Březen 2016

Reviews - Nocte | Serva me, servabo te.

31. března 2016 v 15:40 | Snow Fairy |  Reviews

Nocte

Autorka: Courtney Cole
Žánr: New Adult, Mystery, Dark, Romance, Psychologický román, Contemporary
Díl: 1.
Originální název: Nocte
Počet stran: 344
Rok vydání: 2015
Nakladateleství: CooBoo







***


Někoho ztratit je příliš jednoduché. Za to smířit se s tím, že je ten někdo velmi důležitý pryč, je asi ta nejtěžší věc na světě.
Calla po velké rodinné tragédii začíná pociťovat obrovský tlak. Ze svého okolí, ze všeho soucitu, z faktu, že bydlí v pohřebnímu ústavu a taky z toho, že její nejmilovanější bratr, dvojče, Finn je duševně nemocný a vypadá to, že jeho stav se jenom zhoršuje. Postupně jak blázní Finn, ztrácí půdu pod nohama i Calla. Protože je jediná věc, která ji neustále drží při životě a do jisté míry i při zdravém rozumu, je, že se o Finna musí postarat jak nejlépe umí, tak, aby mu nikdy, nikdo nemohl ublížit. Ani on sám sobě.
Smutné stěny pohřebního ústavu ale začnou rozkvétat s příjezdem nového návštěvníka domu přiléhajícího k ústavu. Dare DuBray. Člověk tak nesmírně odlišný, plný tajemství, že k tomu všemu, co Calla už prožívá může být Dare buď její záchrana nebo její doslovná záhuba...


Tajemství, která až svírají. Tak temná a strašlivá, že je možná lepší je nikdy neodhalovat, nikdy na ně doopravdy nepřijít a nezjistit jejich pravou podstatu a velkou tíhu. Tajemství. Má je každý.

Hned na začátek musím podotknout, že Nocte není něco, co byste si mohli přečíst každý den. Není to něco, co je dobré přečíst. Je to kniha, kterou je nutné, bezpodmínečně, přečíst. Obsah slova tajemství je každému jasný, ale s Nocte se tohle slovo stává o tolik komplikovanější než by se mohlo zdát. Courtney Cole vytvořila hned od počátku nesmírně temný svět. Příběh i atmosféra je tak tísnivá, tajemná, mysteriózní a přitažlivá, že nemůžete dělat nic jiného než jenom pohotově a rychle ptáček jednu stránku za druhou. Tento svět, který se vám rozprostírá pod rukama je místo, na které jste ještě nevstoupili. Je to místo, které ve vás zanechá nesmazatelnou stopu a na samém konci vás zničí. Doslova a úplně.


Spoléhám na něj, že mě přiměje k úsměvu, že mě vytáhne z téhle bažiny do světa, ve kterém přežívá naděje.



Tato kniha je imponující a poutavá už jenom po přečtení anotace. A stejně jako je sugestivní anotace, je i celá kniha. Nesmírně se zaměřuje i na prožitek a zainteresovanost čtenáře. Při jejím čtení totiž cítíte veškerou melancholii, neštěstí a temnotu, která v knize je. Ale veškerá temnota je právě tak vyvažována světlem, které probleskuje v podobě romantiky tak přitažlivé, že je nemožné jí odolat. Všechna ta tajemství tíží nejen postavy v knihách, ale i čtenáře, protože prakticky celá kniha je zahalena do obalu tajemství, které je tak těžké rozluštit. Ať už přemýšlíte nad jakýmkoli koncem, věřte, že až se k němu dostanete budete znát jenom část toho všeho.
Postavy mají opravdu až hmatatelný charakter, a minimálně Dare vám k srdci opravdu přiroste, především postupem celého příběhu. Každopádně jsem se ale přistihla u toho, že i přesto, že mi Calla maličko občas lezla krkem svým zpátečnickým přístupem a tím, jak se neustále opakuje, tak i v tomto případě jsem jí všechny vlastnosti okamžitě zapomněla vyčítat. Pochopíte proč. Jediné na co, myslíte, je totiž konec. A ten neušetří ani postavy a už vůbec neušetří čtenáře.


Mnohokrát děkuji databázi knih za poskytnutí knihy k recenzi!

