Listopad 2016

Stop Fighting with Yourself

30. listopadu 2016 v 19:37 | Snow Fairy |  Thinking About...

Stop Fighting with Yourself


Ahoj,
bez ohledu na to, co děláme vědomě, jsou věci, které děláme jednoduše tak, aniž bychom o tom nějak převelice uvažovali. Zpětně si potom říkáme, jak jsme mohli takovou věc vůbec udělat. Sama si někdy říkám, jak jsem mohla být tak naivní a něco takového vůbec vypustit z pusy i přesto, že v době vyřčení oné věci mi to připadalo naprosto racionální a naprosto na místě.
Někdy prostě mluvíme rychleji než myslíme. Dělali jsme to, děláme to a asi to budeme dělat i v budoucnu a to i navzdory tomu, jak moc se snažíme takovým mluvím-dřív-než myslím situacím zabránit.
Ale proč bychom měli sami se sebou neustále zápasit? Není život přece jenom taky o tom, že se věci dějí bez našeho plánování či nějakého hlubšího přičinění?
Abych pravdu řekla, nadávám si častěji než je potřeba. Za to, že asi 50% mých snů je vysoce nerealistických, za to, že se chovám trochu jako utržená ze řetězu ve chvílích se prostě cítím utržená ze řetězu, za to, že ráno vstanu a nemůžu vlasy upravit na alespoň trochu přijatelný vzhled. A v neposlední řadě také za to, že si neustále takhle nadávám.
Snažím se říkat si jednu větu, která i přesto, že je velmi krátká, má bohatý obsah a mluví hlasitěji než by se zdálo.

"You are enough."


Nakonec mi ale nejvíce rezonuje hlavou, proč mi tak dlouho trvá přijmout se prostě taková, jaká jsem. Omluvte, jestli je to dnes trochu těžké na přemýšlení nebo na procházení mými trochu zpřeházenými myšlenkami. Během mojí cca dvaceti minutové cesty pešky z kolejí do školy a ze školy na koleje jsem při poslechu mých právě teď nejposlouchanějších písní měla pravděpodobně až příliš času přemýšlet.
Chtěla bych vám jenom předtím než se pustím do nějakého hezkého vánočního projektu sdělit, že bychom měli přestat bojovat sami se sebou, přestat se ptát na věci, na které nemůže nikdo najít smysluplnou odpověď, přestat se zabývat věcmi, které nemůžeme změnit a začít se zabývat těmi, které můžeme uchopit a přetvořit, změnit, udělat z nich něco, co nám bude stát za to posunovat se každý den dál a dál bez toho, aniž bychom museli přezkoumávat každou naši myšlenku. Ne nadarmo se říká, že jakmile přijmeme to, kým doopravdy jsme, život bude o hodně snazší.




Brzy se uvidíme!
Snow Fairy, která se pravděpodobně začně podepisovat jako Patricie.

Take a deep breath and live

23. listopadu 2016 v 22:35 | Snow Fairy |  Thinking About...

