Březen 2017

Reviews - Siréna | Jejich jedinou překážkou je oceán

Úterý v 10:27 | Snow Fairy |  Reviews

Siréna | Jejich jedinou překážkou je oceán

Autorka: Kiera Cass
Žánr: Fantasy, Fiction, YA, Romance
Díl: -
Série: -
Originální název: The Siren
Počet stran: 304
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: CooBoo









***




Život pod vodou, v náručí oceánu, neustále se držet a neříct ani půl slova. To je něco, co Kahlen prožívá denně už 80 let. Jako přeživší ztroskotané lodi souhlasí s plnění služby Oceánu. Celých sto let pro něj bude jako siréna se svými sestrami, stvořenými stejným způsobem jako ona, zpívat svým smrtícím hlasem a přinášet mu tak nutné lidské oběti na nešťastných lodích odsouzených k zániku. Život sirény je dlouhý, má své výhody stejně jako nevýhody a pravidla, jejichž porušení by mohly jakoukoli sirénu stát život.
Kahlen byla celé ty dlouhé roky poslušná. Plnila svou povinnost a i přes veškerou bolest, kterou cítila, že její hlas způsobuje, nikdy nezaváhala. Dokud nepoznala, že láska k Oceánu se nikdy nemůže vyrovnat lásce k druhému člověku...


Prvotina autora vždy změní. Dosud neznámý autor se promění v bytost, kterou obdivuje svět. Ačkoli je Kiera Cass nejznámější pro svou sérii z dystopického prostředí, Selekce, není Siréna pro knižní svět neznámou. Někdy jsou prvotiny nejlepším počinem autora a definují tak jeho kariéru a budoucí tvorbu. Někdy jsou ale romány, které přichází později o něco lepší.

Musím říct, že jsem od Sirény dostala něco trochu jiného, než jsem čekala. Vztah, který mají podle Kiery Cass sirény s Oceánem mi přijde svým způsobem otrokářský. Sirény plní pilně několikrát za rok své povinnost, před lidmi mlčí a užívající si svého nesmrtelného života v mantinelech, které jim jejich mořský "otec" vytyčil. Jestliže se proti pravidlům některá ze sirén postaví, čeká ji trest. Mnohdy ten nejtěžší.
I přesto, že mi tohle specifické schéma sedělo tak napůl, onen autorčin styl psaní a vyprávění, který je velmi lyrický a vzletný a který jsem si tak oblíbila v Selekci, provázel i Sirénu.

Díky tomu, že je to Kieřin styl psaní, co mám na jejích knihách nesmírně ráda, jsem si dokázala i na celou podstatu Sirény celkem zvyknout a přijmout ji. Sice to opravdu není nejlepší kniha o mýtických bytostech moře, jakou byste si mohli přečíst, ale má něco do sebe. Myšlenka spřízněných duší rozvedená nejklasičtějším ze všech pocitů; láskou. Nápad, který jednoznačně uzavřel tuto samostatnou knihu je velmi kreativní, i když na druhou stranu poměrně klišoidní. Nikdo ale nemůže autorce vzít, že má bezpochyby velkou představivost, neboť i přesto, že mi Siréna sedla tak napůl, uznávám, že svět je to hezky domyšlený a určitým způsobem je to místo, kde může i čtenář rozvinout svou vlastní představivost. V celkovém kontextu je vyprávění v Siréně velmi jednoduché. Čtenář se nezaplétá do smyček a má tak šanci proplout celou knihou velmi rychle a v podstatě bez potíží.
Jsem si jistá, že Siréna opravdu má něco do sebe stejně jako jsem si jistá, že pro každého čtenáře to bude něco maličko jiného. Čeho Siréna nedosahuje na kvalitě, dohání na velmi příjemném zpracování, rychlosti příběhu a promyšlenosti každého detailu.


Mnohokrát děkuji databázi knih za poskytnutí knihy k recenzi!

Reviews - Divoká píseň | Zrůdy a zrůdičky velký i malý, vás by si, dětičky, k večeři daly.

