama, ale i tak vyznějí moudře, hluboce a stejně podstatně i pro starší čtenáře a celkově starší lidi. Mám ráda, když v knihách čtu podobně znějící slova, která mnou navíc vždycky pohnout, od dětí nebo velmi mladých postav. Připadá mi, a možná je to jenom pocit, že od dětí zní všechno maličko jinak. Vážněji, i kdy byste si možná řekli, že děti není možné brát tak úplně vážně. Blacková dokazuje, že bychom je měli brát vážně. Nebo vážněji než normálně.

Panenka z kostí je napínavý příběh, ze kterého občas maličko mrazí, i když to není nic, co by se nedalo vydržet nebo dočíst i pod rouškou tmy za okny. Komplex celého příběhu je ale velmi dobře vymyšlený, napsaný i zpracovaný a stejně jako Blacková sepsala poutavý příběh, Eliza Wheelerová se nádherně chopila tužky a nakreslila opravdu perfektní ilustrace na doplnění. Tady se mi naskytl trochu problém. Nevím, co jsem si užívala víc. Jestli čtení nebo koukání na ty ilustrace.

Jinak jsem s Panenkou z kostí neměla nejmenší problém. Naopak, díky ní mám teď chuť se o to více a rychleji pustit do dalších knížek, které jsou z pera Holly Blackové. Něco bude na tom, že Panenka z kostí dostala více než jedno prestižní ocenění. Příběh o dobrodružství, ze kterého občas trošku mrazí, ale ze kterého se vám nechce odcházet a přátelství a silného pouta. Po přečtení Panenky z kostí vám dojde, jak je důležité si kousek toho dítěte v sobě uchovat. A hýčkat si ho.


Mnohokrát děkuji nakladatelství Jota za poskytnutí knihy k recenzi!

Quote of the Week #4

27. července 2015 v 18:47 | Snow Fairy

Quote of the Week


Ahoj,

Minulý týden na cestě z Prahy ve vlaku se skoro dvouhodinovým zpožděním jsem dočetla další knihu, teda konkrétněji novelu, od Colleen Hoover. Novelku ke knížce Maybe Someday, do které jsem se absolutně zamilovala, hned od začátku a jednoduše nevratně. Na Maybe Not jsem se tudíž strašně moc těšila. Těšila jsem se, až se vrátím ke svým oblíbeným postavám i ke své oblíbené autorce. A Colleen prostě a jednoduše nezklamala. Ani tentokrát. Zamilovala jsem se znovu a ještě více a navíc jsem našla úryvek (a ne jeden), který vzal vítr z plachet.
A doufám, že až vám ho představím, taky se vám bude líbit.

Kdybych já byla při vyznávání lásky někomu schopná mít čistou hlavu, doufám, že by se mi povedlo vymyslet a vyřknout něco podobného.


"I don't want you to change, Bridgette. I'm not in love with who you could be, or who you used to be, or who the world says you should be. I'm in love with you. Right now. Just like this."


- Colleen Hoover, Maybe Not



Inspiration (119) - Seeing Is Believing

26. července 2015 v 20:32 | Snow Fairy |  Inspiration


Ahoj,

nějak se mi těch odmlk hromadí. Ale jsem zpět a jsem zpět i s nějakou tou fotkou. Na dnešek jsem si pro vás opět nepřipravila knižní fotky, ale fotky přírody, když jsem byla u kamarádky na pár dní na návštěvě na opačném konci republiky než bydlím já. Prošli jsme si různá místa městečka, kde kamarádka bydlí a taky nádherný parčík, ze kterého jsem byla samozřejmě totálně mimo mísu. Nevím, jestli jsem vám to někdy říkala, ale jsem docela blázen do parků, parčíků a dalších takových zelených, mirumilovných míst tak akorát vhodných ke čtení, dýchání čerstvého vzduchu a relaxování. Tak jestli jsem vám to nikdy předtím neřekla, tak vám to říkám teď.
Mám taková místa opravdu moc ráda. Když se jimi tak procházím, začínám přemýšlet, což není vždycky to nejlepší, ale když k tomu máte krásné prostředí, vše je dovoleno. A většinou, když se tak rozhlížím, přicházím na různé věci, které mi jinak třeba ani nedávají smysl. A taky si občas uvědomím, že vidět, znamená věřit.