Quote of the Week #15

30. března 2016 v 15:10 | Snow Fairy |  S hlavou v oblacích

Quote of the Week



Ahoj,

dnešní úryvek je z knihy, která je velmi, velmi temná. Plná smutku, zoufalství, ale i přes veškeré další temné vlastnosti je v ní něco, co téměř září. Určitá část té knihy tak nějak vyčnívá a je v ní něco, co potřebujete vědět. Takže čtete a čtete a všechno, co se dozvídáte vás i trochu děsí. Ale navzdory tomu se chcete posunout dál. Prostě chcete. Jednoduše to potřebujete. Potřebujete vědět, co je to velké tajemství, které vám ve finále vyrazí dech a zlomí srdce. Mluvím o knize Nocte od Courtney Cole. Knize od první strany tak plné něčeho temného, že je to skoro až hmatatelné.
Některé úryvky mi v hlavě zůstanou hodně dlouho. A některé stojí za to, abych si je poznačila. Jako třeba ten, který vám napíšu.


"Dare přikývne a spokojí se s tím, protože takhle to prostě někdy se životem je. Je to skládačka z milionu dílků, a jakmile jeden z nich nezapadá dokonale, nemůže fungovat celek."


- Courtney Cole (Nocte)



Inspiration (133) - In the Middle of the Life

27. března 2016 v 20:03 | Snow Fairy |  Inspiration
-Meme od Nikki Finn.



Ahoj,

když jsem byla malá, mončičáci byly doslova prodloužením mojí ruky. Všechno, o co jsem se starala bylo, jestli mají moje hračky dost jídla, dost místa a ustlané postýlky.
Dnes vám nebudu povídat o vývoji lidského těla nebo lidské mentality. Zas až o tolik vedle šlapat nebudu. Chtěla bych se jenom na chvíli zastavit. Poslední dobou se toho totiž kolem děje nějak příliš mnoho. Kromě dalšího asi milionu věcí, dnes děti dospívají příliš rychle a když už si říkáte, že se to začíná aspoň trochu uklidňovat, zeptá se vás ani ne desetiletý kluk, který před obchodem poptává samolepky na plyšáky Spongeboba, jestli s ním nepůjdete do postele. Tomu už jsem se musela opravdu zasmát. Jakkoli by se to mohlo zdát jako vtip, tohle se mi opravdu stalo. A rovnou říkám, že opravdu nejsem pedofil.

Já osobně ještě nejsem úplně uprostřed života, ale mám ráda, když o všem, co se mi stalo, můžu občas v klidu popřemýšlet. Pouvažovat, co jsem udělala špatně a co by potřebovalo doladit. Ale také, co jsem udělala dobře, protože doufám, že občas se mi nějaký ten přešlap vyhne. Každý potřebujeme čas pro sebe, vstřebat a pochopit věci, které jsme do té doby třeba neměli čas projít a promyslet. Už několikátý den se ráno budím se slunečním světlem pronikajícím oknem do pokoje. Jsem sice pořád velký milovník zimy, ale vědomí, že začíná každé ráno zase vycházet sluníčko, je přece jenom výjimečně povzbuzující. Chtěla bych vám říct, že není nic špatného, když si občas jen tak sednete a budete přemýšlet. Nemá se to s přemýšlením přehánět, to je pravda, ale čas od času trávit trochu času jenom se svojí hlavou se nakonec vždycky nějak vyplatí. Potom si k tomu relaxu vezměte knížku a hrníček čaje nebo kávy a nic se nebude zdát nemožné, jak se to třeba zdálo předtím.





















Batman v Superman: Dawn of Justice

26. března 2016 v 18:40 | Snow Fairy |  Filmové recenze

Batman v Superman: Dawn of Justice

Režie: Zack Snyder
Žánr: Fantasy, Akční, Komiks, Sci-fi,
Délka filmu: 151 minut
Datum české premiéry: 24. 3. 2016
Název komiksové předlohy: Batman v Superman: Dawn of Justice
Autoři komiksové předlohy: Jerry Siegel, Joe Shuster, Bob Kane, Bill Finger


Hrají:
Ben Affleck, Henry Cavill, Gal Gadot, Aym Adams, Jeremy Irons, Jesse Eisenberg, Diane Lane, Holly Hunter, Kevin Costner, Jena Malone, Ezra Miller, Tao Okamoto, Laurence Fishburne a další.










