Únor 2016

Inspiration (132) - Let It Flow

28. února 2016 v 18:45 | Snow Fairy |  Inspiration
-Meme od Nikki Finn.



Ahoj,

už několikátý den, vlastně teď už pátý den, vám nepostuji článek normálně z domu, jak je u mě většinou zvykem, ale z práce. Sedím tady na vrátnici Domova pro seniory jako záskok a přemýšlím, o čem bych vlastně mohla dneska psát, když teda mám čas a taky docela klid, touhle dobou.
Vezmu to asi nějak obecně, protože se mi toho posední dobou neděje až tolik, o čem bych tady mohla povídat a co by k něčemu bylo i vám. Řekla bych, že někdy se potkáváme s takovými kostlivci z našich skříní, že se nestačíme divit. Máme nějaké představy, ale asi jenom proto, aby nám byly záhy vyvráceny.

Nikdo nám ale nemůže brát to, kdo jsme, jaké sníme sny a jaké sny doufáme, že se stanou skutečností. Sny si vytváříme na pozadí každého jednoho příběhu, který čteme. Za každým písmenem věty se vytváří nový skvět, který je unikatní pro každého z nás. Není lepší pocit, než klidně sedět s knihou a šálkem čaje, úplně nejideálněji někde, kde to máte rádi, ať už doma nebo někde v kavárně. Kde čas jenom plyne, ale vy vždycky s knihou vidíte něco většího, než jenom výhled z okna.

















Reviews - Cizinka

27. února 2016 v 17:39 | Snow Fairy |  Reviews

Cizinka

Autorka: Diana Gabaldon
Žánr: Historický román, Román, Mystery, Fantasy,
Díl: 1.
Originální název: Outlander
Počet stran: 664
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Omega









***


Jste v podstatě spokojeni se svým životem. Víte, kdo jste, co chcete, máte v hlavě srovnané priority a dokážete si se vším, čím jste si prošli a ještě projdete, poradit. Přesně taková je Claire. Má muže, kterého miluje, který ji doplňuje a se kterým se cítí v bezpečí. Její profese válečné zdravotní sestry jí poskytuje velké znalosti, zkušenosti i schopnosti. Kdyby se náhodou ocitla v nějaké těžké situaci. Třeba o několik století dříve, roku 1743. Zjištění, že jste se nějakým záhadným způsobem ocitli takhle daleko v minulosti, by otřáslo snad každým.
Claire však od začátku neztrácí hlavu a dělá všechno proto, aby se udržela při životě a aby zjistila, jak se vlastně dostala do takové šlamastyky. A jak najít cestu zpátky.
Dokud nepotká charismatického Jamieho Frasera. Potom se její přesvědčení, že se musí urychleně vrátit tam, kam patří, začíná přetvářet k myšlence, jestli vůbec odejít...


Z období druhé světové války zpátky do roku 1743 pouhým dotekem ruky. Takhle se Diana Gabaldonová rozhodla vystavit čtenáře úplně nové vlně, po které se příběh Claire a Jamieho ubírá.

Cizinka mi nějakým způsobem utíkala docela dlouho. A stejně tak často se ke mě i vracela. Neustále jsem ji měla na očích všude na internetu a neustále jsem před očima viděla to vysoké hodnocení. I seriálová adaptace této úspěšné knihy mě donutila se do Cizinky pustit.
Váhala jsem, protože historické romány nejsou úplně můj šálek čaje. Neodsuzuji je, ale předem je ani nevyhledávám. Nicméně Cizinka mě hned po první kapitole utvrdila v přesvědčení, že tohle bude úplně jiné čtení než vlastně očekávám.
Hned od začátku jsem v podstatě propadla stylu psaní a vyprávění Diany Gabaldon. Neskutečným způsobem Gabaldon dokáže popisovat rozvětvený děj, krásně ho rozvíjet rozmanitou slovní zásobou i nesmírně nápaditým tématem cestování časem. Z takové stylu psaní, kterým autorka oplývá, si odnesete i hromadu teoretických dovedností, neboť je to také styl, který je nasáklý zkušenostmi a dovedností všechno srozumitelně popisovat.

