Before The Most Wonderful Time Of The Year

18. října 2015 v 20:37 | Snow Fairy |  S hlavou v oblacích


Ahoj,


už dlouho jsem se do tohoto článku nepustila. Asi jsem nějak neměla myšlenky. Nebo čas. Nebo nevím. Asi jsem do teď byla prostě moc líná na to, abych si sedla a trochu myslela. A nepřehnala to. Chvíli jsem si říkala, nad čím bych tak mohla přemýšlet dlouho, jak chci a nepřehnat to? Potom mě to napadlo.
Vzpomínky. Ty dobré. Ty, které mi do teď dělají radost. Ty, které vím už teď, že do konce života nezapomenu.


Víte, říkám si, jak je možné, že každý rok je úplně jiný než ten předchozí. Proč se každý rok musí přihodit něco tak dobrého a zároveň něco hrozného. Snad aby všechno zůstalo v rovnováze? Já vám vážně nevím.
Názvem článku odkazuju na Vánoce. Ano, i já už teď a to jsem nedávno říkala, jak mi přijde nesmyslné, že v obchoďácích mají už od půlky září vánoční zboží. No jo, jsem teď, nebo vlastně poslední dobou, jako na horské dráze. Nedokážu dost dobře vysvětlit, ale věřím, že si to dokážete představit.
Nicméně, proč odkazuju na Vánoce. Jsem šílená, ale už teď, v říjnu, jak se blíží dušičky a jak každé video každého ze zahraničním youtuberů (a nejen zahraničních youtuberů) odkazuje na haloween (vím, ne každý tady má tento trochu komerční svátek rád) koledování, kostýmy, líčení, se cítím čím dál slavnostněji. Čím dál víc mám pocit, že s příchodem hezkých svátků by se některé věci mohly obrátit k lepšímu. Podle mě to tak je, prostě je, že na Vánoce je možné všechno. Vánoce nám dávají naději.
Ale o kouzle Vánoc si chystám nějaké články až tak za měsíc a půl. Chci říct, že na mě ten podzim a ta atmosféra vyřezaných dýní působí prostě nějak uklidňujícím dojmem. Je mi dobře, i když jsou teď věci, které bych nejraději měla už konečně za sebou.


A teď spojím podzim s těmi vzpomínkami, o kterých jsem mluvila výše. Myslím, že už jsem někde říkala, že zbožňuju podzim, sychravé počasí, zimu. Hlavně takovou, kdy si můžeme doma zatopit v kamnech. Miluju, když si můžu uvařit velký hrnek čaje, vzít si knížku do ruky a číst. Ale kromě čtení knih v takovém počasí miluju vzpomínat. Odborně se to dá nazvat reminiscence. Vracíte se to vzpomínek, které vám dělají radost a ze kterých jste šťastní.
Já vzpomínám na léto. Bylo jiné, než všechny předtím. A nikdy bych nečekala, že bude nějaké vyjímečné. Protože já jsem prostě zimní člověk. :D
Většinou zažiju v pohodě léto, kdy si odpočinu do školy, sejdu se s několika kamarádkami a hlavně hodně čtu.
Ale letos to bylo jiné a já už jsem o tom hodně mluvila. Měla jsem hodně práce, ale stejně tak jsem zažila hodně zážitků. Takových, které se nebudou opakovat, ale které rozhodně stály za to.

Tento článek ale nechci věnovat jenom sobě, nechci to udělat tak, abych z toho měla jenom něco já.
Chtěla bych vám sepsat pár bodů, jak se uvolnit v tomto podzimním počasí, jak se trochu naladit, zklidnit, i když máte přes den spousty starostí, školy, učení a práce. Pokud nemáte čas přes den, udělejte si čas večer, stačí pár minut. Kolik budete chtít.


1. Vypněte.

Prostě jen tak. Jakmile se vrátíte ze školy nebo z práce nebo odkudkoli domů, sedněte si a prostě se uvolněte. Sedněte si na gauč, do křesla, do postele a buďte to jenom vy. Nemyslete na nic, vydýchejte se a relaxujte.

2. Oblečte si teplé oblečení (hlavně ponožky)

Znáte to rčení, že to chce klid a nohy v teple? Většinou jsem si říkala, že se to jen tak říká. Ale na mou duši je ale pravda, že když si dáte nohy do tepla, nejlépe v kombinaci s huňatýma ponožkama a teplem z krbu, je všechno tak nějak trochu jednodušší.

3. Čaj je nutnost

Tak dobře, čaj a káva. Jak máte rádi. Uvařte si oblíbený čaj/oblíbenou kávu. Stačí jeden lok a hned ucítíte, jak vámi to teplo prostupuje. Neumím si představit lepší pocit. Hned po tom pocitu, když držím rukou knihu.




4. Biblioterapie

Nejsem si jistá, jestli tento druh terapie se používá jako oficiální název, ale rozhodně si myslím, že by měl. Stačí se na knihy totiž jenom podívat a hned mám pocit, že je mi líp. V tomto bodíku vám neporadím nic nového. Jenom vezmete do rukou knihu, jakoukoli, kterou čtete nebo chcete číst a prostě se začtete. Ztratíte se ve světě, který je tak odlišný od našeho a který vás odvede od každodenní rutiny, od každodenních problémů a strastí. Terapie knihou je podle mě jedna z nejlepších, nejúčinějších terapií.

5. Mějte svou rodinu a němé tváře co nejbíž

Rodina a zvířata. A knihy. Ale knihy počítám jako součást rodiny, takže rodina a zvířata. Přátelé jsou samozřejmě také důležití, ale myslím, že rodina je důležitější. Dává vám zázemí, klid (a někdy i opak klidu) a měli by tady být vždy pro vás. A zvířátka? O těch se myslím nemusím moc rozepisovat. Jsem si jistá, že každý z vás ví, jak velkou moc mají zvířátka. Stačí pohled na ně a hned je všechno jiné.



6. Mějte své vzpomínky vždy u sebe

V hlavě. V srdci. Na fotkách. Kdekoli. Kdekoli kolem sebe. Ale vždy blízko. Vždy s sebou. Ať vám dělají jenom radost, každý den, každou chvíli. Jenoduše pořád.


Snow Fairy
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Get your own free Blogoversary button!