Únor 2016

Inspiration (131) - Behind the Laugh

14. února 2016 v 20:12 | Snow Fairy |  Inspiration
-Meme od Nikki Finn.


Ahoj,

zase ten konec týdne. Pondělky jsou vážně vražedná věc. Jsou dny, kdy by se do školy, nebo práce, rozhodně chodit nemělo. Takže nikdy. :D
Ale aspoň že v neděli pro vás mám tyto články.

Dnes pro vás mám v podstatě záznam z celého týdne. Ne každého dne, ale hlavně pondělí, pátku a dneška, neděle. Jsou chvíle, kdy jste to prostě jenom vy. Žádná maska, žádná snaha zavděčit se společnosti, žádná cenzurováná konverzace nebo, nedej bože, nucená konverzace. Někdy si říkám, že i když lidi už nějakou dobu znám a mám je ráda, nejsem to úplně já. Když poznám někoho nového, snažím se udělat dobrý dojem. Myslím, že je to normální, že se snažíme někomu nového ukázat nějakou naši novou tvář. Pokud je to přátelství, které má vydržet, začneme si na toho člověk zvykat mnohem víc a nějaké masky odletí hodně, hodně daleko.
Jsem moc ráda, že takovou osobu, se kterou se nestydím dělat ty největší blbosti, mám ve svém životě i já. Nechci se vám tady vychloubat. Chci vám říct, že i smích zní mezi takovými lidmi, kteří jsou na sebe zvyklí, jinak. Upřímně. Není nad to, když se před někým můžeme smát naprosto otevřeně, přirozeně, aniž bychom si museli připadat nutně jako blázni zralí na svěrací kazajku.
Ty nejlepší momenty a to nejmilejší přátelství se děje s hudbou a smíchem v pozadí. I když žádná hudba nehraje a nikdo se nesměje.





































SKØG Urban Hub

12. února 2016 v 21:07 | Snow Fairy |  Coffee Time

Ahoj,

a vítám vás u nové rubriky! Která toho s knihami na první pohled až tolik společného nemá, ale na pohled druhý toho mají tyto dvě věci společného hodně. Kavárny.
Začátkem týdne jsme s kamarádkou Lenčou, kterou už tady na blogu znáte skoro jako druhou adminku, započaly naši tour po kavárnách. Začalo to poměrně nevinně. Větou: "Tak tam zkusíme zajít." A z této věty je teď celá rubrika na blogu. Nesmírně si užívám psaní takových článků. Protože posezení, kávu, čaj, jídlo a milou a příjemnou atmosféru miluji asi tak stejně jako knihy.

Vždycky v pátek se budete potkávat s různými kavárny, které jsme navštívily. Teď jich mám nachystaných několik, které jsme prošly za opravdu krátkou dobu, takže se vlastně máte na co těšit. Berte tuto rubriku jako zábavu, ale také jako doporučení. Protože do kavárny si chodíte vychutnat nejen dobrou kávu a jiné delikatesy, ale také si tam chodíte užít klidu, čtení nebo psaní článků.
A dnešní první obětí je kavárna SKØG Urban Hub v Brně.




Urban Hub je pro nás obě jedno velké překvapení. Původně jsme ani ten den neplánovaly navštívit právě tuto kavárnu, ale jinou, o které budu mluvit pravděpodobně příští týden. Zpětně si říkám, že by bylo opravdu velká škoda, kdybychom tam nezašly.

Při pohled na tuto kavárnu mizí všechny Starbucksy a jiné kavárny nějak opravdu velmi daleko. Urban Hub je jedno velké potěšení. Zážitek jak pro oči, tak pro duši. Takhle nádhernou kavárnu jsem si snad ani v těch nejkrásnějších snech nepředstavovala.
Než vstoupíte, tak se Urban Hub jeví jako normální, obyčejná kavárna, ale jakmile vstoupíte, okolní svět mizí. A já opravdu nepřeháním, i když víte, že já přehánět umím.
Nicméně nepřeženu to, když řeknu, že Urban Hub je doslova designový ráj. I návštěva toalet by se dala považovat za zážitek. Takhle krásně vymyšlenou kavárnu, s příjemnou hudbou, která nádherně doplňuje atmosféru, jen tak nenajdete. Minimalistický styl s prvky staré školy je naprosto geniální. A ten strop ze žárovek! Chtěla bych mít sny s takovým stropem.