Cizinka je k mé velké radosti nejen historický román. Alespoň tedy já jsem při čtení úplně zapomínala, že čtu knihu takového žánrového ražení. Gabaldon se nebojí popisovat scény s nezaujatostí, naprosto bez jakýchkoli okolků. Postava Claire i Jamieho, a vlastně v podstatě všech postav, až na některé vyjímky, je vyšší věkové kategorie, než postavy v knihách, které normálně čtu. A to se mi také velmi líbilo, protože jsem opravdu poznávala postavy, které mají v životě myšlenky naprosto jasně srovnané a Claire se mi velmi zalíbila svou pragmatičností a zaníceným způsobem chování. Jamie je samozřejmě tahák celé knihy, postava, která skutečně neokouká. A který převážně ženám zůstane v hlavě ještě dlouho po dočtení.

Historické romány z pera Diany Gabaldonové stojí za čtení v každé situaci. I když jste třeba trochu jako á zvyklý na jiný žánr, tohle se vám bude líbit. Myslím, že Cizinka je velmi komplexní, brilantně napsaná, autentická a sugestivní kniha. I přesto, že s doporučením jsem tady poněkud s křížkem po funuse, přidávám se k nadšeným ovacím čtenářů po celém světě. Další slova chvály se ve všem, co už bylo o této knize napsáno, rozhodně neztratí. Co víc, tak Cizinka si je opravdu zaslouží.



Mnohokrát děkuji nakladatelství Omega za poskytnutí knihy k recenzi!
Knihu Cizinka zakoupíte v knihkupectvích Knihy Dobrovský.

Pražírna Kyjov

26. února 2016 v 17:05 | Snow Fairy |  Coffee Time


Ahoj,


je pátek a po dvou týdnech článů už víte (možná víte), co můžete čekat. Nejnovější rubriku na blogu, Coffee Time. Tento týden bych vám ráda představila Pražírnu kávy v Kyjově.
Jedna se o poměrnou mladou kavárnu, cca rok starou, která se jako pravděpodobně jediná v Kyjově může pyšnit titulem pořádná kavárna. Kyjov je sice město, ve kterém můžete navštívit úžasnou cukrárnu a taky super restauraci, kde podávají ty nejúžasnější, doslova nebeské, boloňské lasagne, ale kavárna jako taková, kde je příjemné posezení, přijemná atmosféra a různé druhy kávy a jiného občerstvení, je tu v podstatě jediná. Proto nám průzkumnicím chvíli trvalo, než jsme se sem dostaly. Taky z toho důvodu, že do Kyjova už moc nejezdíme, jelikož po maturitě se naší bývalé střední škole snažíme tak nějak vyhnout.

Nicméně Pražírna je velmi příjemné místo a myslím, že své místo a svůj vlastní prostor si zaslouží i v této rubrice.




Musím říct, že Pražírna má moc příjemné prostředí. Interiér je poměrně originální a takový "folklorní". Jsou kavárny, kterou jsou super moderní, ale jsou také kavárny, které si na interiéru až tolik nezakládají. Pražírna je něco mezi. Opravdu je moderní, ale zároveň to všechny uvnitř vypadá tak nenuceně, jako by to tak prostě bylo odjakživa a nikdy by vás nenapadlo, že by to mohlo být i jinak. Nevím, jak lépe to popsat, ale atmosféra je každopádně příjemná.

Kromě posezení na klasických židlích, si zde můžete posedět na pohodlných křeslech, můžete si zde pujčit a zahrát u kafíčka nějakou deskovou hru nebo si pujčit a přečíst nějakou knížku. Tento nápad je také velmi imponující dle našeho názoru. Obě s Lenčou, i naší doprovodnou průzkumnicí Any, jsme se shodly na tom, že je to opravdu moc hezký nápad. Kavárna tak působí skoro domácky a velmi přátelsky.
Jako doplňující prvek je zde i takové menší podium, na kterém zde mohou vystupovat menší kapely, které zahrají a zazpívají ke kávě. A když zrovna nehraje živá hudba, je to místo, kde si mohou hrát děti, které přijdou například se svými rodiči.