Trailer:



Nad Gotham City se stahují mračna. Stejně jako nad Metropolis. Přichází čas, kdy se lidé začínají svých bdělých strážců spíše obávat. Přichází čas, kdy se budete muset rozhodnout, zda jste na straně noci nebo dne.
Čas, kdy se proti sobě postaví Batman a Superman.
Řada tragických událostí, ze kterých je obviněn Clark Kent aka Superman začínají pomalu přecházet ve válku sil. Batmanovo znamení spravedlnosti se začíná rovnat trestu smrti a lidé neví, co si myslet.
Správná otázka ale nakonec možná není, kdo vyhraje. Zda Batman nebo Superman. Ale kdo a proč je proti sobě postavil, kdo zasel zrno nenávisti mezi dva významné ochránce, kdo jim mezi sebe vložil to pomyslné versus?

***


Modrá proti černé. Den proti noci. Bůh proti člověku.
Tahle srážka charakterů může způsobit mnohem větší škody než by se mohlo zdát na první pohled. Batman z temného Gothamu a Superman z Metropolis. Každý je jiný, ale oba jsou pro lidi vzorem, určitou nadějí, kterou občas ztrácejí.

Na novinku DC Comics, Batman v Superman: Dawn of Justice, jsem se nesmírně těšila už opravdu nějaký ten pátek. Dva největší a moji nesmírně oblíbení superhrdinové v jednom filmu, to je samo o sobě velký tahák, který celý film v podstatě předchází. O tom, co se bude dít, mají diváci jenom základní informace. Co se odehrává doopravdy a jak moc velká je to akce, je na zhlédnutí samotného filmu.
Dobrou polovinu filmu se ocitáte na několika různých místech, prožíváte několik různých emocí a to obou hlavních hrdinů, především ale dostanete poměrně podrobný náhled do hlavy Bruce Wayna. Sledujete jednu akci, jenom abyste se po chvíli ocitli 18 měsíců v budoucnosti. Prohlížíte myšlenky i noční můry gothamského Batmana a snažíte se složit dohromady celkový obraz. Časté střídání časové linie na mě působilo trochu matoucím dojmem. V různě dlouhých časových intervalech prožíváte trochu jinou scenerii i emoce. Práce kamery je tudíž opravdu značná, nicméně na kvalitě scény přese všechno neztrácejí.

Kromě minulosti obou známých postav se setkáte s minulostí i současností další postavy, která má svou důležitost, ale významnější roli povede ve filmu s vlastním jménem. Řeč je samozřejmě o drsné válečnici Wonder Woman, která v podání Gal Gadot září jako hvězda. To, že se jedná o novou postavu je velmi jednoduché přehlídnout, osobně mi připadlo jako bych ji takhle znala už dříve. Její působení ve filmu má velice osvěžující účinek a vůbec by nevadilo, kdyby scén s Wonder Woman bylo i zde o něco více. Kromě Gal Gadot je ale dalším člověkem, který odvedl obrovský kus práce a který provedl svou postavu geniálně až do konce, je Jesse Eisenberg v podání Lexe Luthora. Na něj je opravdu radost pohledět.


Tím rovnou přecházím k hlavním protagonistům (nebo snad antagonistům?) celého filmu. Batmana a Supermana. Ben Affleck jako nejnovější Temný rytíř neskutečně ohromil. Po celé řadě vynikajících herců měl Ben velmi vysokou laťku, které dosáhnout. Myslím si, že jí dosáhl s přehledem. Úžasně do role Bruce Wayna zapadl a každou emoci, každý výraz i každý pohyb dotáhl k dokonalosti. To stejné můžu říct o Henrym Cavillovi, který je v roli Supermana opravdu fenomenální, čehož jste si už mohli všimnout ve filmu Muž z oceli. Řekla bych, že odtud má pro Dawn of Justice značnou praxi, která se nesmírně vyplácí.

Kromě toho, že zpočátku je práce kamery hodně intenzivní, což opravdu působí trochu zmateně, je Batman v Superman velmi povedený film společnosti DC Comics, od které se letos ještě máme na co těšit. Veškeré audio-vizuální efekty, grafická úprava, výběr herců a celkově zpracování mají neskutečné grády a opravdu je na co se dívat. Přeměna Batmana v podstatě na zbraň hromadného ničení je sice imponující a povedená, ale já osobně jsem rozhodně mnohem více fanoušek klasické masky a pláště. Veškeré to brnění je na jednu stranu opravdu skvělé vytvořené a v každém detailu propracované, ale starý dobrý Batman je pokaždé tou absolutně nejlepší volbou.
Po zdrcujícím konci, který ale zároveň končí přesně tak, jak celou dobu doufáte, se nesmírně těším a jsem hodně zvědavá na další pokračování. A nejen Justice League, Dawn of Justice krásně naznačuje, že je na co se těšit i v dalších filmech, které se budou zaměřovat na ostatní DC Comics postavy, které rozhodně stojí za velký kus pozornosti.