Take a deep breath and live



Ahoj,

postupně si zvykám na anglickou klávesnici, na nošení akademické učebnice anglické gramatiky, která má téměř 2000 stran a také se snažím nedělat moc rozruch kvůli předmětu, ve kterém mám z učitelky fakt docela dost velký respekt. Takže si asi dokážete představit, jak hrozně se bojím před ní prezentovat téma, které ona zná jako svoje boty a u kterého bude koukat i na chyby, které tam nejsou. Opravdu i přesto, že na to nebudu na celé sama, jsem z toho fakt vyděšená. A v neposlední řadě se denně nořím do dějin tudorovské Anglie a vlády Jindřicha VIII. a píšu velmi dlouhý dopis (čtěte esej) mojí učitelce britské historie. Ještě štěstí, že mám Tudorovce ráda, protože kdybych je ráda neměla, tak bych je hned po skončení psaní hodila do pytle se všemi ostatními částmi historie, které až tolik nemusím.
A teď už dost o tom, co mi poslední dobou nedává spát.
V neděli tady v Olomouci započaly vánoční trhy a i přesto, že mi přijde, že je posledních pár skoro tisíc nad nulou, vánoční atmosféra se nedá přehlídnout.
Všude vánoční výzdoba, světýlka, obchodní centrum září vánočními světly jako New York na Den nezávislosti a já jenom čekám na den, kdy půjdu kolem a nevytáhnu mobil, abych něco vyfotila. Taky se moc těším, až si dám dětský punč s přídavkem gumových medvídků.
Abych pravdu řekla, tak se neskutečně těším, až budou vánoční prázdniny a bude aspoň těch několika prosincových zkouškách. Neustále si ale v hlavě říkám, jak jsem vděčná, že jsem tam, kde jsem, že jsem dostala tu příležitost. To je samozřejmě v pořádku. Jenomže ona někdy jenom vděčnost nestačí. Všichni se musíme snažit svou vděčnost přetvořit ze slov do činů a k tomu je zapotřebí hodně času a učení. Někdy se i přes tvrdou práci věci prostě nevydaří, ale jak jednou řekla moje hodně dobrá kamarádka: "Dokud nejde o život, jde o hovno." Je to upřímné, ale pravdivé. Neříkám, že se nemusíme snažit. Ale také není třeba hned dělat, že je konec světa, když se něco hned nepodaří.
Nejlépe to vystihuje citát od Konfucia, který říká:


"It does not matter how slowly you go as long as you do not stop."




Reviews - Rozkaz zabít | Co nezničily sluneční erupce, zničí někdo jiný

20. listopadu 2016 v 21:45 | Snow Fairy |  Reviews

Rozkaz zabít

Autor: James Dashner
Žánr: YA, Dystopie, Sci-fi, Poskapokalyptický,
Díl: 0,5
Série: Labyrint (The Maze Runner)
Originální název: The Kill Order
Počet stran: 336
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Yoli











***


Předtím než byl ZLOSIN, Labyrint, Thomas, Teresa a další Placeři, byla Země jako samotné peklo. Jednoho obyčejného dne se svět změnil a ukázal, že to, co každý bere jako samozřejmost se může mrknutím oka obrátit. Sluneční erupce spálily zemi a stejně jako umírala půda, lidé umírali s ní.
Mark a Trina se spolu s několika dalšími přáteli snaží přežít ve světě, kde je přežít to nejtěžší. Jako by to ale nebylo už tak dost špatné, přijde kromě slunečních erupcí ještě něco dalšího. Možná daleko horšího než celá sluneční apokalypsa. Něco, co je může všechny stát rozum a hlavně také život. Něco, co jim může vzít i to málo, co jim ještě zbylo...


Jestli byl pro Thomase Labyrint zkouškou, kterou bylo na život a na smrt těžké překonat, události předcházející mají možná ještě závažnější charakter.
Ale Rozkaz zabít není o Thomasovi. Je to o tom, co se stalo, když Zemi spálil oheň a nechal za sebou jenom spoušť a smrt, které není možné utéct.
Ale když se vám přece jenom podaří nějakým způsobem utéct, čeká vás možná ještě něco horšího.

Objevovat svět před Labyrintem je úplně jiný zážitek než potom samotný Labyrint. Seznamování se s novými postavami je možná maličko křečovité a chvíli trvá než si na ně čtenář pořádně zvykne, avšak Dashner svůj styl a design nezapře. Pokud patříte k té skupině čtenářů, kteří Labyrint a Jamese Dashnera mají rádi, je Rozkaz zabít jednoznačně titul, který by vám neměl uniknout. Od začátku to má to známé charisma, kvůli kterému chcete číst a objevovat záhady a situace předcházející slavné a úspěšné dystopické sérii.