Pražírna je mimo klasické servírování kávy a nějakého zákusku i kavarána, kde si kávu můžete vzít to go. To znamená samozřejmě do papírového kelímku a do ruky.




Jako zapálené milovnice kaváren, kavárenského relaxu a kofeinových nápojů, jak už nás znáte, jsme se skoro nemohly vynadívat na coffee art vytvořené na vršku kávy. Oběma se nám právě coffee art velmi líbí a co je nejlepší, tak že se tohle zbobení začíná konečně objevovat i v kavárnách v menších městech, kde to ještě donedávna nebylo až tak populární a obvyklé.
Každopádně za kávová srdíčka rossetu velký palec nahoru.

Co se nám maličko nezdálo, nebo spíše, co bysme uvítali maličko jinak, tak je teplota kávy. Všechny jsme měly velmi brzy kávu vlažnou. Což je na delší sezení trochu nepraktické, protože káva je nejlepší, když je pěkně horká, ale zároveň tak, abychom si nespálily jazyk.
Další byla trochu moc hlasitá hudba. Ne že by přímo vyřvávala z reproduktorů. Nicmně nám trochu prišlo, že se do takového prostoru až tolik nehodí. Tohle je tak jako tak každého preference, takže i když nám připadal hudba trochu hlučnější, někomu to může na sto procent vyhovovat.




Pražírna kávy v Kyjově je příjemné místo na posezení, které by určitě stálo za to navštívit, kdybyste se do Kyjova dostali. Za nás rozhodně hezká kavárna, kam se rády zase někdy podíváme.
Kdybyste chtěli vědět víc o Pražírně, navštivte jejich facebookovou stránku.

























Reviews - Kniha ztrát a nálezů | Protože nic není ztraceno navždy

24. února 2016 v 19:56 | Snow Fairy |  Reviews

Kniha ztrát a nálezů

Autorka: Lucy Foley
Žánr: Romance, Historický román, Rodina, Moderní, Fiction
Díl: -
Originální název: The Book of Lost and Found
Počet stran: 368
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Ikar










***


Příběh ztraceného, který započal už před mnoha lety, se teď Kate Darlingová snaží přivést znovu k životu. Aby odhalila, kdo doopravdy byla její matka, ta šarmantní, světově proslulá nádherná baletka a kdo je ta žena na obraze, která jako by její matce z oka vypadla, a přesto je jisté, že to její matka není. Kdo je autorem toho nádherného obrazu, který po celá léta znamená víc než jenom tahy štětce.
Na první pohled se zdá, že Kate hledá jenom ztracený článek své rodiny, chybějící místo, které si žádá být zaplněno, ale postupně se ukazuje, že nachází i něco mnohem významnějšího...


Láska, která překonala roky odloučení, roky temných časů svírajících celý svět i konečná rozhodnutí zůstat či odejít. Takovou lásku, silnou a přesto něžnou, najdete v prvotině Lucy Foley o tom, že i maličkost vás může zavést k něčemu velkému.

Ke Knize ztrát a nálezů jsem se dostala opravdu náhodně, ale nemůžu být nadšenější, že se tak stalo. Od první chvíle na mě tento titul dělal neskutečný dojem. Už jenom vizuální úprava vám dává pocit, že se pouštíte do čtení něčeho mnohem hlubšího, než jenom obyčejný, plochý, stereotypní příběh lásky. V této knize je romantika prokvetlá historií a válkou, sociálním postavením ve společnosti. Hlavní složkou celé knihy a celého příběhu je kromě lásky, romantické lásky, mateřské lásky, sourozenecké lásky, také umění. Různé druhy umění, které dohromady spojují lidi i hodnoty.