Sonnentor

25. března 2016 v 20:02 | Snow Fairy |  Coffee Time


Ahoj,

v dnešním článku vás nezavedeme jenom do kavárny, na hezké místo, kde byste si mohli posedět nad dobrou kávou. Zavedeme vás rovnou na místo, kde je čaj, káva další specialitky, doma. Do čejkovického Sonnentoru, společnosti známou podle usmívajícího se sluníčka, která vyrábí kvalitní a výborné čaje už od roku 1988, v Čejkovicích od roku 1992.




Na návštěvě Sonnentoru jsme byli se třídou už před několika týdny, jednalo se o poznávací exkurzi, na které jsme měli poznat, jak se výrábějí čaje, kolik je druhů sáčků na čaj, co je zelená káva a k čemu jinému než k vaření je ještě dobrá kurkuma. A tak spoustu dalších věcí ze zákulisí společnosti jako takové.
Jakmile jsme ale s Lenčou uviděly tu kavárničku, naše kavárenská alter ega se velice rychle probudila k životu. Celý Sonnentor navštívit a něco se o něm dozvědět bylo naprosto skvělé. Jejich sklad plný pytlů čerstvých, sušených bylinek voněl tak překrásně, že to na naás obě malo až aromaterapeutické účinky. Ta kársná, příjemná a svěží vůně nás dokázala skoro ukolébat a uklidnit. Bylo opravdu velmi příjemné pobývat v takových prostorách, které jsou normálně skryty.

Průvdokyně, která nás provedla celou spolenosči, všemi sklady a místosmi, kde se bylinka čistí, aby byly opravduk valitní, byla také sama o sobě velmi příjemná. Její povídaní bylo záživné a pln= užitečných informací. Chovala se k nám naprosto krásně a toleratně a přátelsky a její výklad nikdy, ani na minutku, nenudil.

Samotná návštěva kavárny proběhla samozřejmě až na konec, ale abych pravdu řekla, tak jsme se na ni s Lenčou těšily od začátku, od té doby, co jsme ji poprvé uviděly.
Nikdo na svou objednávku nečekal dlouho. Ani ti, kdo měli kávu nebo capuccino. Všechno jsme měli opravdu rychle před sebou, čerstvé a voňavé. Jak je Sonnentor známá a velká společnost, tak obsluha i všichni zaměstnanci, se kterými jsme se ten den potkaly, byli velmi přijemní a hlavně přátelští.




Sonnentor je nejen krásná a příjemná společnost, kde vyrábějí výborné čaje, ale je to také místo, kde můžete koupit a také ochutnat výbornou kávu, ať už normální nebo zelenou. Sonnentor je také společnost, která hodně podporuje přírodu a bio výrobky, také se zaměřuje na ekologii a všechny přísady a bylinky jsou od ověřených pěstitelů a to nejen z Česka, ale i ze zahraničí.
Kromě různých druhů kávy a čaje, výborných domácích limonád a dalších nápojů, můžete objevit i úžasnou specialitu, kurkuma latte. Jedná se o nápoj z kurkumy, která je pro tělo velmi prospěšná, je chutná a kromě využití jako nápoj se používá nejčastěji jako součást curry, populárního ochucovadla exotických jídel. Já osobně jsem byla na tuhle novinku velmi zvědavá, a proto jsem se rozhodla kurkuma latte ochutnat. A můžu opravdu, opravdu doporučit. Chutná naprosto skvěle a úplně si dokážu představit, jak si čtu nějakou fantastickou knihu a pro jednou mám v hrníčku vedle sebe místo kávy nebo čaje, kurkuma latte.

Pro více informací o akcích, cenách káv a čajů a dalších novinek a informací se podívejte na webové stránky Sonnentoru.

