K celé té dokonalosti, kterou dnes opravdu nebudu šetřit, je tu další důležitá součást krásné kavárny, do které se budete rádi vracet. A tou je obsluha. Přátelské, milé osoby, které neváhají poradit, co je nejlepší si objednat. Úsměvy nešetří a díky tomu je pobyt v krásném prostředí ještě o to něco krásnější a příjemnější.

Koncept celé této kavárny je naprosto božský. Navíc se mě i Lenči, vedle klasických českých, hodně líbí i anglicky psaný jídelní a nápojový lístek. Angličtina je dnes součást světa a Brno je město, které normálně navštěvují lidé z cizích zemí, takže detail v podobě anglického lístku je velký výhoda a dobrý nápad, který se neztratí. Můžete si zde zdá snad všechno, na co vzpomenete a přesto to v nabídce nevypadá přeplácaně. Limonády s netradičními příchutěmi v zavařovačkách místo klasických sklenic působí svěže, studentsky a neskutečně přívětivě a originálně. A jestli se také rozhodnete pro limonádku, tak rozhodně (rozhodně !!!) jděte do borůvkovo-levandulové. To je doslova nebe v hubě.




Já vím, že slovy chvály dnes opravdu nešetřím, ale tato kavárna si každé to slovo naprosto zaslouží. S Lenčou jsme se shodly na tom, že krásnější a atmosferičtější kavárnu jsem ještě nenavštívily. S každou návštěvou Brna je Urban Hub povinnou zastávkou. Takový klid a pohodu v takovém prostředí stojí za to zažít. A hlavně si zapamatovat. Takže pokud jste z Brna a ještě o Urban Hub nevíte, i když si myslím, že už jste o tom určitě slyšeli, neváhejte se tam zastavit. Třeba i každý den ze školy. A pokud nejste z Brna (my z Brna také nejsme)... navštivte Urban Hub také! Na příští návštěvě Brna víte kam jít.
























Facebookové stránky Urban Hub

PS: Knihy v této kavárně budou vždycky vypadat tak neskutečně kouzelně...



Filmová recenze - The Danish Girl / Dánská dívka

10. února 2016 v 18:20 | Snow Fairy |  Film Reviews

The Danish Girl / Dánská dívka

Režie: Tom Hooper
Žánr: Životopisný, Drama, Realistický, Transgender, Romance
Datum české premiéry: 4.2.2016
Díl: -
Délka filmu: 119 minut
Název knižní předlohy: Dánská dívka (The Danish Girl)
Autor knižní předlohy: David Ebershoff

Hrají:
Eddie Redmayne, Alicia Vikander, Adrian Schiller, Amber Heard, Claus Blue, Richard Dixon, Ben Whishaw, Nicholas Woodeson, Philip Arditti a další.










Trailer:




Příběh dánského malíře Einara Wegenera, muže, který jako první v historii podstoupil změnu pohlaví, byl pro mě od samotných počátků neskutečným lákadlem a filmem, na který se rozhodně půjdu podívat do kina. Eddie Redmayne v hlavní roli sám o sobě slibuje velmi kvalitní zážitek. Trailery slibovaly něco, co je v samotné podstatě fascinující, ale na druhou stranu ještě i v dnešní době poměrně nepochopené.
Nicméně všechny aspekty filmu byly více než naplněny. Dánská dívka je počin, na který dlouho nezapomenete.