Kniha ztrát a nálezů je nesmírně něžně psaná kniha. Na to, že je to zároveň autorčina prvotina, je velmi čtivá a příjemná. Z několika různých úhlů pohledu, z několika různých let a různých generací. Nejpříznačnější je, jak je každý pohled jiný. V přístupu k životu i světu, ve vnímání lásky a vlastních příležitostí. Podobné příběhy se spolu setkávají denně a vidět takovou mozaiku v jedné knize je na jednu stranu risk. Ale pokud se správně podá a pokud se sám autor do celého příběhu nezamotá, tak je risk přece jenom i zisk.

Myslím, že v případě Lucy Foley to je jednoznačně zisk. Autorka se hned v první knize pouští do poměrně složitého tématu spojeného s válkou. Takže klobouk dolů, že se tohoto konceptu nepustila. Pro mě osobně bylo zpočátku maličko složitější se nějakým způsobem naladit na vlnu příběhu a celkově se v něm zorientovat, ale čím déle čtete, tím víc se do knihy dostáváte a tím lépe chápete vzájemné vazby a vztahy. Není těžké předpovědět průběh celé knihy, ale i tohle si myslím, že přidává příběhu na osobitosti a originalitě.



Projekt: OHEŇ - Zrcadlo, zrcadlo, pověz mi, která z obálek je nejkrásnější?

22. února 2016 v 18:46 | Snow Fairy |  Projekt: Oheň


Ahoj,

pro dnešek pro vás mám opět trochu jednodušší, nenáročný článek do projektu Oheň. Sama osobně mám moc ráda ankety. Ani nevím proč. Stačí, když kliknete a i váš jeden hlas může rozhodnout o něčem. Třeba o tom, že něco vyhrajete nebo o tom, že něco vyhraje někdo druhý. Můžete tím udělat radost sobě, ale i někomu jinému. Neříkám, že ankety jsou něco vyjímečného, kouzelného a že bych bez nich nemohla žít. Ale podle mě je to celkem zábava a navíc se ukáže, kdo má, co rád a komu se co líbí.

A jelikož je Oheň poslední díl do série, rozhodla jsem se udělat anktetu:

Která z knižních obálek této série se vám líbí nejvíc?


Anketu budete mít pod článkem a můžete tam také hlasovat. Je to prosté a jednoduché. Však to znáte. Do komentářů mi potom můžete napsat, pro kterou obálku jste hlasovali a proč.

Abych pravdu řekla, tak mě osobně se asi nejvíce líbí obálka posledního dílu, Ohně. Líbí se ten detail koně Pegase i spodní část obálky, která vypadá trochu jako hořící vesmír.

Dál je ale řada na vás. O které obálce rozhodnete, že je nejhezčí. :)





Snow Fairy

Projekt: OHEŇ - Ukázka

21. února 2016 v 18:06 | Snow Fairy |  Projekt: Oheň


Ahoj,

i přesto, že je dnes neděle, den pro obvyklou Inspiration, rozhodla jsem se tu dnešní neděli udělat jinou. Jelikož se už velmi blíží vydání knihy Oheň a musím vám do té doby dodat ještě víc než jeden článek tohoto projektu, je tudíž nejlepší možností ukázka z knížky.
Abych se vám přiznala, tak ještě nejsem vůbec daleko, co se čtení Ohně týče. Je to skvělá série, jedna z mých oblíbených, to víte, takže tady v tom problém není. Spíš nějak nestíhám. Ale z toho, co jsem si zatím přečetla se mi velmi líbil řádek, který vám níže můžete vidět přepsaný. Myslím, že přesně takový význam, který předkládá onen řádek, je pro tuto sérii hodně typický. Je v něm trochu naděje, ale i zoufalství. Pocit konci světa, ale i naděje na jeho záchranu. Baggottová ví moc dobře, jak psát, aby čtenáře zaujala. A mě rozhodně zaujala, když psala tohle:


"Pravda se mu zvedá z těla jako dlouhá bílá rozvíjející se stužka potřísněná jeho krví."