Nicméně i přesto, že Rozkaz zabít je hodně zajímavé a napínavé čtení, je tam i něco, co tomu maličko chybí. Možná je to i kvůli tomu, že postavy se mi opravdu zdály trochu neproniknutelné a hůře se, mě osobně, s nimi seznamovalo. Celkově se mi do Labyrintu začítalo mnohem snadněji i navzdory tomu, že za sebou nechal nevyřčené skutečnosti. To nic ale nemění na tom, že Rozkaz zabít přišel až po celé sérii Labyrint. A je to znát. Dashner měl s Labyrintem fantastický nápad a taky ho fantastickým způsobem rozvedl, čímž otevřel čtenářům úplně nový svět.
Rozkaz zabít tento svět příjemným způsobem doplňuje a nechává mizet všechna černá místa, která skrývala nevyřčená a nepochopená tajemství. Rozkazu zabít nelze upřít kvalitu, napětí a Dashnerův osobitý styl, nicméně přicházet po takhle úspěšné sérii je vždy nějakým způsobem ošidné. Pro příznivce je tohle důležité čtení, které má velmi silný charakter. Nejlepší volba je tohle každopádně pro ty, kteří se k Labyrintu ještě nedostali. Jít do této série s povědomím všeho, co se odehrálo předtím než vznikl Plac, by mohlo být o hodně bohatší čtení.


Mnohokrát děkuji nakladatelství Yoli za poskytnutí knihy k recenzi!

Pevnost 12/2016 | Nejkrásnější svátky roku se blíží!

15. listopadu 2016 v 22:32 | Snow Fairy |  Reviews

Pevnost 12/2016


Svět se právě v tuto chvíli nejvíc otáčí kolem nově zvoleného prezidenta Spojených států amerických. Ať už je člověk Američan nebo ne, tohle je každopádně zpráva, která nemine nikoho.
Stejně tak by nikoho neměla minout nová prosincová Pevnost plná nejnovějších informací ze světa fantasy a sci-fi.

Prosincová Pevnost je v předvánočním čase ve znamení dalších Star Wars: Rogue One. V hlavím obsazení s Felicity Jones, držitelkou nominace na Oscara za nejlepší postavu v hlavní roli, bude tohle určitě záležitost nejvyšší kvality. Pevnost se tématem Rogue One zabývá do detailů, které ocení nejen každý fanoušek této epické ságy.

Kino sálům bude kromě Star Wars vládnout také další díl série Underworld, tentokrát s podtitulem Krvavé války. Kromě "staré známé" Kate Beckinsale si opět budou moci fanoušci série Divergence užít pohled na Thea Jamese, kterého určitě znáte, kromě jiných, jako Tobiase Eatona aka Čtyřku.

Mezi knižní pecky tohoto měsíce patří jednoznačně další kniha Ernesta Clinea, Armada, jež svolává všechny gamery světa ke strhující podívané. Autor Ready Player One si určitě opět připravil něco, co dostane nejen pokolení gamerů, ale i všechny ostatní příznivce fantasy, dystopií a nečekaných zvratů.

Vedle Armady je knižním skvostem každého knihkupectví nově publikovaný titul oblíbené autorky fantasy, Victorie Schwab. Temnější tvář magie s sebou nese velká očekávání, která, podle ohlasů ze zahraničí po vydání knihy v originále, Schwab rozhodně naplňuje. V knihkupectví byste Temnější tvář magie rozhodně neměli přehlédnout!

George R. R. Martin je celosvětově slavný převážně díky Hrám o trůny. Píseň ohně a ledu ale není jediné dílo tohoto fenomenálního autora, který přivede do hrobu všechny vaše oblíbené knižní postavy. I tentokrát přichází s knihou, která bude jeho fanoušky rozhodně velmi zajímat. Jmenuje se Darebáci a slibuje všechno, co od Martina už znáte a co nikoho hned tak neomrzí. Vespolupráci s Gardnerem Dozoisem jde to titul, který ve své sbírce potřebujete!

Prosincová (vánoční) Pevnost má opravdu hodně co nabídnout. Každý čtenář si najde, co je jeho srdci nejbližší a ať už je to cokoli, rozhodně to bude stát za to.


Za poskytnutí elektronické verze mnohokrát děkuji časopisu Pevnost!