Já osobně naprosto obdivuji a zbožňuji nejen knižní, ale i filmová životopisná dramata. Co víc, Dánské dívky se ujal režisér, Tom Hooper, který sklidil úspěch už za své nejnovější Bídníky z roku 2012 a za Královu řeč, zlatý oscarový film, který nadchl nejen samotnou Akademii, ale v podstatě celý svět.
Pro mě byl i Hooper velkou zárukou, že Dánská dávka bude jako film stát opravdu za to. Počátky filmu Dánské dívky započaly už opravdu hodně let zpátky, kdy si Hooper na jednu stranu nebyl jistý, zda se do natáčení vůbec pustit. Přece jenom téma je to poměrně složité k přípravě. Nakonec se na scéně objevil Eddie Redmayne, který po Teorii všeho smazal všechny hranice pojmu herectví brilantním a fenomenálním ztvárněním Stephena Hawkinga. A myslím, že to byla nejlepší volba, jakou mohl udělat.


Eddie Redmayne je pan herec. Má neuvěřitelný talent a svým rolím dodává neskutečnou hloubku. Možná se neobjevuje až v tolika filmech každý rok, za to ale každá jeho role je do hloubky nejen zahraná, ale hlavně prožitá. Redmayne jenom nehraje, on postavu ze scénáře vytahuje na světlo a dává jí život. Každý pohyb, každý jeho výraz, je precizní práce herce, který svou roli bere profesionálně a víc než jenom jako povinnost. Velmi si této vlastnosti na Redmaynovi cením. Každý film, kde hraje, je požitek.
Stejně tak nádherným způsobem excelovala Alicia Vikander. Na ní a na Eddie Redmaynovi stál v podstatě celý film. Kdyby nebylo jich, Dánská dívka nebude tak plná emocí a ani zdaleka tak povedená jako opravdu je. Alicia ztvárnila postavu Einarovy manželky vším, co má. Uchopila postavu a svým talentem ji udělal skutečnou. Gerda Wegenerová je talentová umělkyně, která svoje uplatnění mezí malíři a vedle vlastního úspěšného manžela teprve hledá a která toho postupně hodně ztrácí. Na druhou stranu ale i získává. Vidět Aliciu v takové roli i v takové pozici je, stejně jako v případě Eddieho Redmayna, brilantní zážitek.


Oproti knize tady samozřejmě jsou jisté odlišnosti, ale u knih se pokaždé dozvíte více než ze samotného filmu. Dánské dívce ale ani maličké nesrovnalosti neuškodily. Film je ryzí umění a každý záběr kamery, každá změna scény, je scéna, kterou bych neváhala dát si s radostí za rámeček. Transgenderové téma je záležitost i dnešní doby a myslím, že Hooper dal jasně najevo, že je to věc, které se nemusíme v žádném případě bát. Film také poukazuje na to, že tehdejší společnost dvacátých let se k této problematice staví hodně negativně a ani doktoři, kteří by měli hlavně podporovat pacienty, to berou jako snůšku nechutností. Jiným způsobem než knihami, příběhy nebo filmy se tato tématika nedá posunout dál a nějakým způsobem společnosti osvětlil, že ať už se člověk cítí jakkoli jinak, pořád je to člověk, jehož cena se počítá.

Dánská dívka se svými postavami je jednou velkou inspirací pro celý svět. Lili Elbe / Einar Wegener je také ikonou a inspirací transgenderové komunity a myslím, že charakter této postavy má opravdu moc něco změnit. Jsem pyšná, jak celý film dopadl, jak Eddie celému filmu exceloval, protože si myslím, že tohle je záležitost, kterou by mělo vidět co nejvíce lidí. Řekla bych, že je to příběh dojemný a schopný otevřít oči nejen lidem, kteří se cítí podobně jako Einar, ale i každému jinému člověku. Je to příběh, který pomáhá pochopit, naučí o důvěře a síle lásky a odvahy a že jít za svými sny je to nejlepší, co můžeme v životě udělat sami pro sebe. Lili usilovala o splnění svého snu a najít odvahu sama v sobě a v té době, je něco, za co stojí jít do kina. A za co stojí vidět Dánskou dívku opakovaně.
Vedle Teorie všeho, kterou Eddie také neskutečným způsobem dotáhl k dokonalosti, je Dánská dívka dalším filmem mého srdce. Každá oscarová nominace, kterou Dánská dívka získala by si zasloužila i samotnou cenu.



Hodnocení
100%

Inspiration (130) - For Better Tomorrows

7. února 2016 v 17:21 | Snow Fairy |  Inspiration
-Meme od Nikki Finn.