Nebudu to už déle protahovat, dnes je totiž docela hezky, dost "zima" na to, abych byla schopná si navléknout domácí pyžamové tepláky a tričko s krátkých rukávem. Což je oblečení, které bych si ještě před pár dny absolutně nemohla dovolit, protože bych se usmažila a uvařila zaživa.

















Reviews - Fangirl

24. července 2015 v 19:14 | Snow Fairy |  Reviews

Fangirl

Autorka: Rainbow Rowell
Žánr: YA, Romance, Contemporary, Realistic, Teen, Fiction
Díl: -
Originální název: Fangirl
Počet stran: 456
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: YOLI
Anotace:
Ačkoli jsou až na fyzickou podobu každá úplně jiná, Cath odjakživa sdílela se svým dvojčetem Wren všechno: oblečení, trápení s rodiči i vášeň pro knížky o mladém kouzelníkovi Simonu Snowovi. Jenomže teď obě nastupují na vysokou školu a Wren poprvé nechala Cath na holičkách - nechce s ní bydlet na koleji.
Potíž je v tom, že Cath na rozdíl od sestry není právě společensky zdatná. Jejím přirozeným prostředím je internet, kde se nemusí nikomu dívat z očí do očí a kde tisíce fanoušků nadšeně čtou její povídky ze světa Simona Snowa. A to je svět na hony vzdálený bludišti školních budov, v němž číhají nástrahy v podobě všech možných fobií, děsivých spolubydlících s neodbytnými kamarády a profesorek tvůrčího psaní, které o fanfikcích nechtějí ani slyšet.
Co ale Cath zbývá než zachovat klid a nedat se?

***


Jak těžké je zapadnout a jít s davem? Jak těžké je začít něco nového, když to celý život předtím bylo naprosto jasně dané? Cath a Wren jsou dvojčata, celý život spolu, celý život jako jedna duše a dvě těla. Všechno dělaly spolu a všechno se pohromadě zdálo jednodušší a lepší. Teď se ale má všechno změnit. Cath i Wren jdou na vysokou a jak se ukazuje Wren chce žít úplně jinak než dosud. A bez svojí sestry ve společném pokoji. Cath tuhle skutečnost těžce nese, protože její sestra je v podstatě jako její talisman. Cath se musí vypořádat s tím, že bude všechno jinak a všechno bude muset řešit po svém. Bude muset poznávat nové lidi a nové prostředí a z toho má Cath husí kůži. Víc než to. Naštěstí ale má někoho, kdo ji nikdy neopustí. Její fanfikce se Simonem Snowem. Psaní fanfikcí je totiž věc, ve které se Cath cítí naprosto a nádherně pohodlně a sama sebou.
Když vás pomyslně hodí do hluboké vody, jediná věc, kterou se můžete zachránit před utopením, je začít plavat.


Moje první setkání s Duhou (čtete s autorkou) bylo při Eleanor a Park. A to bylo setkání s velkým S, protože stačilo maličko a do knihy jsem se po uši zamilovala. Stejně jako do autorčina stylu psaní, který je mému srdci opravdu velmi blízký. Každá věta dokázala pohladit po duši.
Tudíž jsem s dalšími knihami od této autorky neváhala. Věděla jsem, že od ní potřebuji více knih. Víc duhy, víc naděje.

Fangirl je maličko odlišná od toho, co dostanete v Eleanor a Park, ale o nic méně úchvatná. Cath je hrdinka, která je mnohým čtenářkám podobná, možná ne úplně, ale myslím, že hodně čtenářek se alespoň částečně najde v osobnosti Cath. Ona je to totiž vnitřně naprosto nespoutaná, úžasná a brilantní holka. Ale moc to neukazuje, společnosti, večírkům ani jiným společenským interakcím příliš neholduje. Raději se posadí k počítači a vytváří svůj velkolepý imaginární svět, ve kterém se cítí tak dobře, jak jen to jde. A lidi ji takovou milují!