Knižní Zúčtování - Říjen

7. listopadu 2016 v 8:00 | Snow Fairy |  Mé Knihy


Ahoj,

konečně se dostávám k této měsíční radosti, která mi pomalu opravdu začíná poněkud přerůstat přes hlavu. Čím víc jsem ve škole, tím horší to je. Dobrovského mám pár kroků a hned naproti obchodu s jídlem a věřtě mi, že je to spíš prokletí, protože pokaždé, když jdu do obchodu, vidím tam všechny ty knížky, vím, co vychází a co rozhodně potřebuju mít ve své knihovně. Kdybych neměla knihkupectví tak blízko, věřím, že moje peněženka by až tolik netrpěla. I když, nikdy nevím.
Tak vám raději ukážu, co jsem pořídila za knihy než se mi to tady na začátku vymkne z rukou.


Knihy, které jsem si koupila




Druhý měsíc "plný" Harryho Pottera se ukazuje i tady u mě. I když mám celou sérii už dávno doma, tato ilustrovaná vydání jsou tak jako tak must-have! Jsou naprosto přenádherné, úžasné. Pokud máte Harryho rádi, jakože neznám někoho, kdo by ho třeba rád neměl, tak určitě neváhejte a tuto ilustrovanou verzi si kupte. Stojí za to ji mít doma. :)



První ze dvou knih s tématikou druhé světové války, kterou tady dnes uvidíte. Ruta Sepetysová je jedna z autorek, které jsou VIP v mé knihovničce, protože její knihy jsou jednoduše nepřekonatelné a naprosto nezbytné. Sůl moře pro mě byla jasnou koupí a jsem hodně pyšná, že ji mám.



Jediné, co povím k této knize, je, že jsem v životě neviděla krásnější obálku !



Po přečtení a zhlédnutí Sirotčince slečny Peregrinové pro podivné děti pro mě byla nutnost dokoupit i další dva díly. Nejsem si jistá, co jsem od knihy očekávala nebo proč jsem ji měla doma tak dlouho a nechávala ji nepřečtenou. Nicméně přečtení napraveno a další díly do série už jsou moje. A nemůžu se na ně dost vynadívat!







Musím říct, že nakladatelství Argo má pro mě jenom samé hezké překvapení. Moje peneženka proti takovým překvapením trochu protestuje, stejně jako v případě, kdy jsem před dvěma dny naprosto náhodu narazila na český překlad knihy Darker Shade of Magic od Victorie Schwab. Nebo na začátku měsíce právě na knihu My Heart and Another Black Holes. Neskutečně jsem si tuto knihu chtěla přečíst v angličtině, ale jakmile jsem ji uviděla v češtině, řekla jsem si, že už prostě není důvod čekat.




Knihy, které jsem dostala jako dárek




Jelikož byl měsíc říjen i měsícem mých narozenin, mohla jsem si nějakou hezkou knížku vybrat od mamky a taťky. Tudíž jsem neváhala a sahala po další knize Elizabeth Wein, autorky knihy Krycí jméno Verity, Rose pod palbou. Myslím, že tyto knihy jsou jedny z těch, které je nutné číst a mluvit o nich a pro mě byla Rose pod palbou knihou, kterou jsem hodně očekávala. Takže moc děkuji mamince a taťkovi. Strašně moc vás miluju!!



Toto není narozeninový dárek, ale je to dárek ke knihonámii, která v říjnu probíhala. Dostala jsem tyto krásné omalovánky k nové knize Anthonyho Doera, Sběratel mušlí. I přesto, že koupit Sběratele mušlí jsem původně v plánu neměla, jsem v konečném závěru ráda, že jsem tak udělala, protože samotná kniha je náherná a omalovánky skrývají nespočet opravdu hezkých obrázků.


Knihy, které jsem dostala ke zrecenzování




Za nádherný a neskutečně obrovský druhý díl Cizinky, Vážka v jantaru, moc děkuji nakladatelství Omega.



Za tuto skvělou biografii od Drew Barrymore mnohokrát děkuji nakladatelství Motýl. Recenzi si můžete přečíst ZDE.



Za Rozkaz zabít od Jamese Dashnera mnohokrát děkuji nakladatelství Yoli.