Ahoj,

jsou prostě dny, kdy vám i spojení pravé poledne přijde přemrštěné. Od začátku roku mám dny, kdy nemůžu vymyslet kloudnou myšlenky a když už tedy musím, tak na to potřebuji minimálně několik hodin a spánek, abych byla schopná to říct. Jsou taky dny, kdy dostanete takovou facku, že se vám možná opravdu rozsvítí. Něco na ten způsob se mi stalo v lednu. Už jsem o tom trochu mluvila a nechci tím tady nikoho dopodrobna otravovat. Chci jenom říct, že i když pár dní nebo týdnů taková situace trvá, je důležité si uvědomit, jestli vám za to ti lidé stojí. Jestli alespoň jeden z nich stojí za to, že se v životě cítíte jako cizinci a už neznáte ani vlastní cenu. Jsou jistě nejrůznější pro a proti a ty je důležité zvážit.
Ať už se jedná o kohokoli nebo cokoli, řekněte si: "Vážně mi ten člověk stojí za to, abych ze se sebe dělal/a hlupáka?"

Máme lepší dny a máme horší dny. Tak to prostě je. Prožijeme je, ale za každý zaplatíme jinak. Je to možná sobecké, ale v životě bychom měly být, alespoň částečně, vlastní prioritou. Každý máme svou cenu a tu je důležité znát. Lidé, kteří ji znají, vás neopustí, pomohou vám a nepodrazí vás. Lidé, kteří si vaši cenu neuvědomují vám nestojí za to. Je to těžké, opravdu je a možná je to i kruté, ale pocit, který máte, když vám ze života odejde člověk, který vás nebral víc než jako hračku, je nepopsatelný.
Jak jsem tedy řekla, máme horší dny, ale zítra je vždycky nový den a vždycky to může být ten nejlepší. Nezapomínejte na sebe.





















Knižní Zúčtování - Leden

6. února 2016 v 17:32 | Snow Fairy |  My Books


Ahoj,

jsem tady konečně se zúčtováním. Popravdě ho mám nafocené už asi týden. Ale minulý víkend jsem se ještě snažila setřást ze sebe zbytky ledna, takže jsem si fotky ušetřila na dnešek, na víkend. Na ten moment, kdy bude aspoň trochu klid. Hned, co jsem před chviličkou vytáhla z trouby domácí housky, jsem sedla za počítač a začala psát. Vlastně toho ani neplánuji moc psát, protože tyhle článku jsou hlavně o fotkách knih, které se mi shromáždily za měsíc, tentokrát za měsíc leden roku 2016. Jak byl leden pro mě opravdu ošklivým měsícem, knihy se mi naskládaly krásné. Takže vám je, jako vždycky, s radostí ukážu.


Knihy, které jsem si koupila













Knihy, které jsem dostala ke zrecenzování




Za knihu od Lucy Foley mnohokrát děkuji nakladatelství Ikar.



Za knihu od Francescy Haig mnohokrát děkuji nakladatelství YOLI.



Za knihu od Diany Gabaldon mnohokrát děkuji nakladatelství Omega.



Za knihu od Lauren Willig mnohokrát děkuji nakladatelství Omega.



Za knihu od Eliny Hirvonen mnohokrát děkuji nakladatelství Omega.



Za knihu od Sarah J. Maas mnohokrát děkuji Databázi knih.


Všechny knihy pohromadě





I když to dnes z mé strany bylo poněkud kratší a bez povídání, doufám i tak, že jste si užili fotky. Říkám si, že nějaké dlouhé odstavce nejsou moc potřeba, stačí, že to vidíte, knihy mluví sami za sebe a nějaké velké moje řeči asi nejsou ani potřeba.

Zato bych ale ráda slyšela od váš, jaké knihy se Vám nastřádaly za leden a jaká je vaše nejoblíbenější?
Jak už asi tušíte, u mě je to moje milovaná Dánská dívka.


