"We are not written for one instrument alone; I am not, neither are you."

4. února 2018 v 11:24 | Patricie |  Books of Life

"We are not written for one instrument alone; I am not, neither are you."



Ahoj,

dnes vám povím o jedné knize, ke které se pojí i film a vlastně i další věci. Myslím, že už jste o ní ode mě mohli i slyšet, pokud mě sledujete na GoodReads. Přestože bych chtěla, aby tuto knihu, tento příběh, znalo co nejvíce lidí na celém světě, protože právě tento příběh si to zaslouží, jsem si ho co nejdéle střežila jen sama pro sebe. Znáte ten pocit, kdy objevíte něco tak nádherného, co vám okamžitě přiroste k srdci a stává se to vaší součástí a bojíte se, že když o tom začnete moc mluvit, všechno se vypaří a ten vztah lehký jako pírko najednou uvadne. Cítíte, že si tu věc, ať je to vlastně cokoli, musíte střežit jako v hlavě. Znáte ten pocit? Já jsem si takový pocit nedávno vytvořila k příběhu Elia a Olivera v knize Andreho Acimana, Call Me By Your Name. Bez ohledu na to, jak moc jsem vám o této knize chtěla dát vědět, chtěla jsem si ji také udržet u sebe, blízko sebe. Celý ten příběh je mi tak drahý, že jsem o něm ještě chvíli mlčela. Ale chtěla bych vám o něm říct. Možná, že vám napíšu ještě celou recenzi, abyste si o něm mohli přečíst víc.

Nicméně Call Me By Your Name je kniha odehrávající se tou největší částí v Itálii. Je to příběh dvou kluků. Sedmnáctiletého Elia a čtyřiadvacetiletého Olivera, který přijíždí do Itálie jako vysokoškolský student pomáhat Eliovu otci s různými věcmi ohledně školy a on mu na oplátku pomáhá s knihou, kterou by měl brzy publikovat. Při prvním setkání s Oliverem si Elio udělá mylný obrázek o Oliverově osobnosti. Nicméně jak čas plyne a každý den ukrajuje z těch šesti týdnů, které má Oliver s Eliovou rodinou strávit. A oba dva, Elio i Oliver, objevují, že to, co mezi nimi je, není nelibost, není to ani tak úplně jen přátelství, je to něco mnohem, mnohem víc...


"All I knew was that I had nothing left to hide from him. I had never felt freer or safer in my life."


Řeknu jednu věc. Četla jsem už poměrně hodně knih, a tak snad můžu říct, že jsem, co se lásky týká, četla skoro od každého něco. Neříkám, že všechno, ale četla jsem knihy s láskou mezi klukem a holkou, mezi klukem a holkou a dalším klukem. Knihu o lesbické lásce, knihu o ženě a muži, který se už nadále necítil být mužem. Četla jsem si i knihy s láskou mezi dvěma kluky, a to ne jednou. Četla jsem hodně knih, kde láska hrála velkou roli a četla jsem i knihy od Colleen Hoover a říkala jsem si, že například lásku v Ugly Love snad nemůže nikdy nic překonat. Že takovou intenzitu najít v knize je tak těžké, že to za to další hledání možná ani nestojí. Ale věřte nebo ne, jakmile jsem četla nebo viděla film aobjevila jsem lásku v Call Me By Your Name, neuvědomila jsem si, že by taková láska mohla vůbec na tomto světě existovat. Nikdy jsem se s ničím takovým nesetkala a opravdu mě to zastihlo nepřipravenou. Láska Elia a Olivera je něco tak nádherného, něco, co absolutně nemá hranice i přesto, že samotný jejich vztah má bohužel hranic až příliš, jelikož se příběh přece jenom pořád odehrává v 80. letech minulého století a to ty názory na homosexuální vztahy nebyly tak příznivé jako třeba dnes.

"Was he my home, then, my homecoming? You are my homecoming. When I'm with you and we're well together, there is nothing more I want. You make me like who I am, who I become when you're with me, Oliver."

Číst knížku nebo, opět, sledovat film, je pro mě jako objevení nějakého zázraku. Nezlomilo mi to srdce, ono mi ho to přímo rozbilo. Ale Elio a Oliver všechny ty kousky posbírali a moje srdce slepili znovu dohromady. André Aciman a jazyk ,kterým píše, to je umělecké dílo, poklad moderní literatury, který by si měl přečíst každý. Nedám na tuto knihu dopustit. A na film stejně tak. Není to žádné stereotypní hollywoodské drama nebo přehnaná láska jako v každém americkém filmu, protože dnes je normální ve filmech trochu přehánět, což je v pořádku. Tady není nic z toho, dýchá na vás atmosféra Itálie a lásky, která doslova září. Když vám o sobě a tomto příběhu povím pár informací v číslech, tak je to takhle: už třikrát jsem viděla film (a plánuju se podívat znovu), četla knihu, poslouchala audio knihu, kterou namluvil Armie Hammer, který také ve filmu hraje Olivera, a necítila jsem nikdy snad nic krásnějšího. Jeho hlas je jako seslaný z nebe. Nádhera. Ne, víc než nádhera.

"Call me by your name and I'll call you by mine."

Doufám, že vás tento článek trochu zaujal a že vám moc nevadilo, že je tak dlouhý. O věcech, které mám ráda, mám tendence se hodně rozepisovat. Chtěla jsem ale říct, že pokud se ke knize Call Me By Your Name dostanete, určitě neváhejte a přečtěte si ji. Nebo se podívejte na film. Obojí je něco tak nádherného, že doufám, že ať už hledáte cokoli, Elio a Oliver vám to pomohou najít. Možná vám na vaší cestě zlomí srdce, protože to jejich se taky zlomí. Ale stejně jako oni pomohli mě posbírat kousky mého srdce, já jsem se snažila posbírat kousky těch jejich.

"Like the subconscious, like love, like memory, like time itself, like every single one of us, the churche is built on the ruins of subsequent restorations, there is no rock bottom, there is no first anything, no last anything, just layers and secret pasageways and interlocking chambers, like the Christian Catacombs, and right along these, even a Jewish Catacomb."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Get your own free Blogoversary button!