Quote of the Week #14

22. března 2016 v 16:15 | Snow Fairy |  S hlavou v oblacích

Quote of the Week



Ahoj,

po několika dnech, kdy jsem toho měla na vyoperování a vyřešení trochu víc, jsem tady s dalším úrývkem, který mě při čtení nějakým způsobem zaujal. Knihou, ze které jsem onu větu, nebo spíše věty, vybrala, tentokrát je Kázání ohně od Francescy Haig, na kterou jste si na blogu již mohli přečíst recenzi.
V dnešní době, kdy cokoli může přijít během mrknutí oka, nečekaně, by bylo dobré mít alespoň nějakou jistotu. Něco, z čeho bysme mohli čerpat naději, že ještě není všechno prohrané a do budoucna bychom si mohli nést alespoň náprstokové množství pochopení, porozumnění a právě naděje, která v dnešní době nějak dochází.
Kázání ohně je celkově kniha o boji, o tom, že ještě není konec a že se ještě dá něco dělat. Francesca je ve psaní inspirující, nekompromisní, ale i poetická. V jedné větě se toho může skrývat víc než by se na první pohled mohlo zdát.


"Blíží se k útesu. Všechny s plnými plachtami."


- Francesca Haig (Kázání ohně)



Café Atlas

18. března 2016 v 18:44 | Snow Fairy |  Coffee Time


Ahoj,

hlavní roli pro dnešní článek jsem dala kavárně Atlas v Brně. Atlas se nachází na Žerotínově náměstí a je opravdu velmi, velmi blízko od bistra z minulého týdně, Franze.
Navštívit Atlas jsme se s Lenčou rozhodly díky tomu, že kavárna má naprosto unikátní design. Je nádherně studentská blízko fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Tím pádem naprosto ideální místo pro studenty, kteří si chtějí na pár hodin posedět s notebookem a dobrou kávou nebo samozřejmě s přáteli na kus slova.




Café Atlas je příjmená kavárna. Má velká okna, která dávají krásně průchod světlu. Sluníčko bude těchto jarních, a později letních, dnech příjemným návštěvníkem. Také ten již zmiňovaný design je jednoduchý, různá směs obrázků, které nějakým způsobem oslavují přírodu, na bílém pozadí. Díky tomu působí kavárna přátelsky, neotřele, originálně a mladistvě. Celkově je vzhled laděn do přírodních barev, dřeva a posezení je stylovým způsobem staré a působí dojmem, že už něco pamatuje.

Kromě snídaňových a obědových menu si tady samozřejmě můžete dát kávu. To je to hlavní, proč jsme s Lenčou přišly. Nicméně příště bychom si rozhodně moc rády objednaly něco z nabízených zahraničních snídaní. Například humus, který byl v Atlasu podáván se zeleninou a salátem, vypadal nádherně.




Každopádně Atlas je hodně osobitá kavárna, ze které slovo studenstká doslova čiší. Je tady i přímo místo, kde si můžete rozdělat notebook a dělat cokoli, co potřebujete do školy, do práce.
S Léňou se shodujeme na tom, že Atlas je hezká kavárna, také díky objednávacím lístkům, které jsou úžasně vymyšlené a ke vzhedu kavárny se hodí. Všechny obrázky, dotažený každý detail. Moc hezké.

Vedle dalších je i Atlas kavárna, do které stojí za to se vrátit, kdyby jenom pro nás dvě na ochutnání toho chutně vypadajícího humusu.
Kromě klasických kaváren je tato studentská super místem, kde na pár hodinek posedět s dobrým kafe, které opravdu dobré bylo, v případě mého Americana trochu silnější, ale Leniččino capuccino bylo tak akorát. Po ránu. :)


Pro více informací, navštivte facebookové a webové stránky Café Atlas.























Reviews - Kázání ohně | "Svět pode mnou se někam propadnul a mě i chlapce to strhlo pryč ze světla."

17. března 2016 v 20:23 | Snow Fairy |  Reviews

Kázání ohně

Autorka: Francesca Haig
Žánr: Dystopie, YA, Fantasy, Sci-fi, Fiction
Díl: 1.
Originální název: The Fire Sermon
Počet stran: 384
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: YOLI