Všechny knihy pohromadě





Takhle nějak vypadá moje knižní zúčtování za měsíc říjen. Jaké knihy jste si pořídili VY a koupili jste také nějakou knihu z výše uvedených?

Mějte se krásně a přeji hodně štěstí všem!


Snow Fairy

Reviews - Divoký květ | Z nespoutané holky uznávanou osobností

6. listopadu 2016 v 20:28 | Snow Fairy |  Reviews

Divoký květ

Autorka: Drew Barrymore
Žánr: Biografie, autobiografie, životní příběh, realistický
Díl: -
Série: -
Originální název: Wildflower
Počet stran: 248
Nakladatelství: Motýľ











***


E.T. byl její vstupenkou do zcela jiného světa, než který znala. Drew sice už jako maličké miminko byla hvězdou televizních reklam, ale tento známý a milovaný film jí otevřel cestu, kterou si později tvrdou prací a neúnavným zlepšováním vyšlapala až na vrchol. Drew Barrymore je nejen uznávaná herečka, ale také filantropka; zasloužila se o několik dobročinných charitativních projektů, které, díky její snaze pokračovat dál, neustále rostou. Založila v Africe školu, filmové studio, porodila dvě dcery a její život je nepopiratelně smyslem, který budovala celou svou osobností, duchem a hlavně vším, co jí bylo dáno. Nikdy nenechává věci nedodělané a vždycky od sebe očekává jenom to nejlepší. Život ji naučil, že cesta je cíl a pokud pracujete dost tvrdě, může se i ten nejšílenější sen stát skutečností.


Každá slavná osobnost si jde za svým úspěchem jinak. Každý dělá něco jiného a vyznává jinou filosofii, aby se dostal tam, kde chce opravdu být.
Drew Barrymore si z života s matkou, která jí nikdy neprozradila svůj věk, a pověstí divošky prošla stádii života, které ji naučila, že život a štěstí přeje připraveným.

Divoký květ je fantastické svědectví o tom, že svět popularity, slávy a reflektorů není procházka růžovým sadem a že jeden film ještě neznamená úspěch. Opravdový úspěch ale mluví hlasitěji než intriky a pozlátko, které často stíní opravdové realitě. Drew otevřeně mluví o svém životě a o tom, že někdy i zapomenutá herečka má šanci se zviditelnit, pokud to opravdu chce a bojuje za to.
Musím přiznat, že číst zkoušenosti někoho jako je Drew Barrymore bylo nesmírně inspirativní a upřímně mi každá kapitola otevřela oči trochu jiným způsobem. Barrymore umí nepopiratelně zacílit na čtenáře a svými vlastnímu zkušenostmi otevírá dveře rozličným tématům z různých aspektů života.

Autobiografie Divoký květ jednoznačně vyčnívá svou otevřeností a upřímností a také i tím, že v kapitolách zaměřených na mateřství a děti povznášejícím způsobem oslavuje ženy, ženskou sílu a lásku. Nedílnou součástí biografie jsou květiny a myšlenky malé holčičky, která se vždy snaží vidět krásu i tam, kde jí není až příliš. Oceňuje přátelství jako způsob života a nezapomenutelným způsobem vysvětluje, že tvrdá práce je posléze vždy oceněna. Člověk si musí stát za svým a jít si za tím, co opravdu chce bez ohledu na to, že pro to bude muset obětovat věci, které považuje za samozřejmé.
Nesmírně jsem si čtení Divokého květu užívala. Dlouho jsem se nedostala k biografii, která by byla takto plná inspirace a motivace k práci. Drew se vyjadřuje jako správná žena a matka a je opravdu neskutečně příjemné sledovat, jak z nespoutané a lehkomyslné holky roste žena, která se nebojí pro svou pozici pořádně zabojovat. I přesto, že třeba Drew Barrymore až tolik neznáte, její Divoký květ je inspirací za všech možných (i nemožných) okolností.


Mnohokrát děkuji nakladatelství Motýľ za poskytnutí knihy k recenzi!
Get your own free Blogoversary button!