Snow Fairy

Recenze - Důvod dýchat | Když jediné, co má, je být silná

3. února 2016 v 18:14 | Snow Fairy |  Recenze

Důvod dýchat

Autorka: Rebecca Donovan
Žánr: YA, Romance, Contemporary, Fiction, New Adult, Realistic, Drama
Díl: 1.
Originální název: Reason to Breathe
Počet stran: 448
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Lucka Bohemia










***


Co Emma žije s tetou a strýcem, nepamatuje si, co to znamená pohodový den. Co to znamená normální den. Všechno se odchodem jejích nejbližších zhoršilo a dostalo se až tam, kde Emma už nedokáže obhájit a najít svou vlastní cenu.
Když už jí není oporou nikdo doma, snaží se Emma co nejvíc to jde být perfektní studentkou. Ty nejlepší známky, nejlepší výsledky v mimoškolních aktivitách, to nejlepší hodnocení ve všem. Ale maska, kterou za dne nosí po školních chodbách, je pro lidi kolem nepoznatelná. Jediná, která trochu vidí pod, je Emmina nejlepší kamarádka Sara.
S příchodem Evana Mathewse se ale doslova všechno otočí vzhůru nohama...


Každý má svůj vlastní důvod dýchat, i když se dějí ty nejhorší věci. Rebecca Donovan vtiskla hlavní hrdince své knihy velké a těžké břemeno, které unést je doslova boj o život.

V podaní Rebeccy Donovan je celá kniha skrz naskrz prolezlá nejistotou, strachem a snahou být co nejlepší za každou cenu, aby se člověk mohl později dostat na lepší místo. Myslím, že téma, které se Donovan nebojí v celé knize rozvádět s neskrývanou náruživostí a živočišností, je současné a přesto dobře přehlédnutelné, takže se mi líbí, že ho autorka vytáhla takhle na světlo. Přiznám se, že v určitých částech je na mě projev otevřený tak, že jsem měla maličko problém pokračovat ve čtení. Nemyslím si, že je to špatně, jenom je to tematika, která dokáže se čtenářem pořádně zamávat. Líbí se mi, že se autorka nebojí všechno otevřeně popsat, ale jak říkám, téma je to těžké a když o tom čtete, je ještě těžší zůstat nestranný/á a nedotčený/á.

Od tématu, které si myslím, že se jako tahák příběhu hodí a díky kterému se autorce celou knihu určitým způsobem podařilo obohatit, se dostávám k článku, který mi dělal dost problémy. A tím je hlavní protagonistka Emma. Už opravdu dlouho jsem se nesetkala s postavou, kterou bych měla sto chutí profackovat každou druhou stranu. Emma je až příliš sebezničující člověk. Já na jednu stranu naprosto chápu její chování. To všechno, co se jí děje doma, a celkově v životě, je něco, co by hodně lidí už dávno položilo na lopatky. Ale ona si absolutně neuvědomuje cenu, kterou má její život. V žádném případě si nepřipouští nějakým způsobem naději, kterou má a ani si o sobě nemyslí, že by si nějakou zasloužila a všechno dává za vinu sobě. Její chování je věc, která se mi na knize opravdu nelíbí. Mezi postavami okolo je Emma takovým poněkud rušivým článkem. Naopak kamarádka Sara je Emminým protipólem. Je jedním z těch lidí, které byste chtěli mít po boku.

Na první setkání s knihou Rebeccy Donovan si myslím, že to dopadlo průměrně. Jak je podtext knihy, zaměření a podání tématu velice otevřené a kvalitní, postavy a celkové vyznění je opravdu spíše průměrné. Řekla bych, že je to typ knihy, která se buď líbí anebo nelíbí. Označení světový bestseller bych spíše ještě přehodnotila, jelikož si myslím, že existují o hodně lepší knihy. Ale na jednu stranu má Důvod dýchat něco, co vás přece jenom donutí číst až do konce.



Recenze - Never Never: Part Three | What does it mean when you say never forget

1. února 2016 v 18:55 | Snow Fairy |  Recenze

Never Never: Part Three

Autorky: Colleen Hoover, Tarryn Fisher
Žánr: YA, Contemporary, Mystery, New Adult, Romance, Paranormal, Novela
Díl: 3.
Originální název: Never Never: part Three
Rok vydání (EN): 2016 (19. ledna 2016)
Počet stran (EN): 130 (paperback)
Nakladatelství: On Demand Publishing



Obsahuje spoilery na přechozí díly!