***


Po světě, jak ho známe teď se svět změnil v něco jiného. V obraz novodobé diktatury, která rozděluje lidské společnosti na Alfy a Omegy. Alfové jsou lidé bez poskvrny, bez jediné chyby, na vysokých pracovních pozicích. Omegové jsou lidé z té nejnižší a nejchudší vrstvy, někdy nemají pořádně ani co jíst a v práci jim brání i různorodá znetvoření jejich těl. Lidé bez rukou, bez nohou, bez očí.
Alfové odsuzují Omegy, označují je za odpad a pohrdají jimi. Ale Alfa bez Omegy nemůže žít. Každý Alfa má své omegovské dvojče. Ať už jedna ze stran chce nebo ne, jejich životy jsou pevně spjaty a pokud zemře jeden, zemře i druhý.
Cassandra je ale jiná a stejně jako bylo jiné rozdělení s jejím bratrem, které neproběhlo brzy po porodu jako u jiných dvojčat, ale po letech, je Cassandra zvláštní typ Omegy, který je odjakživa kontroverzní. Jak se ale zdá, je právě Cass jedna z těch, které mohou udělat opravdovou změnu. Ale zároveň je také ta, která je se svou schopností nejvíce štvanou zvěří.


Rovnost mezi Alfy a Omegy je dávno spíše utopií než něčím, co by se mohlo kdy uskutečnit. Co když tady přece jenom je nějaká naděje?

Kázání ohně, jakožto další dystopie v pořadí, láká něčím novým. Francesca Haig rozhodně píše o něčem novém. Přítomnost dvojčat, z nichž jedno je naprosto zdravé a druhé nějakým způsobem postižené a přesto jsou jejich životy spjaty pevným poutem, to je něco, co se často nevidí. Snad ani v knihách.
Jak si o Francesce Haig můžete přečíst, možná více než spisovatelka klasických knih, je básnířka. Její básně a básnické sbírky jsou ve světě známé a hojně se vydávají. V Kázání ohně tuto její stránku pocítíte, jelikož styl psaní a vyprávění je poetický, rozvětvený a tak trochu symbolický. To všechno v míře, která je přijatelná, originální a příjemná. Rozhodně poznáte, že tato knížka je, co se týká stylu, trochu odlišná. Celkově se také tím tématem odchyluje úplně jiným směrem než klasické dystopie. To, co Francesca nedohoní akcí, nasbírá na napínavé a dobře promyšlené zápletce.

Začátek a přibližně první polovina knížky je poněkud pomalejší. Čtení je maličko zdráhavé, takže mě osobně to začtení chvíli zabralo. Nicméně právě nápad a vidina neznámého a poměrně i nepředvídatelného mě udržovala bdělou a nutila mě pokračovat ve čtení. Kázání ohně je, jak jsem se již zmínila, velmi originální dystopický titul, nedá se zapřít, že potenciál má obrovský a že autorka ví, kudy jít, aby ho využila. Možná, že v dalších dílech nápad rozvine mnohem více a barvitěji, takže se dozvíme něco dalšího o postavách, které jsou během čtení, i přes vyprávění Cassandry o svém dětství s bratrem a rodinou, poněkud záhadnou. Možná je to jen můj subjektivní pocit, ale myslím si, že postavy ještě rozkvetou s dalšími díly.
Kázání ohně je sci-fi dystopie hodna pozornosti, takže jestli hledáte novou sérii, tato povedená prvotina Francescy Haig je schopna udělat a zanechat dojem.


Mnohokrát děkuji nakladatelství Yoli za poskytnutí knihy k recenzi!

Projekt: OHEŇ - Burning Giveaway - vyhlášení vítěze

16. března 2016 v 16:18 | Snow Fairy |  Projekt: Oheň


Ahoj,

podle názvu článku určitě víte, o co tady dneska půjde. Bude to velmi rychlé, protože si myslím, že nějaké moje zdlouhavé povídaní by vás moc nebavilo.
Chtěla bych vám každopádně moc poděkovat za přízeň. Za to, že jste se navštívili na blog a tuto soutěž. A tak celkově děkuji, že všechny článku nepíšu jenom sobě, ale i vám. Nejsem nejlepší z blogerek ani ta nejznámější, ale poděkovat je to nejmenší, co můžu udělat a já jsem hlavně ráda, že mám vůbec komu děkovat.

Takže tak. Teď vám rovnou odhalím vítěze, protože jak říkám, tohle není článek na nějaké dlouhé povídání a hlavní pointa právě je vítěz. A tím je:


Eliz





Eliz, moc gratuluji, mail bys měla mít v mailu, takže určitě zkontroluj a doufám, že se výhra líbí.
Nějaká další soutěž letos ještě určitě bude, takže budete moci zkusit štěstí a zasoutěžit zase o nějakou jinou krásnou knihu.

Zatím se mějte krásně a uvidíme se u dalšího článku.


Snow Fairy

Reviews - Bez šance | Co je lepší, být mrtvý nebo rozpojený?

