Not All Those Who Wander Are Lost

1. října 2016 v 18:00 | Snow Fairy |  Thinking About...
Ahoj,

už je to zase nějaká doba, co jsem naposledy přidala článek. Ale nějak mi opravdu začíná docházet, že bývám přes týden ve škole a jediné dny, kdy si můžu trochu sednout, oddechnout a odpočinout s rodinou a milovanými, je o velmi, velmi krátkém víkendu. Tím nechci říct, že přece jenom s blogem končím. To opravdu ne. Jenom jsem si prvních 14 dnů na vysoké škole připadala jako na výletě, jako někde, z kama se velmi brzy vrátím domů. Kde jsem vlastně jenom na návštěvě a kde mi nic nehrozí. První týden mi, upřímně, trval celý měsíc a každý den jako týden. Nicméně jsem se, kupodivu, necítila osamělá. I když jsem si převážně připadala jako na delší exkurzi, připadala jsem si zároveň i tak nějak důležitější. Ne pro jiné lidi, ne pro lidi kolem mě. Ale pro sebe samu. Sama sobě jsem najednou připadala jako dospělý člověk, který může udělat něco dobrého, který může změnit něco na svém vlastním životě k lepšímu a důležitějšímu. Že studium, na které jsem nastoupila, by mi mohlo jednou pomoct překonat spoustu překážek. Nic ale není zadarmo, to všichni víme.

Teď jsem doma a připadám si zase jako holka z jednoleté jazykové akademie. Normální, trochu pohodlná, která má každý den spoustu času na čtení, sledování seriálů a užívání si života se všemi jeho výhodami. Ne, že bych si teď život už neužívala. Je to jiné, ale stejně jako jindy mi to nabízí objevit spoustu nových věcí, naučit se nové věci. A to za to stojí.
Jenom je opravdu pocit k nezaplacení, když můžete být doma, přesně tam, kam patříte, mezi lidi, kteří vás milují a kteří vždycky podpoří vaše rozhodnutí, ať jsou sebešílenější. Být doma je být doma a to se jinak ani popsat nedá.
Každý týden jsem teď jinde, někde, kde to pomalu začíná být i pro mě srozumitelnější. Někde, kde mě čeká ještě hodně, hodně práce a bude to zatraceně těžká a složitá práce, na jejímž konci mě čeká přesně to, co mě potkat má. Budu muset sahat až do záložních zásob svých sil, ale i přesto to nakonec bude stát za to. Každopádně v to doufám a taky doufám v to, že mě síly neopustí, když je budu nejvíce potřebovat. Protože stále jsou tady zákony, kterým musíme vzdorovat, i když jejich následkům se mnohdy tak úplně nevyhneme. Víte, o čem mluvím.

Držím vám všem moc palce, ať už zápasíte nebo vás zápasy teprve čekají. Je to přesně tak, jak říká Tolkienův slavný citát z Pána prstenů: "Not all those who wander are lost."


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucy Lillianne Lucy Lillianne | E-mail | Web | 1. října 2016 v 18:30 | Reagovat

Kazda etapa zivota je jinak narocna a clovek se s tim musi poprat. A i kdyz nebudes mit treba moc casu, neznamena to, ze nebude den, kdy ten cas bude a ty prijdes za nami zase trochu blogovat ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Get your own free Blogoversary button!