16. března 2017 v 10:48 | Snow Fairy |  Reviews

Divoká píseň | Zrůdy a zrůdičky velký i malý, vás by si, dětičky, k večeři daly.

Autorka: Victoria Schwab
Žánr: Fantasy, Paranormální, YA, Dystopia, Urban fantasy
Díl: 1.
Série: Monstra z Verity (Monsters of Verity)
Originální název: This Savage Song
Počet stran: 336
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: CooBoo










***


Kate Harkerová by se za vzornou studentku považovat určitě nedala. Pečlivá je jedině v tom, jak se z každé školy dostat. Ať je to katolická škola nebo ne, vždycky si najde ten nejkreativěnjší způsob, jak se nechat vyloučit. Nikdo za tím nevidí nic víc, než že na sebe Kate chce upoutat pozornost, že je agresivní nebo že se prostě neumí chovat. Ale Kate má důvod. Za vší tou výtržností je důmyslný plán, jak se dostat zpět do srdce Verity, kde její otec ovládá část města plného příšer a monster, která se zrodí z každé násilnosti, z každého přepadení, z každé smrti.
Kate chce svému otci konečně ukázat, že on není jediný Harker, který je schopný vládnout městu, jež pomalu, ale jistě sžírá jedno monstrum po druhém. Dokud Kate nepotká Augusta, myslí si, že její plán nemůže mít jedinou trhlinu. Ale August jí ukáže, že i v té nejstrašlivější příšeře se může skrývat trocha lidskosti...


Říká se, že zlo plodí další zlo. Verity je takovým mrazivým příkladem, jak by to vypadalo, kdyby opravdu nezůstalo jenom u metafor a ono zlo ve světě doopravdy vytvářelo zlo, hmatatelné, nebezpečné. Victoria Schwab pojala všeobecnou pravdu a přetvořila ji podle obrazu svého. Z takové myšlenky stvořila Divokou píseň, která jednoznačně převýší všechna očekávání.

Popularita na jednu stranu Divokou píseň předchází, ale dokud se čtenář nepustí do čtení a na vlastní kůži neokusí, co to doopravdy znamená ocitnout se ve Verity s Kate a Augustem, nemůže nikdy vědět, co čekat. Jediné, co čtenář rozhodně předem ví, je, že zažije něco naprosto originálního, fantastického, strašidelného a naprosto otevřeného všemu násilí. Když říkám naprosto otevřené všemu násilí, nemyslím to tak, že by autorka nějakým pobuřujícím způsobem podporovala násilí, vězte, že to ani náhodou. Vytvořením fantasy světa s trochu dystopicko-paranormálními prvky ukazuje, že i přesto, že normálně se z násilí zrůdy nestvoří, alespoň ne takové, jak je vykresluje v knize, neznamená to, že se vůbec nic nestane. Pro příklad taková vražda za sebou rozhodně zanechá stopu. Autorka poukazuje na to, co všechno se může stát, když si někdo řekne: "Když jednou někomu ublížím, tak se přece nic nestane, ne?"

Jednoznačně je Divoká píseň knihou, která mě neskutečně překvapila. Nečekala jsem nic menšího než něco fantastického, protože přece jenom ohlasy mluví za vše. Nicméně jsem nečekala, že takhle v jedné knize dostanu v podstatě úplně všechno. Už v předchozí sérii Victorie Schwab, Archiv, jsem se přesvědčila, že její styl psaní je fenomenální, čtivý, houževnatý a jednoznačně a naprosto originální. Divoká píseň mi ale přesto ukázala, že jedna úspěšná kniha neznamená, že druhá nemůže být ještě úspěšnější. Divoká píseň je příběh krásně domyšlený, dotažený do nejmenšího detailu i do poslední scény. Další díly budou jistě stejně fantastickou jízdou i čtenářským zážitkem, jako byl tento první. Osobně nemám, co bych tomuto počinu vytkla. Je to akční, napínavé, temné, originální a bude vás z toho doslova mrazit v zádech. Co víc si od fantastické knihy přát?
Jestli můžu něco s Divokou písní udělat, tak rozhodně to, že ji všemi dvaceti doporučím dál!