14. března 2016 v 20:58 | Snow Fairy |  Reviews

Bez šance

Autor: Neal Shusterman
Žánr: Dystopie, Fantasy, Sci-fi, Young Adult, Survival
Díl: 1.
Originální název: Unwind
Počet stran: 304
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Knižní klub









***


Svět je založen na právech. Rodinné právo, veřejné právo, hmotné právo, soukromé právo a dalších několik desítek dalších práv. Jedno právo ale vyčnívá. Právo na život. Které v Connorově světě uvádí, že každý člověk má právo na svůj život, tak, jak si ho představuje, od narození do třinácti let. Poté už je jenom na rodičích nebo státu, jsou-li děti v ústavní péči, rozhodnout, zda budou dál žít. Vedle života je zde ale také možnost rozpojení. Rozpojit znamená, že každá část těla dítěte je oddělena od těla bez toho aniž by člověk tohle podstupující doopravdy zemřel.
Connor, odsouzen k rozpojení rodiči. Rise právo na život vzal stát. A Lev, jako desátek se připravuje celý život na to, že jednou díky jeho rozpojení obohatí životy jiných. Svůj zákrok považuje za požehnání.
Tři děti z úplně odlišných vrstev života se ocitají v jedné situaci, kdy mají za cíl stejnou věc. Přežít.


Samo o sobě slovo rozpojení nahání hrůzu. Neal Shusterman nejenže dokázal dystopii napsat tak, že srozumitelně zasahuje i do 21. století, ale zároveň zařídil, že vás bude mrazit v zádech z příslibu budoucnosti.

Bez šance je příběh pojatý velmi otevřeně, upřímně a přímočaře. Právo na život je jako hlavní téma knihy neuvěřitelně imponující, originální a zajímavé. Od začátku z knihy čtenář vycítí, že pohled na život je mnohem primitivnější a mnohem méně brán jako něco, co si zaslouží každý bez ohledu na to, co je kdo zač. Život má v této knize vedle rozpojování velmi malou cenu. Bez šance je v podstatě boj o přežití. Hlavní trojice dětí se snaží uniknout nevyhnutelnému osudu i přesto, že je téměř nulová šance, že se jim povede se skrývat dost dlouho na to, aby zase svoje právo získali s nástupem osmnáctého roku zpět.
Já osobně jsem do čtení Bez šance šla tak trochu na slepo. Anotace na jednu stranu krásně napoví, o co se bude jednat a stejně tak čtenáře navnadí. Ale stranu druhou se nedozvíte ani čtvrtinku. Celý příběh je při čtení mnohem temnější, záhadnější a krutější než by se mohlo zdát.

Při čtení jsem doslova cítila, jak mi hrůzou běhá mráz po zádech. To se začalo dít, když jsem se dostávala ke konci knihy. Zpočátku jsem k ní přistupovala trochu skepticky, protože jsem úplně nedokázala přijít na chuť stylu psaní Neala Shustermana i přesto, že styl je to velmi čtivý a plynulý. Er-forma, ve které je kniha je psaná, atmosféru hezky dokresluje. Oproti většině jiných knih, které jsou psány z jednoho nebo dvou či tří úhlů pohledu, je Bez šance psána přibližně z deseti úhlů pohledu. Což by se mohlo zdát, že nadělá nepořádek, ale tato kniha není ten případ. Je tomu přesně naopak, díky tolika úhlům pohledu získáváte mnohem větší přehled a znáte mnohem více detailů, které v závěru dají dohromady jeden velký obraz.

Kromě toho, že Bez šance je opravdu temný, ultra futuristický příběh, je také nesmírně, ale brilantním způsobem, nepředvídatelný. Setkáte se s věcmi, které byste nečekali. Na to, jak pro mě byl začátek poněkud delší na rozjezd, jsem v závěru nestačila zírat. Myslím, že tuto knihu ocení nejen young adult generace, ale i ta starší. Je to příběh o mladých lidech, kteří bojují o právo na vlastní život, ale je to zároveň i o rodičích, generacích, které současné mládeži přecházejí a které alespoň ocení nápad i to, jak je celkově veden a promyšlen. Kniha Neala Shustermana je zaslouženě mezi bestsellery, neboť píše o něčem originálním a zároveň velmi důležitém.



Mnohokrát děkuji nakladatelství Knižní klub za poskytnutí knihy k recenzi!
Get your own free Blogoversary button!