Rowell se do knihy pustila s vášní, to poznáte z každé strany. Co víc mi přijde, že se ani nesnaží udělat příliš dojem. Její projev nenucený, naprosto uvolněný a přirozený. Fangirl neodrazuje od čtení, naopak láká, aniž by by bylo příliš očividné, že chce udělat dojem. Dobrý dojem s knihami Rainbow Rowell přichází sám. Se vším fascinujícím vyprávěním a malými a přesto velkými ukázkami skutečného světa tak, jak ho všichni důvěrně známe.

Eleanor a Park je kniha, která mě dokázala rozplakat, ukázala stránku života, která je nespravedlivá a srdcervoucí. Fangirl je téměř protipól. Cath vás rozesměje, vezme vás s sebou do jejího světa fanfikcí i vysoké školy, trablů s rodiči i sestrou, novými potenciálními přáteli a klukem, který by možná mohl být víc než jen kamarád.
Na autorce obdivuji, že své postavy stylizuje různě. A teď nemyslím, co mají na sobě za oblečení. Myslím tím, že každá postava je úplně jiná, každá má své vlastní osobní kouzlo a tím, jak se jedna od druhé odlišují, doplňují kompletní mozaiku a nádherně do sebe zapadají. Obdivuji, že Rowell dokáže zkombinovat různorodost tak přirozeným způsobem a ještě udělat dojem celkově z celé knihy a celého příběhu.
Stejně jako jsem se tehdy zamilovala do Eleanor a Park, tak jsem se zamilovala do Fangirl. Je to jednoduché jako lusknutí prsty. Nebo jako mrknutí oka. Nebo jako se zhluboka nadechnout a vydechnout. Stačí pár stránek, Rainbow Rowell, šálek čaje (u mě v současnosti mate) a hned máte dokonalou atmosféru k tomu se zamilovat.


Mnohokrát děkuji YOLI za poskytnutí knihy k recenzi!


Quote of the Week #3

16. července 2015 v 20:39 | Snow Fairy |  S hlavou v oblacích

Quote of the Week



Ahoj,

pro dnešek pro vás mám opět něco lehčího, jednoduššího, nic moc na čtení. Už docela dlouho jsem tento článek nepsala a právě se mi naskytla krásná příležitost vám postnout krásný citát z knihy, kterou jsem přečetla sice už minulý víkend, ale stále ve mě přetrvává, jak moc jsem si ji užila a jak moc se mi líbila.
Jedná se o knihu od Connora Franty, A Work In Progress. Mám Connora vážně ráda. Hlavně za to, jaký je člověk, jaké má myšlenky a za to, že kdykoli se dívám na jeho video, nebo teď kdykoli se podívám na jeho knihu, z něj vyzařuje taková dobrá nálada, pozitivní energie a takové ty další pozitivní věci.


"You are your own individual, with your own particular set of dreams, desires, and aspirations. Everyone has preferences unique to him or her. So know what you like, know what makes you happy, stick to your guns, and state it with confidence."


- Connor Franta, A Work In Progress



Books of Life #3

14. července 2015 v 18:15 | Snow Fairy |  Books of Life

Ahoj,

dneska opět s něčím lehčím. Jsem totiž tak trochu (trochu víc) lenoch. Pokud vyloženě nemusím, celé dny nevyjdu z domu ani z pyžama. To jsem celá já.
Ale o mě to není. Dnes bych vám ráda ukázala knihu, která je mému srdci opravdu hodně blízká. Mám ji sice úplně nově, ale okamžitě jsem si ji zamilovala. Ne jednou jsem vám říkala, že miluju citáty. Citáty, moudra, výroky. Všechno takové, co nejsou jenom prázdná slova bez významu, je něco, se mi jisto jsijistě tě bude líbit.