- Julianna Baggott (Oheň)




Snow Fairy

Projekt: OHEŇ - Julianna Baggott - BIO

20. února 2016 v 19:05 | Snow Fairy |  Projekt: Oheň


Ahoj,

jak jste už z názvu článku možná poznali, dneska vám něco povím o Julianně Baggott. My ji tady v Česku známe právě díky sérii Čistý, která je na jednu stranu oblíbená a na druhou stranu až tolik ne.
Ale za tímto jménem se toho skrývá mnohem, mnohem víc, než jenom YA dystopicko - postapokalyptická série, ze které vám vstávají vlasy na hlavě.

Nebudu vám toho vykládat nějak moc, převážně zajímavosti, fakta a tak podobně, abyste se tady zase neunudili k smrti. Protože i přesto, že Juliannin životopis je hodně zajímavý, moje podání (jakéhokoli) životopisu už tak zábavné není, ačkoli bych chtěla, aby to bylo naopak. To by potom i můj životopis měl aspoň trochu grády.

Ale zpět k Julianně. Baggott je docentkou na Floridské státní univerzitě, kde vyučuje kreativní psaní. Jenom si to představte: přijdete do třídy na první hodinu vašeho vysněného kreativního psaní a co víc, jako super úžasný bonus vás učí jedna bestsellerových autorek nejen YA literatury, ale také spisovatelka, která vydává knihy pod pseudonymem Bridget Asher nebo N. E. Bode, a básnířka píšící osobitou poezii.



Vypadá to, že Julianna Baggott je žena mnoha tváří. Kromě klasického psaní je Baggott také esejistka. Jednou z jejích nejúspěšnějších esejí je ta s názvem "Hello, Stranger" která byla publikována online na webové stránce s názvem Real Simple.

Z Julianniných románů se většina z nich dočkala velkého kritického přijetí a ocenění. Její román "Girl Talk" o dívce jménem Lissy, která se po letech ohlíží zpět a uvědomuje si, jak moc se její život dobodá životu její matky, se brzy po vydání stal světovým bestseller. Po knize Girl Talk vydala Julianna knihu The Miss American Family, která se stala Boston Globe bestesellerem.
Dalšími velmi úspěšnými knihami, které stojí za zmínění jsou například Harriet Wolf's Seventh Book of Wonders a All of Us and Everything.

Takhle by mohl výčet jejích úspěchů pokračovat skoro donekonečna. Protože dalšími knihami, které vydala, jsou například The Madam, Which Brings Me to You, napsanou ve spolupráci se Steven Almondem. Další knihy, My Husband's Sweethearts, The Pretend Wife a The Provence Cure for the Brokenhearted napsala pod výše zmíněným pseudonymem Bridget Asher.

Kromě románu pro starší věkovou kategorii, napsala Julianna Baggott i několik knih pro mladší čtenáře pod pseudonymem N. E. Bode. Jedná se o knihy The Anybodies, The Slippery Map, The Prince of Fenway Park a The Ever Breath.

A nakonec je čas pro onu zmíněnou poezii, která mi po čtení série Čistý, k Julianně až tolik nejde, ale věřím, že young adult literatura mixnutá dystopickou budoucností a jistým prvekm armageddonu, je jenom jedna z tváří, které na Julianně čtenáři obdivují.
Jestli jste do poezie zapálení stejně jako do ostatních kategorií literatury, mohly byste zkusit číst sbírky poezií právě od Julianny Baggott. A jestli znáte její styl psaní, věřím, že její poezie stojí alespoň za zkoušku.
This Country of Mothers, Compulsions of Silkworms and Bees a Lizzie Borden In Love: poems in women's voice.