Mnohokrát děkuji databázi kniha za poskytnutí knihy k recenzi!

Inhale the city

14. března 2017 v 16:44 | Snow Fairy |  Thinking About...

Inhale the city


Ahoj,

opravdu zaostávám. Moc článků se na blogu poslední dobou neobjevuje. Pravděpodobně si neumím správně rozvrhnout čas, aby mi v jeden den vyšlo udělat úplně všechno. To mě přivádí k tomu, že bych potřebovala, aby měl jeden den více než 24 hodin. Jenom abych si potom nestěžovala, že se ty dny zase táhnou. Ono nic není jenom černé a bílé.
Taky proto jsem se dnes už konečně pustila do nějakého povídacího, krátkého článku. Přidám vám fotku, kterou jsem pořídila jednou na cestě ze školy. Šla jsem si v klidu projít zdravou výživu, abych taky udělala něco pro své zdraví. Potom, co jsem obchod opustila, jsem si řekla, že prostě nebudu spěchat. Ne, že by mě něco někam táhlo a musela jsem být v určitý čas na určitém místě. Spíš se moje chůze za ty roky dostala do bodu, kdy to vypadá, že neustále někam spěchám. Většinou nikam nespěchám, spíš vycházím dřív, abych měla ještě čas navíc. Ale jednoduše jsem se zastavila a opravdu si dovolila se pořádně nadechnout. Vzduchu. Jara. Města. Uvědomila jsem si, že jsem se ocitla ve městě, kde to doslovala pulzuje hudbou, lidmi a krásou. Jednou žijeme všichni pod stejným nebem a dýcháme ten stejný vzduch. Nejen tohle jsem si při pohledu na to, kde jsem, uvědomila. Že bez ohledu na to, kolik nám je, kdo jsme a co máme rádi, jsme si všichni nazvájem rovnocenní. Tak jděte ven a toho vzduchu se nadechněte také.



Knižní Zúčtování - Únor

3. března 2017 v 21:10 | Snow Fairy |  Mé Knihy


Ahoj,

já vím, že to tady docela slušně zanedbávám, ale nějak se nemůžu dostat k psaní. Nějaký delší pozkouškový blok. Nicméně mě takhle jednou cestou na Horní náměstí na oběd napadlo, o čem bych mohla psát. Takže možná se budete moci těšit na nějaký povídací článek s trochou fotek.
Dnes pro vás mám taky článek s fotkami, jenom s trochu jiným charakterem. Nechce se mi uvěřit, že je už březen, vždyť teprve včera jsem se probudila a byl leden, ne? Nejenže kalendář říká něco jiného, říká to i kupka knih, které jsem ještě minulý měsíc neměla. A ty knihy vám teď chci ukázat.


Knihy, které jsem si koupila




Jestli jsem na nějakou kolekci knih pyšná, tak na všechny, co se nějak pojí k Harry Potterovi a kouzelnickému světu. I bez ohledu na to, že Bajky Barda Beedleho i Famfrpál v průběhu věků mám doma už česky, jsem si tuhle novou edici nemohla nechat ujít. Obě knížky jsou naprosto přenádherné!









Jane Austen je poměrně nová v mojí knihovně. Jako součást britské literatury, kterou v tomto semestru mám, jsem se rozhodla investovat do čtení, které máme v plánu rozebírat. A Pýcha a předsudek je jednou z těch knih.


Knihy, které jsem dostala ke zrecenzování




Za obě knihy moc děkuji databázi knih. Na Sirénu i Divokou píseň jsem se strašně těšila už v originále. A Divoká píseň opravdu dostává své popularitě. Je to fantastická kniha, která se čte v podstatě sama. Ještě jsem se nedostala na její konec, ale už od začátku můžu říct, že ta kniha je (velmi nebezpečný) skvost.


Všechny knihy pohromadě




Jaké knihy jsou nově u vás za měsíc únor?
:) Dejte mi vědět. :)


Brzy se uvidíme u dalšího článku.
Zatím ahoj a mějte se krásně.


Patricie (Snow Fairy)
Get your own free Blogoversary button!