A kniha Fight On od M. H. Clarka je přesně taková. Plná hluboké inspirace a motivace. Plná citátů a nádherných fotografií, které jednoduše udělají radost. Dalo by se říct, že celá kniha je jako pohlazení pro duši a zároveň i pro oči.




O této knize se nedá říct nic moc velkého, i když obsah je větší než velký. Když si přečtete všechny citáty a moudra, uvědomíte si tu velkou váhu a význam, který někdy téměř uniká.




You do not have to see the whole picture before you know it is beautiful.
You do not have to understand it all to move forward in faith.
You do not have to know the ending in order to begin.




Just because your miracle doesn't look like the miracle you were expecting, that doesn't mean it isn't the one you've been waiting for.




What you are doing at this very moment has never been done before.
Don't be afraid to experiment.
Don't worry if you need a few chances to get it right.




You already know the answer.








You have everything you need.
It's here, in you, always.


Snow Fairy

Recenze - Maybe Someday

13. července 2015 v 19:28 | Snow Fairy |  Recenze

Maybe Someday

Autorka: Colleen Hoover
Žánr: YA, Romance, Music, Contemporary
Díl: 1.
Originální název: Maybe Someday
Počet stran (EN): 385
Rok vydání (EN): 2014
Nakladatelství: Atria Books
Anotace:
At twenty-two years old, Sydney is enjoying a great life: She's in college, working a steady job, in love with her wonderful boyfriend, Hunter, and rooming with her best friend, Tori. But everything changes when she discovers that Hunter is cheating on her-and she's forced to decide what her next move should be.

Soon, Sydney finds herself captivated by her mysterious and attractive neighbor, Ridge. She can't take her eyes off him or stop listening to the passionate way he plays his guitar every evening out on his balcony. And there's something about Sydney that Ridge can't ignore, either. They soon find themselves needing each other in more ways than one.

A passionate tale of friendship, betrayal, and romance, Maybe Someday will immerse readers in Sydney's tumultuous world from the very first page.

***


Sydney je holka, která by mohla s ledovým klidem říci, že má všechno, co ke spokojenému životu potřebuje. Zdánlivě nic není nedokonalé, Sydney je milá, krásná a chytrá holka, a tak nemá problém v podstatě s ničím. Až do doby, dokud se k ní nedostane věc, která zásadním způsobem změní celý její život. Její pohádkový kluk nakonec tak pohádkový není. Ze spokojenosti do pekla. Sydney se cítí sama, ztracená, zrazená.
Sydney ale potkává klukem, se kterým by to nikam dál zajít nemělo. Její záhadný, krásný soused, muzikant Ridge. Jeho hře na kytaru by mohla naslouchat každý den a nepřestalo by ji to bavit.
Ridge je nesmírně vyjímečný člověk. Ale je příliš mnoho důvodů, proč to nebude fungovat.
Ale naděje (a hudba srdce) je vždy ta, co umírá jako poslední...


Colleenin počin, Maybe Someday, by se dal popsat jedním slovem. Osudový. Tato kniha v sobě skrývá o tolik více, než by se mohlo zdát na první pohled. Dokonce i na druhý pohled toho zjistíte málo. Až se pořádně začtete, teprve vám začne docházet, co za skvost držíte v rukou.

Maybe Someday je nádherný, inteligentní román o tom, že když necháte život, ať vás dovede tak, kam má, je to lepší než se hnát za neuskutečnitelným.
Colleen tentokrát ale nespojila jenom poněkud osudovou lásku. Poukázala na to, jak se realita liší od toho, co si nejvíce přejeme. Celý příběh Sydney a Ridge je propletený překážkami, pochopením, nádhernou hudbou, texty písní a životem v neustálém propletenci citů, které se zdají nádherným způsobem reálné a opravdové. Jako byste četli knihu podle skutečné události. Komplikovanou, ale nádhernou.