***


11:00 je čas, kdy se Silas a Charlie mění v osoby, které si nepamatují pořadně ani své jméno. Nevědí, kdo jsou, kde jsou a co vlastně žijí za život. Ale tentokrát je přece jenom něco trochu jinak.
Tentokrát nejsou úplně odkázáni na to, co si myslí, že je pravda a jak si myslí, že by se měli oba chovat a jak by měli žít. Teď u sebe mají důkazy, že se jim to děje opakovaně. Ve stejný čas. Z nějakého důvodu. Všechny vzpomínky mizí. A dvě osoby, které byly zvyklé být si tak blízko si najednou nemohou být vzdálenější.
Konečnou otázkou tedy je, jestli jsou Silas i Charlie připraveni odhalit úplnou pravdu...


Závěrečný díl krátké série z per dvou uznávaných a bestsellerových autorek, Collen Hoover a Tarryn Fisher, slibuje nečekané odhalení velké záhady, která začala minulý rok plést hlavy čtenářům po celém světě. Teď je čas odhalit pravdu.

Mysteriózní série Never never o mladém páru, který každých 48 hodin úplně zapomene, že patří k sobě, se dostala do svého konce. Byť se jedná o kratičkou sérii, nápady obou autorek ukázaly, že i ta nejkratší série může obsahovat neskutečné množství šokujících odhalení, překvapení a momentů, kdy čtenářům dochází slova. Řekla bych, že Never Never je mimořádně povedená série. Každá z autorek přinesla knihách svou chemii a um a ani jedna kniha se nedá označit za úplně průměrnou. Třetí část slibovala něco naprosto nečekaného, velkolepého a šokujícího. Po dvou předchozích dílech jsem se upřímně i bála, co si autorky připravily, čekala jsem, že celé téma uchopí takovým způsobem, že z konce třetí části bude skoro atomová bomba překvapení. Nemůžu říct, že by se mi kniha nelíbila. Jako obvykle se tato angličtina čte rychle, jednoduše a se stylem psaní obou autorek jsem nečekala nic menšího než něco skvělého. Ale ten konec...

Myslím, že závěr je nejstěžejnějším momentem série a čekala jsem ho opravdu doslova bombastický, explodující silou slov a odhalení. Ale to se naneštěstí nestalo. Myslím, že předchozí díly byly mnohem více napínavé, více nepředvídatelné. Závěr byl spíše než šokem zklamáním, protože se v podstatě nejednalo o nic až tak šíleného, jak to na počátku vypadalo. Při sérii s takovým obsahem čtenář čeká něco, co je těžké pochopit. Z čeho mi padne brada až na zem a z čeho nebudu moct spát ještě aspoň týden. Jsem si jistá, že Hoover i Fisher to myslely dobře, podpořily ideál lásky a celkově podpořily romantické téma jako celek, i přesto, že série to není nijak zvlášť romantická. Ale ve skutečnosti by se Never Never hodilo něco více psychologického, více mysteriózního a o mnohem více odvážného. Ale i přesto, že závěr mě tolik neuchvátil, epilog byl zajímavý. Trochu neperspektivní, pokud autorky neplánují nějaké další volné pokračování, ale v knihách mám moc ráda kapitoly typu "po pěti (deseti, dvaceti...) letech..." Knihu to vždy ozvláštní a ještě o něco vylepší.

Na jednu stranu je tedy třetí část Never Never trochu zklamání, ale Colleen Hoover a Tarryn Fisher si mě získaly už prvním dílem, takže bych neřekla, že bych celou knihu úplně zavrhla. Stojí za to si ji přečíst a projít i tím koncem třetí části, i přesto, že očekáváte víc. Tyto autorky společně opravdu mají co říct a to i přes trochu tlumenější konec brilantně mystery, záhadné série.


Get your own free Blogoversary button!