***


Myslím, že tohle asi i stačí. Ještě víc takových informací v mém podání a asi byste si mohly jít lehnout. Je toho o Julianně ještě mnohem víc, ale od toho jsou tady i její vlastní stránky, kde byste měli najít všechno, co chcete a potřebujete vědět o této mimořádné autorce.

Zatím se tedy mějte krásně a u dalšího článku ahoj.


Snow Fairy

V Melounovém cukru

19. února 2016 v 14:35 | Snow Fairy |  Coffee Time


Ahoj,
jsem zpět s další kavárničkou, kterou jsme Lenčou navštívily a ověřily svýma "profesionálníma kavárenskýma očima."
To rozhodně berte jako hodně velkou nadsázku. Nejsme ani profesionálové a jestli mám mluvit za sebe, tak ani oči mi moc dobře neslouží.
Nicméně na našem seznamu se nacházela kavárna V Melounovém cukru, opět v Brně. Neskutečně miloučký a příjemný název. Hodnocení, ohlasy, všechno nasvědčovalo tomu, že by se možná Melounový cukr mohl alespoň částečně přiblížit Skogu, který jste si mohli prohlédnout v této rubrice minulý týden.




Ale rovnou říkám, že do teď se Skogu nic nevyrovnalo. Žádná kavárna. Ani Melounový cukr bohužel ne. Melounový cukr je krásná kavárna, měla jsem neskutečně dobré cappuccino a Lenča si dala vynikající cheessecake, borůvkový na Oreo sušenkách, který se jenom rozplýval na jazyku. Co z Melounového cukru opravdu, opravdu doporučit a nejvíc vyzdvihnout, jsou právě cheesecakes.
Na první pohled vidíte, že jsou opravdu poctivě vyrobeny z kvalitních surovin, ne z nějakých náhražek nebo levnějších alternativ. Na první kousnutí to i pocítíte na svých chuťových pohárcích. Za tu cenu opravdu stojí za to si nějaký vybrat.




Já jsem měla zase opravdu výborné capuccino, jak už jsem výše zmínila. Neskutečně se mi líbí vzory ze smetany. Vždycky, když je vidím, automaticky vytahuji mobil a fotím, dokud nemám asi tak deset tisíc fotek.
Řekla bych, že celkově v občerstvení a kávě není moc co dodat. Všechno to chutná výborně.
Ale je tu několik věcí, které nás prostě nenutily zůstávat.
Kavárny mají takovou svou vlastní, příjemnou, přátelskou atmosféru. Cítíte se v nich dobře a pohodově a všechny vaše starosti a problémy se alespoň na chvíli někam vypaří a vy chcete zůstat tak dlouho, dokud to jde. To proto jsme s Lenčou obě milovnice kaváren. Díky té atmosféře, soukromí. Máte se tak, že si chcete zapamatovat každý kousek celé kavárny, že si chcete vyfotit i tu nejmenší maličkost, která je v dosahu.
Kavárna V Melounovém cukru je taky hezká na pohled a moderní, ale je tam velmi málo místa. Když vedle vás sedí skupina lidí nebo stačí dvojice, v podstatě slyšíte co si říkají. Jste si takhle se všemi, řekla bych, možná až příliš blízko. Já naprosto chápu, že to s místy třeba nebylo tak jednoduché vyřešit, ale V Melounovém cukru není až tolik místa na to si povykládat vyloženě v soukromí.
My s Lenčou jsme seděly dokonce u baru, hned vedle mlýnku na kávu a kávovaru. Tudíž jsme mohly slyšet, co si vykládají ženské vedle u stolu a zároveň jsme spíše slyšely onen kávovar než jedna druhou.