Do Maybe Someday jsem zamilovala v podstatě hned, co jsem začala číst. Sydney je jedna z těch knižních hrdinek, které v sobě mají skrytou sílu, vděčnost a pokoru, elán, ale zároveň i klid. Takový typ hrdinek mám moc ráda, protože vždycky dokáží inspirovat, dokáží vám zvednout náladu. Abych pravdu řekla, tak Sydney i Ridge jsou takové typy postav, které byste chtěli mít v reálném života za velmi dobré přátele.


"Today is really bad day, Syd. A really, really bad day. Sometimes in life, we need a few bad days in order to keep the good ones in perspective."



O úrovni angličtiny v knihách Colleen Hoover se budu zmiňovat jenom v rychlosti. Jelikož je každá její kniha psaná jednoduchou angličtinou, můžete sáhnout v podstatě po kterékoli. Myslím ale, že začít Maybe Somneday je nejlepší nápad. Colleen umí své knihy psát s takovým citem a realitou, až se někdy divím, jak je to vůbec možné. Dokáže se do svých postav doslova vtělit a tím jim tak vdechnout život. Maybe Someday je jednoduše velký a zářivý skvost. Ta kniha vás překvapí, rozpláče, dovede až na okraj a potom vás pomalu donutí jít zpět a najít smysl ve všem, co se děje. Je to kniha o naději, ale i beznaději. Jednoduše o životě, o tom jaký je. A o tom, jací jsou lidé.
Jako příjemný bonus k Maybe Someday si můžete poslechnout série písní nazpívané Griffinem Petersonem. Texty k písním v knize také samozřejmě také najdete. Myslím, že je to nádherný způsob, jak čtenářům už tak krásnou knihu udělat ještě mnohem krásnější a reálnější. Za to, vlastně za všechno, velký palec nahoru.
Velké, obrovské doporučení. Maybe Someday má všechno, co od nádherného románu čekáte. Lásku bez nadsázky, humor, život a hudbu, která zaznívá z každé stránky.





Inspiration (118) - Life Is Everywhere

12. července 2015 v 21:16 | Snow Fairy |  Inspiration
-Meme od Nikki Finn.


Ahoj,

už poměrně dlouho jsem se neozvala ani s Inspiration. Ale dnes jsem tady. Po zničujících vedrech je tady konečně trochu normální počasí, které mě nenutí koukat na strop a chodit polomrtvá jako zombie.

Během pití dalšího hrnku mate, jsem otevřela A Work In Progress, knihu od Connora Franty. A nestačila jsem si zakládat záložky. Vždycky mě potěší, když najdu nějaké nové citáty, moudrosti, kterými se můžu dál v životě řídit. Něco díky nim pozměnit, třeba svůj pohled na svět nebo na sebe samotnou. Nikdy není pozdě na to si připomenout, že život je všude. Na nikoho načeká, ale ať už se děje cokoli, je i přes svou komplikovanost nádherný a plný barev a momentů, které je ještě nutno objevit a poznat.

















Reviews - Hrej vabank

11. července 2015 v 15:47 | Snow Fairy |  Reviews

Hrej vabank

Autorka: Emma Hart
Žánr: New Adult, Romance, Contemporary
Díl: 4.
Originální název: Worth the Risk
Počet stran: 258
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Galatea
Anotace:
Kyle Daniels by nejraději ze své mysli vymazal dva dny svého života: Noc, kdy nebyl doma a jeho přítel zemřel, a den jeho pohřbu, kterého se nezúčastnil. Teď odjíždí z Univerzity v Berkeley na prázdniny do svého rodného města. Verity Point v Oregonu už bez Cama není to, co býval. Je to jako návrat do prázdnoty. Jedinou útěchou a zároveň jediným pojítkem s jeho přítelem je Camova mladší sestra Roxanne.

Roxy Hughesová už ale není tou stejnou dívkou, jakou si Kyle pamatoval, než odjel studovat do Kalifornie. Zničená smrtí svého staršího bratra se dostala až na okraj propasti. Únik hledá v alkoholu a sexu - hlubina zapomnění je pro ni jediný lék, který ji dokáže zbavit hrůzy té osudné noci. Je totiž jediná, kdo viděl Cama umírat.