Jako poslední, co nás příliš neohromilo, byla obsluha. Ne že by byla vyloženě nepřátelská, ale tak nějak bych ji označila za takovou nucenou společnost. Přišla za námi, protože musela. Nebo mi to alespoň připadlo. Byly jsme zvědavé, jaké druhy cheesecaků jsou nejlepší, ale například konkrétní doporučení nám nebylo řečeno.
Ale abych tolik nekritizovala. Řekla jsem vám spíše, jaké byly naše pocity z první návštěvy a jak jsme celkově vnímaly atmosféru. V Melounovém cukru je podle nás příklad kavárny, ve které se stavíte vypít kávu a zakousnout cheesecake, což je dohromady otázka asi necelé hodiny.
Ale velkou výhodou jsou, jak jsem už řekla, ty cheesecaky. Také to, že vám automaticky přinesou karafu čisté vody. To se u kávy vždycky hodí.
Na Melounový cukr jsme se moc těšily, protože ohlasy má opravdu excelentní, ale nakonec jsme odcházely s trochu smíšenými pocity.
Je to krásná kavárna a jestli nemáte až tolik rádi moc prostoru a preferujete raději menší kavárny, Melounový cukr navštivte. A rozhodně neříkám, že byste tam neměli jít jen tak. Cukr je opravdu prvnotřídní kavárna, co se týká občerstvení, takže už jenom proto abych vám návštěvu doporučila. Dál je to ale hodně na preferencích každého z vás a na vašich pocitech.












Zatím se mějte krásně a brzy se zase uvidíme.


Snow Fairy

Filmová recenze - Deadpool

17. února 2016 v 19:21 | Snow Fairy |  Filmové recenze

Deadpool

Režie: Tim Miller
Žánr: Marvel, Comics, Akční, Fantasy, Sci-fi, Romance, Humor, Superhrdinové, X-Men
Datum české premiéry: 11. 2. 2016
Název komiksové předlohy: Deadpool
Autoři komiksové předlohy: Gerry Duggan, Tony Moore, Brian Posehn, Geoff Daroow

Hrají:
Ryan Reynolds, Morena Baccarin, Ed Skrein, T. J. Miller, Karan Soni, Michael Benyaer, Brianna Hildebrand, Style Dayne, Stan Lee, Kyle Cassie, Hugh Scott a další.










Trailer:




Vidina nejnovější marvelovky mě do kin láká už jenom díky tomu Marvelu. Jako skalní příznivec této komiksové společnosti už beru každý nový film nějako samozřejmost. Pokaždé mi něco říká: "Holka, na to musíš jít. To prostě musíš vidět!"
A i přesto, že nedám dopustit na klasickou marvelovku, ve které se všemi známí hrdinové, kapitáni a mutanti, snaží zachránit svět, Deadpool se svým vlastním filmem, který se marvelovským měřítkům absolutně vymyká, je pokoukáníčko, které stojí za to.


Deadpool, jakožto mírně zvrácená, nadsazená a drzá odnož skupiny mutantů, X-Men, slibuje mnohé, jenom ne to, co čekáte. Wade Wilson se svým příběhem dostává do úplně odlišné linie hrdinů od Marvelu. Sám by o sobě sice řekl, že je super, ale ne hrdina. A i přesto, že celý film je braný spíše jako velmi vtipně podaný a nadsazený akčňák, dosahuje stejných kvalit jako jeho superhrdinští a super boží kolegové ze společnosti. Wilson je sice žoldák a sprosťák, ale přece jenom i hrdina. Jenom maličko odlišný.


Nicméně odlišný takovým způsobem, že se na to nedá zapomenout. Deadpool je tak bombastický, vtipný, sebeironický, neotřelý a bezprostřední (ne)hrdina, že se vám Coca-Cola (nebo popřípadě Mountain Dew) povalí nosem.
To, že Deadpool bude něco neskutečného, dokazovalo i hodonínské kino zaplněné snad do posledního sedadlo. Což takhle normálně nebývá. Hned s úvodní, mimochodem nesmírně originální, scénou nastavenou na slow motion, se začalo otřásat celé kino smíchem. Řekla bych, že pokud máte špatnou náladu nebo žádnou náladu a cítíte se asi tak jako ta hnědá hromádka s očima (vy víte, jaká hromádka :D), pusťte si Deadpoola. Wade Wilson vám obrátí svět vzhůru nohama. A to tak, že se vy budete smát tak moc, že skončíte vzhůru nohama.