Kyle svému příteli slíbil, že pokud se mu něco přihodí, Roxy ochrání. Ale stačil jediný polibek, který vše změnil. Stala se pro něj něco víc než jen sestra jeho nejlepšího kamaráda. Je pro něj vším, po čem touží. Ale pokud nenajde způsob, jak ji vytáhnout z temných hlubin, do kterých se propadla, může ji potkat stejný osud jako jejího bratra…

***


Když ztratíte milovaného člověka, přijmout fakt, že je jednou pro vždy pryč, je věc, kterou není možné přijmout jako každodenní záležitost. Trvá dny, týdny, měsíce, roky, než se dostaneme přes smrt blízkého člověka. A celá taková záležitost bolí jako čert.
Roxy Hughesová tohle zažila. A i dlouho po nehodě se neposunula ani o krok. Spíše naopak, nechce se o ničem z toho, co se stalo bavit, ničí si život nestřídmým množstvím mejdanů, alkoholu, drog a nevázaného sexu.
Její bratr pro ni znamenal celý svět, ale teď je pryč a Roxy si našla svůj vlastní nezdravý způsob, jak se na chvíli zbavit bolesti. Roxy pro svého bratra byla dívka, kterou ochraňoval, kudy chodil. Roxy to v hloubi duše milovala. Ale najednou je všechno prostě jinak.
A možná, že další člověk, který byl Camovi nejblíže, může z trosek Roxyina života opět poskládat nový domov. Pokud to Roxy dovolí a pokud to dovolí sama sobě.



Tentokrát do čtveřice všeho dobrého od Emmy Hart. Hrej vabank řeší poněkud složité téma, které se netýká jenom jednoho člověka, ale celé rodiny, příbuzných, známých.

Velmi se mi líbilo, jak Hart popisuje boj rodiny a nejbližších se ztrátou vyjímečného a blízkého člověka. Ukázala bolest, jak sestry, tak bolest rodičů, přátel. Hart zahrnula do této problematiky všechny přítomné a udělala z obyčejného příběhu velký, hluboký komplex. Nicméně jsem měla problém se začíst. Normálně se stylem psaní Emmy Hart nemám nejmenší problém. Její knihy se mi čtou jedna báseň a i když nejsou dokonalé, vždycky mi něco z nich udělá velkou radost. Do Hrej vabank jsem ale měla strašný problém se začíst. Myšlenky mi utíkaly jinam a hlavní hrdinka mě postupně začala nesmírně otravovat. Její rozpoložení je pochopitelné, ale celkově autorka její reakce a chování poněkud nadsadila.

Vztah, který mezi sebou měli Roxy a Kyle se mi nicméně velmi líbil. Mezi nimi je to velmi intenzívní, stejně jako napjaté. Mají mezi sebou hodně snahy posunout se dál. Celkově si myslím, že tento pár má z celé série největší potenciál a nejvíce mi přijdou reální.
Hrej vabank mi ale přese všechno zabrala tolik času, že už jsem měla chvílemi pocit, že to do konce nedočtu. Čtení je to na jednu stranu oddechové, nestrávíte u toho příliš mnoho času, jsou i místa, kde se upřímně pobavíte, jsou ale také místa, ze kterých vám bude úzko. A je to jenom na chviličku, ale i v Hrej vabank se potkáte s postavami z předchozích dílů. Hart tím zachovala jemnou spojitost mezi všemi díly série The Game.
Emmě Hart se Hrej vabank podařilo, uchopila téma a udělala z něj dojemný příběh o lásce, ztrátě a znovu nalezení smyslu života. Nakonec z něj mám tak napůl smíšené pocity, dobré i špatné. Nicméně jsem velmi ráda, že jsem mohla nahlédnout i do tohoto dílu a poskládat tak poslední dílky skládačky.


Mnohokrát děkuji nakladatelství Galatea za poskynutí knihy k recenzi!
Get your own free Blogoversary button!