Ale jako dobrá marvelovka si i Deadpool na druhou stranu zachoval tvář člověka, který se ke svému hrdinskému alter egu dostal z nějakého těžkého, zátěžového důvodu. Wade je, na vzdory všemu dorůstání částí těla a nesmrtelnosti, pořád člověk s emocemi. S pocity a příběhem, který se za ním nenese v tradičním vážnějším duchu, ale tak jako tak je tady stín onoho života patrný.
Takže i přesto, že Deadpool nebojuje tak úplně za dobro světa, ale spíše za své vlastní dobro a dobro své milované, nemá divák nejmenší problém se do filmu absolutně ponořit.
Speciální efekty, grafická úprava, střih, přítomnost flashbacků, Ryan Reynolds a Stan Lee jako maličká třešnička na ... hromadě. Tím vším je filmová adaptace Deadpoola vyšperkovaná a dovedená k dokonalosti. Samozřejmě to asi nebude film úplně pro každého. Ale kdo zná a má rád Marvel, Deadpoola by si neměl nechat ujít. Blockbuster, který vás dovede k slzám. Smíchem.



Hodnocení
99%

Projekt: OHEŇ - Úvodní článek

15. února 2016 v 14:59 | Snow Fairy |  Projekt: Oheň


Ahoj,

už dlouho tady nebyl žádný projekt s nějakou nově vycházející (nebo už publikovanou) knihou. A protože se blíží vydání třetího dílu série Čistý od Julianny Baggott, jsem zde s projektem i k onomu poslednímu dílu.
Pokud byste se třeba chtěli podívat, jaké byly předchozí projekty na předchozí dva díly, klikněte:

ZDE pro Projekt: Čistý
nebo
ZDE pro Projekt: Splynutí

Jako obvykle je tohle jenom úvodní, informační článek, ve kterém vám povím, o čem budu v příštích několika dnech v rámci tohoto projektu psát. Články nebudou pravidelně každý den, ať je na blogu taky místo pro další rubriky a recenze a další věci. Takže další článek čekejte třeba ve středu nebo ve čtvrtek nebo tak nějak. Však to tady na uvidíte, uvidíte to taky na facebooku, takže byste o to pravděpodobně neměli přijít.
Tudíž vám tedy neřeknu ani konkrétní data, kdy články vyjdou. Řekla bych, že to bude i takový překvápkový projekt.


Články se prostě objeví neohlášeně.
Nikoli pro dramatičnost, ale proto, že jsem lenoch a veškeré moje perspektivní myšlení se někam záhadně vypařilo.

Co vám ale řeknu, je, že se budete moci těšit na nějakou tu ohnivou anketu, dozvíte se také něco o autorce trilogie, Julianně Baggott, o Ohni vám podám nějaké základní informace (možná) s mini recenzí, samozřejmě očekávejte recenzi na knihu a s trochou štěstí se zde taky objeví giveaway. O některých článcích ještě maličko přemýšlím, jak je udělat zajímavější, tak snad z toho taky něco bude.
Jako u mě už obvykle, tohle není nijak profesionální projekt. Dělám ho já sama, protože mám tuhle sérii ráda a chtěla bych na ni nějak nenásilně trochu víc upozornit, takže nečekejte nějaké převeliké grafické vymoženosti. Je to docela jednoduchý projekt, který hlavně doufám, že vás bude bavit, že vás na knihu trochu navnadí a pokud jste sérii ještě nečetli, tak vás třeba navnadí na čtení celé série.

Ještě jednou opravdu doufám, že vás bude projekt aspoň trochu bavit a doufám, že se na některé z článků těšíte.

Zatím se mějte hezky a rozhodně se opět brzy přihlásím s dalšími články, nejen do Projektu: OHEŇ.


Snow Fairy
Get your own free Blogoversary button!